J.anek

Pochybuju, že někdo porozumí Vojckovi líp. Bravo.

Geniálním (či kongeniálním) způsobem využitý slavný Shakespearův text. Všechny strasti a některé slasti dospívání. Vtipné, ale ne povrchní. Chytré. Dojemné. Vynikající Milan Hajn, dobří všichni.

Nikdy jsem neviděl lepší divadlo poezie. Geniální inscenace.

Esej o nás (však taky nahý Vojcek přichází od diváků a zve nás do svého světa), esej o společnosti, ve které žijeme a v níž se nějak snažíme obstát. Vynikající je všechno - scéna, hudba, kostýmy, světla, zpěv. Evropské divadlo. Jen aby mu nebylo v Plzni těsno... (více v článku na blogu)

Krásnější divadlo o dětství jsem ještě neviděl.
Hravost, vtip a fůra nápadů. A jako bonus akrobatické výkony, při kterých se tají dech. A potlesk vestoje jako samozřejmost. Pro mě jasná inscenace roku.

Radost a smutek
Radost ze zlínských herců, z jejich režiséra a ředitele, radost z jejich smyslu pro humor, z jejich angažovanosti, skromnosti, opravdovosti, radost z ministra Hermana, z jeho reakcí.
Ale taky smutek - z téhle země, kde mezi pravdou a lží často není rozdíl, z pocitu bezmoci, z celé té hradní smečky, z bezcharakterního estébáka, který prý žádným estébákem není a měli bychom se mu omluvit...
Politický kabaret chyběl. Je dobře, že tu je.
Hodnocení procenty je v tomhle případě zavádějíci. Je to aktuální politický kabaret. Ne inscenace.

Chytře zvolená stylizace naznačuje nadhled i potřebný odstup od Jiráskova textu, k němuž mají ale inscenátoři zároveň velkou úctu. Neaktualizují, dobře vědí, že je tenhle příběh o české poníženosti, devótnosti a předposranosti aktuální až dost. Bavily mě hudební fórky Marka Doubravy, chytrá (podle potřeby vzdušná i stísněná, snová či tajemná) scéna Davida Marka a rozesmál mě kostým Honzy Meduny - Hana Fischerová je vážně vtipná. Zatímco dvořan vypadá jako mamlas, mlynář je tuze sexy. Herci jsou dobří všichni, není radno na někoho zapomenout.
Lucerna. Mýtus, který žije a mluví jasnou řečí.

Páni! Schejbal. To je mi ale překvapení! Pavel Batěk a Anička Fixová jsou dokonalá dvojice. Rázná, chytrá, racionální i živočišná Eržika, chlapácký i chlapecký Nikola. Ale i celkově je to radost. Vynikající a nápadité je hudební nastudování Matěje Vody. Luxusní je Morana dramaturgyně Kateřiny Fixové. Dekadentní, vtipná i plná soucitu, (vše)vědoucí, a přece tak trochu bezmocně sledující to lidské hemžení. Jenže ono je dobré vlastně všechno. Už dlouho jsem nebyl na muzikálu takhle nadšený. Už dlouho jsem nezažil tolik dobré energie. Radost, radost, radost.

Silná jevištní báseň, v níž jsou slovo a jeho tón hlavní zbraní. Eva Hacurová je pevným středobodem všeho dění. Její morální postoj je krutě aktuální. Hraje se totiž o strachu z mocných. O strachu pojmenovávat věci pravými jmény. O strachu z pravdy. A tedy o naší současnosti.
Hacurová váží patos na lékařských vahách. Umožňuje spoluprožívat tu hrůzu, ten hnus, ve kterém musí(me) žít. Pomáhá jí sbor - gesty, skvělými voicebandy, hudbou, zvuky, výkřiky. Práce Hany Burešové a Štěpána Otčenáška se Sofoklovým textem je jednoduše geniální. V komorně zmenšeném prostoru v Dlouhé se stal zázrak.

