Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 12 % (140)
Helena Grégrová: 13 % (148)
Jiří Koula: 14 % (73)
Jiří Landa: 14 % (120)
Lukáš Dubský: 15 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.5.2019)
Všechna krutost a manipulace světa v obrazech, ze kterých mi není dobře. Skvělá Andrea Berecková a skvělí kompletně všichni. Dětinský ještě a později zahořklý Francek Maryše nepomůže a ostatní nevidí a neslyší. Protože nechtějí. Protože mají svého dost. Parádně použitý Sovův text o lásce, která se minula v čase. A ten vysavač! Už dlouho mě nic tak nezasáhlo. Výborné divadlo.
(zadáno: 22.4.2019)
Nádherná jevištní báseň. V komplikovaných časových vrstvách se myslím hravě orientuje i ten, kdo Topolovu předlohu nezná. Mikuláškova fantazie je krásná. Důstojná i hravá. Čistá taková. Hraje se o naší minulosti, která je stále s námi, žene nás i děsi, motivuje i ubíjí. Vynikající Prachař, parádní Hes. Mrzela mě absence Johanny Tesařové. A tak docela nechápu odcházející diváky. Tušili vůbec, na co jdou?
(zadáno: 17.4.2019)
Roztomilé terapeutické putování peklem, kterému vládne zatraceně sexy Lucifer. V nebi se hraje scrabble, Bůh trochu podvádí a každý máme nějakého toho kostlivce ve skříni. Zdá se, že smrt nemusí být tak zlá.
(zadáno: 15.4.2019)
A zase je mi líto, že se inženýr Petr dostal mezi samé magory. A zase jsem byl na jeho straně. A stejně jako v Disku mě i tady moc bavila Sára Affašová. Tu zlomyslnost se zánětem mozkových blan Havlíčkovi nikdy neodpustím.
Je to dobrá inscenace s poněkud rozplizlým koncem.
(zadáno: 5.4.2019)
Vlastně je úlevné, že i Jan Klata dokáže vyprodukovat něco tak pitomého. Mentálně retardovaná a tělesně postižená Markétka mě štvala - a to jsem ještě netušil, že sleduji nejpovedenější část inscenace. Zbytek byl ubohý zmatek. A je mi to líto, protože herci Palmovky jsou skvělí. Tohle je zralé pro rychlou derniéru - neříká to nic.
(zadáno: 30.3.2019)
Poctivý Čechov. Chytrý, vtipný, srozumitelný. Jasně, někteří herci nemají pro své role věk a životní zkušenost, ale překvapivě mi to vůbec nevadilo. A některé výkony jsou jednoduše vynikající, pro mě hlavně Lopachin, Péťa Trofimov a Raněvská. Žádné přehrávání, žádné trhání kulis, ale logika a lehkost. A vtipu, který není hloupý a podbízivý, tak akorát. Výborný Firs. A skvělá práce s hudbou.
(zadáno: 18.3.2019)
Nádherná miniatura si s divákem dost krutě pohrává. V podstatě - až na detaily - víte, jak to dopadne, a přece se bojíte, co může přinést další minuta. Soustředěné výkony, poctivý humor, krása.
(zadáno: 17.3.2019)
Inscenace je to luxusní. Drsná, vtipná, syrová. Průvodce příběhem a podsvětím velkoměsta je Kryštof Krhovják a je skvělý. Charizmatický, sarkastický, pobavený, a přece jaksi zvláštně účastný. A laskavý. Z Döblinova románu je ve Vile antické drama a je krutě současné. Je třeba o morálce tam, kde bychom ji nečekali. O krutosti, o marasmu, který nás pohlcuje. Z Berlína na Štvanici mi bylo zle, a přece se mi z něj nechtělo odejít. Nabízí rytmus, životní energii a parádní herecké výkony.
(zadáno: 11.3.2019)
Radúz Mácha v lepkavé pavučině citového vydírání geniálně zrůdné manipulátorky. Nebo je v tom i Pavlína Štorková nevinně? Kolotoč, na kterém jsou všichni tak trochu oběti. Otroci předsudků, tlaku veřejného mínění, vlastního soucitu a bůhvíčeho ještě. Vražedně se stupňující tempo je k nesnesení. Skvělý kus.
