J.anek

Veliká radost z hravosti Davida Drábka a všech, kteří se na vzniku inscenace podíleli. Nostalgie v té správné formě i dávce. Slogan nelže, kult ožívá. Chtěl bych to někdy vidět s dětským publikem. Děti nechyběly ani na večerním představení, ale byly v menšině.

Tomáš Loužný vstoupil do Vily jako režisér s nebývalou jistotou a elegancí a společně s Mášou Novákovou vytvořili mimořádnou inscenaci. Nataša Gáčová se po pracovní pauze vrací jako hvězda. V obou polohách je přesná. Silně stylizovaná, a přece přirozená. A čtveřice kluků vytváří dokonalou iluzi celé společnosti - se vším jejím pokrytectvím, násilím, strachem, nejistotou, potřebou řádu i chaosem, láskou i nenávistí. Loužný bravurně pracuje s násilím a nahotou - to se vidí málokdy. Synáčci Vile ostudu rozhodně nedělají.

Poetická smršť. Divadlo poezie, jak ho mám rád. Slova, která mají váhu, tvoří obrazy, hudbu a napětí. Rytmus, který vás pohltí. Michael Vykus je pro mě objev, vůbec jsem ho neznal - byl parádní. A Tereza Vítů čelí té trojí mužské energii s noblesou, jakousi samozřejmostí a lehkostí.

Elementární angličtina kontrastuje s noblesní britskou výslovností. Elegantní scéna a kostýmy zase s ubohostí lidského počínání. Hraje se o tom, co zmůžou okolnosti, když se jimi necháme vláčet. O překvapivě banálních motivech, které nás vedou k zvrácenostem. Minimalismus i přemíra symbolů. Postmoderní koktejl nejen pro náročné. Soubor ve skvělé formě. Radost z divadla a hrůza z jeho aktuálnosti.

Luxusní detektivka pro každého - i děti se skvěle bavily. Vtipná, svižná, chytrá. Režie nešetřila nápady, mile si hraje s britským prostředím, dobře funguje hala, která je pastí. Výborní herci, všichni hrají s chutí. Především Ondřej Rychlý je úžasný a jeho scéna s kachnou je prostě nezapomenutelná. A Monika Švábová byla skvěle na zabití. V druhé půli se hala odkrývá, je nám blíž - stejně jako nám jsou blíž a blíž všechny jemnosti a podrobnosti příběhu. Bavila mě funkčně využitá rozhlasová hra i hlas Martina Stránského z rádia. Poctivá inscenace.

Láska má zkrátka nejrůznější podoby a může vás potkat kdekoli. Lena i Lucy jsou obě na zabití, ale jestli se do nich za těch 90 minut nezamilujete, tak nemáte srdce. Pavla Beretová a Zuzana Stivínová jsou fenomenální. Nesnesitelné, ale taky zraněné, křehké - a bojující. Přiznám se, že neznám knižní předlohu a jsem na ni zvědavý, ale nějak mám pocit, že o nich vím všechno i tak. Je to silné, živočišné, kruté. Je to o našem sebevědomí, o našem boji se životem. A je občas dobré vidět, že ten boj za to stojí. Čas téhle inscenaci jen propěje.

Člověk nemá mít velká očekávání. Zklamání bývá potom bolestivé. A co si budeme povídat - plzeňská premiéra jednoho z nejlepších světových muzikálů velká očekávání vyvolávala...
Vyvolávala - a nezklamala. Ani nevím, odkud začít. West Side Story je v Plzni prostě luxusní. Lumír Olšovský! Lukáš Vilt! Ale hlavně Pavel Režný, Kateřina Falcová a Soňa Borková! Příběh o strachu, lásce a nenávisti je krutě aktuální. Bravo! (více v článku na blogu)

Jasně, jasně, jasně. Těch symbolů, gest, obrazů a výkřiků je tam hodně. Ale pro mě to fungovalo.
Bavilo mě, jak Skutři čtou Čechova. Jistě se najde někdo, kdo bude afektovaně vykřikovat, že TOHLE není Čechov. Já myslím, že je. Nemilosrdný i laskavý Čechov.
Tisíce papírových proužků ze skartovaček jako symbol našeho často tak marného snažení a pachtění. A na těchhle "troskách" se rýsují charaktery a vztahy. Přehledně, srozumitelně, nenásilně.

