Henry

Pohled do jedné kabiny fotbalových rozhodčích. Utkání se pod jejich vedením rozjíždí nadějně, přináší do komiky zabalenou porci nevraživosti a pokrytectví, sehranost tria baví. Škoda že dobře rozeběhnutému utkání ve druhém poločase opadá tempo, pěkných akcí už je pomálu, duel se uchýlí k celé řadě osobních soubojů a Máslo (R. Štolpa) se snaží strhnout pozornost na sebe zbytečným sólováním. Celkově však jde o dobrý mač, kde Vocas (M. Hrabě) a Básník (P. Semerád) prokazují velice solidní formu...

Šaramantní, skvělá herečka Eliška Balzerová. Uchvátí svojí normálností, přirozeností, ani stopa po přehrávání. A je třeba podotknout, že se člověk moc dobře baví, i když není čerstvě rozvedená padesátnice...

Televizní Silvestr se přenesl na jeviště. A své publikum si jistě najde. Podbízivost a laciné fórky ocení diváci odkojení estrádní zábavou ála TV Nova. První část je nuda s minimem písní, druhá svižnější, s důrazem na muziku. Problémem je značná nevyrovnanost hudebních vstupů. Kdo potěšil? Civilním výkonem Sagvan Tofi, pěvecky průměr, ale herecky slušné. Dále Pavlína Ďuriačová, Petr Kutheil a malá Natálie Grossová, která strčila do kapsy i některé profíky na jevišti. Nejslabším článkem je Tereza Kostková. Její umělohmotné herectví a zoufalý zpěv méně otrlé jedince spolehlivě vyžene z hlediště.

Tohle bylo pohlazení. Nenápadná, ale zato pozitivní energií nabitá drobnost o dvou obyčejných ženách, které touží po zásadní změně a vydávají se vstříc svobodě. Představení téměř bez kulis, zato s plnou náručí hereckého mistrovství Jany Štěpánkové, která skvěle ovládá vážnou i komediální polohu. Zdatně jí sekunduje Zlata Adamovská.

Tak tohle mi nesedlo. Bezesporu originální pojetí klasiky, ale zřejmě se ve mně probudil démon staromódnosti, který nestrávil tuhle živelnost, groteskní modernu s citacemi a pokyny ze scénáře filmové předlohy, které jsou zpočátku nezvyklé, postupem času čím dál víc iritující. Navíc s neortodoxní představitelkou Marty, v jejímž podání ovšem koncept parodie působil nedotaženě. Sama tělesná konstituce k potřebnému efektu nevede a fakt, že její postava ve mně nevyvolávala takřka žádné emoce, to jenom podtrhl.

Ocení a prožije především generace čtyřicátníků, která dobře ví, o čem inscenace je. Reálný socialismus. Politika, rodina, škola. Živě interpretovaná dobová hudba. Pocitově různorodé, úsměvy střídá mrazení v zátylku. Jenže tohle jsme žili, tímhle jsme žili. Trefné, věrohodné, zábavné.

Elán není můj šálek kávy, ale tohle je jedním slovem zážitek... S citem namíchané ingredience emocí: láska, radost, dojetí i smutek. To vše zarámované do zajímavého příběhu, zahraného, vyzpívaného a vytančeného do špičkové podoby. Skvělé, charismatické ústřední trio Doubravová, Löbl, Kříž.

Klobouk dolů před Jiřinou Bohdalovou, že i z jednoduchého příběhu svým entuziasmem a nesporným hereckým umem dokáže vytřískat maximum a strhnout nejen kolegy na jevišti, ale i diváky v hledišti. Zábava v jejím podání v tomto představení zaručena.

Kolik že to hlavnímu představiteli a zároveň jedinému herci je? Ano, 23 let. A sám s přehledem utáhne dvouhodinové představení. A stačí mu křeslo, lampa, deka, klavír, telefon, kulich, šála. Jan Fanta (popíjejíc na jevišti fantu v plechovce), se s nelehkým úkolem a závažným tématem popasoval skvěle. Představení krásně plyne, dvě hodiny uletí jako nic. A dostalo se nám pořádné porce zábavy, smutku, dojetí, pěkné hudby, originálních režijních nápadů (např. psaní klíčových hesel a důležitých dat na zástěnu), ale i hodně důvodů k zamyšlení.

