Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 12 % (139)
Helena Grégrová: 13 % (147)
Jiří Koula: 14 % (73)
Jiří Landa: 14 % (119)
Lukáš Dubský: 15 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.10.2021)
Tak hlavně že má člověk práci!
Saša Uhlová se pustila do průzkumu a Michal Hába se vydal po jejích stopách.
Vznikl jevištní esej o práci, o nespravedlnosti, o zoufalství, o pasti, z níž není úniku, o nedůstojných podmínkách a o lidech, kteří už nemají sílu bojovat. Rezignovali, protože mají alespoň na nájem a na jídlo. A my šťastnější si lžeme, že si za to můžou sami, abychom s tím proboha nemuseli něco dělat.
(zadáno: 20.10.2021)
Kdo chce žít z války,
musí jí taky dát něco zpátky.

Michal Hába odhaluje ohavnost všech nelidských systémů, ve kterých je tím hlavním a jediným cílem přežít. Přežít za každou cenu. I za cenu kolaborace se systémem, který nás drtí.
S Evou Salzmannovou si Hába moc dobře rozumí. A ona statečně táhne růžovou káru, která má na jednom boku nápis COURAGE a na druhém Made in China.
Brechta režisér balí do třpytivého hávu. A nabízí skvělý hudební doprovod.
Hodně lidí odešlo. Jakmile se totiž divadlo nebezpečně vzdálí od formátu televizní inscenace, je třeba vzít nohy na ramena. Asi.
(zadáno: 27.10.2021)
Dvě výtvarnice a jeden králík. Spíš surrealismus než dada. A psycho. A Knížák. A ženský úděl, i když některý ženský jsou skoro všechny většinou píči. A nesvoboda a Tuzex. Jen mi, holky, bylo líto toho bramboráku. Ale bavilo mě to tuzex.
(zadáno: 22.11.2021)
Muzikál mladých tvůrců a interpretů. Pěvecky mu kralují ženy - dnes Vítězslava Karolová a Andrea Gabrišová.
Místo kulis se pracuje s dřevěnými vojenskými kufry, které se podle potřeby umí proměnit v zákopy, polní lůžka i taneční zrcadlový sál. Nápaditě se od samého začátku pracuje se siluetami a vznikají působivé obrazy.
Výkony jsou nevyrovnané, ale nasazení všech dává na rozdíly zapomenout.
Z vojáků byli pro mě přesvědčiví Lukáš Adam a Tomáš Tlučhoř.
Některá místa jsou krkolomná a rozumět slovům lze jen stěží. Nicméně ze závěrečné písně mrazí a spolehlivě zvedne publikum ze sedadel.
(zadáno: 24.11.2021)
V hlavní roli polonium 210.
Tak jistě, je to rekonstrukce vraždy Alexandra Litviněnka, ale především je to celé o Rusku a o té odporné lidské zrůdě, která se jmenuje Putin. O jeho zločinech se ví - ale není moci, která by ho zastavila.
A taky o pokryteckých anglických politicích se hraje.
Inscenace pracuje s živým videopřenosem. Technicky žádná sláva, ale funguje to. A pak jsou tu velmi dobré herecké výkony, kterým kraluje Anna Stropnická.
V Čechách nejsme moc zvyklí na politické divadlo, ale je ho třeba. V tomhle se navíc skvěle pracuje s humorem.
(zadáno: 26.12.2021)
Chytrý text podle známé pohádky má vtip a míří na sociální rozdíly ve společnosti. A to je téma věčně aktuální. Chytrost byla odměněna, maloměšťácká hloupost a lakota zůstaly nepotrestány. Je to moc hezké, jen takové nedotažené, možná ještě málo usazené.
Obsazení je logické a dobré. Když jsem sledoval, jak Jaroslav Matějka komunikuje s dětmi, bylo mi líto, že se s nimi nepracuje víc. Titulní roli skvěle zvládá energická Denisa Cupáková.
Moc se mi líbilo výtvarné řešení - měšťácká elita je od okolí oddělena vysokou hradbou, žije v jakési bezpečné ulitě.
(zadáno: 17.2.2022)
Žena chce to nejlepší pro dítě. Taťka chce to nejlepší pro taťku.
Pět androgynních bytostí tvoří dohromady jednoho génia, kterého jsem neznal a jehož osud mě zaujal. Tvoří jevištní esej o sexualitě, o kráse těla, o údělu lidských bytostí. Je to výtvarně i pohybově krásné, intelektuálně dekadentní, pro mě snad až moc chytré - nestíhal jsem všechny ty myšlenkové přemety.
(zadáno: 8.3.2022)
Rus nesmí dostat svobodu. Jinak všechno posere. Kusy knihy Světlany Alexijevičové ožily v Dlouhé. A moc hezky.
Vajdička pracuje jemně a chytře, trochu jsem měl pocit, že jsem v Dejvickém divadle. Ruská duše je složitá - na lži postavená, z romantických představ upletená, vodkou živená, zakeřná, a přece hrdá a vznešená. Skvostná je Johanna Tesařová, výborní jsou všichni.