Král české pantomimy. Vtip, lehkost, nadhled, a zároveň přesnost, preciznost. Skvostný jako toreador, bravurní ve střídání postav Davida a Goliáše. Jen to plýtvání ochucenými prezervativy mě trochu mrzí. ;-)

Radost z divadla. Síla slov.

Komorní prostor inscenaci sluší. Jozef Hruškoci je charisma samo, ostatní jsou tuze dobří. Zábavná je práce s vůněmi. Ať už s parfémy nebo třeba s vůní pečených masových koláčů. Když jsem dostal zásah krví, v první chvíli jsem byl v šoku a vůbec nechápal, co se stalo. A pak už jsem se těšil na další kouzla.
Na nějaké velké choreografické zázraky tu není místo, a přece dokázal Martin Šinták vymyslel hodně efektních kousků. Smích Venuše Dvořákové mi bude ještě dlouho znít v uších. Atmosféru má Sweeney Todd jako hrom. Lumír Olšovský a Pavel Bár jsou po Meluzínově éře pro Plzeň velkou výhrou.

Hradečtí bratři jsou hodně mladí. Unavení sluncem přemýšlejí o sputniku a zkoumají hranice ve světě bez Boha, kde je všechno dovoleno. Starý Karamazov je chlap v plné síle (bravurní Jiří Zapletal), dámy jsou krásné a hrdé, zpívá se rusky i anglicky. Dostojevskij nebývale poetický, víc hravý než filozofický. A v nádherných kostýmech Simony Rybákové.

Tak na tenhle ročník bacha! Tolik talentu a energie! Generační výpověď, ale i hravost, lehkost a hudební virtuozita. Petr Erbes a Boris Jedinák nás provázejí uplynulými 150 lety chytře a s vtipem, ale dovedou být i pořádně drsní. A protože Prodaná nevěsta se zkrátka hraje při každé sebepitomější příležitosti, je dobrým symbolem i průvodcem dějinami. Nezapomenutelná je Cyrilova scéna s párkem, Kryštofův medvěd, který držel pero, ale nepodepsal. A Štěpničkův komentář! Paráda! A díky za pivo!

Tahle inscenace člověka utahá, ale krásně. V Loosově vile je za chvíli každý jako doma. Nádherný prostor. A detektivka, jejíž se stanete součástí, je hodně komplikovaná, vyžaduje investigativní přístup. Kdo má ostré lokty a rychlé nohy, dozví se víc, ale nikdy všechno. Naštěstí jsme po představení dali s ostatními diváky všechny verze dohromady. Ideální by snad bylo, kdyby nás vyrazilo sedm a každý sledoval jednu postavu. Ale i tak to byla krása a dobrodružství. A všichni herci jsou k neuvěření autentičtí a pohotoví.

Koník a Kuchyňka v dokonalé (dis)harmonii. Velkolepost baroka proti lidské...malosti, velkoleposti? Možná obnažené přirozenosti. Miloslav König, ve skle der Honig, trocha mouky na zaprášení - a je před námi Kaliban. Krásný a děsivý zároveň. Jevištní báseň, metafora žití, v níž se kouří od diváků (jsou-li pohotoví a štědří jako Matěj Nechvátal) vysomrované cigarety. Vznešenost a nízkost se střídají takovým tempem, že se z toho motá hlava.

Aktuální a chytré divadlo, které hledá a nachází přesné logické paralely se současností. Někdo může namítnout, že je zbytečné přesvědčovat přesvědčené, ale třeba i Zemanův volič může nějakou vzrušující shodou okolností přijít do divadla - jeden nikdy neví. Citlivě vybrané ukázky z Čapkova díla působí organicky, ba překvapují svou silou. Inscenaci by to nejspíš slušelo i v televizi, jenže Barrandov to vysílat nebude a hlupáci se na nic jiného nedívají. Jiří Hána je v chytré stylizaci naprosto uvěřitelný, podobně ostatní spisovatelé. Vynikající inscenace s minimem slabších míst. Poctivých 85%.

