Jan456

Zajímavě pojato, zejména výtvarnou složkou s již několikrát zmiňovanou, velmi dobrou H. Briešťanskou v hlavní roli, ale viděno před třemi měsíci a už dnes (v září) si vzpomínám jen to, že jsem netrpělivě čekal na konec. Bohužel některé hry jsou již přežité a nejsou pro dnešního člověka ničím zajímavé. Ovšem znovu třeba podotknout, že práce M.Glasera v NDB si moc vážím a jsem rád, že tu působí, ale toto představení už ne. v

Nevím, nevím. Nebýt Ivany Chýlkové a Jany Strykové je hra už spíše nudná než komická. Musím uznat, že mám rád komedie, které mají nějaký vtipnější podtext, případně černý humor. Humor v této hře klouže po povrchu, je prvoplánovitý, křečovitý a vlastně především hodně laciný. Nejsem intelektuální typ, ale párkrát, kdy se podstatná část publika smála jsem o sobě přemýšlel, jestli jsem v pořádku, že se mi nervou bránice spolu s davem. Bohužel zjišťuji, že hry Patrika Hartla jsou zajímavé jen herci v nich obsazenými, jinak je to mrhání penězi i časem.

Toto byl v mých očích přešlap. Myslím, že se nepovedlo skoro nic. Všichni podávají standardní výkon, vyzdvihnout musím Markétu Sedláčkovou, Elišku Skálovou a Lucii Bergerovou. Je to bohužel jedna velká křeč a sedět na "ztřeštěné komedii", kde se v sále nikdo nesměje a po vtipu na jevišti následuje hrobové ticho v hledišti je utrpením pro diváka, ale mnohem víc musí ubíjet herce.

Ze začátku jsem měl pocit, že dívám na Teletubies. Ano, klauni do cirkusu patří, ale k vrcholné filozofii V. Vančury, která je už také mírně přežitá se nehodí vůbec. Trojice pánů mi přišla celkem nevýrazná a tak se celé představení smrsklo jen na čekání na velmi povedené kreace T. Grozsmannové, která v podstatě celé představení táhla a jen díky ní a akrobatickým výkonům J. Šafránka, který ji skvěle sekundoval, dávám 40%. jinak to byla opravdu Nuda v Brně online. Klaunů, jinak držitelů Thalie mi bylo opravdu v těchto rolích nesmírně líto.

Bohužel, ani režijní zpracování, které mělo možná dnes už trochu fádní komedii oživit nepřispělo k tomu, aby samotná látka byla zajímavá. Zajímavé je slyšet činoherce zpívat. To je ovšem jiná "písnička". Herecky představení drží P. Č. Vaculík, který se vedle Terezy Grozsmannové stává svým osobitým a přesným herectvím zajímavým členem souboru. Jinak mě ale hra nezaujala ničím. Jen hereckými výkony.

Nuda. Příběh je v podstatě odkazem na plátky ověřený, které se kdysi v Redutě hrály a ve kterých účinkoval O. Nový. Které scény byly filmem a které skutečným příběhem nešlo rozeznat. Ale je to asi jedno. To by lepšímu zážitku stejně nepomohli

Asi nebylo dobré jít na tuto hru dva dny poté, co jsem viděl komedii Hra, která se zvrtla v Městském divadle Brno (námětem podobná této hře). Zde se jedná o velmi zdlouhavé čekání na nějakou pointu či gag. Problém je dle mě i v obsazení. Ne všichni herci v tomto kuse jsou herci komediálními a z mého pohledu se celé představení ubíralo spíš k myšlenkám, kdy to už skončí. Škoda.

Představení Reduty se vždy vyznačují notnou dávku originality. Pokud je ovšem tato "originalita" obsažena v každé hře, přestává být originální, ale nudnou. Představení samotné není ničím zajímavé, velkolepé historické drama hodné prostoru obstarají tři herci. Upřít se jim nedá ovšem to, že jsou herecky dobří. K čemu to, ale je, když samotná inscenace nemá žádný náboj, nikam se neposouvá a stagnuje na jednom místě??? Jo, Korespondence a Německý oběd s Europeanou vedou a Valmont jim nešahá ani po kotníky. Bohužel.

Po prvních pěti minutách jsem myslel, že snad odejdu ještě před přestávkou.
Pak to mělo celkem vzestupnou tendenci. Ale je to pořád dokola. Nic zajímavého, nového...Zajímalo by mě, kdy se činohra NDB stane konkurenceschopnou některému z jiných divadel v Brně....
A propos, proč byl "odejit" V. Běčák? Myslím, že své místo v souboru má a měl. Palec nahoru za Evu Novotnou.
Othello, Radúz a Mahulena, Liška Bystrouška, Mandragora, Ideální manžel - co tedy v Mahence zprzníme dále???