Výborná zábava, dobíječ energie, zlepšovač nálady. Co taky od Pomády čekat? Na jedné straně příliš jednoduchý děj a notoricky známé melodie (s českými texty), na druhé straně skvělá choreografie a enormní nasazení. Vedle Jana Kříže excelovala např. Markéta Procházková, chuť a snaha ze sebe na pódiu vyždímat maximum však nechyběla nikomu.

To je tak, když se neobyčejně vulgární text dokáže podat zcela samozřejmě a nenásilně, když přesně zapadá do kontextu. Tragikomedie, která baví, ale i "nemilosrdně nastavuje zrcadlo"... Výborný Jan Hrušínský úspornými, ale trefnými poznámkami a minimem výrazových prostředků dal tak trochu vzpomenout na umění svého fenomenálního otce Rudolfa. Trio Sitta, Holub a Liška velice dobře sekundovalo.

Solidní záležitost. Oceňuji scénu a kostýmy, úvodní hromadný song "Šup tam s ním" muzikál dobře nastartuje, pak se příběh rozdrobí do minisérií jednotlivých postav, více či méně záživných. Atmosféra je slušně vykreslená, ovšem při odhalení vraha mi přece jen chyběl moment překvapení. Z individuálních výkonů stojí za vyzdvihnutí výborní Martina Šnytová a Lukáš Adam.

Neobyčejně sympatická a příjemná podívaná. Svižná, vtipná, hravá. Ocenění zaslouží choreografie, výprava, hudba i texty. Výborné výkony Jana Kříže, Jana Karáska, Martina Pošty, vedle nich táhnou představení velmi dobří - komorná Marie Křížová, mnich Michal Pleskot, Will v podání Filipa Grögera, velice věrohodná čarodějnice Radka Pavlovčinová, atd. Vedle nich však působí jako jedna z hlavních postav Lucia Šoralová v roli Lady Mariany skromně, nenápadně a není příliš zapamatovatelná.

Živelný muzikál (plus) v ratejně zvané Kongresové centrum (minus). Skvělý Jan Kříž k roli Rockyho přistoupil neobyčejně poctivě, hodně ji dal, hodně pro ni udělal a na jevišti to bylo znát (viděno 2. 12. 2017). Známý příběh, zajímavá atmosféra, strhující tečka.

Kladné body rozhodně za zdařilou hudbu a stejně povedené texty, za výpravu, za kostýmy. Za záplavu znamenitých hlasů a špičkových pěveckých výkonů: Marešová, Savka (oba radost poslouchat), Slanina (hlas jak zvon, v roli naprosto uvěřitelný), Šemík, Tenkrát (oba profíci každým coulem). Za výborné tanečníky (Lhotský, Benešová). Z pódia čišelo maximální nasazení, zaujetí a prožitek. A přece nebylo všechno dokonalé. Je paradox, že se to týká ústřední dvojice (Ryšavý, Navrátilová), která z mého pohledu byla nevýrazná a chybělo jí to klíčové pro titulní roli - charizma.

Byl požitek sledovat herectví Hany Maciuchové a Zuzany Bydžovské, mezi které nenásilně a přirozeně zapadla i Sabina Rojková. Nemohu se zbavit dojmu, že oproti jiným představením tentokrát scéna volala po trochu nápaditějším řešení. Závěr představení se dostaví náhle, je sice emotivní, ale chybí mu vyznění. Celkově však velmi dobré.

Kdo úplně sám utáhne tak náročné představení? Kdo přinutí diváka se rozesmát, zamyslet se, být dojatý, hltat každou větu, každé slovo, neztrácet pozornost? Dokáže to - a s velkým přehledem - Simona Stašová. Herečka par excellence.

