Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 12 % (140)
Helena Grégrová: 13 % (148)
Jiří Koula: 14 % (73)
Jiří Landa: 14 % (120)
Lukáš Dubský: 15 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 7.11.2021)
Imaginace SKUTRů a Bulgakov, to je sázka na jistotu.
A přece mě fascinuje, jak se proplétají děje, prostory a postavy. Jak chytře vybírají autoři z rozsáhlého románu. Jak marnotratně zahazují skvělá místa, protože času není nazbyt a protože vědí, co chtějí říct.
Je to zábavné, je to kruté a točí se z toho hlava.
Ondřej a Pavel jsou spolu, svět je už zase v pořádku. Woland nemůže být ďábelštější, Markétka živočišnější a obětavější a vypravěčka Eva elegantnější.
Snad chybí atmosféra Moskvy před sto lety, ale nemrzí mě to. Inscenace je magická a současná. Je o milosrdenství a o naději.
(zadáno: 9.2.2022)
Předevšim potlesk pro Janka Lesáka!
Jeho výlet do devadesátek je neuvěřitelně vtipný, ale zároveň laskavý a léčivý. Kapka mystifikace a spousta faktů o době, ve které jsme žili, a skupině, kterou jsme všichni poslouchali a která vyléčí všechen tvůj žal a hlavně duši bolavou.
Vaška dnes hrál Janek a byl boží.
(zadáno: 11.2.2022)
Inscenovat osobní zpověď mladého intelektuála psanou nóbl jazykem jest tuze ošemetná záležitost. Když se ovšem povede, je radost o to větší. Jděte se podívat. A nejen kvůli vynikajícímu Oskaru Hesovi. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.9.2022)
Rozumím dětem.
Jenom dětem.
Trio Nebeský - Marečková - König nás nechává nahlédnout do pochybností muže, který za okamžik zemře a který byl mnohým vzorem a nadějí. O čem se nedá mluvit, o tom se zpívá. Jinde poslouží výtvarná imaginace Petry Vlachynské.
V boji o lidství a lidskou důstojnost má Fredy po boku chlapce těsně před hranicí dospívání - je mu zrcadlem, inspirací i pevným bodem. Existenciálnímu tématu navzdory je to inscenace vtipná a plná života. A je moc krásná.
(zadáno: 30.4.2023)
Nejslavnější barokní román ožívá ve Vile Štvanice na nebezpečně prudké šikmě ve tvaru kruhu, která symbolizuje svět. Všechnu jeho krutost, záludnost i krásu.
Skvěle vyluhovanou trestí z románu Hanse Jakoba Christoffela von Grimmelshausen nás provázejí Vojtěch Franců a Petr Šmíd. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.2.2024)
Přemýšlím, co jsem to vlastně viděl. Stand up? Monodrama? Zpověď? Bylo to vůbec divadlo? Irena Kristeková vás pustí blízko, a přece si drží odstup. Je to terapie pro diváka, nebo pro ni? Všechny hranice jsou křehké i pevné zároveň. Je to silné, intenzivní, je to vtipné, výtvarně zajimavé, hudebně parádní - písně umožní vydechnout, a přece vás drží v napětí. Cítil jsem ostych, že vstupuji do cizího života. Marně se to snažím formulovat, natož nějak hodnotit. Spolupráci s Miřenkou Čechovou si představuju jako velkolepou vzrušující jízdu.
Zajímalo by mě, o jakém rasismu tu blábolí jakési Eliduc. Je totálně mimo mísu.
(zadáno: 26.3.2013)
(zadáno: 1.11.2014)
Do Nového divadla nemůžete jít na nic lepšího. Škoda, že nebylo dost peněz na práva ke slavným hitům Queenů. Ale i tak je to paráda.
(zadáno: 1.11.2014)
(zadáno: 1.11.2014)
(zadáno: 1.11.2014)
(zadáno: 8.11.2014)
Dechberoucí výkon. Jediný herec, a přece je na prázdné scéně plno postav, které Marek Menšík výborně charakterizuje, stačí mu jedno gesto - a přesně víte, kdo stojí před vámi. Silný příběh plný vtipu i silných emocí. Širák dolů!
(zadáno: 14.12.2014)
(zadáno: 5.4.2015)
Tuška se rozčiluje kvůli rasistickým vtipům. Obávám se, že nepochopila klíč k celé inscenaci. Škoda, protože je to zážitek. Živočišná Magda Borová, krásný Igor Orozovič, kluzký David Prachař a autentický Karel Dobrý. Skvělá scéna. Ale když někdo nechce porozumět, tak prostě neporozumí. Ten povyk kolem Špinara nedovedu pochopit - já jsem nadšený a moc se těším.