Myslím, že by si měli tvůrci ujasnit, zda chtějí inscenovat balet či činohru. Problémem je i fakt, že divák nestíhá sledovat video projekce, baletní čísla a souběžně s tím činoherní vstupy. Vše v jeden čas. Bez programu člověk nemá šanci pochopit oč ve hře jde, protože se stále jen vypočítájí statky rodiny, popřípadě počítají hrnce a talíře rodiny. Hudba přehlušuje všechny výstupy, takže hercům není ani rozumět. Po baladách od Z. Lapčíkové to pro mě bylo celkem zklamání,

Jestli ode mě Johnny Blue dostal procent 40, tady musím dát ještě méně. Muzikál pro mě byla jedna velká tragédie a na to nejsem v tomto divadle zvyklý. Bohužel kus není zajímavý dějem ani hudbou ani hereckými výkony. Snad jen scénou, ale ta se Vám po pár minutách okouká. Myslím, že by měl tento kus německých autorů upadnout tiše v zapomnění a tvářit se, že ho Městské divadlo snad ani nikdy neinscenovalo.

Celkem promarněný večer. Těšil jsem se po létech na režii paní Kališové, ale toto opravdu ne. To nebyla komedie, to nebylo k zamyšlení, to bylo celkem strašný...

Asi opravdu ne.Toto nemělo být inscenováno a možná ani napsáno.Při hudebních číslech jsem se modlil, aby už nezpívali a při činoherních aby už nemluvili.Dívat se na toto v televizi asi přepnu na jiný program.Herci sice hráli, jako by je to snad i bavilo, jim patří ta procenta hodnocení.Chápu, že si MDB vychovává budoucí, mladé diváky, ale nevím, jestli je třeba stále nasazovat rodinné kusy,navíc se stejnými protagonisty v hlavních rolích.Člověk pak už neví, jestli je na Prodaném smíchu, Děsným pátku či BIG. Vzpomínám na rodinné muzikály - Olivera a Sněhurku a moc se těším Rent, snad se povede.

Musím ocenit odvahu, že se tento text inscenoval. Kdyby celé představení nebylo tak neskutečně dlouhé, možná by vyznělo lépe i poselství, které měla inscenace sdělit. Jak už je u divadelních novotvarů zvykem, nechybí nic. Mikrofon na scéně, popatlání se krví (zde zavařeninou). Škoda, že celé dílo je tak náročné, že některé myšlenky člověku uniknou, a to vinou toho, že se ve složitém textu zkrátka ztratí. Zajímavá byla myšlenka inscenování tohoto příběhu jako divadla na divadle.

Ano, každý dělník má svůj problém. To jsme se dozvěděli hned v úvodu. Ale když o svém problému hovořili dalších 30 minut a nikam jsme se neposunuli už nebylo co sdělit a nikam hra nesměřovala. Z letargie mě vytrhly až monology dvou dělníků, které byly famózní, ale vyústily ve finále hry, které šlo do ztracena. Co nám měla hra sdělit? V podstatě promarněný večer. Proč máme tolik avantgardních scén v Brně? Proč se v Redutě nehraje komorní činohra ve stylu divadla Ungelt či Kolowrat? Je to velká škoda. Hrát takovéto inscenace pro 50 lidí v hledišti mi příjde marné a zbytečné.

10 % za odvahu hercům, kteří do toho šli, obdivuju je....
Nedávno jsem zjistil, že tandem SKUTR (režie tohoto krásného představení) chystá na příští sezónu Janáčkovu Lišku Bystroušku. Uvidíme, ale už teď se trpchi bojím....

Kam se poděla originalita představení? Proč vše nově inscenované musí být vždy s tyčovým mikrofonem v ruce, do kterého se v každém druhém představení mluví, proč ve musí být násilně nové a ne kreativně nově přeinscenované? Kdybych si titul nepřečetl na vstupence, ani bych se neodvažoval říci, že jsem byl na Shakespearovi. Inscenaci, které režijně rozumí snad jen režisér není pro běžného diváka. Jedním slovem hrůza. 10% jen k uctě k hercům, kterých mě bylo jako už mnohdy v tomto divadle strašně líto...

SKUTR aneb Hrůza jako vždy. Škoda peněz, škoda času.

Asi jsem barbar a divadelní outsider (podle reakcí ostatních hodnotících zde na portále, i když jsem toho viděl už opravdu moc... Opravdu nevím, co mi chtěl p. Pitinský sdělit. První půlku jsem třikrát usnul (děkuji děvčatům ze sboru, že mi bez varování vtrhly do lóže a začaly zpívat), protože jinak snad prospím i přestávku. Odchod z divadla po přestávce jsem zavrhl, vždyť přeci v druhé půlce je samotné Otvírání studánek. Nespal jsem. Divil jsem se sám sobě, proč se dívám na souložící pár, který tančí na hudbu jakoby měli oba epileptický záchvat.Nakonec se pocákali plastovými pistolkami. KRÁSA