Profil uživatele

J.S.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (44)
Jan Pařízek: 15 % (54)
Jiří Landa: 15 % (72)
Helena Grégrová: 16 % (62)
Lukáš Dubský: 16 % (40)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.2.2019)
Úpadek skupinky mladých lidí v závěru 20. let 20. století, kompenzace neexistence smyslu života dekadentními rozkošemi. Ačkoliv text nabízí jistou možnost generační výpovědi, inscenátorům se nepodařil najít správný klíč k jeho výkladu. Předváděné situace navzdory emoční vypjatosti působí značně nevěrohodně a nezáživně. Herecky se nepovedlo vystihnout ani jednu z postav dostatečně přirozeně a uvěřitelně. I když si hra se souborem příliš nesedla, je nápaditá po scénografické stránce.
(zadáno: 27.1.2019)
Topolův mnohovrstevnatý text lze interpretovat různými způsoby. Klíčem vinohradské inscenace se stal rej maškar. Zdůrazněním chóru (symbolistní roviny) zůstala realistická složka výrazně upozaděna, což ve výsledku vede k nejasnosti a povrchnosti vztahů mezi postavami, nesrozumitelnosti a nezáživnosti představení. Původní Topolova dramatičnost se vytratila a málokdo z diváků tuší, co a proč se vlastně na jevišti odehrává. Navíc se vyloženě nepovedlo typové obsazení některých postav (např. Král T.Pavelky nebo Věra Z.Vejvodové). Dobře obsazení R.Rázlová, I.Bareš a D.Bambas inscenaci nezachrání.
(zadáno: 27.1.2019)
Příběh měšťáka, který svou životní pohodlností otevře dveře zlu, je uchopen a ztvárněn na poměrně solidní úrovni. Scénický výklad směřuje k jisté expresivnosti, jejíž účelnost není vždy zřejmá (např. postavy chóru jako české typy). Silnou stránkou představení je technické provedení, herecké výkony kolísají v jednotlivých situacích, nejzdařilejší se mi jevilo pojetí postavy M. Gatialovou.
(zadáno: 27.1.2019)
Dramatizace Neffova cyklu akcentuje především citové, finanční a sociální peripetie postav Borna a Nedobyla. Vše se odehrává v kaleidoskopických kulisách, kde ostré střihy, komentáře vypravěče nebo písňové předěly nejsou na škodu věci. Zbytečně dlouhé představení je však nešťastně zarámováno "pateticko-zpěvní" a "civilní" scénou, která násilným způsobem posouvá význam textu. Poněkud dramaturgicky nedotaženou inscenaci vyvažuje zdařilá režie (R. Lipus ukazuje, jak se dá vhodně pracovat s velkým jevištěm i bez násilných stylizací) a solidní herecké výkony včele s J. Šťatným a T. Dastlíkem.
(zadáno: 27.1.2019)
Základní komediální situace je založena na směšnosti stárnoucího muže, který si vyvolí za nevěstu mladičkou dívku. Inscenátoři ve svém přístupu akcentovali pojetí frašky a pokusili se těžit z napětí mezi tradičním a moderním scénickým výkladem. Silnou stránkou je jazyková složka (herecké uchopení veršů přesně odpovídá nárokům hry), avšak úroveň ztvárnění jednotlivých situací poměrně dost kolísá. Zdá se, že na vině je spíše režie, než dramaturgie nebo herecké výkony (T. Pavelkovi hlavní role vyloženě sedla). Za scénicky nejpůsobivější moment považuji ztvárnění snu na začátku druhé části.
(zadáno: 22.12.2018)
Hra je tvořena mozaikou scének, jejichž jednotícím motivem je neschopnost mezilidského porozumění. Rozdíly mezi situacemi, pokud jde o délku, závažnost sdělení, ale i provedení jsou značné. Problémů inscenace je více. V prvé řadě nevhodná scénografie a dramaturgie. Prázdná scéna s rezivějícími převlékárnami z koupaliště nedává při výkladu textu smysl a nefunguje ani jako symbol. Absence přestávky není vyvážena stupňovaným napětím, vede jen k pocitu monotónnosti a únavě diváka. Dalším problémem je výrazná herecká nevyrovnanost souboru (vynikající Vlasák, Žáčková a Hána přestavení nezachrání).
