Ivo Železný

Šel jsem na hru z české historie. Jak an sich, tak literární, divadelní, kulturní. To vše v kusu bylo. Ale je to šílené, byla to i hra o naší současnosti a připravované budoucnosti. S tím rozdílem, že my nemáme žádného Čapka, Peroutku, Pátečníky a už vůbec ne prezidenta Masaryka, to je až groteskně absurdní srovnání. Jedno máme společné. Ke slovu se čím dál hlasitěji hlásí jako tenkrát mloci.
Po přestávce se pomalý rozjezd zúročil. Hlavně výkony hereček i herců. Výsledný dojem výborný. Pravda, pro člověka, který ví, o co šlo. Ale jiní diváci se určitě obtěžovat nebudou. A zvláště mloci.

Tři úžasné herečky asi ve dvaceti rolích včetně mužských, míhají se z jedné do druhé v závratném tempu, samozřejmě bez prvoplánového převlékání, to vše v závratném tempu a pro patnáct diváků. Dobře napsaná a dobře vybraná a dobře přeložená ženská hra v nejlepším slova smyslu. Dobrá režie a zřejmě dobrý překlad (finštiny nejsem mocen, ale pozná se, že nedrhne). Proti nim je nedělní představení ve Stavovském (Noční sezóna)... Rozdíl třídy. Či dvou, ne-li tří. Zase jednou jsem měl plnou hlavu dívadla, dokud jsem to nezaspal.

Spíš parodie na komedii než komedie. Tedy pro toho, kdo viděl https://www.youtube.com/watch?v=YY306GxJIV0

Dívadlo jak má být. Opět kompletní sbírka P. Na řachandu se netěšte. Je to chytrý, vtipný text ze života v podání herců s mozkem v hlavě.

Tak zase jednou idiot plot, idiotská zápletka. To v literatuře znamená, že děj se může posunovat jen v případě, že všichni zúčastnění se od začátku do konce chovají jako idioti.
Taková americká varianta legendární brožurky Jana Hostáně z roku 1970 Jak Voloďa přemohl zlého cara. Tady hrdina Cizinec zažene na panický útěk zlé příslušníky Ku-klux-klanu tím, že na ně udělá bububu. Ale předtím mj. všichni herci na scéně předstírají, že se královsky baví, když Cizinec vypráví deset minut historku v neexistujícím jazyce. A tak.
Ta hra byla třicet let stará, už když ji autor v roce 1983 napsal.

Vynikající román v dobré inscenaci herců, které záhy budeme v divadelním i televizním prostoru vídat. Některé i určitě dost často. Kouř byl.

"Výpovědi její pedagogické konkurentky, uklízečky, společnice a komorné jsou svědectvím nejen o úspěších a pádech Emy Destinnové, ale především o závisti a malosti, které jako důvěrné známé provázejí i naše životy."
Tradičně dobré dívadlo, standardně výtečně odehrané.

Pro Kristýnu Frejovou mám slabost jako pro herečku i jako pro člověka s mozkem, ale výborní byly na jevišti všechny i jeden.
A nemohu zapomenout ani autorku a režisérku. Klobouk.
Velká sranda, ze které pod kůží mrazí.

Kabaretní kvidoule. Nutno vidět a slyšet.

Moderní adaptace, a pro mě velmi zdařilá, což je naprostá výjimka (kromě hodně starých textů, kdy je to kvůli stravitelnosti nutné, což není tento případ).
Představení má spád, Luboš Veselý je v roli Cyrana brilantní, Natálie Řehořová v roli Roxany je také výborná, jen jí text dává mnohem menší prostor. Výjimečné představení. Z vážného oboru ve Švandově divadle nepamatuji druhé takové.
Kouř byl.
7 (48.)

Koupil jsem husu. Hned zkraje mě jako kluka z tramvajácké rodiny rozhodila čapka hlavní hrdinky, která spíš odkazovala na nějakou jihoamerickou juntu. Ale budiž. Kvalita písniček neomšela ani trochu, kvalita herců prostě kvalita. Na jevišti strašně přelidněno, super to není, ale dobré dívadlo to nakonec bylo. I když Příbram umí mnohem víc.

Moc dobré dívadlo pro čtyři golfistky. Spousta děje v dialozích, trialozích i ?quadrulozích. Čtyři charaktery, dost překvapení, smích i vážno, prostě život. Prostě byste si to neměli nechat ujít. Velmi osvěživé na repertoáru Kašparu. Nedostižného Terminu to nedostihuje, ale je to na polou cesty chvályhodným směrem od standardní nepřekvapivé rozvleklé americké dramatiky. Gratulací všem zúčastněným, zvláště dámám. A samozřejmě dramaturgyni, Lence Bočkové.
PS Cokoli chcete kromě "půvabné komedie o ženách".