Ivan Diviš v roce 1992 napsal: Rusko bylo, je a bude největším nebezpečím lidstva.
Měl svatou pravdu.
(zadáno: 15.7.2022)
Diana Toniková je parádní Burke. Její virtuozita s reprízami roste a získává na jistotě. Ve zvolené stylizaci je jí vynikajícím partnerem Kryštof Dvořáček - jsem moc zvědavý, kam ho komediální talent zavede. Mimořádné herecké výkony ani opulentní výprava ovšem nezakrývají podstatu Smočkovy hry, totiž existenciální krizi člověka, kterému berou jeho jistoty a který je pro jejich záchranu schopný všeho. Inscenace v plenéru obstála, ale interiér by jí nejspíš slušel víc.
(zadáno: 16.9.2022)
Úděl žen.
Nejspíš se nezmění nikdy.
Sošná důstojnost i živočišné prožívání bolesti.
Když mohli hrát kdysi divadlo jen muži, proč by to nezvládly ženy.
(zadáno: 30.9.2022)
Brechtův Kruh je především o nás - lidech sobeckých a zbabělých. Snad proto, že se takhle vidět nechceme, bylo dnes v Mahenově divadle poloprázdno. A je to škoda.
Na velkorysé scéně Michala Spratka, která umí překvapit, a v náramných kostýmech Simony Rybákové byl pro mě nejpřesvědčivějším vypravěč Ivana Dejmala. Je charizmatický, je trochu Che z Evity a trochu moudrý šašek. Bravurní je hudební úprava Ivo Sedláčka i jeho výkon na jevišti. A zamiloval jsem si ostýchavě křehké rozhovory mezi Grušou a Simonem. Je to celé moderní Brecht v tom nejlepším slova smyslu.
Jen mě moc mrzí, že jsem už neměl šanci vidět paní Durnovou. Měl jsem ji rád.
(zadáno: 28.10.2022)
O společnosti, která se tváří, že homosexualita neexistuje. Tennessee Williams o tomhle pokrytectví věděl hodně. Nezměnilo se to. V principu ne.
Jan Hájek je parádní Brick a Anna Fialová luxusní Maggie. A mimořádná je Gabriela Míčová jako k nepřežití plodná Mae. Inscenace Martina Čičváka je tradiční, nechává znít skvělý překlad Zuzany Joskové. Včera večer bohužel s desítkami chyb a přeřeků. Ale co, to nesnesitelné dusno tam bylo. A na tom záleží.
(zadáno: 30.10.2022)
Ze všeho nejvíc je to intimní zpověď Daniely Š. Kvapilovo libreto jí poskytuje opěrné body. Zhmotňuje onu nehmotnou potřebu sdělovat, vysvětlit, svěřit se, spoluprožít. Herci nejprve sedí spolu s diváky kolem vodní hladiny, která umí stejně dobře zrcadlit i skrývat. Kolující mikrofon odhaluje, kdo přišel, kdo se zúčastní rituálu proměny, kdo je jak otevřený. A protože divadlo se z rituálu zrodilo a rituálem zůstává, stáváme se svědky proměny a svou přítomností ji potvrzujeme. A je to užitečné pro obě strany. Trojice báječných herců nás rituálem proměny provádí s elegancí a empatií - pod hladní vodinu jsem se s nimi ponořil rád a beze strachu.
(zadáno: 18.11.2022)
Centrální trampolína s žíněnkami je skvělý nápad, ale byla by pochopitelně k ničemu, kdyby chyběl Mauglí. A ten jihlavský je parádní - má mimořádné charizma, potřebnou fyzičku a akrobatické dovednosti a spoustu energie. Džungle je v Jihlavě sterilně čistá a bezpečná - muselo být fajn vidět inscenaci v ZOO. Stínové divadlo žádná sláva, to je škoda. Ale jinak moc fajn kus.
(zadáno: 8.12.2022)
Detektivka na vsi. Detektivka, která přináší víc otázek než odpovědí. S moudrým a zkušeným a taky s jedním mladým a zbrklým detektivem. A taky s právníkem, který je pěkná svině.
Dramatizace Ilony Smejkalové stojí na skvělém nápadu a drží se jednoty místa, času a děje. Michal Vajdička umně splétá a rozplétá osudy vesničanů a ve shodě s Čapkem jednoznačnou pravdu nenabízí. Hordubal bez Hordubala, zato se skvostnou Zuzanou Stivínovou.
A vražedně pomalé tempo? Jděte se vycpat. Kdo se nedokáže soustředit, ten ať nechodí do divadla.
(zadáno: 28.1.2023)
Chebské Transky jsou o 20 minut kratší než ostravské. Jsou rychlejší a hravější - což skvěle ladí s jakousi loutkovou stylizací, která je patrná v herecké akci, kostýmech i scéně. Jasně, nemají Jakuba Burýška, ale Hanny Firla zvládá roli Zdeny moc dobře. A ostatní jsou ve všech svých mnoha rolích jednoduše báječní. A kdy jindy se radovat z inscenace, která je oslavou lidskosti, než v den, kdy máme po 20 letech konečně důstojného prezidenta.