(zadáno: 9.12.2018)
Hostovského předlohu odcizení intelektuálně založeného jedince reálnému světu uchopili inscenátoři šťastným způsobem. Vznikla kvalitní inscenace, v níž se podařilo sladit režijní, scénografickou i hereckou složku. Hostovského postupné stírání rozdílu mezi realitou a horečnatou fantaskností umožnilo funkční oscilování mezi realistickými prvky na straně jedné a expresivními na straně druhé. Množství postav zase poskytlo dobrou hereckou příležitost pro vytváření studií různých lidských typů.
(zadáno: 9.12.2018)
Konverzační komedie na motivy známého seriálu je sestavena z epizod potýkání ministra britské vlády s chodem administrativního aparátu svého úřadu. Rámcovými epizodami, které hru scelují, jsou jmenování do funkce ministra a premiéra. Přestože některé situace věcně neodpovídají současné realitě, hra dosahuje kvalitního komického s satirického účinku. Jde o svižné, dobře režijně i herecky vystavěné představení s efektní scénou. Přítomnost P. Kostka evidentně motivuje členy pardubického souboru k podání vynikajícího výkonu.
(zadáno: 11.11.2018)
Suchého autorská variace nad Erbenovou Kyticí položila základ muzikálu tvořenému šesti "povídkami". Po hudební i scénické stránce jde o vydařené nastudování, které umocňuje sehranost souboru. J. Suchému coby protagonistovi autorského divadla spíše sedí glosátorská poloha, v níž si udržuje jemně ironický distanc od vlastního textu. Určitý nedostatek představuje jen scénická střídmost divadla. Většího účinku by představení dosáhlo náročnější scénickou výpravou a početnějším sborem.
(zadáno: 11.11.2018)
Recitační pásmo sestavené z básní J. Préverta. Výběr textů, střídání protagonistů a kontaktní prvky s diváky zajišťují, že představení má příjemnou atmosféru a tempo. Scénické setkání s hlasovým uměním J. Somra ukazuje, že i přes úctu k hlasovému projevu mladší generace, J. Somr přeci jen patří do úplně jiné ligy.
(zadáno: 27.10.2018)
Pod skořápkou komediálních situací se odehrává velmi silné drama o stáří a osamění. Dva protichůdné principy (vnuk x prarodiče) odhalují, jak rozdílné nároky a očekávání má člověk v různých etapách života. Podřídit se požadavkům druhé generace znamená sebeobětování, zvolit vlastní cestu životem znamená opuštění bližních. Hře prospívá vhodně zvolený inscenační přístup (včetně scénografie), který nesklouzává ani k frašce ani k sentimentálnosti, a vynikající herecké výkony (zejm. L.Molínové a Z.Maryšky).Závěr hry dokáže emocionálně diváka zasáhnout, neboť rezonuje se zkušeností většiny dospělých.
(zadáno: 26.10.2018)
Ústředním motivem hry je malost a omezenost obyvatel přímořského anglického městečka, jíž se lze zbavit jen smrtí nebo útěkem. Text v porovnání se současným drsným cool dramatem působí dílem absurdně, dílem archaicky, avšak větším problémem než text je inscenační přístup. Vyznačuje se čitelnou snahou o formální dokonalost, která vede k nežádoucí strnulé expresivitě postrádající živou divadelnost. Inscenace představuje jakousi přehlídku dílčích scénických nápadů, jejichž divadelní účinnost je v celkovém vyznění nulová. Herci se snaží hrát a divák vlastně ani neví o čem.
(zadáno: 21.10.2018)
Divadelní muzikálová verze slavné situační filmové komedie o dvou hudebnících, kteří v ženských šatech prchají před gangstery. Hlavní síla liberecké inscenace spočívá v hudebním nastudování (s živým symfonickým orchestrem). To však nevyváží nedostatky v dalších složkách, včetně scénografické (založené až na očividné ochotnické jednoduchosti) a herecké (místy kontraproduktivně sklouzávající k estrádnímu humoru). Slušnou hereckou i pěveckou úroveň si zachovávají J. Kříž, J. David a O. Kříž. Rozpačitost celkového vyznění umocňuje nevhodné nazvučení, které je vzhledem k akustice zbytečné a rušivé.
