Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 12 % (139)
Helena Grégrová: 13 % (147)
Jiří Koula: 14 % (73)
Jiří Landa: 14 % (119)
Lukáš Dubský: 15 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.1.2017)
Zahrát tohle v Plzni "věrným abonentům", tak dostanou psotník. Mohlo by to být nicméně očistné. Ovšem i v Praze některé ženy ostentativně "omdlévaly". Opravdu nám forma tak moc a tak často brání vnímat obsah? A přece právě zásluhou té groteskně-hororové stylizace vynikne zrůdnost režimu a jeho přisluhovačů. Skvělé výkony dam a vypracovaný Tomášův hrudník jsou vítanou přidanou hodnotou. :-)
(zadáno: 29.1.2017)
Křehký pohádkový příběh s poezií Jana Skácela a skvělou hudbou Jiřího Vyšohlída. Poetický kabaret v tom nejlepším slova smyslu. A tradičně výborný Milan Hajn. Jedna z nejlepších inscenací roku 2016.
(zadáno: 28.1.2017)
Protektorát v rozhlase, ale nejen! Časovému ukotvení navzdory je inscenace krutě aktuální - můžeme věřit médiím? Říkají nám novináři pravdu? A chceme ji slyšet? Výborné výkony všech, objevem je pro mě Ivo Sedláček - je přesný, je hudebník, je charismatický. Tohle prostě chcete vidět.
(zadáno: 20.1.2017)
Hrabě by se nejspíš dobře bavil. Je to "pásmo o básníkovi", ale zatraceně chytré. Inscenace Terezy Karpianus má nenápadnou, ale pevnou konstrukci. Mrzel mě mizerný, jaksi rozpačitý začátek, na který však bylo lze brzy s úlevou zapomenout. Největším kladem je pro mě výkon Martina Severýna - autentický a s přesným timingem. Všichni ale byli dobří. Tempo zběsilé jako život básníka, hudba bavila, víno chutnalo. Takových poctivých 75%.
(zadáno: 13.1.2017)
Vynikající Špinarova dramatizace, luxusní scéna, šťastně zvolená stylizace a parádní herecké výkony. O aktuálnosti netřeba pochybovat - předsudků je dost a dost. Bavil mě pohyb - originální nápady Petry Parvoničové. Svižné, moderní divadlo. Pár lidí odešlo o přestávce, i tady se objevují hodnocení, která lze vnímat jako nenávistná. Ale co, silné osobnosti budí i nenávist - u takového Petra Lébla tomu nebylo jinak. A přitom Špinar jen mimořádně poctivě čte. Za mě bravo!
(zadáno: 31.12.2016)
Stísněnost prostoru inscenaci hodně pomáhá. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na neobvyklou hereckou stylizaci, ale když jsem ji přijal, působila na mě inscenace tím silněji. S Matějem Nechvátalem se divák (já tedy určitě) snadno ztotožní. Jeho Brtko je vší stylizaci navzdory autentický, srozumitelný, čitelný. Ten kluk je tak velký talent, že z toho jde hlava kolem.
(zadáno: 31.12.2016)
Dusná, živočišná inscenace. Puk není žádný roztomilý skřítek, ale zvíře s pudy, divokostí, ale i hravostí. Šelma. Kern. Je to hra o lidském pachtění - za čímkoli - za láskou, za úspěchem, za penězi, za mocí. Silný zážitek, razantní až bezohledné škrty, emoce - Špinar v plném lesku.
(zadáno: 31.12.2016)
Don Juan je slavný bezbožník, sukničkář, požitkář, ale také člověk, který marně hledá hranice, bez kterých se nežije dobře. V roce 1665 se tahle kacířská hra dočkala 15 repríz a potom ji Ludvík XIV. zakázal. Znovu se na jeviště vrátila až v 19. století. Nic z toho, co tenkrát vadilo církvi, už dnes šokující není. Proč tedy hrát Dona Juana v roce 2016?
Důvodů je překvapivě víc než dost. Úprava Martina Čičváka, kterému stál jako dramaturg po boku Vladimír Čepek, je razantní. Z textu zbylo jen torzo, hodně bylo dopsáno, nebo významně změněno. Víc na blogu. :-) (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.12.2016)
Juan je sexy atlet, který si bezohledně užívá života a kterého nečeká žádný trest. Všichni, kteří ho nenávidí, si na něj troufnout plivnout až po jeho smrti. A Sganarel za svou loajalitu nedostane nic - a dobře mu tak. Sloužit lumpům nic dobrého nepřinese. Tak nějak chápu Langův výklad.
