Profil uživatele

J.S.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 15 % (59)
Jiří Landa: 15 % (75)
Lukáš Dubský: 15 % (45)
Michal Novák: 15 % (49)
Lukáš Holubec: 17 % (22)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.12.2019)
Adaptace vynikajícího psychologického románu o projevech zla v člověku narazila na mantinely ambiciozní režie. Hlavním kamenem úrazu je stylová nejednotnost (podtržená zrušením iluzivní scény ve druhé části) a proměna realistického přístupu v expresionistický. I když záměr je zjevný (boření iluzí), výsledkem je jen oslabení věrohodnosti a snížení účinnosti druhé části. Z divadla se stává performance a z tajemného napětí ukřičená nuda. Nevhodně pojatá je navíc postava Petra, namísto strůjce zla se zde jeví jako oběť šílené rodiny. Hlavní postavou inscenace je tak Soňa výborné P. Tenorové.
(zadáno: 23.6.2018)
Téma tří sester ve středním věku, na kterých se podepsali rodiče a které teď žijí patologicky opuštěné ve společném bytě a udržují ho jako muzeum. Síla textu podle mě spočívá v neustálém znejisťování pravdy - osobnosti rodičů, vlastní minulost i přítomnost nazírají sestry z různých perspektiv, přičemž ty jsou často protichůdné a ve vzájemném rozporu. Realismus je kombinován s jakýmsi až snovým transcendentnem. Ke kladným stránkám inscenace patří efektní scéna. Všechny tři herečky podávají dobrý výkon, i když jimi vytvořené postavy místy výrazně postrádají věrohodnost.
(zadáno: 27.4.2018)
Mladý režisér získává po škole první profesní i lidské zkušenosti nacvičováním představení s pacienty v léčebně pro duševně choré. Hra s velkým potenciálem (kontrast vnějšího "zdravého" a vnitřního "nemocného" světa, divadlo na divadle,emoční zvraty atd.), který inscenátoři nevyužili. S výjimkou závěru působí představení velmi nesourodě, nahodile, dramatické situace postrádají věrohodnost a celek tempo. Herecké výkony jsou nepřesvědčivé a až amatérsky nevyrovnané. Skutečné herecké osobnosti (O.Vízner) tu spíše jen statují. Těžko říct, zda vina leží více na dramaturgii, režii či přístupu herců.
(zadáno: 30.3.2019)
Ibsenův dramatický text je východiskem pro scénickou expresi, jejímž cílem není inscenovat Ibsena, ale uskutečnit jakési režisérovo sebepojetí světa. Vše se tu odehrává výhradně v rovině symbolů a zcizujících efektů. Na mnoha místech se text takovému výkladu doslova příčí, pak vzniká nechtěně komický kontrast mezi slovem a převáděným. Režisér popírá logiku chování postav, kauzalitu, morální dilemata. Jde mu jen o to, jaké symboly mohou jednotlivé situace konotovat. Tomu přispívá i herecký styl T.Dočkalové založený na necivilním (expresivním) přehrávání. Z dramatu se stává kabaret na téma Nora.
(zadáno: 4.1.2020)
Bernhardův text je osobitě monologickou variací absurdního dramatu. Ve Stavovském divadle však nejde o samotný text, ale o jeho režijní interpretaci. Přestože počtu režijních nápadů a ani hereckým výkonům není co vytknout, představení chybí cosi podstatného, co by se dalo označit jako "srozumitelnost sdělovaného". Nejasná je již volba české názvu (má snad být odkazem na Hostinu u Petronia?) V ND se stalo pravidlem, že se text absolutně podřizuje režii. Bohužel se ukazuje, že inscenátorům chybí cit pro charakter textu a že týmž expresivním způsobem přistupují k výkladu jakékoliv předlohy.
(zadáno: 14.12.2019)
Adaptace klasického románu stojí na dvou opěrných pilířích: na vynikající práci s herci jako představiteli individuálních postav i jako součásti chóru (M. Isteník je téměř dokonalým představitelem titulního hrdiny) a na scénické podobě (iluzivní scéna umocňuje dramatickou účinnost a divácký prožitek). Šťastná je rovněž interpretace Oblomova nikoliv tradičně jako lenocha nebo zbytečného člověka, ale jako zranitelného snílka s dětskou duší, dospělého, který zůstal dítětem a kterému vnitřní nejistota (snad deprese) brání normálnímu životu. Inscenace přináší nevšedně silný divadelní zážitek.
