Jan17

Hra využívá zajímavých rekvizit (vana, model domu) a efektů, což potvrzuje, že i s málem lze udělat velmi kvalitní divadlo. Jedná se o hluboký vhled do "duše" Jana Masaryka, kterou utvářel nejen "Tatíček", ale i sestra, matka, alkohol a duševní nemoc. Představení nám ukazuje, jak těžké je žít po boku velmi úspěšné, autoritativní osoby, která se těší všeobecnému uznání. Herecké výkony byly výborné, představitel J. Masaryka v průběhu inscenace přesvědčil.. Viděno z premiéry v Industře.

Ačkoliv jsem od hry mnoho nečekal, tak přesto je to relativně zklamání, jelikož s tématem by se dalo více pohrát. Úvod inscenace byl nudný a zdlouhavý, některé postavy (např. perský král) a části hry zaváněly trapností a bizarností. Oceňuji, že se jednalo o z poloviny amatérské herce. Líbila se mi hudba, představitel mefista, loutkoherectví Táni Malíkové. Bohužel dojem ze hry utvářelo i publikum, které se nechovalo zrovna příkladně. I z toho důvodu mohu dát pouze 50 %, respektive 45 %. Viděno 5.2.2020.

Inscenace vytvořena pro náročného diváka, který v divadlu nehledá jen "zábavu", ale především témata k přemýšlení. Téma vás nenechá chladným, k čemuž přispěly skvělé herecké výkony, a to nejen od Telekyho, hrajícího šaška/monstrum/obyčejného člověka - Eichmanna. Inscenaci se dají vytknout jen maličkosti - občasné časové nesrovnalosti v životě Eichmanna a nedořečenost. H. Arendt (A. Čonková) na začátku hry říká, že by jednu důležitou věc při psaní reportáže udělala jinak. Co to mělo být, se divák přímo nedoví. Viděno z premiéry, v krásném, ale nedýchatelném prostředí Rakouského institutu.

Vzhledem k popisu jsem od činohry čekal daleko více. Dostal se mi jen velmi trapný humor - mám rád typický český sarkasmus, ale tady to bylo doplněné o úražení žen a vědy. První polovina ještě ušla, ale druhá polovina byla pro mě doslova utrpením. Celkově hra připomínala silvestrovské estrády z 90. let. Hudební doprovod i s textem velmi chabý, navíc píseň "převleč kabát" - to má být legitimizace českého přizpůsobení se jednotlivým režimům? Zajímavé je, že diváctvo tuto inscenaci ocenilo potleskem ve stoje - buď jsem tedy zhýčkaný, nebo se jedná o generační rozkol, nebo mám prostě jiný vkus.