J.anek

Hru Martina Shermana jsem zatím znal jen z filmové verze. Oběma pánům v hlavních rolích pražské inscenace se daří skvěle ve všech situacích. A je mi líto, že totéž nelze říct o zbytku obsazení. A je škoda, že soubor nemá víc peněz. Ale co. Závěrečné gesto Daniela Mišáka má takovou sílu, že na všechno ostatní zapomenete.

Inscenace je to luxusní. Drsná, vtipná, syrová. Průvodce příběhem a podsvětím velkoměsta je Kryštof Krhovják a je skvělý. Charizmatický, sarkastický, pobavený, a přece jaksi zvláštně účastný. A laskavý. Z Döblinova románu je ve Vile antické drama a je krutě současné. Je třeba o morálce tam, kde bychom ji nečekali. O krutosti, o marasmu, který nás pohlcuje. Z Berlína na Štvanici mi bylo zle, a přece se mi z něj nechtělo odejít. Nabízí rytmus, životní energii a parádní herecké výkony.

Psáno jest v svatým Písmu, psáno jest v svatý Bibli. Tím líp.
Dnes už klasický text Jana Antonína Pitínského inscenuje Jakub Šmíd s elegancí a noblesou. Humor střídá dojetí, nadhled patetické gesto, které je v zápětí shozeno zcizujícím vtípkem. Je to čisté a krásné a poetičnost textu se neztrácí ani na okamžik. Tím líp.
Měl jsem pocít, že to celé trvalo 20 minut. Vánoce mě zajímají pramálo, ale tohle mě dostalo.

Díváme se na to panoptikum ztroskotanců v hledišti a poznáváme sami sebe. Je to celé hlavně pro nás, kteří známe všechny texty písní zpaměti. Ostatní ať klidně přijdou, ale neužijí si to tolik. Prostor ovládá hudební mág Jen Hovorka, pěvecky všem kraluje Nina Horáková, ale každý má svou chvíli slávy. Legrace (byť trochu trpká taková) je se Zuzanou Mauréry, která na závěr úplně luxusně vyfikne Potměšilého hosta.

Bez roucha jsem viděl v životě jen ve dvou verzích - asi čtyřikrát v Činoherním klubu a jednou v Budějovicích. V obou připadech v Menzelově režii. Teď Hana Burešová.
Marek Němec je trochu podvodník - protože je skutečný režisér, moc hrát nemusí - prostě se chová jako obvykle. :-)
Fraška je řemeslo - a těch devět týpků na jevišti Dlouhé, to jsou sakra dobří řemeslníci.
Záchvaty smíchu, které jsem v Budějovicích kdysi tolik postrádal (protože to Menzel sekal jako na kopírce), v Dlouhé nechyběly. Krása.
A potlesk všem technikům za přestavbu!

Je to krása. Taková poctivá a chytrá krása. Šest nádherných lidí, spousta parádních nápadů, legrace krutá až k popukání, silný příběh bez patosu a bez příkras. A na závěr groteskní výstup dvou soudruhů, ve kterém je všechen hnus a upatlané svinstvo komunismu. Snad se to všechno podaří přenést i na velké jeviště a nic při tom nepolámat. Držím palce! Ty na nohou, to dá rozum.

Tihle dva snílci bývají ztvárňováni jako křehcí, snadno zranitelní a ufňukaní takoví. To jsou Zuzana Černá a Jakub Svojanovský vlastně taky, ale maji v sobě navzdory tomu také spoustu energie, vtipu a nadhledu. Čerti vědí, jak to dělají, ale mou pozornost si udrželi, jakkoli povídku dobře znám a nafoukaně jsem si myslel, že mě nemohou ničím překvapit.

Nemá cenu dělat tenhle muzikál, když nemáte Billyho a Michaela. Jenže Lumír Olšovský je zkrátka našel. A má je. Miloslav Frýdl a Jaromír Dezort jsou jedineční. A nemám důvod pochybovat o jejich alternacích. A bravurní je Ivana Chýlková. A vynikající Lukáš Ondruš!
Tři hodiny a deset minut i s přestávkou. Ale můžeme si za to sami - neměli jsme tolik tleskat.

