Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 12 % (140)
Helena Grégrová: 13 % (148)
Jiří Koula: 14 % (73)
Jiří Landa: 14 % (120)
Lukáš Dubský: 15 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 29.12.2019)
Sympatická komorní dramatizace působí zpočátku poněkud chladně, ale život jí svým příchodem vdechne temperamentní Veronika Janků. A pak už se těšíte na každý její návrat. Kdykoliv odteď uslyším varhany, vzpomenu si na ni, na párky a na dršťkovou polévku. Krása. Ale funguje to celé, to bych byl nespravedlivý. S minimem kulis, trochou průhledné fólie a jednou fešáckou roletou dokáže Radovan Lipus vykouzlit hodně muziky.
A s redukcí postav bych klidně pokračoval. Tři dámy a jeden muž by to hravě zvládli.
(zadáno: 29.12.2019)
Křehká poetická inscenace. Prázdnota slov a strach z toho, co je za nimi. Ale také síla slov vyřčených ve správnou chvíli. Všednodenní vyčerpávající boj o život v městečku, ve kterém se zdánlivě nic neděje.
Těšil mě soustředěný výkon Jaroslava Matějky. Drobnokresba muže, který už ztratil naději a který se odvážil znovu uvěřit, když už bylo příliš pozdě. Zaujal mě Matyáš Darnady, kterého jsem viděl ve větší roli poprvé.
Marek Němec vsadil na citlivost diváků. Mám dojem, že u většiny mu tahle riskantní sázka vyšla.
Mrzí mě nevyrovnané herecké výkony - inscenaci to ubírá na autenticitě.
(zadáno: 21.12.2019)
A pak že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky! V pohodě. Na 13 let slavné Tři mušketýry navázali v Alfě elegantně, s lehkostí, hravostí a vtipem. Úplně vidím autory, kterak při kvalitní tequile a míse nachos chrlí jeden nápad za druhým a smějí se až do bolesti.
Jasně, krom vtipu je v hlavní roli romantika, ale hraje se také o chamtivosti a zneužívání moci. A o revoluci. Ale o takové, v níž je zlo odhaleno, obnaženo a potrestáno.
Bravos, Alfákos!
(zadáno: 16.12.2019)
Tahounem inscenace je Zuzana Kronerová. Je jednoduše vynikající. Dojemná, zarputilá, autentická, silná. Donutil obstál se ctí (tedy oba obstáli) a vůbec je to herecky moc dobrá inscenace. Nehraje se tolik o americkém snu, jako spíš o (ne)schopnosti přiznat si pravdu. Čelit realitě. A to mě moc bavilo. A děsilo.
(zadáno: 14.12.2019)
Forenzní inscenace Sofoklova textu je chytrá, velmi racionální až vědecká, a přece není bez emocí. Výtvarně a zvukově je nádherná. Zaujme obří kadidelnice, světelný kruh, v jehož středu se Oidipús znovu stane nenarozeným ještě dítětem, působí tma, v níž slova musí obstát sama o sobě, bez obrazů a gest. Strhává rytmem bicích i osudovým hlasem varhan. Detektiv Oidipús hledá bolestně pravdu o sobě samém. A my s ním. Své kostlivce ve skříni máme přece všichni. A pravdu o minulosti bychom měli znát - ať to bolí sebevíc.
Všichni jsou dobří, ale Jana Preissová je hvězdná.
(zadáno: 10.12.2019)
Tančí se o sexu a o svobodě, o ní především. A tančí se svobodně, bez zábran, bez prudérnosti - zato s nadhledem a humorem. Martin Talaga má náramné nápady a čich na skvělé partnery.
(zadáno: 3.12.2019)
Bolestně krásná veganská inscenace na pomezí života a smrti, po které bych nechtěl uklízet jeviště a čistit kostýmy. Hraje se o hledání smyslu, o bolesti života a o lásce taky. A je to divadlo poezie ve třetí osobě - neosobní, a přece tolik intimní a živočišné. Kluky a Anežku Šťastnou znám už z Kafkova a Vítkova Procesu, Marii-Luisu jsem viděl prvně, všichni byli skvělí. A bavili mě muzikanti a způsob, jakým žili s inscenací.