(zadáno: 20.5.2015)
Tahle inscenace má řadu chyb, lze k ní mít desítky drobných výhrad, ale z jeviště se na vás valí neuvěřitelná energie, touha vypovědět příběh, zaujmout k němu stanovisko a poučeně se vyjádřit k dnešku. Téhle odvaze tleskalo vstoje vyprodané (!) chebské divadlo a já se rád přidal. Inscenace, jakých je málo.
(zadáno: 3.6.2015)
Plzeňská inscenace je skvělá díky obrovské energii všech účinkujících. Překvapením je pro mě choreografie Lukáše Vilta, moc mě bavila.
Scéna je docela funkční - dvě konstrukce proti sobě, čtyři postele na kolečkách. Jen mi připadá zbytečné to neustálé šplhání po konstrukcích, které se ke hře využívají minimálně. A taky se herci při tom neustálém stěhování postelí docela nadřou - občas to ale vytvoří obraz, který zatraceně stojí za to!
Hvězdou inscenace pro mě byl Pavel Režný. Na muzikály chodím minimálně, neznal jsem ho. Talent jako hrom. Výborný Josef Hruškoci, bravurní Karolina Gudasová.
(zadáno: 3.2.2016)
Loutka starce vyrobená z norského dřeva, sítě, fólie, rybářské pruty, něco zvuků, nádherná hudba Evy Vrbkové - a jste u moře. Ze sítě vypadne dívka a začne vás provázet příběhem starým přes půl století. Šetří slovy - vypráví pohybem, tancem, obrazy. Už dlouho jsem se v divadle tolik nebál o papírovou loďku zmítanou mořskými vlnami, už dlouho se mi nestalo, abych byl součástí příběhu. Příběhu starce a moře, příběhu odvahy a vyčerpávajícího boje. A také příběhu dívky, která miluje divadlo - to divadlo, které ji zabíjí - právě tak jako ji udržuje naživu. Křehké i silné, vtipné i vznešené.
(zadáno: 11.2.2016)
Manon v Národním divadle je nádherná a voní kadidlem. Pavlína Štorková je neuvěřitelně zábavná, křehká, nevinná i prohnaná, Vladimír Polívka je klukovsky dychtivý, bezbranný ve své zamilovanosti i rytířsky kurážný. Nezvalův text byl ohlodán až na kost, občas skřípou verše a jejich rytmus, ale za chvíli na to zapomenete. Scéna je geniální, kostýmy opulentní, režie vynalézavá.
(zadáno: 24.3.2016)
Díky Pavle Kamanové se vila Štvanice proměnila v autentický Hrádeček - ale divák se nemusí nutně cítit jako voyér, protože se před jeho očima neodehrává příběh "tady a teď". Skvělý text Anny Saavedra pracuje s časem velmi volně a nabízí mnoho drobných situací - reálných i absurdních, většinou neuvěřitelně zábavných, často zároveň křehkých. Pavlína Štorková je Olga H. - nenapodobuje ji, dokonce i paruku si nasadí jen na chvíli - je prostě vnitřně Olgou. Stejně jako jsou kluci Václavem Havlem - nebo kýmkoliv jiným. Třeba psem. A všichni jsou skvěle sehraní. Tyhle "horrory" zkrátka musíte vidět!
(zadáno: 23.12.2016)
Silný "dokument", aktuální v tom nejlepším slova smyslu. Víc takových inscenací!
(zadáno: 29.1.2017)
Křehký pohádkový příběh s poezií Jana Skácela a skvělou hudbou Jiřího Vyšohlída. Poetický kabaret v tom nejlepším slova smyslu. A tradičně výborný Milan Hajn. Jedna z nejlepších inscenací roku 2016.
(zadáno: 4.2.2017)
Tenhle muzikál je chytrý, chytrý, chytrý. Film hravě předčil (to zase taková výzva nebyla), je velice aktuální, zrcadlí se v něm nejen minulé století, ale i to naše současné tápání, naše neschopnost vyznat se ve změti informací, rozpoznávat dobro od zla. A parádní je přestávkový nápad, který neradno prozrazovat.
(zadáno: 25.2.2017)
Preissové realistické drama přenesli inscenátoři do současné moravské vesnice. Všechno je jinak, a přece stejně. Náboženství už není nosným tématem, ale jinakost je aktuální stále. A Eva se liší, nemůže jinak. I vesničtí kluci by se rádi lišili, ale jejich rebelie začíná i končí u Katapultu a Olympicu.
Tvůrci zachovali to, co je u Preissové nadčasové, co je archetypální, a zbavili se balastu.
Vesnická hospoda žije, působí maximálně autenticky - stejně jako vztahy mezi všemi postavami. Co všechno se může stát během jednoho ploužáku či během jedné židlované!
Herecky vynikající.