Zaděláno zřejmě bylo na velký muzikál, ale ve skutečnosti je to bezbřehá nuda. Nezáživný děj, zejména druhá část je chaos. Navíc Sibyla je jen krycí název představení, ve skutečnosti to je Mělká sonda do duše krále Šalamouna. Některé postavy jsou nadbytečné a nemají co hrát (chůva), potenciál jiných je naprosto nevyužitý (písař Baltor). Těžko se ztotožnit s některou z postav, protože jejich charaktery a pohnutky stěží odhadujeme. Místy zaujme hudba, nadbytek je teatrálních gest. Za vidění a slyšení stojí výborní Eva Burešová a Peter Strenáčik, zdařilá je výprava a videoprojekce.

Hravé, zábavné. Jednoduchý děj, dobrá hudba, chytlavé texty písní a trpaslíci přetransformovaní v závodníky na koloběžkách. Milá a příjemná jednohubka na víkendové dopoledne.

Překotem o závod, přes překážky trapnosti, absurdity až k dobré zábavě. Pro každého něco a nic pro všechny. Trio průvodců Souborným dílem dobré, Jan Vondráček ještě o chlup výš.

Bude těžké navázat na Ďurovčíkovy pecky typu Horečky sobotní noci, či Osmého světadílu? Můžeme být v klidu, jde to. Pod Cabanovou taktovkou se totiž narodil svěží Srdcový král, který má tempo, švih, nechybí mu vtip a nadhled. K tomu pěkná, variabilní scéna. A alespoň tři jména: sázka na Jana Kříže (Chad) je sázka na jistotu, parádním výkonem nezůstala pozadu jeho žena Marie (Sylvia), znamenitá byla Kateřina Steinerová (Sandra).

Tancem a hudbou vyjádřený průřez českými dějinami 20. století je povedeným dílem, lidské příběhy zaujmou, pobaví i dojmou. První polovina působí ucelenějším dojmem, poetičtěji. Po pauze je k vidění čistá retrospektiva s vážnými i komickými prvky, která místy pokulhává výběrem písní i chronologií. Zkušení bardi Petr Oliva, Hana Gregorová, Antonín Hardt i Karel Hábl si představení náramně užívají. V tanečních kreacích (s úžasnou stepařskou vložkou) dominují Přemysl Pálek a Vanda Károlyi, plus zaslouží Petr Semerád a Petr Vágner, kteří role gayů pojali střídmě, bez nevkusné a laciné karikatury.

Tolik věhlasných hereček... Na člověka dýchne nostalgie už z fermanu. Jenže škoda nevyužitého potenciálu. Z toho textového a režijního nic dokázaly vyzvednout inscenaci k výšinám snesitelnosti hvězdy Marta Vančurová, Jana Štěpánková, Daniela Kolářová, Gabriela Vránová, Libuše Švormová, Carmen Mayerová a Jana Hlaváčová. Takže procenta jdou především za skvělý počin dát tyhle velké dámy českého divadlo dohromady.

Vtipný mix mayovek a žhavé současnosti. Parodie, groteska, šmrncnuté nostalgií i moralitkou. Zaujme nápaditá a pestrá scéna, řada originálních nápadů a vychytávek. Znamenitý Vinnetou v podání Vojtěcha Kotka, kouzelná Marie Štípková v roli glosujícího a citacemi hýřícího Klekí Petry. Radost pobýt v takové společnosti.

Osmý světadíl skončil, přišla Voda. Rovnocenná, ne-li ještě o chlup lepší podívaná. Příběh slušný, zajímavé kostýmy a scéna, velice povedená choreografie i aranžmá písní, a místy až uchvacující pěvecké výkony dělají z muzikálu kousek, který s chutí shlédnu opakovaně. Opravdu vysokou kvalitu nabízí dvojice Tomeš/Kříž (například jejich duet "Dve a dve" je excelentní záležitostí!), za povšimnutí stojí i skvělí Polyáková/Křížová či Pekárek. Ale ani při dalších alternacích se člověk nesplete, vše podtrhuje mladá taneční company.