(zadáno: 27.5.2018)
Nudný život drobného ministerského úředníka vykolejí náhodné setkání s okouzlující dcerou milionáře.Příběh se šťastným koncem,jehož iluzi rád podlehne každý,je připomenutím tradičního divadelního repertoáru 1.pol.20.st. Inscenátoři ke hře přistoupili s respektem,ale současně ji přizpůsobili nárokům současného divadla.Herci jsou kompaktní se ztvárňovanými typy,i když místy zbytečně přehrávají.Scénograficky velmi dobře pojatá Malá scéna je obsazena početným symfonickým orchestrem,jehož síla občas ubírá na srozumitelnosti zpívaných textů. Celkově jde však o kvalitní představení, radost z divadla.
(zadáno: 31.3.2017)
Představení je koláží písniček a povídání na téma inspirace semaforské tvorby (tj. J. Suchého) Osvobozeným divadlem. První část představení je více "Osvobozená", druhá více "Semaforská". Závěr je vygradován zdařilou scénkou z lázní (Suchý + Molavcová). Jde o povedenou inscenaci, která poskytuje semaforskému publiku přesně to, co od návštěvy svého divadla očekává. Úspěch umocňuje efektní zapojení M. Malátného - je evidentní, že interpretace vybraných písniček mu vysloveně sedí.
(zadáno: 8.5.2018)
Drama člověka, jehož rozum je stále více schvacován Alzheimerovou nemocí. Všechno se zdá být nenormální - postavy, prostředí, čas. Způsob výstavby jednotlivých scén odpovídá nejistotě, které je vystavena nejen titulní postava, ale i její nejbližší okolí. Zeller přitom divákovi nic racionálně nevysvětluje, vše ponechává v rozporuplné perspektivě. Inscenace těží především z výborného výkonu J. Vlasáka. Ten herecky přesně vystihuje nesnesitelnost své situace až k citově vypjatému závěru. V Rokoku se podařilo vytvořit silné představení, které diváka zasáhne svou pravdivostí.
(zadáno: 27.1.2019)
Příběh měšťáka, který svou životní pohodlností otevře dveře zlu, je uchopen a ztvárněn na poměrně solidní úrovni. Scénický výklad směřuje k jisté expresivnosti, jejíž účelnost není vždy zřejmá (např. postavy chóru jako české typy). Silnou stránkou představení je technické provedení, herecké výkony kolísají v jednotlivých situacích, nejzdařilejší se mi jevilo pojetí postavy M. Gatialovou.
(zadáno: 2.4.2017)
Příběh dcery, která zavrhne svou bohatou matku, když zjistí nečestný původ jejího majetku. Text možná není sám o sobě až tak zastaralý, ale inscenátoři k němu nedokázali najít správný klíč. Představení vázne od samého počátku a diváka se po celou dobu nepodaří vtáhnout do děje. Ani herecké výkony nejsou přesvědčivé (s výjimkou správně floutkovského V. Kotka), což na věrohodnosti předváděných situací nepřidá. Inscenace patří v ČK k těm slabším.
(zadáno: 17.12.2022)
Vinohradská Past na myši představuje zdařilou iluzivní inscenaci, které diváka pohltí jedinečnou atmosférou klasické anglické detektivky. Její síla spočívá ve stylově čistém provedení žánru (včetně důmyslné režijní práce s napětím, momenty překvapení a vysoce efektní scénografií). Z hereckých výkonů kromě R. Rázlové vynikají A. Krejčíková a P. M. Cibulka.
(zadáno: 10.10.2017)
Klasické veršované drama o údělu lidství, které touží vzlétnout a nakonec se rozplyne. Inscenaci lze těžko jednoznačně ohodnotit. Na straně jedné vynikající výkon O. Brouska a krásný herecký jazykový projev, na straně druhé ne příliš povedená dramaturgie a režie, které kombinují techniku jevištní recitace s tělocvičnými výkony na šikmé ploše. Plocha je umístěna tak, že fakticky celá jedna polovina scény je zbytečná. Inscenaci sráží přepjatá snaha o současné výrazové konotace. S ohledem na osobnost O. Brouska by byla inscenace událostí, takto vznikl výsledek, který budí velké rozpaky.
