Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 12 % (140)
Helena Grégrová: 13 % (148)
Jiří Koula: 14 % (73)
Jiří Landa: 14 % (120)
Lukáš Dubský: 15 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.6.2023)
O čem nelze, o tom se musí mlčet.
O čem nelze, o tom se musí mluvit.

Setkání Ingeborg Bachmannové a Paula Celana v poválečné Vídni. Časoprostor, který jim osud poskytl, se postupně zaplňuje - předměty, city, traumaty, sexem, slovy. Křehkost, hravost, krutost, stíny války. Krása.
(zadáno: 8.9.2023)
Ze tří formálně nesourodých kusů složil Tygr v tísni na pražské Štvanici nádhernou mozaiku o životě jednoho z nejtragičtějších hrdinů všech dob. Nejprve sledujeme díky moderní aplikaci Hermés okolnosti Oidipova zplození, potom nás plnou silou zasáhne Sofoklova tragédie a nakonec se ponoříme do bezčasí Odipových myšlenek a do (ne)bezpečí jeho vzpomínek. Nejvíc mě nadchli Michal Kern, Gabriela Mikulková a Denis Šafařík.
(zadáno: 14.9.2023)
Příběh Pravomila Raichla je fascinující sám o sobě a Tomáš Dianiška jej vypravuje s noblesou a citem. Snad ještě větší sílu mu ale dodává osud jednoho z nejodpornějších lidí české historie - slizkého Karla Vaše. Těžko si představit větší kontrast.
A dostalo mě, jak je v inscenaci použita píseň Jiřiho Bulise Anděl radosti. Pavel Neškudla ji zpívá ve stísněném prostoru skřině, která je pro tu chvíli vězeňskou celou, a zpívá ji tak krásně. Sílu má také nádherná Balada o poľných vtákoch od Miroslava Žbirky v podání Miroslava Zavičára ve scéně útěku z vězení.
Tyhle dva momenty byly pro mě nejsilnější.
(zadáno: 6.10.2023)
Jsem zpátky, vy mrdky.
Tak se vítá Gaveston s anglickou šlechtou. Tak přímočaře drsný je celý Čermákův Edvard II. Hra o zapovězené lásce, boji o moc a pomstě je inscenována s tak velkou energií a dravostí, že hercům občas není rozumět. Víc než o slova jde ale o jevištní obraz a akci, takže to vlastně nevadí. Michal Kern a Denis Šafařík jsou báječní a ve zvolené stylizaci jsou jako doma. Kéž by se Marlowe vrátil na česká jeviště natrvalo. A klidně nás může pozdravit slovy milovaného Gavestona.
(zadáno: 31.10.2023)
Hry, které hrajeme - se sebou i s druhými. Hry, které nás k smrti unavují i děsí, ale hrajeme je dál. Protože jiné hrát neumíme. Protože se bojíme přestat. Všichni tři pánové jsou báječní a hravě zvládají všechny prudké změny, zábavné zcizováky, trojhlasý zpěv, všechnu režisérem vyžadovanou křehkost i krutost. Pořád je to hra, zábavná hra, ale nemáme zdání, kde jsou její hranice. Hra bez pravidel a bez cíle je pro mě metaforou života, který ztratil smysl.
(zadáno: 14.11.2023)
Jevištní esej o těhotenství, rodičovství, potratech, sexuální výchově a ještě mnohém jiném. Velmi osobní a poctivé přemýšlení s klidným a soustředěným výkonem Márie Ševčíkové a dravým herectvím Michala Krause, který vystřídal asi tak stovku poloh, byl blondýnou i penisem a vyšvihl song o slepičce. A taky se hraje o Slovensku, které se vydalo maďarsko-polskou cestou, mířící do pekel. Za mě super.
(zadáno: 24.11.2023)
Tak především je v Plzni mimořádný Richard. Je charizmatický, proměnlivý, přesný. Amorální zrůda a sympatický parťák v jednom.
Vznikla inscenace snad ve všech směrech poctivá a povedená. Na všechno se v ní díváme Richardovýma očima, jsme v jeho hlavě. Svět je v ní nelítostným koňským dostihem.
Asi nejvíc na mě zapůsobil Richardův předsmrtný tanec beze slov (choreografie Richarda Ševčíka?) a scény bitvy i souboje s Richmondem (choreografie Karla Basáka). Výborně slouží celku hudba Petra Zemana, profesionálně působí dotáčky Lukáše Kellnera (především vrcholná sekvence proklínání V zoufalství zemři), skvělé je výtvarné řešení.
(zadáno: 25.11.2023)
Tolstoj, Petras a Mikulášek o vině a svědomí, o trestu a spravedlnosti a taky oběti, o kterou nikdo nestojí. O lidech ctných a beze cti.
Mám tenhle způsob inscenování literatury rád. Jde k věci, nezdržuje se peripetiemi, má zvláštní poetiku. Miloslav König i Kateřina Císařová jsou báječní a ve zvolené stylizaci naprosto přirození a přesvědčiví.
