Profil uživatele

Greetchen

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Kateřina Jírová: 6 % (8)
Helena Grégrová: 8 % (47)
Jiří Landa: 8 % (52)
Pavla Haflantová: 8 % (13)
Jan Pařízek: 9 % (51)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.3.2016)
(9.2.2016) Obidvuhodný herecký výkon, zejména pro Tomáše Pavelku a jeho dlouhé monology, které dokáže strukturovat a gradovat tak, aby nenudily a stále udržovaly diváka v pozornosti. Prostest se mi líbil a zasáhl mě velice, myšenka pro pojit ho s modernějším Restem mě sice oslovila, ale pro mě osobně sílu první aktovky nakonec spíše shodila.
(zadáno: 19.2.2019)
(23.1.2018) Originální pojetí, za mě skvělá výprava a hudba, herecky je možná až trochu teatrální, groteskní i tam, kde být nemusí. Ale přesto působivá ukázka toho, že i klasiku lze udělat nově a neokoukaně.
(zadáno: 23.6.2016)
(7.3.2016) Jako nápad znamenité, nevím ovšem, zda ho nešlo naplnit více. Konec mi přišel odbytý, po tak silném dojmu ze hry to chtělo více vygradovat.
(zadáno: 7.5.2019)
(24.4.2019) Silné drama, silná myšlenka a skvělá herecká souhra všech představitelů.
(zadáno: 2.3.2016)
Krásná práce souboru jako celku, fungují přihrávky, drží atmosféru, každý z herců zaujme a získá si pozornost. Aktuální téma, popsané s lehkostí, zajímavé, až absurdně groteskní momenty, celkově "na DISK" hodně slušná práce.
(zadáno: 7.3.2019)
(27.2.2019) Krásná pocta Otčenáškovi. odně se mi líbila scéna, která zajímavě podtrhovala děj a dodávala mu správně na dramatičnosti. Na představitele ústřední dvojice jsem si musela chvíli zvykat, ale zejména Marie Poulová mě pak vážně uchvátila.
(zadáno: 23.6.2016)
(10.3.2014) Růže pro Algernon je pro mě osobně jedním z must-have představení pražských divadelních scén. Na představení jsem šla s velkým očkeáváním a rozhodně jsem neodcházela zklamaná. Herecky silné!
(zadáno: 22.11.2016)
(12.9.2016) Netradiční formát, který mě z počátku neoslovil, ale postupně mě nadšení na pódiu strhlo. Herci jsou sehraní a očividně si to sami moc užívají, chyltavé melodie i laciné říkačky vám vykouzlí úsměv na tváři.
(zadáno: 22.11.2016)
(28.6.2016) Tato Shakespearova hra mi vždycky přišla jako taková roztomilá, barevná, veselá legrácka, trochu snová, trochu ironická. A přesně takovou ji ND představilo. Neuvěřitelná a velmi působivá scéna nadchne, ovace zaslouží zejména Michal Kern v roli Puka, ale nejen on herecky zapůsobil. Příběh kolem milostné čtveřice je rovněž velmi dobře zahraný a vykreslený. Z divadla jsem odcházela s velmi povznesenou náladou.
(zadáno: 20.2.2019)
Rušivá, místy až otravná forma, klipovitost vyžadující složité přestavby. Herecky rozhárané, největší dojem udělal Dulava, ze kterého šel až strach. Komičnost je někdy až nevkusně vulgární.
(zadáno: 2.2.2017)
(26.1.2017) Velice silné a syrové téma, umocněné malým prostorem bytového divadla, kde se hra hraje. Hra příjemně graduje a v závěru už jsem neklidně poposedávala na sedadle, do potlesku neudržela slzy. Velice oceňuji i herecky vyrovnané výkony všech tří představitelů. Liam Jana Plouhara rychle vyvolá nesnesitelné znelíbení, ještě více mě ale - zejména v druhé půli hry - chytla proměna a vyzrání Dennyho v podání Marka Němce.
(zadáno: 2.3.2016)
Spíše lacinější komedie, s pokusy moralizovat, ve Švanďáku mívají i kvalitnější a herecky více obohacující kusy.