Po třech měsících a pěti dnech opět v divadle. Z toho kus v karanténě a šest týdnů ve špitále.
A pecka, jak se dalo tušit, když se to hraje zadraho skoro osm let a na velké scéně pro více diváků v divadle ABC. Velké drámo, v kterém exceluje Richard Krajčo, inu role mu to nabízí, a komornější David Švehlík, jak mu to role pro kontrast nakazuje. Přes dvě hodiny ve dvou na scéně. Okamžitý všeobecný potlesk vestoje.

Poprvé nutkání svěřit se bezprostředně. No nářez non plus ultra. Klub rváčů po česky.

Po představení prodloužení zážitku výtečnou slivovicí a tvarůžkovými specialitami v ženerózně nekonečně doplňované nabídce. Úplatek ani náhodou. Radost, že něco secsakramentsky umíme, a chceme se podělit. Absolutní nádhera.

Divadlo žije!

PS Tak jsem se trefil, ne že by to bylo nějak těžké. Právě čtu, že spoluator a režisér Filip Nuckolls je autorem adaptace Klubu rváčů.

Superlativy nechám na vás, kdo jste to viděli nebo uvidíte.
Pro mě je hlavní známkou kvality, že to neleze z hlavy ani po odchodu z dívadla. Pro mě objevem byla Anna Polívková. Znal jsem ji zatím jako celkem slušnou herečku. Jen. Tady byla často lepší než otec díky uměřenější, a o to účinnější a velice mnohotvárné komice. A dobrá zpěvačka. Ale abych trojjediného otce neprávem (autor, režisér, herec) neupozaďoval. Nejen komedie, ale rovnocenně i velice vážné dívadlo o dívadle a hercích. A bez amerického sentimentu. Klobouk dolů.

Úžasné! Nebo nahraďte jakýmkoli superlativem ze svého repertoáru, nemůžete se zmýlit. Všechna střeva tohoto divadelního zážitku jsou íá kvality.

Epistolární román považuji za nejzoufalejší literární tvar, patentně, bez výjimek. Je to jen takový nudný uspávací ping-pong. A tady jsem tu výjimku zažil. A nádhernou!
Tady díky všem zúčastněným vznikl neuvěřitelně poutavý divadelní tvar, který si budu pamatovat až do alchajmra. Od textu, přes režii, hudbu, scénu až po herecké výkony. Kompletek.

Hraje se v intimním prostředí, jak herci, tak diváci (cca 60) se sejdou na jevišti.

Dva herci, každý v pěti rolích. Závratně rychlé střídání kostýmů přímo inženýrsky zorganizované. Tuším, že to bývala cirkusová disciplína mistr převleků. Klobouk dolů před výkony Lucie Štěpánkové a Ladislava Hampla.
Mě osobně velmi rušil silný ruský přízvuk postavy kameramana. Teprve z oslovení Gunnare vyplynulo, že to má být Švéd. Ale třeba to bude vadit jen mně. Nebo si režisér všimne.
Bude to sukces.

V žánru předsvatebních komedií klasika. Adekvátně a na úrovni provedená. Jenže loni v provedení brněnského Amadisu o dvě třídy lépe.

Nepamatuji, že by původní semaforské uvedení bylo takový nepřehledný mumraj nesouvisejících epizod a písní. Utkvěl mi z ní dokonale zahraný vrchní Vágner. Milan Kačmarčík v současném provedení vypadal, že ho napodobuje.
No nic. Chvályhodný pokus to byl, i když duchem semaforské to moc nebylo. No, vlastně vůbec. A kouř byl také.
4 (42.)

Sériová zájezdovka, standardně odpracovaná. Herci valili své kuličky většinou zdatně, pouťové přehrávání se zas tak často nevyskytovalo. Ve stáji Agentury Harlekýn podprůměr. Přizasmál jsem se jednou, možná dvakrát. Více srandy se leckdy zažije i na vydařeném pohřbu.

Zájezdovka v Praze. Podle nadšených reakcí z publika je Praha venkov jako vyšitý. Ale zase to nebylo tak děsné a šokující jako před časem v Divadle Palace, než mi to došlo, kdy diváci ocenili velmi, velmi průměrnou (tedy, dneska jsem nějaký celý tolerantní!) potleskem ve stoje, takže co se divím.
Ale jo, celkem dobrý výplach, nepřehrávali všichni, David Gránský sem nepatřičně spadl z normálního divadla.

Dobrá romantická komedie. Skvělý text, skvělí herci

Superlativy odshora dolů. Vynikající vtipný text, vynikající (samozřejmě) překlad Pavla Dominika, taktéž režie, herecké výkony včetně pěveckých. Zážitek. Výjimečný. Potlesk vestoje. Zasloužený.
6 (38)

Velmi slušné zpracování klasika. Chybí uvedení překladatele/překladatelů.

Téma adaptace psychiatrických pacientů na normální civilní život je zpracováno vícekrát. Viděl jsem například snad německý film.
Tentokrát s brilantním velmi uvěřitelným Martinem Hoffmanem, který vážné téma vyvažoval komikou anglického stylu, ale i s výborným Filipem Blažkem. Dívadlo jak má být.
5 (49.)