Profil uživatele

J.S.

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (43)
Jan Pařízek: 15 % (53)
Jiří Landa: 15 % (72)
Lukáš Dubský: 15 % (36)
Pavel Širmer: 16 % (89)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  2 3 4 5 6
(zadáno: 25.3.2017)
Nejde o průšvih činohry ND jako např. u Strakonického dudáka. Představení alespoň drží jako celek pohromadě a na rozdíl od Strakonického dudáka se představitelé hlavních rolí nemusejí za inscenaci stydět. Nezvalův text prošel výrazným zkrácením (nejen co do rozsahu, ale i počtu scén a postav). Z romantizujícího poetického dramatu se stala expresionistická přehlídka bizarních scén a pitvořivých gest. Inscenátorům v ND by obecně prospělo ubrat na aktualizujících konotacích, které jdou proti textu, a soustředit se více na to, jak inscenaci vést ve shodě s textem (doporučuji např. Smočkovu školu).
(zadáno: 25.3.2017)
Vynikají inscenace, kde se povedlo snad úplně všechno. Rizikem Splašených nůžek je, že se můžou zvrtnout v nevěrohodnou parodii, nebo se nezvládne improvizační část s hledištěm. Jihlavští herci hrají s obdivuhodným nasazením, ale přitom nepřehrávají, a tedy postavy neztrácejí na své věrohodnosti. Hrou se publikum baví ještě dlouho po skončení představení.
(zadáno: 25.3.2017)
Hra je jedním z vrcholů Suchého tvorby, a to nejen po stránce textové, ale také hudební. Od začátku až do konce si udržuje pevný tvar a rytmus. Osciluje v různých polohách komiky a inteligentní jazykové a hudební zábavy. Dokáže přitom zdařile zabrousit i do vážnějších poloh. Leitmotivem je imaginace a fantazie jako zdroj naděje.
(zadáno: 25.3.2017)
Hra je postavena na absurdní zápletce, která umožňuje rozvinout spoustu dobrých nápadů, komických situací a slovních hříček. Chybí ji však pevná dramaturgická koncepce, která by ji dodala tempo a záživnější rytmus. Zvlášť patrné je to na nevyrovnaných dvou jednáních (první je nudně statické, divák je vtažen do představení až po přestávce), což byl problém některých Suchého her už v minulosti (např. Laura a Oliver). Inscenaci by prospěly dramaturgické zásahy a oživení první části, třeba prolínáním se scénami ze druhé části (z baru). Prolínání rovin se Suchému ostatně povedlo již v Levanduli.
(zadáno: 25.3.2017)
Z velké části improvizovaný koncert, který patří k tomu nejlepšímu, co lze v současnosti v Semaforu vidět. Uvolněná atmosféra bez pevného svázání s textem a skvěle provedená hudební čísla. Baví se diváci i účinkující.
(zadáno: 25.3.2017)
Inscenace, která se nepovedla. Snaží se být gejzírem aktualizujících nápadů, ale divák nechápe, jaký příběh se na scéně vlastně odehrává. Je to škoda, Tylova pohádková hra je výborně napsaná, což divák nepozná a po tomto zážitku již nikdy více Tyla nesnese. ND by mělo mít autoregulační mechanismy a nepovedenou inscenaci včas stáhnout z repertoáru. Divákovi je líto herců, kteří se snaží pitvořit dle pokynů režiséra a sami přitom vidí, že to nefunguje.
<<  <  2 3 4 5 6