(zadáno: 28.11.2023)
Hodinová meditace s mantrou o marné touze nechat společnost za zády a splynout s přírodou. Obřadná pomalost, křehkost, vtip.
Jak stárnu, mám často pocit, že už jsem viděl všechno - a jsem šťastný, když se setkám s něčím pro mě úplně novým. Celou hodinu bilo moje srdce v rytmu onoho country cajdáku, zamiloval jsem si tu kýčovitou krajinu i ty tři kluky a srnky v ní.
(zadáno: 2.12.2023)
Mám sto a jednu výhradu, ale hlavně mám radost - z nápadu, z energie, z moderního frázování a z bravurních výkonů Pavla Režného, Charlotte Režné a Lukáše Ondruše. Pavel navíc s elegancí ustál všechny kiksy techniky (a technika opravdu neměla svůj den). Mrzí mě, že mnozí často nevědí, co na jevišti činí - a je z toho zbytečný chaos. Netuším, proč je Kaifáš na vozíku. Proč Ježíše bičují v kleci, která naznačuje, že bude mučený elektrickými výboji. Nechápu, co se to v té postapokalyptické budoucnosti vlastně děje a nedostávám k tomu klíč. Třeba to pochopím napodruhé. Moc pěkný je závěr - s překvapením a nadějí.
(zadáno: 14.12.2023)
Mlha a světlo. A vesmír. A cembalo od baroka po současnost. Minimalistický pohyb. Pomalost. Krása ženských těl. A ještě mlha. Pluli jsme mraky i hvězdnou mlhovinou. Asi nejvíc mě fascinovala Melopa Kryštofa Mařatky. Ale líbilo se mi všechno a vznáším se ještě teď. Taková kouzla se světlem jsem ještě nezažil. Jan Komárek je neuvěřitelný.
(zadáno: 26.12.2023)
Svět jako kolotoč. Nové ženy, noví muži, nové nebezpečné vztahy. Všechno se děje pořád dokola.
Skutři ctí formu románu v dopisech - ale ne důsledně, bylo by hloupé se tím (byť zábavným a funkčním) principem nechat spoutat docela.
Denisa Barešová se pro Národní divadlo narodila - je tu jako doma. Je neuvěřitelně zábavná, jistá, její naivita a nevinnost působí tak opravdově! Zdeněk Piškula jí sekunduje důstojně a mile, ale je jasné, kdo hraje prim.
Rašilův Valmont umí být klukovsky bezstarostný, dychtivý, energický, a přece zároveň životem opotřebovaný a uondaný.
A taky je tahle inscenace o tom, jak kruté mohou být důsledky našich činů.
(zadáno: 11.2.2024)
Jakkoli jsou Nina Horáková a Renáta Matějíčková báječné, mými hrdinkami se staly Eva Salzmannová, která nás na samé hraně patosu a věcně zároveň provádí příběhem, a Dana Batulková jako rázná a svérázná učitelka Olivieri.
Trochu jsem se bál té stopáže, ale byla to zbytečná obava. Inscenace nemá mnoho hluchých míst, jen ke konci se trochu vleče.
Herecké výkony jsou vesměs výborné. Neznal jsem Radka Melšu - a jsem rád, že už o něm vím.
Pro mě je v inscenaci silné téma potřeby vzdělání a vrtkavosti osudu. To, co aktuálně vnímáme jako ztrátu, se snadno promění ve vítězství. A naopak. Inu, život. Nikdy nevíme, co přinese zítřek.
(zadáno: 17.12.2014)
Milá situační komedie se odehrává v nádherných kulisách luxusního domu, všechno jen v černé, bílé a v šedi. I vánoční stromek, dárky, kostýmy - radost pohledět. A to, co se odehrává na jevišti, je velmi barevné. Monika Švábová si užívá roli poněkud zmatené maminky hlavního hrdiny, mimořádně to sluší dvojici Jan Maléř a Štěpánka Křesťanová - jako by vypadli z nějakého černobílého filmu. Vrcholem je scéna vraždění a následné odklízení mrtvoly dvojicí Štěrba-Maléř - to je série gagů, která vyvolává záchvaty smíchu. Apolena Veldová snad musí cvičit jógu, jinak to není možné. Dobrá inscenace.
(zadáno: 20.12.2014)
Moc milá inscenace, na nostalgii divák rychle zapomene a je vtažen do pěti beránkových dobrodružství. Funkční scéna, výborné loutky, spousta vtipů. Vlčí smečka je zábavná, hlavně alfa samec - první vlk, tedy Milan Hajn. Na způsob, kterým uspává unesenou a vystrašenou ovečku, asi nikdo hned tak nezapomene. Jen ten přihřátý krejčí je trochu hloupý nápad. Ale mnohé pobavil, tak proč ne.
