Guildenstern

Protože jsem už viděl film a byl obeznámen s příběhem, patřím ke skupině diváků, které pomalé tempo zejména druhé půlky spíše iritovalo. Chápu režijní záměr, ale celku by slušel menší prostor - co se týče délky i sálu. Jiří Korn mě dokázal vytrhnout z letargie, Dan Krejčík jistě takové role zahrát umí (myslím, že text byl vybrán kvůli němu), ovšem už mě novými polohami nepřekvapil.

Inscenaci jsem viděl již v Praze s Hanou Seidlovou a text samotný shledávám jako velice problematický s řadou míst, kde musí hlavní představitelka bruslit po velmi tenkém ledě, u vedlejších postav jde o velké figurkaření. Nicméně naprosto suverénní výkon Hany Fialové opravdu stojí za vidění. Vedle ní to má (ač typově dobře obsazená) Eva Zbrožková opravdu těžké a v roli Marlene Dittrich pěvecky zaostává. Myslím, že režisér zůstal inscenaci něco dlužen, naopak orchestr precizní a výborný zvuk! Už kvůli Haně jde o ostravské "must see"!

Původního Krysaře nepamatuji, nicméně musím říct, že smysl a poselství libreta jsem opravdu nepochopil, stejně tak jako motivaci hlavních postav. Ačkoliv inscenace vypadá působivě, netuším, kde se vzal ten kult - jednoduché popěvky, jednoduché rýmovačky. Tradičně velmi slušný interpretační standard Kalichu, vedle M. Křížové výborné výkony L.W.Frenka a Jakuba Šlégra, naopak otřesný D. Suchařípa, za kterého je divákovi skoro až stydno.

Muzikál, který má velmi chytrou hudební složku, velmi chytrý a propracovaný překlad a chytře vystavěné ztvárnění jednotlivých rolí. Bohužel jako celek to v žánru crazy muzikálové parodie nefunguje, zejména kvůli užvaněnosti libreta (příliš mnoho slov) a nedopointování situací. Myslím, že celkově by tomu prospěl ještě jeden nezávislý dramaturg. Zatím nejlepší kreace L. Ondruše, intonačně přesný P. Klimenda a L. Ondruš, roztomilý M. Holec a živelná S. Hanzlíčková jsou největšími tahouny této inscenace. Myslím, že ty tanečky ohledně záskoků v roli Jeremiáše aktuálně populárními celebritami nemá plzeňský soubor zapotřebí.

Pro mě zatím první setkání s tímto souborem a jeho poetikou. Nejzajímavější deviza celého cca hodinového představení se objeví už na začátku, pak přes nespornou energii, nasazení všech účinkujících a obdivuhodně zvládnutou pohybovou složku mě inscenace inspirovaná postupy komedie dell'arte zanechala poněkud chladným. Myslím, že za to může především text hry, který zůstal tématu střetu geniálního umělce s pravidly fungování běžného světa něco dlužen. Přiznám se, že jsem moc nepochopil název hry (parafráze jména jednoho z Brandlových obrazů).

Této inscenaci něco chybí a troufnu si říci na všech frontách. Weberova hudba omílá cca pět motivů a obsahuje povážlivě mnoho citací z jeho předchozích děl. Režie scény nepointuje dobře a mezi čísly je dost hluchých míst. Kýčovitá scéna a kostýmy a operetní stylizace jsou sice samozřejmě záměr, ale oku a uchu zrovna nelahodí. P. Režný skvěle zpívá a dobře se na něj kouká, tak velký prostor ale herecky zkrátka neutáhne, S. Topinková má promyšlené a krásně vystavěné árie, po emoční stránce mě však nezasáhla. Repríza s P. Klečkou o poznání lepší než s J. Kubíkem. Nicméně leckomu může podoba výpravného "velkého" muzikálu stačit na hezký večer.

Bravurní ztvárnění Věry M. Matulovou je neoddiskutovatelné a zasloužila by si za něj víc, než jen širší nominaci na Thálii. Bavilo mě to sledovat a 3 hodiny utekly jak voda... Kapele to dobře šlapalo, až mě trochu mrzelo, že tam nezaznělo více písní namísto už trochu ohraných a mnohokrát viděných "obrázků z dob socialismu". Ve chvíli, kdy kapela odešla z jeviště, jakoby představení spadl řetěz a konec byl za mě osobně opravdu už moc. Mám pocit, že je text napsán příliš na jistotu, cenu za nejlepší hru bych tentokrát T. Dianiškovi nedal...

