Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 11 % (80)
Helena Grégrová: 13 % (88)
Jiří Landa: 13 % (92)
Jiří Koula: 14 % (69)
Lukáš Holubec: 14 % (63)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>

(zadáno: 19.4.2017)
Podivný případ se psem stojí a padá s hlavním hrdinou. A Miroslav Sabadin to zvládá znamenitě, energie, talentu i charismatu má na rozdávání. Ostatní herci slouží celku. Tak to má být, jenže ne každý slouží dobře. Především Jindřich Skopec byl jako Christopherův otec nesoustředěný a zbytečně zpomaloval tempo inscenace, která se vůbec rozjížděla poněkud těžkopádně. Ale není divu - pauzy mezi představeními jsou opravdu dlouhé. Hodně mě bavila výprava Terezy Vydarené, která umožňuje vidět svět očima autisty.
(zadáno: 16.4.2017)
Páni! Schejbal. To je mi ale překvapení! Pavel Batěk a Anička Fixová jsou dokonalá dvojice. Rázná, chytrá, racionální i živočišná Eržika, chlapácký i chlapecký Nikola. Ale i celkově je to radost. Vynikající a nápadité je hudební nastudování Matěje Vody. Luxusní je Morana dramaturgyně Kateřiny Fixové. Dekadentní, vtipná i plná soucitu, (vše)vědoucí, a přece tak trochu bezmocně sledující to lidské hemžení. Jenže ono je dobré vlastně všechno. Už dlouho jsem nebyl na muzikálu takhle nadšený. Už dlouho jsem nezažil tolik dobré energie. Radost, radost, radost.
(zadáno: 10.4.2017)
Peera jsem zatím viděl jen třikrát. Mým prvním byl Jiří Langmajer na Palmovce, o druhého Peera se v Národnim podělili Filip Blažek a Boris Rösner, třetí byl v Disku Jan Hušek. Koncepce byly různé, ale všichni režiséři dobře věděli, že ten kecka, snílek a fantasta musí být sexy. Až Martin Čičvák z něj udělal olezlého bezdomovce. Kouzlo je pryč. Zbyla nuda, bezradnost a beznaděj. Scéna je ošklivá, barevné plastové míčky jen překážejí. Text je téměř bez škrtů, dlouhé to je až hrůza. A když přemýšlím, co se nám Čičvák tři a půl hodiny snažil říct, jsem tak utahaný, že mě nic kloudného nenapadá.
(zadáno: 8.4.2017)
Poetická smršť. Divadlo poezie, jak ho mám rád. Slova, která mají váhu, tvoří obrazy, hudbu a napětí. Rytmus, který vás pohltí. Michael Vykus je pro mě objev, vůbec jsem ho neznal - byl parádní. A Tereza Vítů čelí té trojí mužské energii s noblesou, jakousi samozřejmostí a lehkostí.
(zadáno: 6.4.2017)
Temná Mikuláškova jevištni báseň. Pevně ukotvená v čase, a přece nadčasová. Geniální Pechlát, ale skvělí všichni. Dostala mě atmosféra Vánoc, ale bavil mě vlastně každý symbol. Monumentálnost kulis, fascinující závěrečný obraz. Esence Fuksovy novely. Radost. A smutek z některých diváků...
(zadáno: 2.4.2017)
Chlebíčky s Poličanem a šampaňské v plastových pohárcích, lesklé černé obleky, čtyři řečníci. Mám dojem, že Vyrypajevovy texty jsou určeny hlavně k poslechu, ale dvojici Svozil - Kosová se daří rozehrávat jednotlivé situace a zároveň se neustále vracet na jakousi slavnost. Herci si drží potřebný odstup, ironický nadhled, překypují energií, komunikují s diváky, bezpečně nás provádějí labyrintem příběhu, v němž se vypravěči nutně ztrácejí, protože lžou sami sobě. Vtipné i silné. Další inscenace, která komornímu prostoru Malé scény sluší. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.3.2017)
Vizuál k inscenaci sliboval - zdá se mi - něco úplně jiného. Viděl jsem vycizelovaný, v jistém smyslu dokonalý tvar, ale chyběl mu život, neproudila v něm krev. Dokonalý šperk za sklem vitríny. Tolik energie, ale ke mně do deváté řady nedoputovala. Marně hledám, kde je chyba. Lorcu mám rád, SKUTRy mám rád, herci důsledně dodržovali zvolenou stylizaci - aby ne, když na ně páni režiséři dohlíželi z lóže. A přece jsem odcházel nezasažený. Všechny emoce mě míjely. Jako by mi tentokrát nebylo dovoleno vstoupit.
