Hubert

Buď je to hrozný nesmysl, anebo naprosto geniální. Protože ještě nejsem rozhodnut, dávám 60%. V každém případě asi nejpodivnější představení jaké jsem kdy viděl. A za vidění určitě stojí. Na kost ohlodaná Shakespearova předloha v bizarní, vizuálně atraktivní incenaci. V každém případě zajímaví herci, scéna, kostými, zkrátka nějaký smysl to dává.

Trochu promarněná příležitost. Téma skýtá větší příslib, než z něj autor nakonec vytěžil. Celkově je představení trochu rozvleklé a nepřesvědčivé. Výborný byl Martin Finger v roli jednoho z katů.

Neskutečný odvaz. Dost šílené, ale obrovsky zábavné divadlo. Přes pár hlušších míst velmi osvobozující zážitek. Dianiška a jeho potrhlá parta si mě naprosto získali.

Dyk i Dyková jsou skvělí a sehraní herci a v představení společně fungují perfektně. Výborně vypointované, vtipné situace a celkově vkusné pojetí. Jenom by si zasloužilo o něco intimnější prostředí.

Sympatičtí herci, nápaditá scéna a zajímavé téma. Celkové vyznění je ale mírně rozpačité. Trochu moc samoúčelné kreativity, která překrývá nedostatek obsahu. V Divadle Komedie umějí velmi dobře experimentovat, ale tady to ideálně nevyšlo.

Skvělé. Zvláště viděno z první řady, kdy si člověk přijde, že je opravdu v jedné místnosti s Freudem a Lewisem při jejich rozhovoru. Pavel Rímský je jako Freud neuvěřitelný. Zajímavý dialog o možná těch nejdůležitějších věcech člověka vyšperkovaný pozoruhodnými myšlenkami. Výborně hraje i samotná scéna, která je sice jednoduchá, ale hře dodává atmosféru.

Vlastně to ani moc není divadlo, spíš takové zábavné (chvílemi) vystoupení na téma ?svět jde do háje?. Bylo by skvělé, kdyby si takovou hru udělali gymnazisté jako ochotnické představení. Pak by do sebe dobře zapadla snaha točit to okolo sexu, návodný text i celkově kostrbaté hraní si na divadlo. V podání profesionálních herců, i když se snaží, je to ale velmi rozpačité. Procenta dávám právě za snahu, pár vtipných momentů, sdělení hry se kterým souzním a taky za to, že hru napsal pro vystupující dvojici český autor (a režisér).

Výjimečná hra, která spojuje nihilismus, zoufalství a depresi s humorem. Zvláštní kombinace, ale v podání partičky v Činoherním klubu skvěle funguje. Všichni herci vynikající (i když drobné výhrady by se asi našly), výborné tempo, vypointované situace, velmi dobře zvolený hudební doprovod, odpovídající scéna. Ke svému sdělení se text hry dostává přes vyhrocené emoce, bizarní zápletku, vulgarity, cynismus a černý humor, ale ve výsledku jde o cennou zprávu, kvůli které je dobře představení zažít. Osiřelý západ je prostě divadlo, které má smysl.

Trochu banální příběh manželského trojúhelníku, ze kterého je těžké dostat něco výjimečného. Oceňuji zajímavou stavbu hry, která jde proti času, režii, vtipně promítající smsky jednotlivých postav a nakonec i herecké výkony. Hře dodává autenticitu fakt, že hlavní dvojici nevěrných partnerů hrají bývalí manželé. Celkově ale trochu zapomenutelné představení.

Velmi výjimečné představení. Jak pokud jde o text, tak jeho inscenování. Asi nejvýraznější je na představení scénografie, která je mimořádně kreativní. Možná až moc. Někdy to vypadá, že herci tam jsou hlavně proto, aby postupně odkrývali úžasné nápady scénografa. Nakonec to ale dává velký smysl. Herci jsou skvělí, hra má v sobě zajímavý étos, celkově velká krása. I když, asi ne pro každého...

Neměl jsem vysoká očekávání, ale byla určitě v dobrém smyslu slova překonána. Hra, která má zajímavý nápad neupadá do prvoplánovosti, která se nabízí, ale text si drží úroveň. Stejně jako herci, kterých je na jevišti poměrně dost. Někteří byli opravdu velmi dobří. Prostě jde o milé, lehké a zábavné představení, které asi není žádným špičkovým uměním, ale ani tvůrci, ani diváci se po skončení nemusejí stydět. Procenta přidávám za celkovou uměřenost, s jakou je kus inscenován.

Hra o lidech ze dna společnosti, která mě opravdu bavila. Na první pohled si člověk položí otázku proč hra vůbec vznikla. Ale smysl to dává, když se spojí velmi dobré výkony všech herců, skvělá režie a scéna s příběhem, kdy se člověk musí nad zoufalými figurkami dojmout i držet jim palce. Zároveň je text místy i docela vtipný. Viděl jsem derniéru, kde došlo i na nečekaně zábavné momenty, kdy herci museli improvizovat a šlo jim to skvěle. Celkově zážitek, který si zapamatuji.

Překvapivě dobré. Nejsem obětí kultu generace herců, kteří byli hlavními představiteli, ale oběma se představení vážně povedlo. Petr Kostka na můj vkus možná nepatrně přehrával, na druhou stranu jeho role k tomu vybízí. František Němec, který měl roli decentnější v ní byl opravdu skvělý. Hra navíc byla i o důležitých věcech, jen trochu předvídatelná a možná i stručná, proto nedávám víc procent. Zkrátka velmi vkusné představení, které má smysl a kvalitu.

Velké zklamání. Naprosto tuctový ?nepříběh? v hlavní roli s Vasilem Fridrichem, který je dobrý v TV, ale na ovládnutí jeviště mu chybí charisma. Navíc špatná režie Ondřeje Sokola (jinak ho jako režiséra oceňuji). Křečovité utahané, nešikovné předěly mezi scénami přesně charakterizují ještě utahanější a přehnaně dlouhé představení doslova o ničem. Nicméně nepochybuji, že v hlavním představiteli, tuctovém looserovi, leckdo pozná někoho ze svého okolí, nebo dokonce sám sebe a pak tento kus možná ocení. Za mě trochu málo, prostě jedno z nejhorších představení Činoheráku.

Pravděpodobně nejhorší představení, jaké jsem kdy viděl. Tedy alespoň do přestávky, víc jsem nevydržel. Kombinace prázdného, hloupého textu, kde asi ani není co hrát s křečovitě přehrávajícími herci. Simona Stašová nejspíš chtěla trumfnout matku v rolích Křemílka a Vochomůrky a tak tomu zcela přizpůsobila projev. Dlouhý s ní v trapnosti zdatně soutěžil. Co říct víc? Zaujalo mě, že za poměrně vysokou cenu uvádí městem dotované divadlo takový hnus. Vždycky jsem si myslel, že dotace divadlům mají sloužit k tomu aby uváděly kvalitnější kusy a třebas i za nižší cenu. Tady to bylo přesně opačně.