Jen nerad se musím přidat k hodnocení uživatelky Audience. Je moc fajn, že se DJKT snaží hrát pro děti, ale nelze tak činit s minimálními náklady a nezkušenými inscenátory. Hrát pro děti je totiž kumšt. V Alfě to umí mnohem líp, někdy jsou famózní. Tady bylo podceněno úplně všechno. Ani se mi nechce to podrobně rozebírat. Vidět tak skvělé herce v téhle bezradné inscenaci je smutné, je mi jich líto.

To byl tanec! Veliká nádhera. Příběh slovenského kluka, který raději tancoval než počítal. A na dudy hrál. A dospíval a objevoval svět. Hraje se dál ve Venuši ve Švehlovce.

Moc příjemný bordel. Něžný, lehce erotický, milý. Ze 17 druhů lásky každý ochutná jen tři. Hned bych si to dal znovu. :-)

Nádhera. SKUTŘi vědí, kterak v létě pobavit tak, aby se divák zasmál a autor zůstal celý. Jevišti, které chytře roste do výšky, vládne Prachařův Prospero, jenž bravurně balancuje mezi stylizací a zcizujícím civilem. Bavila mě scéna setkání Ferdinanda s divokou Mirandou, která má z krásného mladíka živočišnou radost. 15 let rozdílu mezi Vagnerovou a Piškulou jako by vůbec neexistovalo. Kalibán je nečekaně sexy a Ariel je zábavně vzdušný. Drobné aktualizace baví a vysílají pohrdavé poselství k Hradu. A nesmím zapomenout na vynalézavé choreografie a nádherné kostýmy.

Možná inscenaci ublížil prostor, možná užvaněná plytkost hry, která by snesla škrty, možná režie. Ke mně se v plzeňském Velkém divadle do 11. řady mnoho emocí nedostalo.
Nejspíš jsem po všech těch až hysterických ódách čekal víc.
Že jsou Marek Němec, Igor Orozovič a Veronika Kubařová skvělí herci, to jsem věděl i bez téhle inscenace.

Slíbíli příběh o lásce, leč hráli o primitivní a kruté nenávisti ke každé odlišnosti, ke všemu, co není zvykem. A hráli se značnou vášní, kterou tupily předem natočené repliky - a že jich bylo. Výborná je hudba. Málo se škrtalo - škoda. Prospělo by to. A zatímco jinde trpí inscenace užvaněnou doslovností, lásku Petra k Eliasovi jsem skoro nezaznamenal.

Muzikál mladých tvůrců a interpretů. Pěvecky mu kralují ženy - dnes Vítězslava Karolová a Andrea Gabrišová.
Místo kulis se pracuje s dřevěnými vojenskými kufry, které se podle potřeby umí proměnit v zákopy, polní lůžka i taneční zrcadlový sál. Nápaditě se od samého začátku pracuje se siluetami a vznikají působivé obrazy.
Výkony jsou nevyrovnané, ale nasazení všech dává na rozdíly zapomenout.
Z vojáků byli pro mě přesvědčiví Lukáš Adam a Tomáš Tlučhoř.
Některá místa jsou krkolomná a rozumět slovům lze jen stěží. Nicméně ze závěrečné písně mrazí a spolehlivě zvedne publikum ze sedadel.

Hradečtí bratři jsou hodně mladí. Unavení sluncem přemýšlejí o sputniku a zkoumají hranice ve světě bez Boha, kde je všechno dovoleno. Starý Karamazov je chlap v plné síle (bravurní Jiří Zapletal), dámy jsou krásné a hrdé, zpívá se rusky i anglicky. Dostojevskij nebývale poetický, víc hravý než filozofický. A v nádherných kostýmech Simony Rybákové.

Líbili se mi už v učebně DAMU, sál Disku jim intimitu nezcizil. Výborný je Pavel Čeněk Vaculík jako starý Karamazov, ale dobře hrají všichni. David Krchňavý je prchlivý, hrdý, flexibilně morální, Michael Goldschmid ukryl citlivého a zranitelného Ivana za masku pohrdáni a nihilismu a mladičký Aljoša Kryštofa Dvořáčka vypadá jako krásná pravoslavná ikona. Na Smerďakova všichni zapomínají, ale on nezapomíná. Jeho štítem je jeho nemoc - vždyť kdo by ublížil epilektikovi?! Viktor Kuzník je přesný ve všech polohách - jako obvykle nemá slabá místa. Dámy jsou ozdobou, šperkem.

