Profil uživatele

J.anek

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 12 % (140)
Helena Grégrová: 13 % (148)
Jiří Koula: 14 % (73)
Jiří Landa: 14 % (120)
Lukáš Dubský: 15 % (134)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.2.2015)
(zadáno: 3.6.2015)
Bravurní herecké (a pěvecké!) výkony - hlavně Erika Stárková a Jiří Böhm. Tuny textu, ve kterém jsem se občas trochu ztrácel, chybí pevnější dějová linka, něco, čeho by se divák mohl chytit. Názory zajímavé, problémy aktuální. Leckdy možná až příliš apelativní, ale ono se to časem srovná. Bavila mě videa, práce se zvukem. Příjemné dvě hodiny života.
(zadáno: 6.12.2015)
V Plzni se mi zdál herecky i pěvecky jistější Lukáš Kunz, tím ale nechci říct, že by Jaroslav Blažek byl špatný. :-) Režie každopádně klukům moc nepomáhá, ani scéna k nim není právě přátelská. Ten podivný nepohodlný útvar uprostřed je úplně k ničemu. Ale příběh je silný a na scénu (Fortuna Hernández - nevím, o koho jde, nikdy jsem tohle jméno neslyšel...) dá brzy zapomenout. Kostýmy naštěstí fungují velmi dobře. Vyprodaná Malá scéna Nového divadla tleskala myslím nadšeně. Já určitě.
(zadáno: 21.1.2016)
Skvělý text, vynikající interpretka.
Divadlo jednoho herce je mi tak nějak z gruntu protivné a podezřelé, a přece jsem viděl pár monodramat, která mě přesvědčila o tom, že má tahle forma právo na existenci. Jen musí onen "jeden herec" disponovat opravdu pořádným charismatem a velkou interpretační jistotou. To je nezbytný předpoklad. A v tomhle směru nemám o Dianě Tonikové žádnou pochybnost.
(zadáno: 17.3.2016)
Možná si říkáte, že po inscenaci Kamily Polívkové ve Studiu Hrdinů nemůže přijít další dobré zpracování Sorokinova opusu. A vida - může. A troufám si říct, že má k atmosféře knížky ještě blíž. Však taky tahle inscenace zrála v hlavách Vladimira Benderského a Máši Novákové dlouhá léta. Dozrála a nepřezrála. Vladimir Benderský má silný přízvuk, který ale není ani v nejmenším hendikepem - spíš naopak. Sotva promluví, jsme v Rusku - fenomenální výkon, který bude s reprízami ještě zrát. Adam Langer je mu dobrým partnerem - i díky charizmatickému hlasu. Pozoruhodná inscenace, kterou je třeba zažít.
(zadáno: 30.5.2016)
Je to 70% za Bábkovu inscenaci a 100% za výkon Jiřího Böhma, kterému je skvělou partnerkou Ivana Machalová. Kdyby hráli jen oni, byl by to nejspíš mimořádný zážitek - poslouchají se, cítí se, vidíme zrod přátelství a naděje pro oba. Ostatní herci nejsou špatní, ale úplně zbytečně tlačí na pilu, jako by zapomněli, že diváci jsou pár centimetrů od nich - dál hrají i pro druhou galerii. Jestli je to režijní záměr, pak je pitomý. To se ale možná s reprízami usadí. Každopádně je tahle inscenace v kategorii "je zatraceně dobré vidět". :-)
(zadáno: 23.12.2016)
Čtveřici účinkujících (viděno s Janem Zadražilem) se už od prvního kontaktu s diváky daří vytvořit atmosféru blízkosti, pospolitosti, jakési rodinné sešlosti. Inscenaci to výrazně pomáhá, je jasné, že iluze budeme vytvářet společně, že to nebude jen na hercích (však se prý už k vypravování přidal i jeden z diváků!). Skvělý text se v nebvyklém prostoru stává jakousi seancí, společnou meditací o životě.
(zadáno: 23.12.2016)
Rozhlasová inscenace na jevišti. Doufám, že je to všechno čistá pravda! :-)
(zadáno: 23.12.2016)
Zajímavé, že se nikomu nechce do hodnocení loutkových představení. Povedený kousek. Když sama autorka převádí knihu na jeviště, může to být ke škodě věci (jako se to stalo Daniele Fischerové), ale tentokrát se povedlo. Lze mít jistě výhrady k filmovým dotáčkám (v Alfě si s nimi umí poradit mnohem líp), ale jinak je to radost. Interních vtípků je tak akorát, dětem překážet nebudou. Loutky jsou parádní, Tomáš Dvořák ve formě a herci výteční.
(zadáno: 31.12.2016)
Dusná, živočišná inscenace. Puk není žádný roztomilý skřítek, ale zvíře s pudy, divokostí, ale i hravostí. Šelma. Kern. Je to hra o lidském pachtění - za čímkoli - za láskou, za úspěchem, za penězi, za mocí. Silný zážitek, razantní až bezohledné škrty, emoce - Špinar v plném lesku.
(zadáno: 31.12.2016)
Stísněnost prostoru inscenaci hodně pomáhá. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na neobvyklou hereckou stylizaci, ale když jsem ji přijal, působila na mě inscenace tím silněji. S Matějem Nechvátalem se divák (já tedy určitě) snadno ztotožní. Jeho Brtko je vší stylizaci navzdory autentický, srozumitelný, čitelný. Ten kluk je tak velký talent, že z toho jde hlava kolem.