(zadáno: 20.10.2018)
Konfrontace životní perspektivy definitivně poraženého Napoleona internovaného na Svatou Helenu a francouzské ženy z lidu, která ho přijíždí navštívit, aby z něho vymámila odškodné za smrt vnuků ve válce, vytváří situaci pro modelovou konverzační komedii o hodnotách, na nichž se zakládá lidská existence. Text zároveň poskytuje příležitost pro velké herecké individuality. Inscenace přirozeně stojí na osobnosti J. Bohdalové; R. Holub jí je vyrovnaným (a dobře zvoleným) partnerem. Nicméně je třeba též ocenit kvalitní scénografii a režii, které umocňují divácký zážitek z představení.
(zadáno: 13.10.2018)
Tři bizarní postavy se stanou obětí vyšinutého psychopata, který pátrá po své "ujeté ruce". Hra pohybující se na hranici vážného dramatu a černé komedie má strhující děj s vtipnými dialogy. Inscenační provedení v důsledně realistickém (naturalistickém) stylu zesiluje nosné prvky textu a umocňuje jejich diváckou účinnost. Výrazným scénickým nedostatkem je praktické odepsání levé poloviny scény. Její dílčí využití pro předěly mezi dramatickými situacemi se jeví z pohledu diváka jako vcelku zbytečné. I přes tento nedostatek jde o (režijně i herecky) vynikající inscenaci.
(zadáno: 13.10.2018)
Konverzační veselohra o životním údělu britské královny, jehož symbolem jsou pravidelné každotýdenní rozhovory s předsedou vlády. Potenciál textu spočívá v chytrých a vtipných dialozích povětšinou redukovaných do formy rozhovoru dvou osob. To přirozeně vede k určité scénické statičnosti představení, kterou by bylo možné narušit jen za pomoci ozvláštňující stylizace. Touto cestou se naštěstí inscenátoři nevydali. Inscenační pojetí jde v souladu s textem, je dobře (bez kontraproduktivních experimentů) scénicky, režijně i herecky provedené. Výsledkem je divácky atraktivní představení.
(zadáno: 6.10.2018)
Klasická situační komedie založená na manželské nevěře a bizarních lžích, do nichž se hlavní hrdina zaplétá. Kvalitní text, kterému ovšem škodí režijní uchopení. Scéna (přes nápad s mizejícími dveřmi) připomíná spíše zkušebnu nebo tělocvičnu a silně ubírá inscenaci na divadelnosti. Proti smyslu textu jde rovněž výběr hudby. Naopak pozitivně působí sehranost hereckého souboru. Výsledek vytváří mnohem kompaktnější dojem než po premiéře v roce 2005 s Mikulčíkem v hlavní roli (tehdy šlo o demonstraci nepochopení Feydeaua), přestože některé ženské herecké výkony zůstávají vyloženě slabé (Bočanová).
(zadáno: 29.9.2018)
Dobře napsaná hra zachovávající klasickou divadelní jednotu času, děje a místa, která se vyváženým způsobem pohybuje na hraně charakterové komedie a komedie mravů. Divadelní potenciál je umocněn iluzivní scénou s proskleným prospektem. Přesné herecké výkony podávají zejména M. Písařík, L. Molínová a Z. Maryška. Jde o divácky přítažlivou inscenaci, která je svou vysokou úrovní srovnatelná s inscenací z 90. let v divadle ABC (s O. Víznerem v titulní roli).
(zadáno: 29.9.2018)
Hra představuje historické podobenství zcela současných lidských problémů. Síla textu nespočívá ani v zápletce ani ve výstavbě jednotlivých situací, ale v dialozích postav. Inscenace je proto logicky vystavěná na individuálním stylu hereckých osobností, bez nichž by nebylo možné dosáhnout žádoucího dramatického efektu. Od začátku až do konce herecky vyniká T. Töpfer. Celkově jde o zdařilou dobře dramaturgicky i režijně uchopenou inscenaci.
