Isa Johanovská

Audiovizuálně vypiplaný svět Klause Nomiho. Osamění a jinakost na jedné straně, na druhé snaha být jako ostatní.
Spojení s chladem Lovecrafta a strachem z neznámých věcí a všeho, co nás přesahuje, a taktéž s hemžícím se titěrným hmyzem evokujícím pobíhající se udýchané lidičky, funguje výborně.
Nápady a myšlenky autorky Báry Viceníkové jsou zde předkládány velmi sofistikovaně a nenásilně.
Samozřejmě, že divák potřebuje k rozluštění jinotaje, kterým celá hra tak trochu je, přirozeně klíč; ten však může nalézt sám u sebe a nemusí proto rozhodně číst Nomiho biografie. Jeho potýkání se životem je totiž tak trochu blízké každému z nás...

Téma "odsunu" Němců je ožehavé a i když už se v uměleckých kruzích řeší delší dobu, do podvědomí lidí se dostává až v posledních letech. Jiří Havelka a kol. se nebáli přenést toto téma do svébytné inscenace, kterou doporučuji všem, kterým je blízký až dokumentární styl vyprávění, kdy se o této historické události blíže dozvídáme skrze výpovědi jednotlivých "svědků" (je neuvěřitelné, že k divákovi, jenž je u své obrazovky počítače v roli jakéhosi "vyšetřovatele", promlouvá kolem 35 postav!), kteří se nějakým způsobem do této hrůzné události zapletli. Střih, herci, práce s hist. materiálem -90 %