(zadáno: 10.3.2019)
Z mlhy a šera se za svitu svíček derou obrazy Petra Brandla v elegantních pohybových kreacích Martina Talagy. A krom toho se před očima diváků odehrávají vtipné peripetie nepokojného Brandlova žití. Je to veselé, je to erotické, je to svižné, je to chytré. Však také je autor jedním z nejhodnějších medvídků a geniální matematik. :-)
(zadáno: 27.2.2019)
To, co se děje na jevišti, je čistá krása. Hříšníci světa ve zpustlém opuštěném chrámu, tíha jejich (a našich) vin a víra v boží milost. Fascinující erudice a charizma Františka Němce, hravost i naivita Igora Orozoviče, opuštěnost Csondora Kassaie, krutá kletba Pavly Beretové, vlkodlakovitá lačnost Radúze Máchy, energie Ivy Janžurové...
Poetika SKUTRŮ a poetika Erbenova se v Národním divadle prolínají a souzní, aniž by byly nuceny ke kompromisům. Scéna fascinuje - jaksi obyčejně se na ní dějí zázraky. Je to krása plná bolesti, krása důstojná, krása morálních zásad, které nám tolik chybí.
(zadáno: 26.2.2019)
Do Kladna se mi po onom ostudném vyhnání umělců před lety vůbec nechtělo, na Babičku mě přilákali Jana Zenáhlíková a Matouš Zah. I na Michala Maléře jsem byl zvědavý. A jmenovaní nezklamali. A Zuzana Mixová je jednoduše ideální babička - moudrost, zkušenost, řemeslo, nadhled - co víc si přát. Také pevná ruka Petry Parvoničové je znát. V dobrém samozřejmě. Jako celek je to ale moc sladké, klouže to po povrchu. Hudba jako z televizních pohádek 80. let. Herecké výkony nevyrovnané, některé tristní. Tolik témat se nabízí, ale využito není žádné. Jen obrázky. Ilustrace. A to je krutě málo.
(zadáno: 26.2.2019)
Jiří Havelka použil podobný princip jako u své inscenace Já, hrdina. Úvodní terapeutické monology balancují na hraně mezi upřímností a neupřímností. Smysl mají, to nepopírám, ale štvaly mě. Následná rekonstrukce případu vraždy je fascinující, věcná, ale zároveň silná a naléhavá.
(zadáno: 23.2.2019)
Páni! To je krása!
Celá ta velká herecká osmička je skvělá, pro mě ale nejvíc září Eva Salzmannová. Velkým překvapením je Filip Březina - a to už jsem ho viděl mnohokrát.
A těch skvělých režijních nápadů! A Acherova hudba, výtvarné řešení, těch kostýmů a proměn - a nic z toho se mi nezdá samoúčelné.
Nejsilnější scénou je pro mě kadiš za Roye Cohna. Vydržel bych to i s jednou přestávkou. A podotýkám, že seriál znám dobře a mám ho moc rád.
(zadáno: 20.2.2019)
Krása. Rytmus, slovní ekvilibristika, citlivě vybraná hudba, nádherné jevištní obrazy, zpěv Evy Hacurové, vtip a nadhled, cit, přiměřená dávka patosu. A dráty, které se umí proměnit v trnovou korunu, a ráčkování, po kterém se mi tak stýská, a kašel a hnis a bolest. A paličova žena. A nenatřený plot na Hrádečku. A prskavky a Vánoce. A pochybování a lidské slabosti. A cigarety a cigaretové papírky.
Jevištní báseň o dvou moudrých a krásných lidech, kteří nám tak bolestně chybí.
(zadáno: 17.2.2019)
Dalibor Gondík nějak (jak vlastně?) nakazil všechny svým nadšením. I diváky - a to na premiéře ani nebyl... Vznikla inscenace milá a vtipná, komorní i velkolepá zároveň, chytrá a hravá, krásná. Všechny drobné vtípky jsem rozhodně nestačil zaregistrovat, budu muset jít zas.
A myslím si, že by Uli a Vanilka měli dostat tu nádhernou vanu, kolem které se všechno točí, darem. Nebo Pavel Klimenda, který z ní dokáže tak elegantně vystoupit.
Tohle retro bude dlouho dobře bavit. Je krásné a krásně aktuální.
(zadáno: 3.2.2019)
Krása. Jen to překvapivě vůbec není pro děti. Divadlo jich bylo plné a zvládly to, protože Jan Cina je kouzelník, ale jinak je to docela náročná inscenace, která předpokládá dobrou znalost předlohy. Protože je to opravdu jen na motivy. Pěvecký part je v podstatě operní, ale Cina jej zvládá hravě - a stejně hravě zachrání všechny režijní neobratnosti. Krása pro dospělé, na kterou chodí malé děti.
