Ivo Železný

Omylem jsem koupil ještě jednou lístky na velmi slušné představení v Klubovně divadla v Celetné, Jindřišská 23.

Nesmírně příjemné prostředí pro cca 25 diváků. Uvádějí a o divadelní bufet (výborný Dornfelder a další vína) se starají herci toho večera. Navíc výborné sirupy z dílny Evy Elsnerové.

Lístky za hubičku, 135 Kč, pro děti, studenty a seniory.

Konečně! Konečně na šestý pokus Na Maninách dobré dívadlo. A moc dobré, především díky všem zúčastněným, zejména hercům. Příjemný a chytrý text na úrovni, pro mě zde poprvé.

Komediální standard, v druhém poločase chvílemi grotesknější.

Tonda Blaník umí. A Kristýna Frejová také. Jen se nenalaďte na komédii. Je to dívadlo, i když text nic moc. Nahý půlzadek byl.

Dobrý standard, dobrá zábava, divácký úspěch. Neodolám:Zažil jsem před půlstoletím v reálu, kdy obdoba hlavní hrdinky zpívala na středoškolské události v sále pro dvě stě tři sta spolužáků za doprovodu školní kapely velmi podobně. Sál řval a brečel smíchy. Po ovacích si střihla přídavek a opájela se. Bylo to nelidské. Pochopila až v zimě na horách, kdy se poprvé vědomě slyšela z magnetofonu.
Tolik k uvěřitelnosti uměleckého díla.

Tři komindy - Ludmila Molínová, Zora Jandová a Sandra Pogodová - každá jiná, ale dohromady jim to funguje. Zvláště Sandra Pogodová a Ludmila Molínová se vyřádily a byly k sežrání. Navíc představení graduje. Sandra Pogodová parádně vystřihla dva songy, Ludmila Molínová a Zora Jandová hvězdu (Molínová do potlesku: A to je nám dohromady sto třicet!)
Velmi příjemné představení. Potlesk ve stoje.

Langmajer, Gondíková a tři další mladší. Dobrá komedie, dobré divadlo. Langmajer standard. Tj. špička.

Dobré monodrama, výborná Marie-Luisa Purkrábková, dobré dívadlo. Moc dobré.

Dóóóbrý. Z velké části výborné. Velká sranda. Ale nejen. Zahráno na jedničku. Překvapení na konec. Kouř byl.

Co nejlepšího dát synovi k pětadvacátým narozeninám? Prostitutku.
Záruka trapnosti nebo nuceného humoru. Houbeles. Něco, co nejde. Vynikající, perfektně vybalancovaný hutný text více než adekvátně profesionálně odvedený. Velké dívadlo.
5 (34.)

Koupil jsem husu. Představení, v němž se předvedly snad veškeré vizuální efekty, které současné dívadlo skýtá. Zřejmě jsem vzhledem k osobnosti spoluautora čekal spíš něco víc k poslouchání než k pokoukání. Kouř byl.

Trapnost nad trapnost. Bylo mi herců líto. Scéna kajícného prozření padoušků by neobstála ani v průměrném ochotnickém představení. Konec utrpení byl už po čtvrthodině nekonečně daleko. Dle jen zdvořilostního potlesku soudě, byl to v sále převažující dojem z promarněných dvou hodin života.

Zrušení trestu smrti bylo lákavé téma. Sám mám někde ve starém počítači svůj překlad hry švédského autora o dvou katech bez práce, kteří si zprivatizovali gilotinu.
Nicméně co dodat. Po starších temných opusech i vtip a humor. Dívadlo!

Komedie jak má být. Jiří Menzel ji nalinkoval před 23 roky, a herci odvádějí svou práci každý svým originálním způsobem na výbornou dodnes. Přirozeně po těch letech určitě ne s chutí, ale vypadá to tak, a tak to ma byť. I když přece jen Zdeněk Žák dost ční.
Jiří Menzel použil aspoň pro mě zatím neviděný režijní špílec, ale o okamžik přemýšlení, jak to myslel, vás nepřipravím.
Prostě ke dvěma hodinám večerní zábavy vřele doporučuji.

