Guildenstern

Obdivuhodný výkon Petra Cibulky a jeho nasazení je asi hlavní devizou této povedené studentské inscenace letošní Činohry. Režisérce se povedlo vytvořit zajímavou atmosféru a po pozvolném rozjezdu a expozici postupně gradující tempo inscenace. Nepochopil jsem ovšem líčení některých postav. Nelze mluvit o skupinové souhře ročníku, každý ze studentů uchopil svoji postavu po svém a vykreslil ji jinými prostředky, ne vždy ve vzájemném souladu. Projev B. Vagnerové mě nejprve spíše iritoval, ale nakonec i jí se podařilo přesvědčivě vyklenout oblouk své postavy. Rozhodně stojí za vidění.

Skvěle sehrané představení se sugestivní atmosférou a zajímavou formou na jedné straně; těžko stravitelný odtažitý text, který diváka tak trochu týrá (nejen délkou), na straně druhé. Je to otázka divácké chuti. Já osobně byl více fascinován, než unuděn, proto se přikláním k vyššímu hodnocení. Oceňuji, jak se režijnímu záměru dokázali herci přizpůsobit.

Tohle je za mě ukázka divadelní poctivosti. Počet účinkujících, jejich nasazení, výprava, kostýmy, živý klavírní doprovod... Inscenační tým se opravdu vyřádil a nezůstal dětskému divákovi nic dlužen, pobaví se i rodiče. Inscenace nemá nějakou jednotící linku a čistě pohádkovou poetiku, spíše je to opravu takový originální gejzír nápadů a pestrý mix nejrůznějších postav v celkem zběsilém tempu. Myslím, že si děti a rodiče mají cestou z divadla ještě hodně o čem povídat a dlouho vstřebávat dojmy...

Ten kus samotný je opravdu slušný kočkopes a nemusí sednout každému, v Liberci ho ale pojali poctivě, zábavně a hlavně s chutí a nasazením. Bohatá výprava, pěkná scéna, přesná režie a timing, vynikající zvuk a samozřejmě živý orchestr jsou hlavními klady inscenace, společně s výborným překladem do češtiny. Bohužel mu občas není rozumět v ansámblech a ve scénách se záměrným přízvukem. Vhodnou stylizací zaujali hlavně T. Tóbisz a N. Ďuricová, J. Kříž podává standardně spolehlivý výkon, rezervy se najdou ve zpěvu M. Polácha a L. Sass. Celkově hodnotím jako povedený přírůstek do žánru muzikálové komedie.

Plzeňské nastudování je přece jen kompaktnější a vyznačuje se jedinečnou atmosférou. To ostravské, ačkoliv má i hlušší místa, se nicméně může pochlubit zajímavou scénou, kostýmy a hlavně skvělými výkony sólistů, sboru i orchestru. L. Vlček je chodící charisma, M. Horká postavu skvěle propracovala herecky a komickým talentem dává Sweeneymu šťávu, její styl zpívání ale už hraničí s manýrou. Intonační přesnost T. Hozy je odzbrojující, potěší i L. Adam v přesvědčivé kreaci. Je to dlouhé a náročné dílo, rozhodně ne pro každého, ovšem když se na něj naladíte, dostanete opravu hodně krásné muziky v profi balení!

Velice poctivě vystavěná inscenace s hutnou atmosférou, nicméně na takovém intimním prostoru přece jen malý krůček k hereckému mistrovství chybí. Na můj vkus dramatizace "silného" příběhu trochu moc tlačí na pilu a jde si poměrně přímočaře pro divákovo uznání. Každopádně, vypravte se na to a posuďte sami!

Ale jo, tento autorský muzikál dopadl mnohem lépe, než jsem čekal. Humor funguje, odsýpá to celkem slušně (viděl jsem už zkrácenou verzi), texty jsou hravé, muzika holt trochu popík a mohlo by jí být i více. Rozhodně by se pro případné další uvedení dalo ještě více škrtat v dialozích, připsat árie a nějak logicky zakomponovat ten zvrat u chování Harpagona do zbytku děje, aby byl více uvěřitelný, a také rozvinout postavu Froziny - zde je Dasha trestuhodně nevyužitá. Musím se oproti ostatním hodnotícím zastat L. Olmy, který si myslím vytěžil ze své postavy maximum a podává vynikající komplexní výkon.

