J.anek

Jako metafora zneužití moci bude tahle hra fungovat vždycky. V Plzni mě těší především živá hudba Petra Zemana, výprava a baví mě práce se světlem. A radost mám z výkonů plzeňské činohry - zvlášť u téhle inscenace, v níž je souhra důležitější než jednotlivé výkony. Tomuhle tvrzení navzdory musím napsat, že je zcela mimořádný Jan Maléř, jeho boj o mravní integritu je pozoruhodný.
Tím víc mě mrzí, že režie nijak nevyužije salemských dívek, že nevyužije postav, které v programu nazve zástupci polis, ale nechá je jen hrát a zpívat, a že poněkud zpackaným koncem upře divákům závěrečnou katarzi.

O čem nelze, o tom se musí mlčet.
O čem nelze, o tom se musí mluvit.

Setkání Ingeborg Bachmannové a Paula Celana v poválečné Vídni. Časoprostor, který jim osud poskytl, se postupně zaplňuje - předměty, city, traumaty, sexem, slovy. Křehkost, hravost, krutost, stíny války. Krása.

Chytré, vkusné, milé. Víc prostoru dostávají muži - a oba ho využívají na maximum. Diana Šoltýsová ovšem nezůstává v jejich stínu, protože to by prostě v jejím případě nešlo. Jen ten prostor otevřeného hlediště se využívá minimálně, což je škoda. Nemohl by být třeba technik - když už je na ně tak dobře vidět - oním sluhou? Každopádně je to svižný kus, který pobaví, potěší a ještě nabídne pár myšlenek. Co víc si od komedie přát?

Tahle inscenace má řadu chyb, lze k ní mít desítky drobných výhrad, ale z jeviště se na vás valí neuvěřitelná energie, touha vypovědět příběh, zaujmout k němu stanovisko a poučeně se vyjádřit k dnešku. Téhle odvaze tleskalo vstoje vyprodané (!) chebské divadlo a já se rád přidal. Inscenace, jakých je málo.

Mlha a světlo. A vesmír. A cembalo od baroka po současnost. Minimalistický pohyb. Pomalost. Krása ženských těl. A ještě mlha. Pluli jsme mraky i hvězdnou mlhovinou. Asi nejvíc mě fascinovala Melopa Kryštofa Mařatky. Ale líbilo se mi všechno a vznáším se ještě teď. Taková kouzla se světlem jsem ještě nezažil. Jan Komárek je neuvěřitelný.

Takhle jsem si to nepředstavoval.
Je to replika jedné z postav.
Je to téma inscenace (ten krutý rozdíl mezi naším očekáváním a realitou).
Je to tak trochu můj dojem z viděného.
Dalším dojmem je, že všechny herečky jsou talentovanější než herci. V téhle inscenaci především mamka (Karolína Knězů) - tu bych rád viděl zas. Pánové jsou za ženami pozadu ve všech ohledech.
Inscenace je to každopádně zajímavě chladná, krutá, bez naděje.

Edukativnost trčí z inscenace na všechny strany. Nápad je to moc dobrý, ale: velká část inscenace se utápí ve tmě (svítí se baterkami a po vzoru Záhady Blair Witch by to mělo být napínavé - ale je to jen zmatek a děti se nudí), Zdeněk Mucha tradičně neumí text (byť je typově obsazen dobře) a jsou posilována všemožná společenská klišé (byť je třeba učitelka Štěpánky Křesťanové roztomilá). Škoda. Už kvůli té sympatické partě - Marek, Petr & šprtka. Vizuál k inscenaci slibuje víc - a je moc hezký.

Chytrý text podle známé pohádky má vtip a míří na sociální rozdíly ve společnosti. A to je téma věčně aktuální. Chytrost byla odměněna, maloměšťácká hloupost a lakota zůstaly nepotrestány. Je to moc hezké, jen takové nedotažené, možná ještě málo usazené.
Obsazení je logické a dobré. Když jsem sledoval, jak Jaroslav Matějka komunikuje s dětmi, bylo mi líto, že se s nimi nepracuje víc. Titulní roli skvěle zvládá energická Denisa Cupáková.
Moc se mi líbilo výtvarné řešení - měšťácká elita je od okolí oddělena vysokou hradbou, žije v jakési bezpečné ulitě.

Takhle milou komedii už jsem dlouho neviděl. Hlavně pánové Písařík a Pečenka jsou vypečená dvojice. Ani náznak trapnosti, perfektní timing, umí se s publikem podělit o interní vtípky, jsou příjemně a jemně aktuální, dokonce lehce političtí, ale pochybuji, že by to někoho štvalo. Já se bavil výborně.

Pro mě je to hlavně sólo pro Adama Langera. Chápu, proč chce režisér po ostatních karikatury postav, ale zdá se mi, že se v nich herci necítí dobře. Výborně nicméně vychází Nosková Martiny Šindelářové, také její oběti jsou najednou ve zvolené stylizaci autentické. Pokrytectvi, povrchnost a prázdnota velkoměsta funguje, New York je nepřátelským, odporným místem, které dovede ničit, vysát, ublížit.

Veliká radost z hravosti Davida Drábka a všech, kteří se na vzniku inscenace podíleli. Nostalgie v té správné formě i dávce. Slogan nelže, kult ožívá. Chtěl bych to někdy vidět s dětským publikem. Děti nechyběly ani na večerním představení, ale byly v menšině.