(zadáno: 24.6.2018)
Několik typově odlišných mladých lidí prožívá životní prázdnotu a hledá pro sebe nový smysl. Souhlasím s názorem, že poněkud seriálový námět (vzájemně propletené vztahy a rozchody) se šťastně potkal s inscenačním týmem, který ho dokázal pozvednout do podoby silného a působivého tvaru. Pochvalu zaslouží kvalitní dramaturgie, scénografie i režie. Navíc skupině mladých herců jejich postavy a charakter představení vyslovení sedí. Vyzdvihnout je třeba V. Javoříka a T. Terberovou za jejich přesné studie hendikepovaných osob.
(zadáno: 23.6.2018)
Inscenace je hrou na muzikál Divotvorný hrnec. Jde o zdařilou kombinaci semaforské (Suchého) poetiky se scénami a pěveckými čísly z Divotvorného hrnce. Místy je až příliš zdůrazňovaná didaktická složka hry, ta je však naštěstí vzápětí umě shazovaná, stejně tak jako jsou ironizované dobově poplatné reálie z adaptace V+W. Na místo bezmezné adorace Suchý zvolil šťastný odstup a nadhled. Sám Suchý se ve hře objevuje ve výborné kondici a dvojrole (průvodce muzikálem a Čochtana) mu vysloveně sedne. Příjemně sehraný je i zbytek souboru (až na rušivé neherectví V. Harapese).
(zadáno: 23.6.2018)
Téma tří sester ve středním věku, na kterých se podepsali rodiče a které teď žijí patologicky opuštěné ve společném bytě a udržují ho jako muzeum. Síla textu podle mě spočívá v neustálém znejisťování pravdy - osobnosti rodičů, vlastní minulost i přítomnost nazírají sestry z různých perspektiv, přičemž ty jsou často protichůdné a ve vzájemném rozporu. Realismus je kombinován s jakýmsi až snovým transcendentnem. Ke kladným stránkám inscenace patří efektní scéna. Všechny tři herečky podávají dobrý výkon, i když jimi vytvořené postavy místy výrazně postrádají věrohodnost.
(zadáno: 9.6.2018)
Situační komedie se všemi tradičními atributy - stárnoucí záletník, mladičká nevěsta, vypočítaví tchán s tchyní, dotěrní přátelé, vaudevillové písňové výstupy atd. Hra je inscenována ve shodě s textem, představení si udržuje dobré tempo, které vtahuje diváka do dění na jevišti. Vše je podpořeno atraktivní scénografií a solidními hereckými výkony, které přesně odpovídají žánru hry. Volba I. Bareše do titulní postavy se ukázala jako velice šťastná. Fakticky jde o ukázku dobře provedeného tradičního divadla, které dokáže diváka zbavit neuroticizmu současnosti a tíhy vnějšího světa.
(zadáno: 2.6.2018)
Na půdorysu manželské nevěry se rozehrávají situace,v nichž autor zpochybňuje objektivní pravdu. Text hry je napsaný v perspektivě hrdiny středního věku. Na začátku je všechno jisté. Na konci ani hrdina ani divák netuší,co je pravda a co lež. Komorní text (na scéně nejsou nikdy víc než dvě postavy) je dobře režijně zvládnutý na velkém jevišti, které je navíc výborně scénograficky řešeno. Herecky představení stojí na M.Taclíkovi. Nedostatkem je inscenační posun,který nivelizuje účinek textu - z původní konverzační hry o ztrátě pravdivostních jistot k banální situační komedii o manželské nevěře.
(zadáno: 2.6.2018)
Jedna z nejlepších her N.Simona sleduje psychický rozklad jedince,který ztratil dobře placenou práci a spolu s ní i smysl života. Vážné polohy se citlivě střídají s tragikomickými situacemi bez prvoplánového happyendu. Inscenátoři pojali představení velmi nešťastně jako frašku. Přehrávání,karikování,padání na zem aj.zakrývá původní smysl textu a ze hry se vytrácí sdělení a síla. To ještě oslabuje neefektní scéna (několik kusů nábytku) typická pro zájezdová představení. Rovněž hlasy a zvuky ze záznamu působí dosti nevěrohodně. Inscenaci by bylo vhodné přezkoušet (zejm. scénografii a herectví).