Na derniéru této inscenace jsem se dostal víceméně náhodou, a to nedlouho po zhlédnutí Yermy v MDP. Tyto dvě hry o zničující touze po dítěti a o překonávání bolesti z jeho ztráty se mi propojily v docela zajímavý a skličující oblouk. Králičí nora je zručně napsaná (ačkoli plyne tak trochu odnikud nikam), chytře a úsporně zrežírovaná a civilně zahraná. Zaujal mě zejména M. Stránský a J. Kubátová. Jinak musím říci, že malá scéna není pro činohru úplně nejšťastnější prostor, hodně zvuku a energie se nějak podivně ztrácí a musel jsem hodně napínat uši.

tak nebylo to vůbec zlé! hra má zajímavý námět (kdo byl dříve nevěrný? muž či žena), je na ní ale už bohužel celkem znát zub času a taky je tak trochu prostinká a předvídatelná? nabízí se zde velký prostor 4 mladým hercům (kteří nehrají vůbec špatně - výrazově je ovšem zastiňuje I. Lokajová ve vedlejší roli), kotrmelce v jednání mladých lidí vychovávaných v izolaci jsou velmi dobře propracované, po čase už to začíná být ale trochu nudné, žádné velké zvraty a překvapení hra neobsahuje, tím největším je zřejmě až na konci hry režisérčin výklad a umístění do dnešní doby jako reality show (což už je ovšem dnes také dosti otřepané klišé)... zajímavé je (vzhledem k okolnostem) použití skutečné reklamy partnera inscenace

Ač bylo všude kolem živo a pořád se něco dělo, přiznám se, že jsem se vlastně trochu nudil. Evidentně došlo k vyškrtnutí mravenců a hraje se 100 min bez přestávky. Výborná Ivana Hloužková! Víc vlastně ani nějak nevím, co napsat. Stojí za vidění, ale o nějakou událost sezony se podle mě nejedná.

první polovina vypadala velmi nadějně a byl jsem vážně zvědavý, co se z toho vyklube. výrazné stylizace, spousta nápadů, zajímavá hudba, přesvědčiví herci s nádherně sarkastickou a ironickou Danielou Kolářovou v hlavní roli - co víc si přát! bohužel druhá polovina dojem dosti pokazila, a to hlavně nezvládnutou klíčovou scénou s odhalením pravé totožnosti Eliny Makropulos (alias Emilie Marty, alias...) bohužel se v těchto chvílích stávaly z herců nesmyslné karikatury a nepochopil jsem smysl jejich přehrávání (v představení byla vůbec spousta věcí a symbolů, jež jsem nepochopil! - režisér byl bohužel možná až moc invenční)... prostě závěr představení to trochu kazí a člověk by byl radši, kdyby hra končila dříve, než skutečně končí, aspoň by se do té doby zajímavé a tajemné postavy nedopouštěly takových vejšplechtů, které jim předepisuje až moc humanistický Čapek (odmítání Věci Makropulos)...

asi bych to nehodnotil tak "špatně", kdybych o den dříve neviděl Soudné sestry, to pak člověk samozřejmě srovnává a musím říct, že Maškaráda je tak o třídu, o dvě horší. podle mě hlavně kvůli celkově slabšímu textu a velkému množství trapných vtípků a humoru, který občas spadne do nějaké 4. cenové skupiny (tedy do průměru pražské komediální produkce, jejíž skvělým oživením byly právě Sestry) - navíc představení je opravdu dost dlouhé (200 min.) a oproti Soudným sestrám jsou zde místa, která opravdu nudí a celé se to jaksi vleče, až na pováženou! silně mi vadil M. Matejka (parodie na homsexuála?!). vyzdvihnout musím naopak bezchybnou H. Dvořákovou, také standardně dobrý byl J. Vondráček, jehož umírání na pokračování patřilo k nejvtipnějším okamžikům. tato komedie je sice pořád ještě dobrá, ale nikterak extra výjimečná a řekl bych trošku přeceňovaná.

zajímavé představení, o kterém ale člověk pak moc neví, co si myslet (jak už se stalo v Kolowratu tak nějak tradicí v mém případě:-)) představení připomíná spíše rozhlasovou hru, minimum pohybu, nenápadná scéna, sporá gesta. přesto jsem se rozhodně nenudil. čekal jsem celou dobu, co přijde, a herci umí tak skvěle pracovat s hlasem, že mě udržovali v napětí a očekávání (i když hra samotná nijak napínavá není), bohužel ale na konci nepřišlo jaksi nic, hra plyne tak trochu odnikud nikam, asi zde jde spíše o vystihnutí psychologie postav.
mám možná trochu pochyby ohledně K. Buriánkové v druhé půli, měla být hloupá a naivní, to mi zas tak nepřišlo, naopak, působila velmi inteligentně, chladně, spíš žijící v jiném světě než oba muži. trochu rozpor s předchozím dialogem mužů, ale je to asi těžké. rozhodně to ale stojí za vidění! aspoň je o čem si pak popřemýšlet