(zadáno: 26.3.2017)
Chytře zvolená stylizace naznačuje nadhled i potřebný odstup od Jiráskova textu, k němuž mají ale inscenátoři zároveň velkou úctu. Neaktualizují, dobře vědí, že je tenhle příběh o české poníženosti, devótnosti a předposranosti aktuální až dost. Bavily mě hudební fórky Marka Doubravy, chytrá (podle potřeby vzdušná i stísněná, snová či tajemná) scéna Davida Marka a rozesmál mě kostým Honzy Meduny - Hana Fischerová je vážně vtipná. Zatímco dvořan vypadá jako mamlas, mlynář je tuze sexy. Herci jsou dobří všichni, není radno na někoho zapomenout.
Lucerna. Mýtus, který žije a mluví jasnou řečí.
(zadáno: 23.3.2017)
Tomáš Loužný vstoupil do Vily jako režisér s nebývalou jistotou a elegancí a společně s Mášou Novákovou vytvořili mimořádnou inscenaci. Nataša Gáčová se po pracovní pauze vrací jako hvězda. V obou polohách je přesná. Silně stylizovaná, a přece přirozená. A čtveřice kluků vytváří dokonalou iluzi celé společnosti - se vším jejím pokrytectvím, násilím, strachem, nejistotou, potřebou řádu i chaosem, láskou i nenávistí. Loužný bravurně pracuje s násilím a nahotou - to se vidí málokdy. Synáčci Vile ostudu rozhodně nedělají.
(zadáno: 17.3.2017)
Veliká radost z hravosti Davida Drábka a všech, kteří se na vzniku inscenace podíleli. Nostalgie v té správné formě i dávce. Slogan nelže, kult ožívá. Chtěl bych to někdy vidět s dětským publikem. Děti nechyběly ani na večerním představení, ale byly v menšině.
(zadáno: 4.3.2017)
Chytré, vkusné, milé. Víc prostoru dostávají muži - a oba ho využívají na maximum. Diana Šoltýsová ovšem nezůstává v jejich stínu, protože to by prostě v jejím případě nešlo. Jen ten prostor otevřeného hlediště se využívá minimálně, což je škoda. Nemohl by být třeba technik - když už je na ně tak dobře vidět - oním sluhou? Každopádně je to svižný kus, který pobaví, potěší a ještě nabídne pár myšlenek. Co víc si od komedie přát?
(zadáno: 25.2.2017)
Preissové realistické drama přenesli inscenátoři do současné moravské vesnice. Všechno je jinak, a přece stejně. Náboženství už není nosným tématem, ale jinakost je aktuální stále. A Eva se liší, nemůže jinak. I vesničtí kluci by se rádi lišili, ale jejich rebelie začíná i končí u Katapultu a Olympicu.
Tvůrci zachovali to, co je u Preissové nadčasové, co je archetypální, a zbavili se balastu.
Vesnická hospoda žije, působí maximálně autenticky - stejně jako vztahy mezi všemi postavami. Co všechno se může stát během jednoho ploužáku či během jedné židlované!
Herecky vynikající.
(zadáno: 17.2.2017)
Zajímavá metafora současného světa. Jednoduchá, působivá. Ta chvíle prozření, že se smějeme sami sobě, je silná.
(zadáno: 17.2.2017)
Oproti autorovu záměru jsou plzeňské sestry o generaci starší - ale logiku to má. 116 let po moskevské premiéře řešíme některé problémy později. Hraje se o únavě, o syndromu vyhoření, který dozajista existoval už za Čechova, jen se tak nejmenoval. Inscenace je to skvělá, jen by byla působivější v menším prostoru. Velké divadlo v Plzni zkrátka není Dejvické. A možná jsou některé vztahy v inscenaci až moc komplikované a nečitelné. Režisér třeba naznačuje, že Andrej má jiného otce než jeho sestry. A koho si vybral? Však se přijďte podívat... (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.2.2017)
Umělecká výpověď bez kompromisů, která se nesnaží zalíbit, a proto se líbí. Tíživá snová atmosféra naráží na technické limity Švehlovky, ale co. Hraje se o mnohém - krom krásy také o stáří, o strachu, o systému, jemuž se nedokážeme vzepřít a který nás drtí. Nádherná stínohra, skvostná projekce. Soustředěné výkony, které slouží celku. Ženy místo mužů. Křehkost i síla. Jakub Čermák si jde svou cestou - a dobře dělá.