Otčenáškova novela jako silné antické drama s chórem. Ester uvězněná v centru jeviště v pokojíku beze stěn. Lidská ubohost i neokázalé hrdinstvi. Sugestivní obraz heydrichiády i dneška. Co všechno s námi dělá strach. Skoro jsem se bál dýchat, 90 minut uteklo jako čtvrthodina. Hana Burešová ve skvělé formě, geniální hudba Ivana Achera, parádní scéna - valí se to na člověka děsivou silou. A Marie Paulová a Pavel Neškudla? Zranitelní, dojemní, vtipní, autentičtí, krásní.

Dalibor Gondík nějak (jak vlastně?) nakazil všechny svým nadšením. I diváky - a to na premiéře ani nebyl... Vznikla inscenace milá a vtipná, komorní i velkolepá zároveň, chytrá a hravá, krásná. Všechny drobné vtípky jsem rozhodně nestačil zaregistrovat, budu muset jít zas.
A myslím si, že by Uli a Vanilka měli dostat tu nádhernou vanu, kolem které se všechno točí, darem. Nebo Pavel Klimenda, který z ní dokáže tak elegantně vystoupit.
Tohle retro bude dlouho dobře bavit. Je krásné a krásně aktuální.

Páni! To je krása!
Celá ta velká herecká osmička je skvělá, pro mě ale nejvíc září Eva Salzmannová. Velkým překvapením je Filip Březina - a to už jsem ho viděl mnohokrát.
A těch skvělých režijních nápadů! A Acherova hudba, výtvarné řešení, těch kostýmů a proměn - a nic z toho se mi nezdá samoúčelné.
Nejsilnější scénou je pro mě kadiš za Roye Cohna. Vydržel bych to i s jednou přestávkou. A podotýkám, že seriál znám dobře a mám ho moc rád.

To, co se děje na jevišti, je čistá krása. Hříšníci světa ve zpustlém opuštěném chrámu, tíha jejich (a našich) vin a víra v boží milost. Fascinující erudice a charizma Františka Němce, hravost i naivita Igora Orozoviče, opuštěnost Csondora Kassaie, krutá kletba Pavly Beretové, vlkodlakovitá lačnost Radúze Máchy, energie Ivy Janžurové...
Poetika SKUTRŮ a poetika Erbenova se v Národním divadle prolínají a souzní, aniž by byly nuceny ke kompromisům. Scéna fascinuje - jaksi obyčejně se na ní dějí zázraky. Je to krása plná bolesti, krása důstojná, krása morálních zásad, které nám tolik chybí.

Není to vynikající inscenace, ale ti dva vynikající jsou. Marně vzpomínám, jestli jsem kdy brečel a smál se zároveň. Na něco takového se mají stát fronty a má být pořád vyprodáno. Jenže Kladno. Ach jo.

Výlet do hlubin duše Davida Bowieho. Spíš trip. Trip plný bolesti, ale i radosti a naděje. Dojemný a krásný trip. A Igor Orozovič! A Erika Stárková! Její Life on Mars je zkrátka skvost. A závěrečný duet Heroes dává tolik naděje! Parádní kousek Mariána Amslera.
A luxusní záskok Vandy Chaloupkové!

Viděl jsem mnohokrát a na mnoha místech. Kultovní záležitost.

Všichni o těch verších víme, ale kdo je vážně zná?
Hotel Svět a vůně Shakespearových sonetů. A krása slov a jejich nadčasovost. A láska, láska především. A vášeň, smrt a erotika. A hravost taky, co z těch veršů dýchá.
A radost, radost z toho, co se obnažilo.
Tohle se vám, milí Skutři, podařilo.

