Hoolek

vše pro mě fungovalo: předloha, uchopení předlohy, herecké výkony (Kamila Sedlárová je naprosto úžasná!!!), hudba, dávkování emocí, drásající závěr... velice silné!!!!

... ale musíte něco o robertu walserovi vědět. v takovém případě velmi silný zážitek.

ta hra není o té rodině. ta hra je o nás. o všech těch věcech, které jsme v sobě pohřbili, ale ony tam někde jsou... výborné zpracování, tradičně skvělé herecké výkony... řada vrstev, humor velmi drásavý, vnější efekty nejsou třeba - jen text a herectví...

no vlastně jsem nic moc nečekal. ke konci to byl masivní nálet emocí. tiché posmrkávání. vlhké oči. obdiv. údiv.

má to takový ten klasický tok děje - jakože to nějak začne, něco se děje, nějak to skončí? ne. každej herec hraje tu svoji postavu a je jasně čitelnej? ne. je ten text snadno uchopitelnej? ne. a přesto: v okamžiku, kdy na tu "hru" přistoupíte, budete odměněni takřka gigantickým proudem poezie a emocí. vzhůru na hradec!

herečky předvedly "strhující představení"... jako že na nich to celé stálo. jinak hra byla velmi úsporná co se týká scény a tak. což je dobře. nic neodvádělo pozornost od slov a emocí. v souvislostech s nynější situací to celé nabývá nového - silnějšího - významu. takže: spokojenost převelká (je "spokojenost" to pravé slovo? asi ne). snad jen těch několik závěrečných slov ze záznamu mi přišlo naprosto - řekl bych až hloupě - zbytečných.

tůra (po kolena v bahně) lidským zoufalstvím.

nojo takový to legendární zpracování s medřickou mně bylo vždycky dost protivný. to nesympaticý mňoukání bez konce a to pitvoření... uf. v hradci jsem ale byl velice spokojený. střídmě, jasně, občas vtipně, dojemně... to vše skrze naprosto úžasné herectví... jo!

... a střípky zmatku se najednou začaly seskupovat ... až nakonec vytvořily pomník fantazii, lidské vášni, divadlu - zrak přecházel, hudba zněla, hormony tekly proudem ...

přesládlá šťávička se proměnila v hustou smrdutou kaši. odevšad vykukuje prázdnota. a na konci se na tu spoušť snese zlatavá blýskavá "radost". tuhne úsměv na rtu. občas moc slov. herectví velkolepé.

správce jako "velký bratr"? nebo alegorie dnešní doby? nebo že by vtipná taškarice? asi tohle všechno... duch místa, milý herec barmanem, dobré víno (pije se i při představení!), výborný text, uvěřitelné herectví... dohromady přitažlivý koktejl.

Vlastně jsem do divadla odcházel jenom proto, abych měl jak strávit páteční večer. Bez očekávání. Nakonec se z toho stal plnohodnotný, plnotučný zážitek. Vynikající Jiří Zapletal mě přesvědčil, že je jedním z "nej"... Dobro, zlo, faleš, zrada,... To vše tam bylo. Běžte na to! Je to aktuální, stále živé téma v dobrém představení.

nic není, takové, jaké se to zdá na první pohled. chladnokrevný výkon j. sklenáře (právě ta "chladnost" mi ze začátku vlastně byla trochu protivná, ale nakonec jsem to ocenil - je prostě výbornej!), skvělá s. venclovská (asi jsem se zamiloval)... no nic. jo... lidé, jděte!