Ivo Železný

Traktát formou absurdního absurdního dívadla. Nejsou to mé dvě decky vína. Kouř byl. Moc kouře. Hodněkrát.

Standardně dobré dívadlo po všech stránkách. A laťka je tu standardně hodně vysoko. Nejvíce role sedla Františku Němcovi

Standardně dobře odehrané drámo.

Koukatelná detektivka. Působilo to dojmem dost dobrého amatérského představení, občas i skoro profesionálního. Šok přišel doma. Skoro všichni herci prošli hereckým vzděláním.

Po třech měsících a pěti dnech opět v divadle. Z toho kus v karanténě a šest týdnů ve špitále.
A pecka, jak se dalo tušit, když se to hraje zadraho skoro osm let a na velké scéně pro více diváků v divadle ABC. Velké drámo, v kterém exceluje Richard Krajčo, inu role mu to nabízí, a komornější David Švehlík, jak mu to role pro kontrast nakazuje. Přes dvě hodiny ve dvou na scéně. Okamžitý všeobecný potlesk vestoje.

Za snahu.

Ivo Železný
9. března 2018 ?
Divadlo Aqualung v Žižkovském divadle Járy Cimrmana - Pan Hus aneb Tenkrát v Kostnici

Příjemná ptákovina. Aqualung jsem viděl poprvé a do včerejška naposledy před téměř deseti lety na Lodi Tajemství. Na stejném představení Bém seznamoval Gazdíka s kulturou v hlavním městě, které měl týden spravovat.

Herecký koncert pro Taťjanu Medveckou, ale i pro oba pány, Jaromíra Medunu a Lukáše Jurka. Vrcholem byl závěrečný Medvěd, notoricky známý z televize se Stellou Zázvorkovou a Janem Werichem. (Nevím proč se o něm web divadla a ostatně i tento web vůbec nezmiňuje.) Absolutně brilantní výkon Taťjany Medvecké a Jaromíra Meduny hodnotím přece jen o ždibíček výše. Zážitek.

Mustr kdy se postupně všechny postavy musejí představit v diametrálně odlišném světle, než se zdá. Asi jako v detektivce, kdy všichni musejí být podezřelí, a pachatelem je pokud možno někdo nečekaný.Tady jsem podle reklamy čekal víc.
Ale standardně profesionálně odehrané.

Zvláštně magické představení, odvíjí se jako zpomalený film, ale nenudí. K tomu na jevišti smyčcové trio o dvou violách a violoncellu provází děj opět magickou hudbou. Velmi originální, výborné dívadlo.

6. března 2018
Experiment myší ráj. Národní divadlo, Nová scéna

Tak v takovéto roli jste Taťjanu Medveckou a Vladislava Beneše neviděli. Stojí za viděnou.

Úžasný Stanislav Zindulka a hodně dobrý Daniel Tůma.

Úžasné Dana Syslová a Jitka Smutná.

Hodně ohrané téma předstíraných odchodů do práce i po ztrátě zaměstnání. Standardní text zakončený nestandardní a nepříliš logickou sebevraždou. Herecký projev z dolních dvaceti procent českých amatérských divadel.

Langmajer, Gondíková a tři další mladší. Dobrá komedie, dobré divadlo. Langmajer standard. Tj. špička.

Text chvilkami dával smysl. Kouř chvilkami nebyl. Světelné efekty včetně stroboskopu a porůznu promítání obrazů i textu také chvilkami nebyly. A byly na představení nejzajímavější. Vlastně jediné zajímavé. Řev byl. Často. Úbytek diváků během představení 17+. K přesilovce nedošlo.

"Gombrowiczův filosofický thriller´ je znepokojivá četba o světě, který ztratil úběžník a kde má v důsledku toho jakýkoliv čin stejnou, totiž žádnou váhu." To je přesné. Prejtové vyjádření o prejtu. Byl to slovní prejt. Pamatujete Monty Pythony: spam, spam, spam. Ale bože, na dvě hodiny dvacet bez přestávky. Úbytek diváků během představení 5+, ale druhý východ z hlediště jsem nesledoval. Kouř byl.

Tak včera (23. 2. 2018)zase v Rubínu. Po letech. Možná čtyřiceti. Zážitek. Vynikající představení ? Vojtěch Štěpánek - Nevim. Vynikající Kristýna Leichtová a Anna Stropnická. Nádherné divadlo, jak na scéně, tak kolem. Příjemní lidé na baru, dobré pivo.

Nemohu si pomoct, tady jsem neobjektivní.Já se s německy psanou dramatikou, najmě rakouskou, totálně míjím. Tedy co do pochopení.
Herci, režie na úrovni, ale nebyl jsem s to přepojit svůj mozek z volnoběhu, abych sledoval vodopád slov.

Po deseti letech a jedenácti měsících Na Zábradlí druhé dívadlo, které mě vzalo. Z třiadvaceti představení, která jsem tu viděl. Tenkrát to byla Blanche a Marie Pera Olova Enquista.

Velmi originální tvar. Občas až cimrmanská dikce a humor, do toho velmi stylizovaný výraz herců včetně gest spíše thajských tanečnic. A to jsou Mariany cmrnda, skoro 5000 kilometrů daleko, ale vem to nešť. Herci se zapojovali z hlediště a hráli jako o život. Nenapadá mě, s čím srovnat. Prostě dívadlo. Kéž by Zábradlí otočilo kormidlo tímto směrem. Kouř byl. Hóóódně kouře.

Sériový spotřební Cooney. Šestero dveří a v nich průvan. Postavy pobíhají podle přesného grafikonu. Humor založený na můj vkus příliš často na přehrávání a pitvoření, které vždy zabere. A dosti často i na idiot plot, idiotské zápletce. Dle definice: děj se může posunovat jen za předpokladu, kdy se všechny postavy chovají jako idioti. Ale zřejmě jsem příliš příkrý, protože srovnávám s předchozím kusem zde, V Paříži bych tě nečekala, tatínku! Jeana Barbiera.

Abych nebyl nespravedlivý, uchýlím se ke statistice. Za posledních 26 měsíců jsem viděl 359 představení. 16 z nich, tedy 4,7 % jich bylo podobně úděsně šmírovatých a jedno ještě mnohem horší. Jen pro zajímavost, jen pěti z nich přispěli amatéři. A to jsem amatérských představení musel vidět aspoň tři tucty.
Představení bylo vzácně jednolité. Nevím, co bylo horší. Text, režie, herecké výkony, scéna, kostýmy? Četl jsem, že to byl první autorský a režisérský počin Karla Janáka na dívadle. Doufám, že u jedináčka zůstane.

Inu, klasická absurdní ptákovina. V přiměřených dávkách vhodná na prosvěžení, pokud je dobře zahraná, což v tomto případě byla, vrchovatě.

Autistický profesor a tanečnice, která nemůže tančit. Fantasticky vyvážená kombinace humoru, vážna a sentimentu, jak to umí jen Američané. Brilantní výkon Miroslava Táborského, ale i Petry Nesvačilové. Mé letošní první superdívadlo.

Nářez, ale dívadlo.

?Zdrávas potvoro, milosti plná, ty to zvládneš. Požehnaná jsi mezi auty, mezi tramvajemi, a síla tvé pěsti je veliká.?