(zadáno: 2.2.2019)
Otčenáškova novela jako silné antické drama s chórem. Ester uvězněná v centru jeviště v pokojíku beze stěn. Lidská ubohost i neokázalé hrdinstvi. Sugestivní obraz heydrichiády i dneška. Co všechno s námi dělá strach. Skoro jsem se bál dýchat, 90 minut uteklo jako čtvrthodina. Hana Burešová ve skvělé formě, geniální hudba Ivana Achera, parádní scéna - valí se to na člověka děsivou silou. A Marie Paulová a Pavel Neškudla? Zranitelní, dojemní, vtipní, autentičtí, krásní.
(zadáno: 29.1.2019)
It's always easy to fall in love in rain. Tolik cigaret vykouřených během jediného představení! Vzrušující putování Brechtovým textem s komentáři ekologickými i politickými. Zcizováky zcizováků, komentáře komentářů, a přece to bylo přehledné. Co v Komedii u Ibsena nefunguje, je tady velká zábava a radost. A ty čtyři holky a jeden kluk jsou skvělí od začátku do přestávky a od inscenované přestávky do konce.
(zadáno: 28.1.2019)
Nádhera. Bez hudby, bez efektů, bez světelných proměn a na dotek od diváků (tak trochu Dogma 95) předvádí těch pět chlapů parádní divadlo. Skoro byste řekli, že ani nepotřebovali režiséra, tak je režie jemná a citlivá. A chytrá. Tak autentický kus se nevidí často. Jednota místa, času a děje. Luxus. A mě by moc zajímalo, proč tohle divadlo nedostává dotace. Viděl jsem víc než polovinu repertoáru a vsadím se, že Sulženko a jeho kolega neviděli nic. Hlavně že rozhodují.
(zadáno: 26.1.2019)
Vtipné, hravé, zatraceně dobré. Zdá se to být jednoduché, ale vzpomeňte si na fiasko s Bobem a Bobkem. Inscenace se obejde bez trapných momentů, je radost ty tři sledovat. Při vytírání podlahy, na procházce v lese i při přípravě dortu. Nádherná je pohádka o pyšné noční košilce, kterou kočička vypravuje zraněnému pejskovi, jenž má dlouhou chvíli. Jaroslav Matějka baví ve všech rolích, mě hlavně jako Čepek/Čapek - nešikovný, roztržitý člověk, ale skvělý vypravěč. Radost mi udělala ukolébavka. Vznikla pohádka, která na jednoduché scéně baví malé i velké.
(zadáno: 20.1.2019)
Souhlasím s Vaklavem, i já se ztrácel. Bylo to mile postmoderní, herci byli skvělí, a přece to drhlo a točilo se to v kruhu. Nečekal jsem Ibsena, komentář k jeho textu mi vyhovuje, hledání paralel se současností bylo jistě poctivé, a přece to nikam nevedlo a časem nudili i Pejsem s Kočičkou. Celý ten kabaret by možná líp fungoval v komornějším prostoru - v Komedii zela mezi jevištěm a hledištěm propast.
(zadáno: 15.1.2019)
Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem se bavil, chvíli mě chlapci neskutečně srali. Chlebíček byl ale fajn a Tereza Vilišová zábavná.
(zadáno: 9.1.2019)
Pro mě je to hlavně sólo pro Adama Langera. Chápu, proč chce režisér po ostatních karikatury postav, ale zdá se mi, že se v nich herci necítí dobře. Výborně nicméně vychází Nosková Martiny Šindelářové, také její oběti jsou najednou ve zvolené stylizaci autentické. Pokrytectvi, povrchnost a prázdnota velkoměsta funguje, New York je nepřátelským, odporným místem, které dovede ničit, vysát, ublížit.
(zadáno: 4.1.2019)
Zajímalo by mě, kdo z divadla NaHraně složil svářečské zkoušky... Tentokrát je kovu opravdu hodně. A pracuje se s ním opravdu vynalézavě. Zamotaný příběh ze života anglické smetánky baví svou hravostí, převleky, svéráznými figurkami. Temperamentu Barbory Vyskočilové nebrání v akci ani zjevně pokročilé již těhotenství. A pánové se baví stejně dobře. Je to pitomost, ale dokonale roztomilá.