Nepřestává mě fascinovat, kolik lidí má problém s vulgarismy. Jsou to divní pokrytci. Crimpův text v báječném překladu Ester Žantovské přitom funguje fantasticky. Je to náramné divadlo poezie. Oslava rytmu. Nádhera.
Přiznávám, že jsem vůbec neznal Bohdanu Pavlíkovou. Byla jedinečná. Všichni byli výborní. Bavily mě kostýmy Marka Cpina - vojensky chlapácký Cyrano, Kristián jako křupan ve fraku, Montfleury a jeho Hamlet v roláku. A hudba Ivana Achera je skvělá.
Současný a nadčasový Cyrano bojuje svůj marný boj s hloupostí a ubohostí světa s noblesou. S grácií.

Příjemný a chytrý výlet na dvůr Lodovica Sforzy, vtipná letní zábava - o tu se (krom podařeného scénáře, který si vynalézavě hraje s historickými fakty) starají také akrobaté, nechybí oheň ani živý kůň. Škoda, že inscenátoři nedisponují imaginací Petra Formana nebo SKUTRů. Či dokonce samotného Mistra Leonarda. Kdyby tohle da Vinci předvedl milánskému vévodovi, asi by se odměny nedočkal.
Hraje se tradičně bez portů, vynikají zejména Martin Pechlát a Tomáš Kobr.

Je to vynikající moderní divadlo. Nechápu poznámky o nápadech, které zbytečně zpomalují děj - já o takových nevím. Moc mě to bavilo. Že je Daniel Krejčík mimořádný herec, o tom jistě není třeba někoho přesvědčovat. V Dánské dívce svoje kvality jen potvrzuje. Což ostatně platí i o Vojtěchovi Vodochodském. Jakub Čermák roste s každou inscenací.

Silný "dokument", aktuální v tom nejlepším slova smyslu. Víc takových inscenací!

Inscenovat osobní zpověď mladého intelektuála psanou nóbl jazykem jest tuze ošemetná záležitost. Když se ovšem povede, je radost o to větší. Jděte se podívat. A nejen kvůli vynikajícímu Oskaru Hesovi. (více v článku na blogu)

V Chebu nešetřili - mají rovnou pět Drtikolů. A nabízí pět Fráňových životních situací. Nečekejte ale životopisné pásmo - inscenace je to chytrá. A působí nejen slovy, ale i stylizovaným pohybem a především světlem. Všichni herci jsou báječní. Vlastně se takhle vyrovnané výkony nevidí tak často. Hraje se na obnaženém jevišti a působivé obrazy vyniknou z větší vzdálenosti - nesedejte si jako já do třetí řady. Chebského Drtikola si ale nenechte ujít.

Možná si říkáte, že po inscenaci Kamily Polívkové ve Studiu Hrdinů nemůže přijít další dobré zpracování Sorokinova opusu. A vida - může. A troufám si říct, že má k atmosféře knížky ještě blíž. Však taky tahle inscenace zrála v hlavách Vladimira Benderského a Máši Novákové dlouhá léta. Dozrála a nepřezrála. Vladimir Benderský má silný přízvuk, který ale není ani v nejmenším hendikepem - spíš naopak. Sotva promluví, jsme v Rusku - fenomenální výkon, který bude s reprízami ještě zrát. Adam Langer je mu dobrým partnerem - i díky charizmatickému hlasu. Pozoruhodná inscenace, kterou je třeba zažít.

Koník a Kuchyňka v dokonalé (dis)harmonii. Velkolepost baroka proti lidské...malosti, velkoleposti? Možná obnažené přirozenosti. Miloslav König, ve skle der Honig, trocha mouky na zaprášení - a je před námi Kaliban. Krásný a děsivý zároveň. Jevištní báseň, metafora žití, v níž se kouří od diváků (jsou-li pohotoví a štědří jako Matěj Nechvátal) vysomrované cigarety. Vznešenost a nízkost se střídají takovým tempem, že se z toho motá hlava.

Namísto destrukce se v X10 staví. A vzniklá stavba připomene chudáka Schrödingerovu kočku. Žijeme ještě? Nebo už je dávno po nás? Žijeme, abychom nic neviděli? Abychom si mohli koupit nové auto? Abychom dětem včas vysvětlili, že se mají bát?
Pro mě fajn adaptace zajímavého textu. Já si z něj vybral něco trochu jiného, ale moc mě baví, jak jej četli tvůrci inscenace.

Čičvák se drži předlohy jen tu a tam, vybírá ikonická místa. Příběh vypráví ryze divadelními prostředky. Chaplinovy fóry často dotahuje do výraznějších point a přidává vlastní. Divadelní Diktátor je vtipnější než předloha. Hektické tempo a vtip mají ale bohužel i některé scény holiče s Hannah - zklidnění by jim nejspíš prospělo.
Herecké výkony jsou skvělé, výtečné je řešení milice, nápadité jsou zvuky a ruchy. Ale všechno to drží pohromadě především talent a energie Filipa Březiny. Jen nechápu, proč musí hrát i Chaplina - proč nehraje diktátora a holiče sám za sebe.

Dalibor Gondík nějak (jak vlastně?) nakazil všechny svým nadšením. I diváky - a to na premiéře ani nebyl... Vznikla inscenace milá a vtipná, komorní i velkolepá zároveň, chytrá a hravá, krásná. Všechny drobné vtípky jsem rozhodně nestačil zaregistrovat, budu muset jít zas.
A myslím si, že by Uli a Vanilka měli dostat tu nádhernou vanu, kolem které se všechno točí, darem. Nebo Pavel Klimenda, který z ní dokáže tak elegantně vystoupit.
Tohle retro bude dlouho dobře bavit. Je krásné a krásně aktuální.