Viděli jsme reprízu po delší pauze, takže výkon početného sboru a company byl hodně rozpačitý, dirigent nevěřícně zíral na obrazovku, zda ho vůbec vidí (viděli). Stejně tak orchestr si na začátek nevybral zrovna nejsilnější okamžik, naštěstí se postupně souhra zlepšovala a závěrečný přídavek byl tím nejlepším z celého večera. Lukáš Adam podává objektivně velmi dobrý výkon, bohužel ta podobnost s jeho ostravským Jidášem je značná. M. Nosková rozhodně své hlasivky nešetří a zaslouží uznání. Režie ve snaze zalidnit dění na jevišti občas staví sólistům do cesty značné překážky a místy mi přijde toho hemžení zbytečně moc (proti atmosféře písní).

Profesionální uvedení muzikálu, který o svých kvalitách přesvědčí hlavně v druhé polovině. Výpravná podívaná se strhující hudbou a výborným orchestrem. Bohužel ani R. Pekárek, ani E. Mertová vysoké polohy svých rolí jednoduše neuzpívají, což je velká škoda. Mertová to zachrání svým hřejivým hereckým projevem, nesympatický Pekárek je za mě zralý na přeobsazení, divák si k němu těžko buduje vztah. Příběh je zajímavý a pro muzikál nosný, i když libreto se nevyhne jistým zjednodušením a naráží na mantinely žánru. Musím ocenit S. Mošu za dlouhobě vysoký standard jeho režií. V premiérovém bloku jsem dal 80%, repríza po delší době neuvádění 50%.

Ján Ďurovčík je podle mého názoru velmi zručný režisér a choreograf, dokáže rozpohybovat dění na jevišti, má cit pro komiku, timing situací, dokáže vytáhnout z interpretů to nejlepší. Co ale naplat, momenty "WOW" střídají momenty "WTF" kvůli libretu, pod kterým je spolupodepsán. Doslovné, užvaněné, oslími můstky poslepované scény; zejména "činoherní" závěr přímo zoufale volá po předělání a některé zbytečné písně po vyškrtnutí. Charaktery postav se mění mávnutím kouzelného proutku, jak je zrovna potřeba. Obsazení Fric, Löbl, Polyáková, Procházková, Pekárek se jeví jako ideální a všichni potí krev, co ale naplat, když základ je na vodě...

Přiznám se, že jsem v Devíti křížích čekal o trochu více hudby. Ta, když zazní, je moc krásná. Neobsahuje tolik exponovaných árií a sól, často zní vícehlasy, sborové písně a rytmizované recitativy. Písňové texty jsou možná nejlepší od dob Borovcova Draculy, Libor Matouš hraje a zpívá jako o život. Přesto mě to nějak více emocionálně nezasáhlo. Možná bude na vině kolísavý temporytmus inscenace, nefungující chemie mezi hlavními postavami a poněkud subtilní, pietní nazvučení. Skoro bych ani nepoznal, že to hraje živý orchestr, klidně bych trochu přidal na hlasitosti. Na nový původní muzikál je to ovšem sukces sezóny a MDB je opět na vrcholu!

U. Donátová umí napsat slušné a nosné libreto, bohužel se nevyvarovala většího množství sentimentu, přesladké představení příznačně lemované růžovými LED portály jen místy zpestří vítaný závan humoru nebo nadsázky. Plusem je výborná interpretace písní (Horáková, Bohatová(!), Nesvačilová, Tenkrát), bohužel R. Tomeš to opravdu přehání s patosem. Hodně diskutabilní je míra zapojení taneční company. Celkově myslím, že jde o povedené a v rámci mantinelů divadla Kalich (pořád to bude holt trochu karaoke s tanečky ve vratkých kulisách) poctivé představení, které má potenciál diváky potěšit a připomenout krásné písničky HZ.

55%
Zaokrouhluji nahoru díky skvělému výkonu T. Savky, kterému (na rozdíl od Tonyho ve WSS) postava Maxe Bialystocka sedí "jak prdel na hrnec" a pohrává si s ní opravdu bravurně. Společně s R. Melšou tvoří sympatickou a zábavnou dvojici. Nepřijde mi, že by role M. Horké vyloženě nesedla, zvolenou stylizaci udržela, spíš jako by nevěděla, kterým rejstříkem má vlastně zpívat. Hlavním problémem inscenace je přepálená stopáž (údajně kvůli licenci krátit více nešlo) a slabší vystavění a vypointování scén, zejména ve druhé polovině. Mám pocit, že režisérka se s žánrem zcela nepotkala. A asi jsem se s tímto kusem úplně nepotkal ani já jako divák.