určitě to byl moc pěkný zážitek. jedná se (stejně jako u Angl. milenky v ND) o rozhlasovou hru převedenou na jeviště. také minimum pohybu, spíše úsporná gesta, málo rekvizit. šlo opět spíše o obsah, který byl rozhodně zajímavý: výslech informátora (práskače) v podání V. Preisse novým hodnostářem (J. Lábus). je s podivem, že tuhle hru nenapsal nějaký Čech, na naše podmínky vyloženě sedí a jistě má smysl ji hrát! herecké výkony byly výtečné, krásná práce s hlasem, nakonec se mi možná překvapivě líbil i víc Lábus než Preiss, kterého mám jinak velmi rád! trochu na škodu bylo, že představení trvalo pouze 60 min., takže velmi rychle uteklo a také to, že herci své role četli z papíru. určitě by pomohlo, kdyby se je naučili, umocnilo by to ještě celkový dojem. opravdu by se to celé možná spíš hodilo jako ta rozhlasová hra na ČRO2, za celkem vysoké vstupné (230/155) je to přeci jen možná trochu málo

13.11.07 jsem tomu dal 80%, nyní (17.9.13) update po druhém zhlédnutí. Trochu jsem vystřízlivěl, to, co přidává této hře body, je její závěr, který je opravdu hutný a dobře vystavěný. Nicméně předchozích 80 minut je stále o tomtéž, často patetických, místy hysterických a dost uřvaných. Kreace obou Diegů se nebojím označit za špatné, role je podle mě špatně režijně vystavěná a koneckonců i napsaná (víceméně pořád v jedné dikci a poloze opakuje "mami, proboha"), navíc jsou oba už dost staří. Velice zajímavý je pro mě Ivan Koreček(!) a samozřejmě J. Smutná(!!), která ovládá jeviště.

divák, který Bratry Karamazovy nečetl, příliš neporozumí. Špinar si Bratry přepsal po svém, což je sice skvělé a záslužné, ale spíše pro znalce Dostojevského, protože takhle tam dost věcí nedává smysl, nevěděl jsem moc, proč tohle bylo zrovna tak a tak a musel jsem si to po představení najít na netu. režisér má vážně dost invence, možná až moc, bylo tam tolik nápadů, že to jedno představení nemohlo unést, celek působil až dost přeplácaně a nesourodě, myslím, že si Špinar měl vybrat spíš nějaký spojující motiv nebo tematizaci, takhle to působilo jako změť až do extrému dovedených (svléknutí Chlestakova) výstupů. taky to bylo dost uřvané, trochu ztišit volume by neškodilo, uznávám ale, že to bylo zároveň působivé a přes delší stopáž jsem se vážně nenudil, herecké výkony skvělé, letošní činohra se vážně povedla! 3ice bratrů v hlavních rolích výborná. celkově lepší průměr DISKu

někdo na ČSFD u hodnocení snímku Mamma mia! napsal, že měl pocit, že ho ten film chce zabít. něco podobného by se dalo říci i tady u této hry. začátek je vážně dost rozpačitý a rozpaky nezmizí až do přestávky, pak už to ale člověk začne brát s nadhledem a celkem se i bavit, rozhodně se vyplatí počkat si na druhou půlku! na konci jsme si říkali, že více smrtí toho fakana, bychom nepřežili, ale nebylo to vůbec marné na druhou stranu. vyřádili se tu herci, režisérka, hudebníci, kostyméři a asi celkem všichni, před tou dávkou fantazie je nutno smeknout, na druhou stranu by možná neškodil nějaký sjednocující prvek, pospolitější stylizace apod. takhle to byla zběsilá jízda a myslím, že studenti museli být během zkoušení permanentně sjetí, rozhodně to ale dopadlo nakonec lépe, než podobně laděný Čardym. nejvtipnější je, že tohle hrála činoherní katedra a ne alterna! potěš koště :-)

rozporuplné představení, osobně si myslím, že opravdu žádné hluboké myšlenky a umění v této hře netkví, navíc úpravy J. Suchého pro další zinscenování zřejmě nebyly nejšťastnější. vyskytuje se tam strašně moc zbytečných vulgarismů, které dokáží akorát tak zkazit náladu. asi tím chtěl autor pobavit dnešního diváka. to je vůbec velký nešvar celé hry - ač prezentována jako hud. komedie, není skoro vůbec vtipná, hlavně proto, že všichni většina herců není s to udělat jediný kloudný vtip a jsou strašně prkenní. když ovšem přijde nějaká písnička, nestačí se divák divit! ony prkenné herečky jsou totiž velmi dobrými zpěvačkami a Suchý velmi dobrým textařem a skladatelem hudby. vážně, písničky se mi v tom představení moc líbily, jejich podání bylo opravdu bravurní včetně živé hudby! škoda promarněné šance, pro mě by bylo osobně nejlepší, kdyby se tam od začátku do konce jen zpívalo.