(zadáno: 30.11.2019)
Co je Banderas v Evitě, to je Lukáš Ondruš v Elisabeth. Dravost, vztek a energie. No a potom hvězdné hlasy - Sisi, jasně, ale hlavně Pavel Režný! Jsme rázem v jiné lize. Hvězdná je Venuše Dvořáková, výjimečný je v malé roli Pavel Klimenda.
Muzikál promluvil česky. Zmizeli cikáni, nahradili je nomádi, náhrdelník od císaře netíží, ale zní to hezky. Jen sborům je pramálo rozumět.
Vrcholem je pro mě Rudolfova divoká jízda se Smrtí v hitovce Die Schatten werden länger - pohybově i hlasově je jedinečná.
Luxusní jsou kostýmy, slabší tmavá scéna. Pavel Bár a Lumír Olšovský jsou ďábelsky dobří.
(zadáno: 25.11.2019)
Všichni o těch verších víme, ale kdo je vážně zná?
Hotel Svět a vůně Shakespearových sonetů. A krása slov a jejich nadčasovost. A láska, láska především. A vášeň, smrt a erotika. A hravost taky, co z těch veršů dýchá.
A radost, radost z toho, co se obnažilo.
Tohle se vám, milí Skutři, podařilo.
(zadáno: 24.11.2019)
Poprask v Disku - to je v podstatě sólo pro Viktora Kuzníka. Jeho stylizace je vtipná a chytrá, jeho brilantně děsivou výslovnost by sotvakdo napodobil a k tomu ještě skvěle pointuje. Ostatní jsou dobří a třeba Viktorovy virtuozity časem dosáhnou. Hrát Goldoniho ostatně není žádná legrace.
Je škoda, že jsou hudebníci stranou - pokud je inscenátoři nepotřebují na scéně, proč se nespokojí s nahrávkou? A proč je prádlo pouhou dekorací, když by se s ním dalo hrát? A proč ten konec? S chutí bych se ptal dál... Dramaturga a režiséra.
(zadáno: 24.11.2019)
Je to vynikající moderní divadlo. Nechápu poznámky o nápadech, které zbytečně zpomalují děj - já o takových nevím. Moc mě to bavilo. Že je Daniel Krejčík mimořádný herec, o tom jistě není třeba někoho přesvědčovat. V Dánské dívce svoje kvality jen potvrzuje. Což ostatně platí i o Vojtěchovi Vodochodském. Jakub Čermák roste s každou inscenací.
(zadáno: 22.11.2019)
Povrchní, hloupé, trapné. Neherci, zbyteční psi na jevišti, skvělí herci pronášející jednu ubohost za druhou. Smutek. Deset procent za hostinskou a jejího muže.
(zadáno: 16.11.2019)
Nádhera. Hába je lepší s každou inscenací. Ještě kdyby se naučil skončit. :-) Velkou radost mám z noblesní Radky Fidlerové, ale výborní jsou všichni - skvěle balancují na hraně serióznosti a perzifláže.
(zadáno: 15.11.2019)
Viděl jsem mnohokrát a na mnoha místech. Kultovní záležitost.
(zadáno: 15.11.2019)
Klasika nejklasičtější. Chápu, že je třeba herce zaměstnat, ale toho složeného textilu už bylo moc (byť záměr chápu - všechno je stejné, jen je truhla vlevo nebo vpravo) a těch neustále zvedaných židlí taky. Důsledkem těchto mechanických činností je potom jistá chladnost, neživost, ticho dlouhých pauz také hercům zrovna nepomáhá.
(zadáno: 12.11.2019)
Nádherných 65 minut. Dobrý text, bytelný stůl, spousta zavařovacích sklenic a tři mimořádné herečky. Zdá se to být úplně jednoduché, ale je to kouzlo.
(zadáno: 9.11.2019)
Poctivá inscenace to je. Vlasák je tak trochu král Ubu, má jeho upatlanou činorodost a dravost, a Donutilovo žvanění má v sobě noblesu Peera Gynta - třeba scény ve vězení jsou takové. Psychopati, kteří vládnou podsvětí, jsou tak odporní, že by snad zloděj Filch Filipa Březiny šel raději poctivě pracovat - odporná představa.
Zbraněmi jsou slova a demagogické pseudoargumenty, které z černé hravě udělají bílou. A to je bohužel aktuální pořád.
Radokovy malované oponky jako z hospody U Čelikovských jsou zábavné a funkční.
Jen se to celé chvílemi trochu vleče a Jan Vlasák si nepamatuje text.