65%
Stejně jako M. Krobot v NDB ani SKUTři svoji koncepci v tomto případě zcela nedotáhli. Možná to v případě problematického libreta ani nejde, možná to ani nebylo jejich cílem. Spousta fajn nápadů, dobře zvolená míra nadsázky, ale nemohu se ubránit pocitu, že si s předlohou šlo pohrát ještě mnohem více, zejména ve druhé půlce tomu trochu dochází dech. S. Venclovská a O. Rychlý jsou výborně pojatým ústředním párem, Zavičárův Papageno mohl být zábavnější a intonačně přesnější. Potěší sehraná a sezpívaná trojice bulev. Kreace J. Sklenáře úžasná, i když ruku na srdce, milá redakce portálu, vážně jde o Nejlepší mužský herecký výkon sezony?

55%. Bergerová, Mach, Křížová, Janota, Janotová, Gazdíková...
Druhá Mary Poppins se zkrátka nekoná.
Krásná scéna, přesvědčivé výkony, pěkná hudba. Bohužel samotný příběh mi přišel zdlouhavý, vyprázdněný, bez poselství, bez atmosféry. Místo postav jsem sledoval figurky bez vývoje. Zbytečný a uřvaný "ruský dovětek" pak můj pocit ještě potvrdil.
Nutno ovšem podotknout, že muzikál je i tak stále servírován v profesionálním balení, které v Brně naštěstí prostě umí. (více v článku na blogu)

Pěkná hudba R. Schenka a zajímavá úprava klasického díla ruku v ruce s dynamickou režií jsou hlavní devízou této úspěšné inscenace KČD. Přesto se ale po zhlédnutí nemohu zbavit pocitu, že je to trochu kočkopes, muzikálové pojetí často rozmělňuje vyznění jednotlivých scén a doteď vlastně úplně nevím, jaká je hlavní myšlenka a poselství inscenace. Postavy jsou spíše hrubě načrtnuté, vztahy a kontexty letmo naznačené, jednotliví herci nedostávají velký prostor, spíše slouží celku. Hudební provedení zůstává na úrovni hereckého zpívání (a hraní), přesto má potenciál zaujmout.

Zručně vystavěný příběh, ale text mi přijde poněkud předvídatelný a nepříliš vrstevnatý, nemohu říci, že by mě přikoval (k dosti nepohodlnému dřevěnému) sedadlu. Pánové Stránský a Maléř jsou za ta léta opravdu sehraní, své projevy barví ostošest, akorát už to příliš nepřipomíná přirozený dialog dvou lidí, kteří se vidí poprvé v životě. Od M. Stránského trochu přepálená intenzita hlasitosti projevu, byl jsem upřímně rád, že sleduji ze zadních řad.

Ale tak proč ne... asi se tento styl vyprávění hodí k písním D. Bowieho než nějaký splácaný náhodný příběh plný oslích můstků, jak je zvykem v českých hitmuzikálech. Pohromadě to moc nedrží, to je pravda, mám pocit, že režisér tomu mohl pomoct o dost více... Nezbývá než užívat si krásného zpěvu všech zúčastněných, moc se mi líbil Pavol Smolárik, samozřejmě E. Stárková a N. Horáková tradičně skvělé. M. Vykus, J. Bechyňová a M. Bednář jsou pasováni do role skoro až statistů, větší prostor mají dobře ztvárněné Stíny. Kapele to šlape slušně, jen by na sebe nemusela strhávat tolik pozornosti při domlouvání se...

Chytře vystavěná oddychovka. Kdyby repertoár HDK nabízel i něco náročnějšího, neřeknu nic... I když se L. Bílá opravdu neobtežuje postavě Deloris vtisknout něco dalšího, než jsou běžně viděné šarže vyplývající z jejího naturelu, nutno přiznat, že její nasazení je obdivuhodné a zpěv stále perfektní. Vděčný prostor pak muzikál nabízí i V. Vyoralové a P. Břínkové, slabiny v intonaci zamrzí u S. Nálepkové a B. Šampalíkové. Trio zločinců trpí špatným režijním vedením, Roman Tomeš se nám, podle mě, začíná trochu "kazit". Standardně slabý překlad A. Nováka a místy překvapivě hlučná přestavba scény.