(zadáno: 20.2.2022)
Přidalův dramatický text pracuje s žánrem středověké dialogické pověsti a pohrává si s motivem rozmlouvání se "smrtí". Samotná inscenace je spíše než dramatem scénickou básní založenou na vhodné kombinaci slova a pohybu. Pohybová složka s zdařila, bez ní by byl Přidalův text v jevištní podobě nerealizovatelný. Text je silně existenciálně motivovaný - v náznacích dává nahlédnout do tří etap lidského (ženského) života. Účinnost inscenace umocňují výkony představitelek všech tří postav.
(zadáno: 30.5.2017)
Hra F. Langra je natolik zdařilá a interpretačně podnětná, že umožňuje mnoho inscenačních přístupů. Ne vždy se ale podaří jít ve shodě s textem. Vinohradské uvedení se odchýlilo od doslovného výkladu a vsadilo na smyslovost a symboliku. Ze hry o hledání spravedlnosti se stala variace na Romea a Julii. Náznakovost podtrhuje scénický minimalismus s věčně se opakující Hašlerovou melodií. Inscenace postrádá tempo a místy výrazně i logiku. Nefunkční je rovněž nahrazení postavy Vypravěče čtyřčlenným dívčím chórem. Přes snahu herců, která je sympatická, inscenaci sráží nepovedená dramaturgie.
(zadáno: 25.7.2021)
Inscenace Platonova si podržuje vysoký standard. Na jednu stranu se nesnaží držet uctivě původního textu, ale na stranu druhou se vyhýbá neúčelným aktualizacím a módním výkladům Čechova "za každou cenu". Na škodu jsou snad jen některá režijní klišé, která dnes patří spíše ochotnickému divadlu (schovávání postav za sloupem, viditelně načasované příchody a odchody, padání na zem apod.) Kvalita hereckého projevu ukazuje na dobrou úroveň ročníku. Ukazuje se, že mladým hercům sedí spíše ztvárnění figurek než plastických charakterů. Herecky vyniká R. Matějíčková.
(zadáno: 9.2.2020)
Komedie s klasickou situační zápletkou záměn postav domnělých za postavy skutečné. Navzdory evidentním slabinám textu, který po většinu času jen plytce klouže po povrchu, se podařilo vytvořit divácky vděčnou inscenaci. Zásluhu na tom má citlivost Svojtkovy režie a profesionalita herců. Dobré úrovni představení napomáhá také efektní scénografie.
(zadáno: 2.6.2018)
Na půdorysu manželské nevěry se rozehrávají situace,v nichž autor zpochybňuje objektivní pravdu. Text hry je napsaný v perspektivě hrdiny středního věku. Na začátku je všechno jisté. Na konci ani hrdina ani divák netuší,co je pravda a co lež. Komorní text (na scéně nejsou nikdy víc než dvě postavy) je dobře režijně zvládnutý na velkém jevišti, které je navíc výborně scénograficky řešeno. Herecky představení stojí na M.Taclíkovi. Nedostatkem je inscenační posun,který nivelizuje účinek textu - z původní konverzační hry o ztrátě pravdivostních jistot k banální situační komedii o manželské nevěře.
(zadáno: 4.5.2019)
Kulisy Prodané nevěsty jsou jen vnější slupkou pro zastavení se nad několika historickými událostmi spojenými s ND. Představení je kompaktní, má vnitřní sílu a je nabité množství intertextových odkazů. Sympatická je rovněž zdařilá scénografie a snaha o boření hráze mezi jevištěm a hledištěm. Jisté otazníky vzbuzuje poněkud redukovaný pohled na historii, která v pojetí souboru končí revolucí 1989. Vše mravně problematické jako by se zastavilo v tomto roce, což svádí k poněkud moralizujícím interpretacím některých událostí (v tomto ohledu působí kontrastně silně záznam hlasu J. Štěpničky).