(zadáno: 6.11.2019)
Výlet do hlubin duše Davida Bowieho. Spíš trip. Trip plný bolesti, ale i radosti a naděje. Dojemný a krásný trip. A Igor Orozovič! A Erika Stárková! Její Life on Mars je zkrátka skvost. A závěrečný duet Heroes dává tolik naděje! Parádní kousek Mariána Amslera.
A luxusní záskok Vandy Chaloupkové!
(zadáno: 4.11.2019)
Fascinující horor o manipulaci, o moci peněz a zkreslování reality, o bohatých a chudých. A přitom to na začátku vypadá tak nevinně, tak racionálně, tak výhodně. Kam se hrabe Babiš na Lucii Roznětínskou. I z přeřeknutí se dokáže vymotat s takovou elegancí, že máte intenzivní dojem, že jste se přeslechli a že chyba je na vaší straně. Dlouho nechápete, proč jí ten tupý řemeslník nechce ve všem vyhovět - a najednou je už pozdě. 80 minut psychického tlaku, kterému rozumíte, vnímáte ho, ale zároveň si s hrůzou uvědomujete, že byste mu také podlehli. Skvělý text, skvělý překlad, skvělá inscenace.
(zadáno: 2.11.2019)
Chcete vědět, kterak se nudí Janek Lesák? Chtějte! Je to totiž veliká paráda. Tahle vyučovací hodina trvá 60 minut, ale uteče rychle. Klauniáda beze slov. Jeden skvělý hudebník a tři výborní herci s rytmem v těle.
Ale nehraje se jen o nudě. Je to taky o čekání na svobodu, se kterou si pak nevíme rady.
(zadáno: 1.11.2019)
Zatraceně dobrá dramatizace. Nestřídá složitě časové roviny, chytře jede chronologicky, některé situace jsou parádní - třeba scéna s šicím strojem. Baví mě větší prostor pro paní doktorku. Jen škoda, že všichni nehrají jako Natália Drabiščáková, Lucie Valenová nebo Dan Kranich.
A všechno se to děje na šikmé ploše a na vodočtu sledujeme nenápadně stoupající hladinu...
(zadáno: 29.10.2019)
Gott - Chramostová.
Werich - Holan.
Umění s kompromisy a umění bez nich.
Silné téma.
Nutit diváky myslet je dnes často přijímáno s nelibostí. Ale ať si trhnou. Chytrý text, chytrá inscenace.
Hanušův Werich se bezohledně dere ke světlu, skromný a geniální Veselého Holan stojí ve stínu.
Skvělá Acherova hudba, zhudebněné Holanovy verše, symbolická scéna Evy Jiříkovské.
(zadáno: 28.10.2019)
Zdá se, že láska v době globálních klimatických změn není. Že nemůže existovat, protože myslíme jen na sebe a máme dojem (ba jsme si jisti), že na ono sobectví máme svaté právo. Hraje se o sebereflexi, která nám fatálně chybí. S trojicí kluků cestujeme po světě, ale především mapujeme sami sebe. Je to chytrá zkratka. Esence Pánkova textu. Kdo četl, asi se baví líp, kdo nečetl, má šanci pochopit podstatné, ale musí být hodně pozorný. Existenciání rozměr předlohy inscenaci myslím nechybí.
(zadáno: 26.10.2019)
Je to divadlo vtipné, chytré, aktuální. Parta ajťáků je skvělá, dobře spolu fungují Domin a Helena a vůbec lze hercům sotva co vytýkat - ale proč Domin hází šipky na fotku Heleny Gloryové? Je pro něj lovnou zvěří?
Proč Domin nechává válet rukopis na stole, když je to taková vzácnost?
A proč roboti zastřelí i Alquista?
Závěrečná scéna je krásná, byť je ta zkratka možná příliš razantní. Naději dává.
Aktualizace Čapkova textu je chytrá, skvěle funguje. Scéna je velkolepá a závěrečná proměna efektní i smysluplná. Baví mě mix starého a moderního - třeba u Dominova počítače nebo u kostýmů.
(zadáno: 25.10.2019)
Není to vynikající inscenace, ale ti dva vynikající jsou. Marně vzpomínám, jestli jsem kdy brečel a smál se zároveň. Na něco takového se mají stát fronty a má být pořád vyprodáno. Jenže Kladno. Ach jo.