(zadáno: 20.12.2014)
Erbenova pohádka o princezně znásilněné ve spánku doznala v přepisu Kláry Špičkové mnohých změn - ze starého sluhy Hanuše je šašek, princové dostali jména podle svých vlastností, ze staré vědmy jsou tři panny a z kouzelného šedého ptáka je vlk, který umí létat. Většinou je to příběhu ku prospěchu, jen mi trochu vadí, že zlo nebylo potrestáno - krutí Hynkovi (zde Dobroslavovi) bratři se totiž údajně napravili. Pohádka je to veselá a svižná, hezky funguje stínohra, kterou po představení herci dětem předvedou. První pohádka v novém divadle dopadla dobře, těším se na další.
(zadáno: 29.1.2015)
Film Barbry Streisand jsem viděl určitě desetkrát a bál jsem se, že v té konkurenci kladenská inscenace neobstojí... Obstála. Asi by to chtělo trochu krátit, leckde zrychlit nebo vynechat ten nesmyslný kouř. Ale výpověď Marie Štipkové je silná - soustředěný výkon bez nejistot. V Jiřím Š. Hájkovi měla skvělého partnera, chtělo by to ještě ženskou partnerku. Třeba to přijde s reprízami.
(zadáno: 26.5.2015)
Výborná hra, poctivá inscenace.
(zadáno: 31.10.2015)
Možná mě budete mít za blázna, ale mně se to líbilo. Na celém tomhle dílku neshledávám vulgárního pranic. Kvůli těm několika silnějším slovům může inscenaci Tomáše Svobody odsoudit leda pokrytec. Někde jsem četl, že kdo nadává sprostě jako dlaždič, je vnitřně krásný a zdravý a je mu moc dobře. Kdo se dívá jen na formu, kdo nevidí za slova, s tím je škoda ztrácet čas. Tenhle argument prostě neberu. Libreto Tomáše Svobody citlivě pracuje s plzeňskými reáliemi i příběhem Viktorky. Ne všechny melodie jsou nezapomenutelné, ale odcházel jsem s ústřední melodií v hlavě - a tak to má u muzikálu být.
(zadáno: 2.11.2015)
Souhlasím s hodnocením Pavla Širmera. Ta neochota opustit nápad inscenaci škodí, krácení by prospělo. I závěr by pak byl působivější. Ale nápad je to vážně zatraceně dobrý.
(zadáno: 21.1.2016)
Říkal jsem si co s tou starou německou veteší dneska na jevišti. Říkal jsem si, že ani bezčasí, které je naznačeno scénou i kostýmy, z Úkladů a lásky nadčasový text neudělá. A ono přece.
Jen jedna výhrada: chápu potřebu kontrastu mezi měšťany a privilegovanými, a přece se nějak nemůžu smířit se stylizací manželů Millerových. Nevím, proč je má Luisa ráda, nevím, proč se pro ně (?) obětuje. Někdo ji přece k jejím pevným životním postojům musel vychovat... Všem ostatním postavám ale rozumím dobře. A do Ondřeje Rychlého a Kláry Krejsové se snadno zamilujete - jsou přirození a opravdoví - bravo!
(zadáno: 21.1.2016)
Text Ivana Vyrypajeva jsem neznal - dokonce ani jméno mi nic neříkalo, takže jsem čekal studentskou legrácku. A vida - ona je to silná generační výpověď. Zatím to nejlepší, co jsem od téhle party viděl - a viděl jsem všechno. :-)
(zadáno: 3.2.2016)
Vlastně je mi líto, že nemůžu dát víc. Mám pocit, že se Zimní pohádka uvádí v Dejvickém proto, že se tenhle Shakespeare málo hraje - a ne z potřeby něco sdělit. Nenacházím jedno stěžejní téma. Navíc mám pocit, že je inscenace taková neusazená, že se v ní herci ještě necítí dobře. S výjimkou Jaroslava Plesla - ten už je v roli jako doma, fascinující výkon. A ještě jedna poznámka - jediným technickým efektem je fotoblesk. Když nefunguje, je to bída - a v sobotu 30. ledna fungoval ze všech pokusů asi jednou. Když se nadpřirozená bytost pustí do opravování, je rázem po iluzi - málo platné.
(zadáno: 3.2.2016)
Zajímavá inscenace, která ještě potřebuje dozrát. Atmosféru knížky v sobě má, ale ještě chybí odstup a lehkost, nadhled, který se s reprízami dostaví. Už teď je jasné, že Eva Salzmannová je skvělá Jenůfa a Tereza Dočkalová ideální Karla. Lenka Zahradnická se bez potíží převtěluje a Tomáš Dianiška je jako obvykle dobrý a uvěřitelný v každé poloze. Richard Němec je typově obsazený správně, ale je znát, že není profesionál.
Dramatizace je to chytrá. Tsunami zvládne za pár vteřin, rychlé přijímačky do Olomouce a potom už hurá na Kubu. A nade vším se ustavičně vznáší táhlé a smutné tóny trubky...