Guildenstern

WSS bezesporu představuje jistý inscenační oříšek. V Brně a v Plzni se jej podařilo rozlousknout, v Ostravě bohužel nikoli. Statická nevyužitá scéna, podivné kostýmy a paruky, typově nevhodný T. Savka (ačkoli zpívá úžasně!), málo chlapská company. Zvláštně utopené "Somewhere" zpívané bůhvíkým a poté nelogicky a rušivě zařazená "Gee, Officer Krupke". Celkově unylé, neautentické a málo uvěřitelné. Musím ale zmínit výbornou K. Levkovou a V. Gidovou. Jejich společná scéna byla opravdu vrcholem večera! Dovolím si možná trochu kacířsky zmínit, že překlad jinak skvělého J. Joska se mi nezdá zrovna povedený.

Přiznám se, že jsem v Devíti křížích čekal o trochu více hudby. Ta, když zazní, je moc krásná. Neobsahuje tolik exponovaných árií a sól, často zní vícehlasy, sborové písně a rytmizované recitativy. Písňové texty jsou možná nejlepší od dob Borovcova Draculy, Libor Matouš hraje a zpívá jako o život. Přesto mě to nějak více emocionálně nezasáhlo. Možná bude na vině kolísavý temporytmus inscenace, nefungující chemie mezi hlavními postavami a poněkud subtilní, pietní nazvučení. Skoro bych ani nepoznal, že to hraje živý orchestr, klidně bych trochu přidal na hlasitosti. Na nový původní muzikál je to ovšem sukces sezóny a MDB je opět na vrcholu!

Ján Ďurovčík je podle mého názoru velmi zručný režisér a choreograf, dokáže rozpohybovat dění na jevišti, má cit pro komiku, timing situací, dokáže vytáhnout z interpretů to nejlepší. Co ale naplat, momenty "WOW" střídají momenty "WTF" kvůli libretu, pod kterým je spolupodepsán. Doslovné, užvaněné, oslími můstky poslepované scény; zejména "činoherní" závěr přímo zoufale volá po předělání a některé zbytečné písně po vyškrtnutí. Charaktery postav se mění mávnutím kouzelného proutku, jak je zrovna potřeba. Obsazení Fric, Löbl, Polyáková, Procházková, Pekárek se jeví jako ideální a všichni potí krev, co ale naplat, když základ je na vodě...

Zdá se, že se zrodil nový divadelní hit (nejen) pro pražskou gay komunitu, k čemuž tvůrcům upřímně gratuluji a jsem rád, že jejich snažení bylo na první repríze korunováno bouřlivým aplausem. Za sebe musím říci, že hru shledávám spíše problematickou, než výjimečnou. Závažné téma a ždímání emocí ve velkém ještě neznamená, že se jedná o kvalitní kus. Myslím si, že aby dění na jevišti bylo uvěřitelné a drsný závěr diváka opravdu zasáhl, bylo by třeba nekompromisního dramaturga, kvalitního režiséra a sehraný herecký soubor. 3Dcompany patří dík za odvahu, ale já jsem tomu bohužel nedokázal uvěřit a představení jsem spíše protrpěl.

Viděli jsme reprízu po delší pauze, takže výkon početného sboru a company byl hodně rozpačitý, dirigent nevěřícně zíral na obrazovku, zda ho vůbec vidí (viděli). Stejně tak orchestr si na začátek nevybral zrovna nejsilnější okamžik, naštěstí se postupně souhra zlepšovala a závěrečný přídavek byl tím nejlepším z celého večera. Lukáš Adam podává objektivně velmi dobrý výkon, bohužel ta podobnost s jeho ostravským Jidášem je značná. M. Nosková rozhodně své hlasivky nešetří a zaslouží uznání. Režie ve snaze zalidnit dění na jevišti občas staví sólistům do cesty značné překážky a místy mi přijde toho hemžení zbytečně moc (proti atmosféře písní).

Skvěle sehrané představení se sugestivní atmosférou a zajímavou formou na jedné straně; těžko stravitelný odtažitý text, který diváka tak trochu týrá (nejen délkou), na straně druhé. Je to otázka divácké chuti. Já osobně byl více fascinován, než unuděn, proto se přikláním k vyššímu hodnocení. Oceňuji, jak se režijnímu záměru dokázali herci přizpůsobit.

