Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 12 % (139)
Helena Grégrová: 13 % (147)
Jiří Koula: 14 % (73)
Jiří Landa: 14 % (119)
Lukáš Dubský: 15 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.9.2019)
Devět židlí - a co se s nimi dá vyjádřit!
(zadáno: 23.3.2023)
Dlouho je to spíš takový sprint od fóru k fóru a od pointy k pointě. Děje se tak nadhledem a hereckou bravurou. Potom příběh z hausbótu, příběh o vztazích a taky trochu o Zemanovi, který dokáže lidem pokazit i sex, poněkud potemní a přestane být povrchní.
Voličům onoho kýblu špíny, který pomalu upadá do zapomenutí, bych tuhle inscenaci rozhodně nedoporučoval, ale všem ostatním ano. Ostatně Zemanovi voliči do divadla nechodí, takže pohoda.
Velkou radost jsem měl z Denisy Barešové - na jevišti DD jí to jde skvěle.
(zadáno: 4.12.2014)
Proč hrát moralitu, když je inscenátorům k smíchu? Jinak už se v sále nesmál skoro nikdo. Škoda toho úsilí. Deset procent navic za Petra Konáše a dalších deset za Moniku Švábovou.
(zadáno: 1.11.2014)
Do Nového divadla nemůžete jít na nic lepšího. Škoda, že nebylo dost peněz na práva ke slavným hitům Queenů. Ale i tak je to paráda.
(zadáno: 29.9.2022)
Rozumím dětem.
Jenom dětem.
Trio Nebeský - Marečková - König nás nechává nahlédnout do pochybností muže, který za okamžik zemře a který byl mnohým vzorem a nadějí. O čem se nedá mluvit, o tom se zpívá. Jinde poslouží výtvarná imaginace Petry Vlachynské.
V boji o lidství a lidskou důstojnost má Fredy po boku chlapce těsně před hranicí dospívání - je mu zrcadlem, inspirací i pevným bodem. Existenciálnímu tématu navzdory je to inscenace vtipná a plná života. A je moc krásná.
(zadáno: 2.3.2022)
Tenhle muzikál je o dětech a dospívání, ale pro děti tak docela není. Je o hledání místa člověka ve světě, o strachu z pravdy, o rodině, která je dokonalá jenom navenek. Vynikající ústřední trojice Eva Staškovičová, Lucie Dolejšková a Jozef Hruškoci vám představí rodinu, do které byste chtěli i nechtěli patřit zároveň. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.2.2017)
Preissové realistické drama přenesli inscenátoři do současné moravské vesnice. Všechno je jinak, a přece stejně. Náboženství už není nosným tématem, ale jinakost je aktuální stále. A Eva se liší, nemůže jinak. I vesničtí kluci by se rádi lišili, ale jejich rebelie začíná i končí u Katapultu a Olympicu.
Tvůrci zachovali to, co je u Preissové nadčasové, co je archetypální, a zbavili se balastu.
Vesnická hospoda žije, působí maximálně autenticky - stejně jako vztahy mezi všemi postavami. Co všechno se může stát během jednoho ploužáku či během jedné židlované!
Herecky vynikající.
(zadáno: 11.2.2024)
Jakkoli jsou Nina Horáková a Renáta Matějíčková báječné, mými hrdinkami se staly Eva Salzmannová, která nás na samé hraně patosu a věcně zároveň provádí příběhem, a Dana Batulková jako rázná a svérázná učitelka Olivieri.
Trochu jsem se bál té stopáže, ale byla to zbytečná obava. Inscenace nemá mnoho hluchých míst, jen ke konci se trochu vleče.
Herecké výkony jsou vesměs výborné. Neznal jsem Radka Melšu - a jsem rád, že už o něm vím.
Pro mě je v inscenaci silné téma potřeby vzdělání a vrtkavosti osudu. To, co aktuálně vnímáme jako ztrátu, se snadno promění ve vítězství. A naopak. Inu, život. Nikdy nevíme, co přinese zítřek.
(zadáno: 11.10.2019)
Je to chytré a velmi osobní. Bavilo mě navštěvovat jednotlivé byty, dozvídat se o jejich obyvatelích i sousedech a skrze jejich reakce poznávat vypravěčku. Mimořádné je závěrečné překvapení. A děkuji za nápad, kterak lze využít strop - do malých bytů je to k nezaplacení.
Není to v žádném ohledu tradiční inscenace, spíš storytelling nebo něco na ten způsob.
(zadáno: 16.12.2023)
Martina Schlegelová a Zdeněk Janál vypravují přehledně a neuvěřitelně zábavně. Pomáhá jim v tom chytrá vertikálně řešená scéna, která umožňuje až filmové střihy a přehledné střídání časových rovin.
O zábavnost se stará zejména Michal Štěrba. Slavný detektiv je v jeho podání méně podivínský, je lidštější a mnohem vtipnější. Po Pasti na myši má Plzeň další skvělou Agathu Christie. Copak asi nabídne Martina Schlegelová do třetice?
(zadáno: 15.2.2020)
Je to veliká paráda. Herecky i pěvecky inscenaci kralují Pavel Klimenda a Jozef Hruškoci. A je super, kolik je v Plzni krásných zpěvaček. Měl jsem radost, že se anglicky i mluví, nejen zpívá. Bavily mě kostýmy, rezervy jsou myslím ve scéně - je taková sterilní, chladná, nešikovná. A celé je to překvapivě tiché - navzdory špuntům do uší, které jsme všichni vyfasovali. Volume doprava, prosím!
(zadáno: 7.7.2020)
Psychedelický sen o konci (či novém začátku) světa se zdá Gretině matce - operní zpěvačce - a odehrává se v kulisách roku 2028. Inscenace se Gretě nevysmívá, adoruje ji jako vizionářku. Jestli se něčemu vysmívá, jsou to politici a ztracená generace závislá na sociálních sítích, generace lidí, kteří nejedí maso a nedělají nic užitečného.
