Greetchen

(17.6.2017) Honosně působící scén, skvělá práce s hudbou, překvapivě zdařilé herecké výkony.

(26.4.2018, viděno ve Švandově divadle v Praze). Rozhárané jako život prokletých básníků. Vztah hlavních protagonistů mi přijde možná málo popsaný a procítěný, plochý, nechává hodně na divákovi. Pěkná výprava, temná, dramatická, jen někdy byl efekt na úkor srozumitelnosti dialogů (ale je možné, že v domovském divadle je slyšet lépe).

Tohle téma jsem dosud viděla zpracované spíše ve formě amerických kasovních trháků. I v českém kontextu ale vzniklo příjemné dílo. Zasahla mě hlavně scéna, její proměnlivost a to, jak efektně herci mohli jeviště opouštět. Z hereckých výkonů z průměru vystupuje snad jen ústřední Tomáš Novotný, i když jeho výkon byl kolísavý a ne s každou replikou se dokázal poprat.

(18.2.2019) Surrealistická fraška, napsaná před sto lety, dokáže oslovit a zaujmout i dnes, na můj vkus ale Mikuláškovo podání hraničí až s lacinou řachandou. I když herci předvádí pořádný kus práce (za mě zejména Meduna a Dvořáková), na můj vkus jsou až moc hnaní do určité extravagantnosti, absurdní teatrálnosti. Největší dojem tak nakonec vyvolá scéna a kostýmy, podtrhující a pozvedající samotný text.

(19.10.2015) Želary jsem znala pouze jako film, který se mi líbil a mohu se na něj dívat opakovaně. Divadelní verze je mnohem chytlavější, dramatičtější, náročnější na zvládání emocí, které ve vás hra vykřeše. Potemnělá scéna, jednoduché, ale jednoznačné kostými, vyhrocené city, agrese, síla, hudební podkres... Za mě jedna z nejpůsobivějších her Divadla Rokoko vůbec.