Herecky velmi dobré. Zejména Veselý, Valenta, Dočkalová (Karlička). Vtipné dotáčky. Stínohra je v závěru využita k vytvoření sochy komtura, jež se jako zázrakem stane stínem Juanovým
Hezký Juan. Plzeňský je filozofický, jaksi chytřejší - ale také o něco chladnější. Pod Palmovkou vede živočišnost a sex.
(zadáno: 23.12.2016)
Zajímavé, že se nikomu nechce do hodnocení loutkových představení. Povedený kousek. Když sama autorka převádí knihu na jeviště, může to být ke škodě věci (jako se to stalo Daniele Fischerové), ale tentokrát se povedlo. Lze mít jistě výhrady k filmovým dotáčkám (v Alfě si s nimi umí poradit mnohem líp), ale jinak je to radost. Interních vtípků je tak akorát, dětem překážet nebudou. Loutky jsou parádní, Tomáš Dvořák ve formě a herci výteční.
(zadáno: 23.12.2016)
Rozhlasová inscenace na jevišti. Doufám, že je to všechno čistá pravda! :-)
(zadáno: 23.12.2016)
Silný "dokument", aktuální v tom nejlepším slova smyslu. Víc takových inscenací!
(zadáno: 23.12.2016)
Čtveřici účinkujících (viděno s Janem Zadražilem) se už od prvního kontaktu s diváky daří vytvořit atmosféru blízkosti, pospolitosti, jakési rodinné sešlosti. Inscenaci to výrazně pomáhá, je jasné, že iluze budeme vytvářet společně, že to nebude jen na hercích (však se prý už k vypravování přidal i jeden z diváků!). Skvělý text se v nebvyklém prostoru stává jakousi seancí, společnou meditací o životě.
(zadáno: 23.12.2016)
Druhý pokus Nikolaje Peneva v Plzni dopadl hůř než Sboristé. Tak slabý text už jsem dlouho nezažil. Svým způsobem to rehabilituje Troškovu tvorbu - ten alespoň dokáže pointovat. Herců je mi upřímně líto - plnit režisérovu představu musí být drsné.
(zadáno: 23.12.2016)
Jako by se Ivan Krejčí s Tomášem Vůjtkem nedokázali rozhodnout, o čem to celé bude. A tak zůstalo u neslaného nemastného kompromisu. Není to ani psychologická sonda do vztahu učitelů, rodičů a dětí, ale ani čistá konverzační komedie. Představení se vleče bez point, smíchu se ozývá jen pramálo. Inscenaci vládne Věra Hlaváčková, i Daniela Bambasová je skvělá. Obě mají energie na rozdávání, velké dámy, velké osobnosti. A přece je inscenace nějak plochá, negraduje (jak by ostatně mohla, když Tomáš Drápela nasadí tak vysoko, že už skoro není kam stupňovat). Neurazí, nenadchne. Jako české školství.
(zadáno: 22.12.2016)
Hodnocení Jiŕího Landy mě překvapilo - myslím, že jde o jisté nedorozumění. Komedií bych to sice také nenazval, zvlášť ne ostrou černou, ale inscenace je to mimořádná. Hraje se tu o pokrytectví a taky o přirozených lidských touhách. Zasazeno do Ameriky šedesátých let (tedy nikoliv do současnosti), což textu jen prospívá. Stylizaci režisér Klimsza jasně nastoluje hned na začátku a domnívám se, že skvěle funguje. Věra Hlaváčková se drží přesně režisérovy koncepce - ani na okamžik není (nesmí být) autentická. Tak ji vychovali, tak vychovává syna (vynikající Tomáš Havlínek). Jen krev mi chyběla...