(zadáno: 6.2.2017)
Radost a smutek
Radost ze zlínských herců, z jejich režiséra a ředitele, radost z jejich smyslu pro humor, z jejich angažovanosti, skromnosti, opravdovosti, radost z ministra Hermana, z jeho reakcí.
Ale taky smutek - z téhle země, kde mezi pravdou a lží často není rozdíl, z pocitu bezmoci, z celé té hradní smečky, z bezcharakterního estébáka, který prý žádným estébákem není a měli bychom se mu omluvit...
Politický kabaret chyběl. Je dobře, že tu je.
Hodnocení procenty je v tomhle případě zavádějíci. Je to aktuální politický kabaret. Ne inscenace.
(zadáno: 4.2.2017)
Velmi slušný Lear, ale hvězdou inscenace je Petr Mikeska. Hrát Leara bez charismatického Leara nelze. Málo platné.
(zadáno: 4.2.2017)
Hodně jsem se toho dozvěděl o včelách, víc však o lidech. Některé okamžiky bravurní, některé trochu bezradné, nahozené, nedotažené. Ale ono to s reprízami dozraje jako medovina. :-)
(zadáno: 4.2.2017)
Adam Michna velmi aktuální. Je to trochu víc koncert než divadlo, ale proč ne. Hudebně je to skvělé. Lehce surrealistické setkání tří rovin - barokního Michny, příběhu o životě kapely a naší zmatené současnosti, která se na nás valí a se kterou si nějak nevíme rady. Rady si s ní nevědí ani Geissleři, ale nutí k přemýšlení - a to je fajn.
(zadáno: 4.2.2017)
Tenhle muzikál je chytrý, chytrý, chytrý. Film hravě předčil (to zase taková výzva nebyla), je velice aktuální, zrcadlí se v něm nejen minulé století, ale i to naše současné tápání, naše neschopnost vyznat se ve změti informací, rozpoznávat dobro od zla. A parádní je přestávkový nápad, který neradno prozrazovat.
(zadáno: 4.2.2017)
Tereza Hofová! Tolik bolesti i krásy zároveň! Drsně poetický text, skvělé režijní nápady, které jsou ale zároveň střídmé. Výlet na Island se vším všudy.
(zadáno: 4.2.2017)
Viděl jsem derniéru v Praze, takže to mělo ještě punc vzpomínky na zajímavou kladenskou éru Dana Přibyla. Každopádně Pavlína Štorková je herečka, kterou nepřehlédnete. A Kladnu přeju, aby rudá záře brzy pohasla a zase se začalo hrát dobré divadlo.
(zadáno: 4.2.2017)
Jen nerad se musím přidat k hodnocení uživatelky Audience. Je moc fajn, že se DJKT snaží hrát pro děti, ale nelze tak činit s minimálními náklady a nezkušenými inscenátory. Hrát pro děti je totiž kumšt. V Alfě to umí mnohem líp, někdy jsou famózní. Tady bylo podceněno úplně všechno. Ani se mi nechce to podrobně rozebírat. Vidět tak skvělé herce v téhle bezradné inscenaci je smutné, je mi jich líto.
(zadáno: 30.1.2017)
Zahrát tohle v Plzni "věrným abonentům", tak dostanou psotník. Mohlo by to být nicméně očistné. Ovšem i v Praze některé ženy ostentativně "omdlévaly". Opravdu nám forma tak moc a tak často brání vnímat obsah? A přece právě zásluhou té groteskně-hororové stylizace vynikne zrůdnost režimu a jeho přisluhovačů. Skvělé výkony dam a vypracovaný Tomášův hrudník jsou vítanou přidanou hodnotou. :-)
(zadáno: 29.1.2017)
Křehký pohádkový příběh s poezií Jana Skácela a skvělou hudbou Jiřího Vyšohlída. Poetický kabaret v tom nejlepším slova smyslu. A tradičně výborný Milan Hajn. Jedna z nejlepších inscenací roku 2016.

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>