Bravurní ztvárnění Věry M. Matulovou je neoddiskutovatelné a zasloužila by si za něj víc, než jen širší nominaci na Thálii. Bavilo mě to sledovat a 3 hodiny utekly jak voda... Kapele to dobře šlapalo, až mě trochu mrzelo, že tam nezaznělo více písní namísto už trochu ohraných a mnohokrát viděných "obrázků z dob socialismu". Ve chvíli, kdy kapela odešla z jeviště, jakoby představení spadl řetěz a konec byl za mě osobně opravdu už moc. Mám pocit, že je text napsán příliš na jistotu, cenu za nejlepší hru bych tentokrát T. Dianiškovi nedal...

Když pejsek s kočičkou pekli dort, byli oproti D. Drábkovi ještě amatéři... Představení skládající se z mnoha dobrých ingrediencí jako celek divákově chuti opravdu nelahodí. Škoda zmařené energie mnoha zúčastněných...

Tohle hodně bolelo. Ochotničina, nevkusná laciná scéna s LED světélky, nevyrovnaný zpěv, který místy nedozněl ani do druhé řady, zašumlaná slova, pokažený závěr. Opravdu mi bylo za účinkující trapně. Nutno zmínit, že orchestr hrál slušně a M. Bragagnolo svým přirozeným komickým talentem zachraňoval, co se dalo, potěšil i T. Brázda. Největší výkon večera ovšem podala nápověda. Bohužel těžká šmíra a s karlínským uvedením nesrovnatelná inscenace.

Zajímavé a zneklidňující představení, které, pokud vás nenadchne, rozhodně vás nenechá lhostejnými. Režisérka opravdu nejde divákovi na ruku, není tedy vždy jasné, o čem se hraje, nicméně hraje se moc dobře, z jeviště proudí kvanta energie a když se povznesete nad "děj" a "obsah" a ideálně přestanete čekat na titulky (které pokrývají zhruba polovinu výstupů), myslím, že máte možnost si inscenaci užít stejně jako já. Vynikající Kryštof Krhovják, Nina Horáková a Carmela Delgado hrající na bandoneon. Pěkná scéna a kostýmy. Rozhodně chci vidět ještě jednou!

Chtěl jsem ještě tuto ceněnou inscenaci vidět, klikal jsem jako o závod, abych sehnal lístky, ale upřímně řečeno raději jsem si ji měl nechat ujít. Za mě je zralá na derniéru. Jako ano, kdysi to jistě musela být úžasná věc, ale já už prostě tu revoltu 47letému Pleslovi nevěřím a 35leté Kubařové, že je Racek, už vůbec ne. Nemluvě o Kláře Melíškové, která mě svým projevem vyloženě iritovala. Nechte, dejvičtí, už racka rackem a jděte zase dál, tohle je už jen vyčpělá inscenace v hezkých kulisách viděná v extrémně nepohodlném divadle v přepálené stopáži.

Papírově má tento muzikál vše potřebné - propracovanou choreografii, atraktivní scénu a kostýmy, dobrý light design, živý orchestr, mnou viděnému obsazení (Gránský, Korolová, Vojtek, Hořínková, Šemík, Trapl, Kubík, Smička) také není co vytknout. Přesto to bohužel kolem mě tak nějak prošumělo a silnější dojem nezanechalo. Domnívám se, že na vině bude slabé libreto, kostrbaté přebásnění do češtiny a nevzrušivá hudba, které zkrátka nedokáží vyvolat ty správné emoce a atmosféru divoké džungle, milostné vzplanutí dvou odlišných bytostí zde vyznívá jako unylá poučná selanka, určená spíše pro děti.