Absurditka. Dobře zahraná, nic se tomu nedá vytknout. Tedy v rámci žánru. Tak co mi na tom nesedělo? Asi to, že je to jako dobrá anekdota, vyprávěná tak pětinásobek adekvátního času, takže to nakonec už není dobrá anekdota. Ale tady zase na druhou stranu dobře zahrané. Jednoduše jsem na vážkách. Je to ve mně, ne ve hře.

Herecký koncert pro Taťjanu Medveckou, ale i pro oba pány, Jaromíra Medunu a Lukáše Jurka. Vrcholem byl závěrečný Medvěd, notoricky známý z televize se Stellou Zázvorkovou a Janem Werichem. (Nevím proč se o něm web divadla a ostatně i tento web vůbec nezmiňuje.) Absolutně brilantní výkon Taťjany Medvecké a Jaromíra Meduny hodnotím přece jen o ždibíček výše. Zážitek.

Traktát formou absurdního absurdního dívadla. Nejsou to mé dvě decky vína. Kouř byl. Moc kouře. Hodněkrát.

One-man show Šimona Krupy. Německy psaná dramatika, ouha, česká. Tak proto k přežití. Text nic moc, herec dost dóbrý.

Nuda v Bavorsku. Do kterési díry po granátu přijíždí řecký gastarbeiter. Je rok 1968. A nenávist místních hospodských tupců jako by z oka vypadla současným migrantobijcům. Půl století stará prudce aktuální hra.
Výborná režie, výborní herci.

A zase dobré dívadlo. Jen se nenechte zmást nálepkou komedie. Zas tak moc se nezasmějete. Zato si budete moct vychutnat průvodní zpěv a dost magickou živou hudbu na basklarinet.

Stejně je to rozežranost. Dobré dívadlo pro 30 - 50 diváků. Díky bohu za ty dary.

Jinak převelice sympatický prostor, dost nový. Slušné víno, na divadelní kavárny vynikající, za velmi přívětivé ceny.

Text chvilkami dával smysl. Kouř chvilkami nebyl. Světelné efekty včetně stroboskopu a porůznu promítání obrazů i textu také chvilkami nebyly. A byly na představení nejzajímavější. Vlastně jediné zajímavé. Řev byl. Často. Úbytek diváků během představení 17+. K přesilovce nedošlo.

Silný text. Jevištní provedení... Koupil jsem husu. Chápu proč. Nesedí mi jak. Většinou. Určitě lepší než dva (tři) herci sedící dvě hodiny na židli vedle sebe a odříkávající text. A o to tu šlo. Aby se to nějak hýbalo a udrželo pozornost. Větší kumšt bych v tom nehledal. Ani nenašel.

"Gombrowiczův filosofický thriller´ je znepokojivá četba o světě, který ztratil úběžník a kde má v důsledku toho jakýkoliv čin stejnou, totiž žádnou váhu." To je přesné. Prejtové vyjádření o prejtu. Byl to slovní prejt. Pamatujete Monty Pythony: spam, spam, spam. Ale bože, na dvě hodiny dvacet bez přestávky. Úbytek diváků během představení 5+, ale druhý východ z hlediště jsem nesledoval. Kouř byl.

Písničky V+W a Jaroslava Ježka jsou samozřejmě vynikající. Aspoň to. Jinak v tomto dívadle jsem téměř vždy pozoroval, že se víc baví jeviště než hlediště. Tentokrát mi připadalo, že ani jeviště. Celkem se člověk nediví, protože v třičtvrtěprázdném hledišti kromě nějaké školy, pozvané, aby tak nezelo, mohlo být tak deset patnáct platících diváků. Prostě si to odkroutili, aby už mohli ke krbu.
4 (37.)

Proboha, co to bylo? Zelená agitační úderka, soubor písní, naštěstí ne i tanců, přesně okopírovaný včetně nadšení z rudých padesátých let? Vše pro úspěch agitace zopakováno vícekrát dokola?!? Vše pod záštitou Biomasy Jacques? Brrr!