Netuším, proč tak málo lidí hodnotí loutkové divadlo. Bratři jsou každopádně výjimeční a skvělí v každém ohledu. Silné téma nabízejí s nadhledem a vtipem, luxusní zpěv je samozřejmostí a moc mile se v inscenaci spolupracuje s publikem. Zahoďte předsudky a jděte se podívat. Tuhle dávku naděje potřebujete.

Je to milé. Nejdřív mě zvolená komiksová stylizace neskutečně štvala, ale rychle jsem si zvykl a dobře se bavil. Martin Stránský je jistota, ale nejkouzelnější byl Kamil Michala Štěrby. Za něj 10% navíc.

Trojice mužů nám dává nahlédnout do svých traumat a životních selhání, do svých snů i úspěchů. Jsou tak odlišní, a přece se v mnohém jeden druhému podobají. Spolu hrají minimálně, jde hlavně o skvěle vystavěné monology. Že budou výborní Hynek Chmelař a Ondřej Novák, to mi bylo jasné předem, takže překvapit mohl jen Matouš Zah, kterého jsem ještě hrát neviděl. A překvapil. A velmi. A pozitivně. Co mu chybí ve zkušenostech, hravě dožene energií. Při psích krutostech jsem se skoro bál poslouchat dál. Byl přirozený, autentický, zatraceně dobrý. Jako celá tahle inscenace.

Zajímavá výprava, dobré herecké výkony, gradace. Určitě jděte! :-)

Je to 70% za Bábkovu inscenaci a 100% za výkon Jiřího Böhma, kterému je skvělou partnerkou Ivana Machalová. Kdyby hráli jen oni, byl by to nejspíš mimořádný zážitek - poslouchají se, cítí se, vidíme zrod přátelství a naděje pro oba. Ostatní herci nejsou špatní, ale úplně zbytečně tlačí na pilu, jako by zapomněli, že diváci jsou pár centimetrů od nich - dál hrají i pro druhou galerii. Jestli je to režijní záměr, pak je pitomý. To se ale možná s reprízami usadí. Každopádně je tahle inscenace v kategorii "je zatraceně dobré vidět". :-)

Divadelní zkratka a stylizace původně filmovému příběhu velmi prospěly, inscenace Šimona Dominika je zábavná, hravá, a přece nepostrádá napětí - pořád cítíme, jak blízko jsou naši hrdinové smrti.
Je skvělé, že si ještě stále můžeme dělat z diktátorů legraci. Ve vhodnější dobu asi tahle hra na repertoár přijít nemohla.
Vynikající je především Andrea Mohylová, ale velmi dobří jsou všichni. Pobaví interní vtípky, které nicméně fungují i bez toho, že by divák znal soukromí plzeňských herců. Jen s neherci si režisér tak docela neví rady - třeba ve scéně předání vzkazu v herecké šatně.
Jako celek je inscenace vtipná, aktuální a očistná.

Existenciální drama o diktátorovi, o neomezené moci a její absurditě se koná tak nějak nevzrušivě. Nebudí hrůzu ani jiné emoce. Vypadá dobře, má lákavý design, ale uvnitř je tak trochu prázdno, emoční pusto. Problém vidím v režii, nejednotné stylizaci a několika nehercích. Škoda, protože Martin Stránský podává soustředěný a ukázněný výkon. A výborní jsou Ondřej Rychlý a Jan Holík. A jsem nadšený z toho, že si konečně někdo všiml technických možností jeviště Velkého divadla. :-)

Aktuální a chytré divadlo, které hledá a nachází přesné logické paralely se současností. Někdo může namítnout, že je zbytečné přesvědčovat přesvědčené, ale třeba i Zemanův volič může nějakou vzrušující shodou okolností přijít do divadla - jeden nikdy neví. Citlivě vybrané ukázky z Čapkova díla působí organicky, ba překvapují svou silou. Inscenaci by to nejspíš slušelo i v televizi, jenže Barrandov to vysílat nebude a hlupáci se na nic jiného nedívají. Jiří Hána je v chytré stylizaci naprosto uvěřitelný, podobně ostatní spisovatelé. Vynikající inscenace s minimem slabších míst. Poctivých 85%.