(zadáno: 16.2.2023)
Provaz o jednom konci sice pracuje s typickými motivy Nestroyových frašek (zejm. Talismanu), samotná inscenace se však Nestroyovým hrám v ničem nepodobá. Inscenačním klíčem tu není ani situační komika ani moralita o laciném společenském vzestupu a rychlém pádu. Dění jevišti ze všeho nejvíce připomíná Malé televizní kabarety z 80. let (ať už dětsky infantilní komikou výstupů, ochotnicky naznačenou scénou, banálními písňovými říkankami nebo pohybovými kreacemi). Zatímco však scénky z Malých televizních kabaretů byly funkčně přizpůsobeny mentalitě dětského diváka, vinohradská inscenace se míjí s divákem jakéhokoliv věku.
(zadáno: 16.4.2023)
Silnou stránkou ostravského Revizora je "divadelnost" inscenace. Efektní je scénografie v podobě důmyslně vystavěného otočného prospektu a práce se zalidňováním scény. Slabou stránkou je zbytečné sklouzávání k prvoplánovým prostředkům, jak si vynutit smích publika (podbízivé dvojsmysly, nelogické pohybové kreace atd.) - tyto prvky jinak povedenou inscenaci sráží do provinčního humoru. Herecky vyniká představitel Chlestakova P. Panzenberger, naopak Polákův hejtman je příliš výrazný není.
(zadáno: 15.2.2020)
Ústřední dějovou osu dramatizace románu tvoří příběh postavy Rybáře a jeho přerodu z úspěšného a uznávaného muže v mravního a sociálního zoufalce. Spolu s příběhy dalších postav se podařilo vytvořit vysoce působivý deziluzivní obraz venkovské komunity na konci 19. století. Jednoduchá, ale účinná scéna a vyrovnané výborné výkony všech účinkujících (z nichž mě osobně zaujal M. Hruška v roli starosty) dodávají dramatizaci na účinnosti a působivosti. Inscenace se odvíjí v epizodickém rytmu s dostatečným tempem a dramatickým nábojem. Rok na vsi v DPP patří ke skutečným diváckým zážitkům.
(zadáno: 27.3.2017)
Inteligentní Dürrenmattův text předpokládá poučeného diváka - minimálně, pokud jde o (fiktivní) historii, která je zde parabolou současnosti. Problém nevidím ani po stránce dramaturgické či režijní, obojí je poctivě zvládnuto. Spíše je otázkou, jestli inscenace zapadá do očekávání současného diváka navštěvujícího divadlo ABC. Je pravdou, že Dürrenmattova modelová dramata (jakkoli rezonující s problémy dnešního světa) tolik netáhnou. Představení stojí za vidění již jen kvůli výkonu A. Procházky.
(zadáno: 29.6.2019)
Silnou stránkou dramatizace Vančurovy novely je vystižení atmosféry předlohy. Přispívá k tomu scéna s realistickou plovárnou a skutečnou vodou, kouzelnická a akrobatická čísla, zdařilá jevištní práce s Vančurovým jazykem, živá hudba a interaktivní přestávka, ve které dojde za pomoci hospody ke zrušení hranice mezi jevištěm a hledištěm. Inscenaci nelze vyčítat oslabenou dějovost (Vančurova předloha je prakticky nedějová). Co však úroveň inscenace snižuje, jsou některé herecké výkony, které se chvílemi blíží ochotnickému divadlu. Představení herecky drží především zásluhou M. Hanuše.
(zadáno: 13.7.2017)
U nás málo hraná parodie nejen na příběh o sadistickém rytíři vraždícím své manželky. Nastudovat operetní inscenaci ve vysoké kvalitě není vůbec jednoduché: náročný operní zpěv se srozumitelnou výslovností (a bez muzikálových manýr),rychlé přechody do přirozeného činoherního herectví,to vše v kombinaci s pohybovými výstupy. Herecké a hudební výkony musí být navíc podpořeny důmyslnou scénografií a výpravou. Je těžké vše skloubit do funkčního celku,pokud se to nepodaří,divák má oprávněný pocit šmíry.Na tomto představení se podařilo vše a také vše dokonale funguje.Takto má prostě vypadat opereta.