Kdybych před rokem neviděl ve stejném divadle Rapsodii Bohuslavovu, asi bych byl nadšenější. Přece jen struktura textu je dost podobná a i režijní postupy se opakují, občas to zašustí papírem a představení působí trochu staticky (i díky neměnnosti jinak vkusné scény). Ovšem Lenka Schreiberová využila nabídnutou velkou příležitost se vší parádou, zbytek souboru jí pak poskytuje velmi dobrou oporu. I přes výtky jde o hodnotný a na regionální scénu nadprůměrný počin.

Velmi slušně postavené a rozpohybované pásmo písní studentek oboru popový zpěv na pražské konzervatoři. Lukáš Pečenka, Petr Ožana i Adéla Hájková odvedli kvalitní práci. Samozřejmě nejde o nějaké hlubokomyslné veledílo a ani o divadelní představení v pravém slova smyslu, spíše o přiznaný scénický koncert. Zpěvačky podávají velmi dobré individuální i kolektivní výkony, mají krásné, silné hlasy bez manýr a dobře ovládají techniku popového zpěvu. Bohužel tomu maličko chybí výraz, zajímavější barva, osobitost, ale je možné, že k většímu prožitku ještě dospějí. Rozhodně mě představení nijak neurazilo, hezky to uplyne..

Jde nepochybně o povedenou poctu legendární autorské dvojici a je moc dobře, že jí v Ostravě vdechli život. Interpretace písní perfektní, scénkám však za mě chybí bezprostřednost a jiskra originálu. Možná by byla cestou improvizace pánů v duchu předlohy a ne přesné ztvárnění textu slovo od slova, které působí poněkud inscenovaně. Vstřícné publikum se při pražské repríze bavilo a bylo nadšené, já při několikáté variaci Šla Nanynka do zelí už začal sledovat hodinky. Je možná mojí chybou, že jsem se na představení nedokázal správně naladit, ačkoli mám jinak tvorbu J. Suchého a semaforskou poetiku moc rád.

Mezi ústřední čtveřicí Kříž-Křížová-Urban-Bohatová funguje velmi sympatická chemie a jejich propracované výkony jsou hlavní ozdobou této inscenace. Bohužel ale Hybernie je vážně šílená ratejna a tak se jejich energie cestou do páté řady záhadně vytrácí. Přispívá k tomu i absence orchestru, chudá výprava, statická company a problematická dynamika inscenace. Možná by bylo zapotřebí ji po létech putování po jevištích českých trochu lépe režijně opečovat. Úplně zbytečná karikatura M. Pošty a klapky. Zbytečně přepálená výše vstupného. Celkově chvályhodný počin, kterému mám velkou chuť fandit, ale scházel tomu drajv a atmosféra.

Milá jednohubka pro děti a dospělé fandy plzeňského muzikálového souboru. Mám pocit, že si šlo tímto kultovním dílkem vyhrát poněkud více, oproti filmové předloze toho příliš navíc nepřináší, zejména plochost proměny charakteru prince Davida zamrzí. Mně osobně se barevné kostýmy v jednotném výtvarném stylu líbily. Překvapilo mě, jak moc se dětští diváci i přes krátkou stopáž (1:10) ošívali, či dokonce odcházeli během představení. Možná by stálo za to původní květnaté dialogy zjednodušit a zcivilnit, aby byly dětem postavy bližší. Myslím, že původní aranže působily pohádkovějším dojmem, tyto zase můžou více potěšit hudební nadšence.

Předně je potřeba vzdát poklonu DJKT, že toto tříhodinové náročné představení, kde je využit celý muzikálový soubor, dokáže zahrát pro 120 diváků na komorní scéně s živým orchestrem. To je obrovská deviza. Bohužel samotné provedení je poněkud "ukecané" a zdá se mi, že i přes dobrou práci dvojice Bár-Olšovský se převodu do češtiny a našim reáliím poněkud vzpouzí. Skvělé songy, kterou jsou bohužel střídány rozjímáním o ničem. Milý L. Ondruš, který ale závěrečnému Being Alive zůstal dost dlužen, potěší Režná, Staškovičová, Pragerová, Hanzlíčková, Vostřejžová. Holišová je výrazná, i když na tak komorní prostor už mi přišla "trochu moc".