titulní I. Řezáč mě vskutku nezklamal, na něm to celé stálo a celé to utáhl, klobouk dolů za jeho paměť, takových rýmovaných replik si zapamatovat! ano, celá hra je ve verších, jako pěkně se to poslouchalo, ale něco mi na tom trochu nehrálo, nevím jestli je to věc překladu nebo už Moliérova textu, ale ty rýmy jsou takové dost říkankové, sice opravdu přesné (most-kost, růže-může), ale o žádnou velkou rafinovanou poezii nejde. ale určitě to muselo být strašně těžké poskládat z nich příběh, navíc v takovém rozsahu. děj je dost jednoduchý a prostinký (nezkušená žena a žárlivec a majetník, který ji chce pro sebe), asi se na tom už taky podepsal ten zub času. režie by mohla být mnohem víc invenční, takhle tam ti herci jen tak postávají a recitují, scéna taky nic moc. rozhodně ale nejde o představení, které by člověka nějak pohoršovalo (jako třeba Žebrácká opera(!?!)) a celkově celkem pěkně uplyne

no, zvláštní hra plná vulgarismů a vůbec dost drsná, proměna z nány na uvědomělou matku, která chce rázem změnit svůj život (a zase zpět) v podání výborné Martiny Válkové, stejně dobrý i Richard Krajčo a všichni ostatní herci; první půlka by tam vůbec nemusela být, resp. dala by se zredukovat tak na čtvrt hodiny. jinak spousta vypjatých scén střídajících se s melancholickými pasážemi. možná trochu těžko uvěřitelné, nereálné, konec o pár scén dřív by neuškodil. téma a poselství hry možná rádoby hlubší než text doopravdy je.

hra sama o sobě nijak zvlášť oslnivá, pěkné lyrické pasáže, inscenace měla ale zajímavou atmosféru, tvořenou hlavně pěknou hudbou (Matija), rytmikou replik, kostýmy... herecky celkem vyrovnané, dobré hlavně baby...

typická komedie del'arte se všemi typickými postavami; možná by neuškodilo trošku ji proškrtat, protože místy se opravdu dost vleče a ani není příliš vtipná, scény se opakují pořád dokola a spějí k očekávanému konci. k nejlepším okamžikům patřily určitě scény s J. Vondráčkem jako Leliem a jeho sluhou Arlecchinem (P. Tesařem), oba herci hráli opravdu výtečně, nabízí se srovnání se Sluhou dvou pánů v Národním, podobné hry, podobné role, musím říci, že Vondráček za Donutilem nikterak nezaostává, především jeho závěrěčné výstupy jsou brilantní a roli si viditelně užívá; režijní koncepce se mi líbila (scény s turisty), pěkná scénografie (gondola), příjemná hudba a hezké písničky (P. Skoumal), trochu slabší byly výkony některých herců ve vedlejších rolích (Wohanka, Doležalová, Koliáš). celkově se toto představení povedlo, ovšem v Dlouhé patří spíše mezi průměr, mají tam lepší věci

no jo no, typický Landa: výborné melodie, hloupoučké texty a katastrofa ve chvíli, kdy se snaží divákovi sdělovat nějaká svá poselství :-( kdyby to režíroval někdo jiný než jeho neschopná žena, asi by vybalancoval a zlehčil některé patetické výstupy, které u mě vyvolávaly spíš smích. musím smeknout před docela promyšleným příběhem, který až na pár detailů dává smysl a je napínavý, překvapivý. představení celou dobu balancuje mezi skvělým muzikálem a kýčem, výborná je také funkční scéna, chtělo by to taky nějakého dramaturga (více v článku na blogu)

těšil jsem se na klasickou klasiku od Pitínského a zas tak klasická bohužel nebyla - oproti třeba Babičce nebo Našim furiantům se zde vyskytuje dost "vtípků" a trochu křečovitých scén, hlavně co se týče rozjuchaného teenagerského vztahu mezi Radúzem a Mahulenou - tato postava (v podání Pavly Beretové) a její výklad vůbec patří k těm nejslabším článkům inscenace. její problém vůbec je, že obsahuje možná až příiš režijních nápadů a "vychytávek". kde je ovšem každá trochu z jiného soudku a výsledný miš-maš je na pohádku trochu zběsilý (více v článku na blogu)