(zadáno: 30.5.2016)
Je to 70% za Bábkovu inscenaci a 100% za výkon Jiřího Böhma, kterému je skvělou partnerkou Ivana Machalová. Kdyby hráli jen oni, byl by to nejspíš mimořádný zážitek - poslouchají se, cítí se, vidíme zrod přátelství a naděje pro oba. Ostatní herci nejsou špatní, ale úplně zbytečně tlačí na pilu, jako by zapomněli, že diváci jsou pár centimetrů od nich - dál hrají i pro druhou galerii. Jestli je to režijní záměr, pak je pitomý. To se ale možná s reprízami usadí. Každopádně je tahle inscenace v kategorii "je zatraceně dobré vidět". :-)
(zadáno: 24.3.2016)
Díky Pavle Kamanové se vila Štvanice proměnila v autentický Hrádeček - ale divák se nemusí nutně cítit jako voyér, protože se před jeho očima neodehrává příběh "tady a teď". Skvělý text Anny Saavedra pracuje s časem velmi volně a nabízí mnoho drobných situací - reálných i absurdních, většinou neuvěřitelně zábavných, často zároveň křehkých. Pavlína Štorková je Olga H. - nenapodobuje ji, dokonce i paruku si nasadí jen na chvíli - je prostě vnitřně Olgou. Stejně jako jsou kluci Václavem Havlem - nebo kýmkoliv jiným. Třeba psem. A všichni jsou skvěle sehraní. Tyhle "horrory" zkrátka musíte vidět!
(zadáno: 17.3.2016)
Možná si říkáte, že po inscenaci Kamily Polívkové ve Studiu Hrdinů nemůže přijít další dobré zpracování Sorokinova opusu. A vida - může. A troufám si říct, že má k atmosféře knížky ještě blíž. Však taky tahle inscenace zrála v hlavách Vladimira Benderského a Máši Novákové dlouhá léta. Dozrála a nepřezrála. Vladimir Benderský má silný přízvuk, který ale není ani v nejmenším hendikepem - spíš naopak. Sotva promluví, jsme v Rusku - fenomenální výkon, který bude s reprízami ještě zrát. Adam Langer je mu dobrým partnerem - i díky charizmatickému hlasu. Pozoruhodná inscenace, kterou je třeba zažít.
(zadáno: 11.2.2016)
Manon v Národním divadle je nádherná a voní kadidlem. Pavlína Štorková je neuvěřitelně zábavná, křehká, nevinná i prohnaná, Vladimír Polívka je klukovsky dychtivý, bezbranný ve své zamilovanosti i rytířsky kurážný. Nezvalův text byl ohlodán až na kost, občas skřípou verše a jejich rytmus, ale za chvíli na to zapomenete. Scéna je geniální, kostýmy opulentní, režie vynalézavá.
(zadáno: 3.2.2016)
Zajímavá inscenace, která ještě potřebuje dozrát. Atmosféru knížky v sobě má, ale ještě chybí odstup a lehkost, nadhled, který se s reprízami dostaví. Už teď je jasné, že Eva Salzmannová je skvělá Jenůfa a Tereza Dočkalová ideální Karla. Lenka Zahradnická se bez potíží převtěluje a Tomáš Dianiška je jako obvykle dobrý a uvěřitelný v každé poloze. Richard Němec je typově obsazený správně, ale je znát, že není profesionál.
Dramatizace je to chytrá. Tsunami zvládne za pár vteřin, rychlé přijímačky do Olomouce a potom už hurá na Kubu. A nade vším se ustavičně vznáší táhlé a smutné tóny trubky...
(zadáno: 3.2.2016)
Vlastně je mi líto, že nemůžu dát víc. Mám pocit, že se Zimní pohádka uvádí v Dejvickém proto, že se tenhle Shakespeare málo hraje - a ne z potřeby něco sdělit. Nenacházím jedno stěžejní téma. Navíc mám pocit, že je inscenace taková neusazená, že se v ní herci ještě necítí dobře. S výjimkou Jaroslava Plesla - ten už je v roli jako doma, fascinující výkon. A ještě jedna poznámka - jediným technickým efektem je fotoblesk. Když nefunguje, je to bída - a v sobotu 30. ledna fungoval ze všech pokusů asi jednou. Když se nadpřirozená bytost pustí do opravování, je rázem po iluzi - málo platné.
(zadáno: 3.2.2016)
Asi spíš 45%. Marně hledám důvod, proč hrát Povídky z vídeňského lesa. Inscenace mi na to neodpověděla. Většina připomínek je v ostatních komentářích, proč je opakovat. Mně jen nejde z hlavy, proč jsou v inscenaci živí muzikanti, když je hned na začátku režisér schová za ten monstrózní "paravan" a do hry je nijak nezapojí. Bylo mi jich líto. Herecky beze zbytku obstojí jen Eva Hacurová, ale ta by mohla hrát cokoliv - a vždycky to bude dobré.