Klus:Svěrák 30:0. Pestrá a zajímavá hudba, dobré aranže a živá kapela, texty povedené s neotřelými obraty, příjemné civilní herectví a i toho afektovaného hýkání ve zpěvu je tu méně než v rádiu. Bylo by to slušné album. Co ale naplat, když představení "technicky" sráží dementní libreto s "technicky" šílenými dialogy, neživotnými postavami, "technicky" amatérská režie naprosto nehodná držitele oscara, "technicky" chudá výprava a produkce neschopná "technicky" ani zveřejnit obsazení. Než dáte za lístek litra, posuďte, jakou zde má který hodnotící historii a co je jen PR divadla. Jdu si uklidit:)

Velkým kladem inscenace je krásná hudba T. Berana. Představitelé Kapesky a Katese mají prostor předvést sílu a rozsah svého hlasu, pak je zde dost melodií, které se ihned vryjí do paměti ("máme rádi přestávky", "já mám babu, ty máš babu") i díky zapamatovatelným a vkusným textům. Kéž by se více zpívalo a méně mluvilo. Škoda slabého libreta, které by sneslo zkrácení, proškrtání množství postav a lepší pointování situací. Přijde mi, že herci se pak nedostatky textu snaží zakrýt přehráváním a pitvořením. Inscenace může působit výpravně, ale pro mě osobně scéna a kostýmy spíše laciné.

Divadelní magie. I když jsem neměl velká očekávání, nakonec byla pro mě derniéra jedním z nejsilnějších zážitků poslední doby. Nutno poznamenat, že text sám o sobě velkým skvostem není. Velké množství faktografických údajů až trochu wikipedickým stylem popisuje Martinů život a mohlo by se z něj snadno stát směšné figurkaření. Díky režii Dodo Gombára ovšem sledujeme pečlivě vedené herce, skvělý timing, silně vystavěné scény, kontrasty; živá hudba účelně pomáhá vytvářet náladu. Jakub Škrdla se blýskl úžasně soustředěným(!) výkonem, skvěle zahrály i S. Venclovská a T. Dikyová. Bravo do Jihlavy!

Na Sekalovi se zvolna zahnívající soubor DnV i režisér P. Khek slušně vysekali. Inscenace postrádá tempo, je příliš doslovná a přímočaře moralizující, herečtí "bardi" v rolích statkářů jakoby soutěžili o nejrutinnější výkon roku. Míra, se kterou prýští z jeviště hrdelně zabarvená slova "parchant" a "luterán" se stává nesnesitelnou. Výkon(?!) E. Režnarové je na hraně parodie, ani T. Dastlík se s postavou Jury Barana nepotkal. 10% jde zda D. Bambasem a 20% za výborným M. Holým, který zachraňuje, co se dá. Na Vinohradech by to chtělo změnit vedení a trochu tam ten zatuchlý vzduch vyvětrat.

Pokud chcete v oblastním divadle uvést "broadwayský" muzikál a nemáte moc peněz na scénu, kostýmy, kapelu a potažmo ani umělce, zvolte tento titul, protože z toho můžete udělat nakonec přednost a místy trochu ochotnický ráz se snese. Dílo není po hudební stránce žádný klenot, blýsknout se zde může prakticky jen Jezerní dáma, což se Barbaře H. Vovsíkové vskutku podařilo. Ostatní figurky se v trochu nepřehledné změti na jevišti snaží uhrát, co se dá, a vypointovat co nejvíce gagů, což se na mnou viděné repríze dařilo více v druhé polovině, zaujal hlavně P. Strenáčik a V. Zavadil.

Obdivuhodný výkon Petra Cibulky a jeho nasazení je asi hlavní devizou této povedené studentské inscenace letošní Činohry. Režisérce se povedlo vytvořit zajímavou atmosféru a po pozvolném rozjezdu a expozici postupně gradující tempo inscenace. Nepochopil jsem ovšem líčení některých postav. Nelze mluvit o skupinové souhře ročníku, každý ze studentů uchopil svoji postavu po svém a vykreslil ji jinými prostředky, ne vždy ve vzájemném souladu. Projev B. Vagnerové mě nejprve spíše iritoval, ale nakonec i jí se podařilo přesvědčivě vyklenout oblouk své postavy. Rozhodně stojí za vidění.