Co je Banderas v Evitě, to je Lukáš Ondruš v Elisabeth. Dravost, vztek a energie. No a potom hvězdné hlasy - Sisi, jasně, ale hlavně Pavel Režný! Jsme rázem v jiné lize. Hvězdná je Venuše Dvořáková, výjimečný je v malé roli Pavel Klimenda.
Muzikál promluvil česky. Zmizeli cikáni, nahradili je nomádi, náhrdelník od císaře netíží, ale zní to hezky. Jen sborům je pramálo rozumět.
Vrcholem je pro mě Rudolfova divoká jízda se Smrtí v hitovce Die Schatten werden länger - pohybově i hlasově je jedinečná.
Luxusní jsou kostýmy, slabší tmavá scéna. Pavel Bár a Lumír Olšovský jsou ďábelsky dobří.

David Drábek a jeho fantazie! Smích a dojetí ve stejném okamžiku. Je to luxusní a velmi návyková záležitost. Kraluje jí Tomáš Havlínek, který je sice bez mimiky, ale s přehledem to dohání gesty a intonací. Freakové jsou úžasní všichni - a počítám mezi ně i Kryštofa, protože to, co dělá s nohama, je nádherně ohavné. A celé je to zkrátka fenomenální a chci se dojímat ještě mnohokrát. V pondělí začíná předprodej na duben...

Vlastně to není divadlo. Nebo je, ale je dost těžké poznat, jestli právě mluvíte s hercem, nebo s divákem. Vlastně spíš účastníkem. Nebo spolutvůrcem.
Je to velké dobrodružtví a já se do svého bratra Petra a jeho nastávající Niny úplně zamiloval. I když si myslím, že jejich vztah nemá šanci.

Krom toho, že Dianiška je bůh a že dokáže vyvolat smich, zhnusení i dojetí v jedné chvíli, jsem měl tu čest poprvé vidět hrát Jakuba Burýška. Hlásím se tímto do jeho fanklubu a miluju ho a chci ho vidět hrát denně.

Tři a půl hodiny. Je to hodně, ale nudit se nebudete. Vypravovat se to nedá, hodnotit jako divadlo asi také ne. Každý si dozajista odnese úplně jiný zážitek. Ten můj je velmi silný.

Co chce milenka po svém milenci?
Lásku?
Ano, a potom?
Peníze?
Ne. Naději.

2 mimořádní muzikanti
3 skvostné herecké výkony
6 fází manželského vztahu

August a Siri. A Marie.
Autor a špatná herečka. A dobrá herečka.
Hraje se o vztazích, o životě. O předsudcích a stereotypech. S nadhledem a humorem i smrtelně vážně.
Spolek Jedl si za ty roky vybudoval osobitou poetiku, která neomrzí, neomezuje, která je nezaměnitelná.
A jestli ještě nemilujete Lucii Trmíkovou, tak už to vzdejte a zamilujte se.

A ještě drobnost. Hodnotit záznamy divadelních inscenací? To jako fakt?

Dobrá, je to dlouhé, je to do jisté míry repetitivní, ale takový život je. Ten můj bezesporu. A ti tři Juráčkové a všechny jejich ženy jsou parádní. Pro mě je to fascinující návrat do života, který se mi před lety nechtělo opouštět. Jízlivý Juráčkův odstup skvěle ladí s hravou a vtipnou režií a dramaturgií. Vynikající inscenace. Do té hluboké vany (skvělý scénografický nápad!) se rozhodně ještě vrátím.

Equus v rytmu techna
Hrát tuhle křehkou komorní inscenaci ve stanu Azyl78 byl mimořádně debilní nápad. Akustika příšerná, musí se hrát s porty, kolem jezdí vlaky a nedaleko duní techno. Nechápu.
Navzdory tomu všemu je Čičvákova inscenace nádherná. A herci se se všemi těmi handicapy rvali statečně. V zásadě je to sólo Ondřeje Rychlého, který se pro roli Alana Stranga narodil.
A vy spolu s ním přemýšlíte, jak žít v tomhle šíleném nenormálním světě.
Už mám vstupenky do Činoheráku, kde je to o 150 korun levnější. Tak snad nezavřou divadla.