Jan456

Musím ocenit odvahu, že se tento text inscenoval. Kdyby celé představení nebylo tak neskutečně dlouhé, možná by vyznělo lépe i poselství, které měla inscenace sdělit. Jak už je u divadelních novotvarů zvykem, nechybí nic. Mikrofon na scéně, popatlání se krví (zde zavařeninou). Škoda, že celé dílo je tak náročné, že některé myšlenky člověku uniknou, a to vinou toho, že se ve složitém textu zkrátka ztratí. Zajímavá byla myšlenka inscenování tohoto příběhu jako divadla na divadle.

Ano, každý dělník má svůj problém. To jsme se dozvěděli hned v úvodu. Ale když o svém problému hovořili dalších 30 minut a nikam jsme se neposunuli už nebylo co sdělit a nikam hra nesměřovala. Z letargie mě vytrhly až monology dvou dělníků, které byly famózní, ale vyústily ve finále hry, které šlo do ztracena. Co nám měla hra sdělit? V podstatě promarněný večer. Proč máme tolik avantgardních scén v Brně? Proč se v Redutě nehraje komorní činohra ve stylu divadla Ungelt či Kolowrat? Je to velká škoda. Hrát takovéto inscenace pro 50 lidí v hledišti mi příjde marné a zbytečné.

10 % za odvahu hercům, kteří do toho šli, obdivuju je....
Nedávno jsem zjistil, že tandem SKUTR (režie tohoto krásného představení) chystá na příští sezónu Janáčkovu Lišku Bystroušku. Uvidíme, ale už teď se trpchi bojím....

Kam se poděla originalita představení? Proč vše nově inscenované musí být vždy s tyčovým mikrofonem v ruce, do kterého se v každém druhém představení mluví, proč ve musí být násilně nové a ne kreativně nově přeinscenované? Kdybych si titul nepřečetl na vstupence, ani bych se neodvažoval říci, že jsem byl na Shakespearovi. Inscenaci, které režijně rozumí snad jen režisér není pro běžného diváka. Jedním slovem hrůza. 10% jen k uctě k hercům, kterých mě bylo jako už mnohdy v tomto divadle strašně líto...

SKUTR aneb Hrůza jako vždy. Škoda peněz, škoda času.

Asi jsem barbar a divadelní outsider (podle reakcí ostatních hodnotících zde na portále, i když jsem toho viděl už opravdu moc... Opravdu nevím, co mi chtěl p. Pitinský sdělit. První půlku jsem třikrát usnul (děkuji děvčatům ze sboru, že mi bez varování vtrhly do lóže a začaly zpívat), protože jinak snad prospím i přestávku. Odchod z divadla po přestávce jsem zavrhl, vždyť přeci v druhé půlce je samotné Otvírání studánek. Nespal jsem. Divil jsem se sám sobě, proč se dívám na souložící pár, který tančí na hudbu jakoby měli oba epileptický záchvat.Nakonec se pocákali plastovými pistolkami. KRÁSA