(zadáno: 5.2.2023)
Vsadím se, že by se Mozart moc dobře bavil. Sen restaurátora Ondřeje je hravý, poetický, skoro surrealistický. Nechybí mu vtip, nadsázka a lehkost. Je to taková čistá divadelní radost - nic se neřeší, nikdo se k ničemu nevyjadřuje, je tu jen radost - z hraní, z hudby, ze života.
(zadáno: 12.2.2023)
Byli jste někdy na úřadu práce? Nebo na jakémkoli jiném úřadu?
Pokud ano, pak vás budou Džípy zaručeně bavit.
Skvělá nadsázka, groteska prokládaná promluvami do kamery, vtípky o majitelích velkých aut a jejich problematických penisech. Hraje se o bohatých, kteří se tváří jako chudí, a o chudých, kteří se mohou tvářit úplně autenticky, o úřednících, kteří rozhodují o lidských osudech, o nesrozumitelných, ba úplně debilních formulářích a o marné snaze o sociálně spravedlivou společnost.
Herecky parádní kousek.
(zadáno: 12.2.2023)
V televizi mě Audience nebavila a myslel jsem si, že je to taková snobská záležitost - jít na Janžurku.
A teď jsem moc rád, že jsem tuhle audienci směl absolvovat.
Jasně, celé to stojí na Ivě Janžurové, ale těch drobných vychytávek od Alice Nellis! A výkon Jana Hartla!
Vážně to stojí za vidění.
(zadáno: 16.2.2023)
S dívkou beze jména padáme až na temné dno zoufalství - a je úplně jedno, jestli jde o Lorcův španělský venkov před bezmála sto lety, nebo Stoneovo současné předměstí Londýna. Zoufalec ničí všechny a všechno kolem sebe - jen kvůli zarputilé touze po něčem, co nemá. Nina Horáková je báječná - zabil bych ji okamžitě a s chutí. Děsivá je bezmoc všech kolem - situaci chápou, leč řešit ji nemohou, nedovedou. Scéna pomáhá budovat atmosféru a když už je nesnesitelná, přijde matka Evy Salzmannové a hned je zase o trochu líp. Skvělá inscenace.
(zadáno: 23.3.2023)
Dlouho je to spíš takový sprint od fóru k fóru a od pointy k pointě. Děje se tak nadhledem a hereckou bravurou. Potom příběh z hausbótu, příběh o vztazích a taky trochu o Zemanovi, který dokáže lidem pokazit i sex, poněkud potemní a přestane být povrchní.
Voličům onoho kýblu špíny, který pomalu upadá do zapomenutí, bych tuhle inscenaci rozhodně nedoporučoval, ale všem ostatním ano. Ostatně Zemanovi voliči do divadla nechodí, takže pohoda.
Velkou radost jsem měl z Denisy Barešové - na jevišti DD jí to jde skvěle.
(zadáno: 1.4.2023)
V Plzni se nebojí riskovat. Tříhodinová Zeyerova pohádka s živou hudbou Josefa Suka se může zdát jako sázka na jistotu, ale úskalí je mnoho. Štěpán Pácl vedl tuhle velkou a nablýskanou loď všemi nástrahami velmi obezřetně a dal jí doplout do přístavu s noblesou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.4.2023)
Výjevy. Obrazy ze života řeklo by se. Ale jsou tak plné života, humoru, pokory! Stejně jako Lucie Trmíková se i Dodo Gombár jako autor textu drží především knihy Lucie Tučkové Suzanne Renaud / Petrkov 13.
Lenka Schreiberová má francouzský šarm, sílu čelit krutostem světa i touhu tvořit. Zamiloval jsem se do její Suzanne od první chvíle. Často žasnu, jaké umělce skrývají oblastní divadla. A žasnu, že je Jihlavě věrná tolik let.
Gombár vypravuje přehledně, citlivě, baví mě některá gesta, která se opakují a vracejí, těší mě humor, který byl básnířce vlastní a který poskytuje potřebnou úlevu.
(zadáno: 26.5.2023)
Jakub Šmíd ji v divadle D21 našlehal živočišně existenciálně. Poetická křehká krása adaptací, které jsem kdy viděl (včetně té filmové), je pryč. Tahle krása se skrývá v ošklivosti, špíně a prachu. Je blíž našim životům, je opravdovější a bolestnější. Ale pořád je to krása.
(zadáno: 27.5.2023)
V Chebu nešetřili - mají rovnou pět Drtikolů. A nabízí pět Fráňových životních situací. Nečekejte ale životopisné pásmo - inscenace je to chytrá. A působí nejen slovy, ale i stylizovaným pohybem a především světlem. Všichni herci jsou báječní. Vlastně se takhle vyrovnané výkony nevidí tak často. Hraje se na obnaženém jevišti a působivé obrazy vyniknou z větší vzdálenosti - nesedejte si jako já do třetí řady. Chebského Drtikola si ale nenechte ujít.