(zadáno: 13.1.2017)
Vynikající Špinarova dramatizace, luxusní scéna, šťastně zvolená stylizace a parádní herecké výkony. O aktuálnosti netřeba pochybovat - předsudků je dost a dost. Bavil mě pohyb - originální nápady Petry Parvoničové. Svižné, moderní divadlo. Pár lidí odešlo o přestávce, i tady se objevují hodnocení, která lze vnímat jako nenávistná. Ale co, silné osobnosti budí i nenávist - u takového Petra Lébla tomu nebylo jinak. A přitom Špinar jen mimořádně poctivě čte. Za mě bravo!
(zadáno: 28.1.2017)
Protektorát v rozhlase, ale nejen! Časovému ukotvení navzdory je inscenace krutě aktuální - můžeme věřit médiím? Říkají nám novináři pravdu? A chceme ji slyšet? Výborné výkony všech, objevem je pro mě Ivo Sedláček - je přesný, je hudebník, je charismatický. Tohle prostě chcete vidět.
(zadáno: 30.1.2017)
Zahrát tohle v Plzni "věrným abonentům", tak dostanou psotník. Mohlo by to být nicméně očistné. Ovšem i v Praze některé ženy ostentativně "omdlévaly". Opravdu nám forma tak moc a tak často brání vnímat obsah? A přece právě zásluhou té groteskně-hororové stylizace vynikne zrůdnost režimu a jeho přisluhovačů. Skvělé výkony dam a vypracovaný Tomášův hrudník jsou vítanou přidanou hodnotou. :-)
(zadáno: 4.2.2017)
Viděl jsem derniéru v Praze, takže to mělo ještě punc vzpomínky na zajímavou kladenskou éru Dana Přibyla. Každopádně Pavlína Štorková je herečka, kterou nepřehlédnete. A Kladnu přeju, aby rudá záře brzy pohasla a zase se začalo hrát dobré divadlo.
(zadáno: 4.2.2017)
Tereza Hofová! Tolik bolesti i krásy zároveň! Drsně poetický text, skvělé režijní nápady, které jsou ale zároveň střídmé. Výlet na Island se vším všudy.
(zadáno: 16.2.2017)
Umělecká výpověď bez kompromisů, která se nesnaží zalíbit, a proto se líbí. Tíživá snová atmosféra naráží na technické limity Švehlovky, ale co. Hraje se o mnohém - krom krásy také o stáří, o strachu, o systému, jemuž se nedokážeme vzepřít a který nás drtí. Nádherná stínohra, skvostná projekce. Soustředěné výkony, které slouží celku. Ženy místo mužů. Křehkost i síla. Jakub Čermák si jde svou cestou - a dobře dělá.
(zadáno: 17.2.2017)
Zajímavá metafora současného světa. Jednoduchá, působivá. Ta chvíle prozření, že se smějeme sami sobě, je silná.
(zadáno: 4.3.2017)
Chytré, vkusné, milé. Víc prostoru dostávají muži - a oba ho využívají na maximum. Diana Šoltýsová ovšem nezůstává v jejich stínu, protože to by prostě v jejím případě nešlo. Jen ten prostor otevřeného hlediště se využívá minimálně, což je škoda. Nemohl by být třeba technik - když už je na ně tak dobře vidět - oním sluhou? Každopádně je to svižný kus, který pobaví, potěší a ještě nabídne pár myšlenek. Co víc si od komedie přát?
(zadáno: 2.4.2017)
Chlebíčky s Poličanem a šampaňské v plastových pohárcích, lesklé černé obleky, čtyři řečníci. Mám dojem, že Vyrypajevovy texty jsou určeny hlavně k poslechu, ale dvojici Svozil - Kosová se daří rozehrávat jednotlivé situace a zároveň se neustále vracet na jakousi slavnost. Herci si drží potřebný odstup, ironický nadhled, překypují energií, komunikují s diváky, bezpečně nás provádějí labyrintem příběhu, v němž se vypravěči nutně ztrácejí, protože lžou sami sobě. Vtipné i silné. Další inscenace, která komornímu prostoru Malé scény sluší. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.4.2017)
Temná Mikuláškova jevištni báseň. Pevně ukotvená v čase, a přece nadčasová. Geniální Pechlát, ale skvělí všichni. Dostala mě atmosféra Vánoc, ale bavil mě vlastně každý symbol. Monumentálnost kulis, fascinující závěrečný obraz. Esence Fuksovy novely. Radost. A smutek z některých diváků...
(zadáno: 25.4.2017)
Vůbec mě nenapadlo, že číslo tisíc není nadsázka. Někteří tvrdí, že je to prvoplánový humor, ale nemyslím si to. Je to trochu sociologická sonda, zpráva o naší společnosti. Ne úplně "tady a teď", protože ten text rychle stárne, ale jinak dobrý. A všichni tři herci jsou prostě vynikající. Pro mě to nebyla jen řada fórů na první dobrou, to ani omylem. Ani za chlebovku bych to nepovažoval, to Dianiška nemá zapotřebí. Pro mě je to člověk, který se velmi dovedně vyjadřuje divadelním jazykem. Jistě, někde může překročit hranici individuální vkusu, ale co. A rád bych ještě dodal, že Dianiška je bůh.
(zadáno: 28.4.2017)
A to jsem si myslel, že filmu Agnieszky Holland se nic nevyrovná... Logika vztahů, uvěřitelnost situací, silné, nápaditě pointované obrazy. Jakub Tvrdík a Matěj Anděl zvládají básníky znamenitě. Lehce mate, že má Verlaine hezčí tělo, ale co. Přemýšlím nad použitím koturnů, a nic kloudného mě nenapadá. Zato hudba mě bavila tuze. A opulentní kostýmy. A scéna - tolik pokojů v životě vystřídáme, a vlastně se jeden od druhého neliší... Žel v druhé půli je tempo poněkud malátnější. A ta zfetovaná číšnice byla mimo rytmus a rušila. Drobné kazy na dobré inscenaci.