Další malý muzikálový poklad na Malé scéně plný velkých výkonů malých i velkých herců!
Takto vzácně vyrovnané obsazení už jsem dlouho neviděl. Zajímavé téma, dobrá hudba, kvalitní přebásnění a uvěřitelné emoce všech účinkujících pod pečlivou dirigentskou i režijní taktovkou jsou hlavní devizy tohoto nového "must see" pro všechny muzikálové fanoušky. (více v článku na blogu)

Pozitivní dojmy z premiéry převažují. Je to zejména dobře vybraným prostorem, kvalitní produkcí, živou kapelou, dobrým zvukem a hlavně energií, která z jeviště proudí. Výborná V. Příhodová a také Roman Tomeš, na jehož bedrech to celé stojí. I když tato role pro něj byla spíše protiúkol (jistě by se našlo mnoho "příhodnějších" interpretů), pere se s tím se ctí, pěvecky není co vytknout. Myslím, že si ale tvůrci měli ujasnit, kým vlastně má Hedwig být, jak ji chtějí vykreslit, co má publiku dnes sdělit. Filmové pojetí J.C.Mitchella je mnohem komplexnější a vlastně nedostižné. (více v článku na blogu)

Upřímně řečeno čekal jsem více (nápadů, druhů vizuálních efektů, akce...). Hodinové představení mě zkrátka nevtáhlo, nepřesvědčilo. Voice over komentáře mi přišel trochu plytké a vůbec scénář představení příliš novátorských postřehů k (zprofanovanému) tématu člověk-robot nepřináší. Emoce hlavní postavy jsou načrtnuté, ale příliš hluboko do jejího nitra jsem se nedostal, motivace jednání nerozklíčoval. Z představení není příliš jasné, zda je vše opravdu interaktivní nebo se Radim Vizváry "strefuje" to připravených projekcí. Největším zážitkem pro mě byl hudební doprovod M. Pavlíčka.

Této inscenaci něco chybí a troufnu si říci na všech frontách. Weberova hudba omílá cca pět motivů a obsahuje povážlivě mnoho citací z jeho předchozích děl. Režie scény nepointuje dobře a mezi čísly je dost hluchých míst. Kýčovitá scéna a kostýmy a operetní stylizace jsou sice samozřejmě záměr, ale oku a uchu zrovna nelahodí. P. Režný skvěle zpívá a dobře se na něj kouká, tak velký prostor ale herecky zkrátka neutáhne, S. Topinková má promyšlené a krásně vystavěné árie, po emoční stránce mě však nezasáhla. Repríza s P. Klečkou o poznání lepší než s J. Kubíkem. Nicméně leckomu může podoba výpravného "velkého" muzikálu stačit na hezký večer.

Výborný text hry! I přes maximálně působivý, propracovaný a soustředěný výkon J. Vlasáka se ale wow efekt nedostavil. Myslím, že je to zejména tím, že nenašel rovnocenné spoluhráče a že režisér častými přestavbami rozsekal tempo a gradaci hry. Ačkoli to smysl mělo a scéna byla postavena na dobrém nápadu, myslím, že by se to dalo vymyslet i lépe.

Ač tuto lovestory, o jejíž kvalitách by se dalo dlouze polemizovat, hrají v Národním divadle čtyřicátníci, herecky obsáhli své postavy velice přesvědčivě. Poprvé mi v ND přišla M. Borová opravdu dobrá, potěší i tradičně skvělý F. Rajmont, D. Prachař nebo L. Juřičková ve vděčných úlohách. Klasická Špinarova režie a dramatizace, která poněkud zaprášenou látku slušně rozhýbe (a místy i roztančí). Po všech stránkách poctivá inscenace, kterou za mě trochu sráží rozpačitý závěr.

Pro mě zatím první setkání s tímto souborem a jeho poetikou. Nejzajímavější deviza celého cca hodinového představení se objeví už na začátku, pak přes nespornou energii, nasazení všech účinkujících a obdivuhodně zvládnutou pohybovou složku mě inscenace inspirovaná postupy komedie dell'arte zanechala poněkud chladným. Myslím, že za to může především text hry, který zůstal tématu střetu geniálního umělce s pravidly fungování běžného světa něco dlužen. Přiznám se, že jsem moc nepochopil název hry (parafráze jména jednoho z Brandlových obrazů).