Inscenace je to herecky silná a vyrovnaná. Venku se hraje evidentně jen proto, že je léto - prostor pod mostem úplně ignoruje. Obrovské množství textu zprostředkovávají mikroporty - bez nich by musela inscenace trvat dvakrát déle a herci by přišli o hlas.
(zadáno: 10.7.2011)
(zadáno: 29.10.2019)
Gott - Chramostová.
Werich - Holan.
Umění s kompromisy a umění bez nich.
Silné téma.
Nutit diváky myslet je dnes často přijímáno s nelibostí. Ale ať si trhnou. Chytrý text, chytrá inscenace.
Hanušův Werich se bezohledně dere ke světlu, skromný a geniální Veselého Holan stojí ve stínu.
Skvělá Acherova hudba, zhudebněné Holanovy verše, symbolická scéna Evy Jiříkovské.
(zadáno: 14.12.2014)
(zadáno: 2.7.2017)
Zdejší první tři hodnocení mě málem odradila od návštěvy téhle inscenace. Naštěstí jsem jim neuvěřil. Hluk tam žádný není, ale uznávám, že mikrofony u pódia jsou pitomý nápad. Inscenace je to ovšem velmi dobrá, jen by jí mnohem víc slušel komorní prostor, do plenéru se nehodí. Plesl je vynikající, i jeho alter ego Horácio. Výhrad by se jistě našlo hodně, ale celkově je to silný a vzrušující výklad, nový pohled, Vajdička se skrze Hamleta vyjadřuje k naší současnosti, není to žádná zaprášená veteš. Víc mě naštvala ubohost správy Pražského hradu. Už aby byl Zeman v pekle! Nebo aspoň na Vysočině.
(zadáno: 29.10.2021)
Tak jo. Je to mimořádný Hamlet.
Jde přímo k věci, a přece neztrácí humor a odstup.
Herecky je bravurní - a nemyslím jen Tomáše Havlínka, ale také vtipného, úlisného i chatrně důstojného Polonia Petra Konáše, lascivní poněkud a později prozřevší Gertrudu Ivany Uhlířové či Horacia Filipa Březiny, který je ztělesněnou ctí a jehož svědectví nikoho nezajímá. Protože nás všechny přestala pravda zajímat. Už ji ani nehledáme.
Acherova hudba, Chocholouškova scéna a kostýmy Zuzany Krejzkové jsou současné i nadčasové. Michal Dočekal, Jana Slouková a Daniel Přibyl odvedli skvělou práci.
(zadáno: 13.12.2023)
Jak to říct? Jak se domluvit ve světě, kde slova ztratila význam, kde nic nemá smysl? Životem vyčerpaný Polonius dává svému synkovi rady jen mimochodem, je mu jasné, že ho syn neposlouchá. Generace si nerozumí, domluva není možná. Povrchní influencerky Rosencrantz a Guildernstein jsou tak konsternované nevkusným oblekem staré královny, že její slova vůbec nevnímají. A nepohodlný herec je v tomhle světě umlčen navždy. Neútulná scéna připomíná arénu jakéhosi parlamentu, kolbiště politiků. Po přestávce se promění v trosky. Ruiny demokracie Je to Hamlet současný a krutý. Oféliino Remember me zůstane oslyšeno, historii píšou vítězové.
(zadáno: 22.5.2012)
Geniálním (či kongeniálním) způsobem využitý slavný Shakespearův text. Všechny strasti a některé slasti dospívání. Vtipné, ale ne povrchní. Chytré. Dojemné. Vynikající Milan Hajn, dobří všichni.
(zadáno: 22.11.2019)
Povrchní, hloupé, trapné. Neherci, zbyteční psi na jevišti, skvělí herci pronášející jednu ubohost za druhou. Smutek. Deset procent za hostinskou a jejího muže.
(zadáno: 16.9.2020)
Tři a půl hodiny. Je to hodně, ale nudit se nebudete. Vypravovat se to nedá, hodnotit jako divadlo asi také ne. Každý si dozajista odnese úplně jiný zážitek. Ten můj je velmi silný.
(zadáno: 8.2.2022)
Hra o morové ráně začíná jako luxusní commedia dell?arte - hravá, vtipná, obhroublá, současná i nadčasová. Druhá část je o přeživších, kteří se potloukají u kiosku za městem - a najednou se hraje jakési sociální drama. A nakonec se hraje o lidské existenci. Tahle formální a obsahová roztříštěnost mě moc netěšila, nechtělo se mi opouštět příjemnou frašku. I v ní bych pochopil, že Harlekýn morálně selhává, s nečekaně získanou mocí si neví rady a zůstává sám - tedy vlastně mrtvý. Režírovat vlastní text není nikdy dobrý nápad. Nicméně kvůli Tomáši Čapkovi byste se měli jít do Disku podívat.
(zadáno: 4.11.2019)
Fascinující horor o manipulaci, o moci peněz a zkreslování reality, o bohatých a chudých. A přitom to na začátku vypadá tak nevinně, tak racionálně, tak výhodně. Kam se hrabe Babiš na Lucii Roznětínskou. I z přeřeknutí se dokáže vymotat s takovou elegancí, že máte intenzivní dojem, že jste se přeslechli a že chyba je na vaší straně. Dlouho nechápete, proč jí ten tupý řemeslník nechce ve všem vyhovět - a najednou je už pozdě. 80 minut psychického tlaku, kterému rozumíte, vnímáte ho, ale zároveň si s hrůzou uvědomujete, že byste mu také podlehli. Skvělý text, skvělý překlad, skvělá inscenace.