Soubor plzeňského muzikálu je v neuvěřitelné formě. A Dalibor Gondík v roli režiséra všechny bezpečně převedl přes úskalí, kterých tenhle muzikál nemá málo. Kolik tam mohlo být trapnosti a upatlanosti! Ale nic takového se nekoná. Bylo to vtipné, dojemné, silné, hravé, ale nudné nebo trapné ani na okamžik. Šestice nezaměstnaných ocelářů je v Plzni hodně různorodá. S jistotou všemu vládne Jozef Hruškoci, výborně se na plzeňském jevišti daří Tomáši Savkovi. Nejzářivějším Žihadlem je ovšem Pavel Klimenda. Jeho sebedestruktivní Ethan je muž, který má co ukázat a kterému prostě musíte držet palce. (více v článku na blogu)

Nějak teď pořád narážím v divadle na téma naší neschopnosti žít přítomným okamžikem. Ale dost možná to jen potřebuju slyšet. Tady zní každopádně naléhavě. A taky se hraje o lidech, kteří se milují, ale netroufnou si. Protože přece - co by tomu řekli lidi, svět. Kašlat na lidi i na svět!
Markéta Dvořáková nemá velký prostor, ovšem trio Frejová - Gottwald - Balcar je fenomenální. Člověku se chce křičet, aby Oskar či Sebastian našli kuráž a udělali krok, po kterém touží, a přece je nám jasné, že se životem motáme stejně neohrabaně a ustrašeně jako oni.
Další inscenace, která Meetu moc sluší.

Vynikající inscenace s hvězdným výkonem Terezy Dočkalové. Proč to Ibsen napsal, nevím. Ale že se v obecenstvu mohou vyskytnou labilní krávy, to je jistá věc.

Kdosi mi tvrdil, že je to taková milá povrchní legrácka. No. Já viděl dost drsnou výpověď o naší společnosti. Smál jsem se, ale taky jsem měl vztek. A styděl jsem se. Skvělý nápad, autentické výkony. Krutá zpráva o naší malosti, naivitě, ubohosti, zpráva o naději, závisti, o rasismu, netoleranci... Zpráva o nás. Tady a teď.

Luxusní přemýšlení o životě. A taky o smrti, zrcadlech, o světě a jídle. Pohřební hostina, u které je mile veselo. Hra světel a stínů, vůní a chutí jídel i slov.

Nádherná psychedelická pomalost, malátnost. Zlo v útulných domech, kde nikdy neviděli policistu. Co se skrývá za fasádou slušnosti? Za formálností? Za předstíranou prudérností? Spící rozum plodí přizraky. Velmi britské, zatraceně vtipné a krutě aktuální. Ale Poláky to nepotěší.

Trojice Kosová-Vašíček-Jarkovský se pustila do československých dějin. A vznikla inscenace hutná, hravá a poctivá. Jejich pohled na dějiny asi nepotěší ruské agenty a podobnou svoloč, ostatním v dobrém slova smyslu vezme dech. Je to smršť, která se na vás valí. Technicky je komplikovaná, ale herci všechna úskalí techniky zvládají s bravurou. Mezi vrcholy patří hořící Palach, účes Blanky Luňákové či zpěv Matěje Siegla.

Jevištní báseň krásná jako starý temný obraz. Úvodní Gottův hit o ptáčeti bez hnízda, který Ondřej Rychlý zpívá do ještě osvětleného hlediště, má najednou tak jiný smysl. Uvízne v mysli, není samoúčelný. Hudba, světla, kostýmy i zvolená herecká stylizace vytvářejí jeden osudový akord. 70 hutných minut, neuvěřitelný tah, napětí, soustředění. Mnozí věrní abonenti byli vzteky bez sebe a ostentativně netleskali, během představení se několikrát ozval tupý, nemístný smích. Prastará báj o vyspělém plzeňském publiku už je myslím definitivně minulostí. Tak snad si sir Halewyn své publikum najde. (více v článku na blogu)

It's always easy to fall in love in rain. Tolik cigaret vykouřených během jediného představení! Vzrušující putování Brechtovým textem s komentáři ekologickými i politickými. Zcizováky zcizováků, komentáře komentářů, a přece to bylo přehledné. Co v Komedii u Ibsena nefunguje, je tady velká zábava a radost. A ty čtyři holky a jeden kluk jsou skvělí od začátku do přestávky a od inscenované přestávky do konce.