(zadáno: 19.2.2019)
(10.4.2018) Chvíli mi trvalo, než jsem se na formu hry naladila, pak ale dokázala strhnout a v nitru vzbudit nepříjemně silné emoce. Minimalistické, ale působivé.
(zadáno: 15.1.2018)
(16.5.) Dá se o nehezkých věcech vypprávět hezky? Vzpomínat z časů zlých i na to dobré? Minimalistická divadelní sonda do dvou skutečných příběhů z koncentračního tábora vyniká nejen herecky, ale i prostorovým a pohybovým provedením.
(zadáno: 20.2.2019)
(7.6.2017) Spalovače mrtvol mám ráda jako knihu a snad ještě radši jako film. Inscenace jsem se trochu bála, ovlivněna až moc silným dojmem filmového pana Kopfrkingla v excelentním podání Rudolfa Hrušinského. Mikulášek naštěstí servíruje naprosto odlišnou, osobitou podívanou. Fuchsovo téma pojal po svém, výstředně a civilně současně. Fascinující je scéna, působivý výkon Martina Pechláta, doplněný neméně kvalitním Vladimírem Javorským. Věřím, že zpracování nebude pro každého, je iritující, ale pro mě příjemně iritující.
(zadáno: 19.2.2019)
(31.5.2018) Geniální! Vše trapné a úmorné, co můžete na podobné schůzi zažít, vyhnané ad absurdum.
(zadáno: 23.6.2016)
(18.2.2016) První příběh mě tolik neoslovil (bezdomovec-muzikantka), další dva byly byly působivé svou syrovostí a hloubkou. Práce se scénou fascinující.
(zadáno: 15.1.2018)
(8.6.2017) Za mě poněkud rozhárané představení, místy velmi působivé, ale místy až přehnaně teatrální.
(zadáno: 2.3.2016)
(17.3.2015) Nutno uznat, že nejde o žádné velké umění, spíše o kabaretní taškařici. Mám-li ale hodnotit dílo v kontextu jeho žánru, jde o dobře odvedenou práci. Herci působí velmi příjemně, výběr hitů je citlivý a diváky si snadno získá. Komorní prostor Violy umožní, že vás "hudební show" vtáhne a za chvíli si zpíváte spolu s nimi. Příjemná a po všech stránkách promakaná cesta hudební minulostí.
(zadáno: 20.2.2019)
(10.9.2018) Nehodnotím, nakolik se mi (ne)podařilo v tanci vnímat avizované téma, ale emoce, které představení dokáže vyvolat, které vámi prostoupí a rezonuje. Bravurní bylo unikátní propojení živé hudby s vyjádřením tanečníků, které bylo možná ještě o něco sžíravější a vyvolávalo příjemnou husinu po celém těle.
(zadáno: 15.1.2018)
(10.10.2017) Ucho je pro mě jeden z nejsilnějších filmů, které jsem kdy viděla. Divadelní verze překonala mé očekávání, je podobně mrazivá a poutavá. Silný dojem ve mně vyvolala především Antonie Talacková, která ve mně zanechala rozhodně ještě intenzivnější dojem než původní filmová Jiřina Bohdalová. Líbí se mi i práce se scénou (drátěna průhledná koupelna).
(zadáno: 7.3.2019)
(6.3.2019) Na McDonagha je to příběhově slabší. Oproti předchozím hrám je tohle jen povrchní černá komedie, byť Tarantinovsky absurdní. Chybí jí ale hloubka, větší drama a obvyklá drásavost. Přesto je to herecky zdařilé (Martin finger je TOP), z divadla jsem rozhodně neodcházela zklamaná, ale od McDonagha/Sokola lze očekávat i víc.
(zadáno: 23.6.2016)
(8.5.2016) Moje první představení u Bezručů (při návštěvě Ostravy nešlo nechat si ujít alespoň některou z vyhlášených ostravských divadelních scén). Nadchla mě práce se scénou, Schillerova klasika zde dostává vkusně na frak a schodovitá scéna umožňuje dramatickou práci se scénářem. Celkově moderní vyznění hry (scéna, kostýmy, charakter mluvy) udělal z představení příjemný divadelní zážitek s akutálním vyzněním.