Profil uživatele

Janis

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 12 % (169)
Lukáš Dubský: 12 % (121)
Helena Grégrová: 13 % (110)
Jan Pařízek: 13 % (120)
Jiří Koula: 13 % (121)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.11.2013)
Velmi zdařilé nastudování moderní Popelky, výjimečně dobrá scéna, režie, hudební čísla i choreografie, také tanečně dost vyrovnané.
I mě zaujala o něco víc vedlejší dvojice (A. Březinová, O. Slanina) než ta hlavní, ačkoli D. Vitázek jako Nick má roli téměř výhradně pěveckou. Ano, některé české texty mi neseděly. Nicméně jednoduchý příběh je dějově poměrně zajímavě vystavěn, nemá velké množství postav (určitě ku prospěchu věci), ty se střídají ve vyvážených partech a scénách...
Za dirigentku - ženu hodnocení zvýšeno o 5%.
(zadáno: 6.12.2013)
Půvabný a lidsky vřelý příběh pro děti i rodiče, ve kterém nechybí Ježíšek, andělé, Pánbíček, který je současně Krakonošem, jeho sojka, Hanč, Vrbata a ani ta slavná Rybovka (mimochodem, výtečně hraná a zpívaná samotnými herci).
Velmi pěkné, skromné a vánočně kouzelné. 75%
(zadáno: 18.12.2013)
První část mystické feérie se děje za mrazivého prosincového večera, uprostřed hlučícího města, přesto ty chvíle působí magicky a intimně. Autoři vypráví instruktivně a přitom velmi působivě. Předkládají "lidovou" vánoční hru se zpěvy (koledami) a pro nás dnešní i s mnoha citacemi z výtv. umění, tak, abychom si i my připomínali novozákonní příběh se všemi symbolickými detaily a podobenstvími, vč. toho, co z nich vyplývá pro náš život.
Jak příjemný návrat k čisté zbožnosti a podstatě vánoc.
Na mně hodně zapůsobil prostor betlémského chléva - Červeného kostela, archandělův plamenný meč, aj.
(zadáno: 4.1.2014)
75%
Z detektivky má tenhle psychologický příběh, vyprávěný z pozice dospívajícího školáka, jen málo. Vynikající V. Blahuta spolu s A. Antalovou (její ztvárnění matky např. ve scéně s vláčkem bylo pro mě tak emotivní, že ani těch slz už nebylo zapotřebí) a dalšími stvořili jímavý a důvěrný příběh, ve kterém komické situace vznikají přirozeně, z rozdílů mezi realitou viděnou očima dítěte s handicapem a očima dospělého.
Přímočaře realizované, podařené, silné představení.
(zadáno: 11.3.2014)
Vpodstatě se shoduji s názorem J. Pařízka.
Velmi podařená věc a ano, "postmoderní," jak si asi vytkli Burani za cíl (a jak z Isteníkových úst zaznělo). Syntéza různých pohledů a menších paralelních příběhů do jedné bohatší, ale měnlivé struktury.
Burani dokazují, s jak skromnými prostředky a s jakým (zdánlivým) málem lze dělat kvalitní a současné divadlo: herecký um a sebevědomí, společné zaujetí, jasná idea a zájem realizovat ji hravě, vizuálně poutavě, s použitím aktuálních postupů, pracujících mj. s přeskakující pozorností mobilové generace.
Nenechte si ujít, tahle parta si to zaslouží.
(zadáno: 22.3.2014)
Hudebně velmi vkusně napsané, režijně také vydařené, slušná scénografie.
Klasická pohádka, upravená a inscenovaná s humorným nadhledem. Ostatně ve kterém jiném muzikálu by mohly hlavní postavy, trpaslíci (i když tady jsou to spíš trpajzlíci), tak příšerně tančit, a ještě za to získat potlesk. I to, že nejzápornější postava macechy (při naší repríze v podání J. Apolenáře) sklidila největší ovace, svědčí o tom, že tenhle rodinný muzikál nezklame ani děti, ani rodiče.
Gratuluji MDB, že dokázalo vyprodukovat tak vydařenou věc jen z "domácích zdrojů." Oprávněně patří k doporučeným tipům.
75%
(zadáno: 12.6.2014)
Invenční a originálně sestavená 1,5-hodinová etuda (přijďte s předstihem, představení zvolna začíná už asi 10 minut před oficiálním začátkem) na téma "poslední hodinka před zavíračkou." Kombinuje artistní, klaunské a taneční výstupy do jednoho příběhu, ve kterém mluví jen jediná osoba - klaun/hospodský. Všechno obdobně haji v cirkusových představeních...
Hudba mě sice úplně nevzala, ale její zapojení do příběhu, živá podpora děje, to bylo opět typicky "cirkusové."
Takže shrnutí "nový cirkus" je asi tím nejlepším popisem tohoto představení.
(zadáno: 7.7.2014)
Hodnoceno na základě tv záznamu.
(zadáno: 21.9.2014)
Divácky náročná dramatizace. Tandem HB+ŠO představuje další svět lidských masek, karikatur a živých mrtvol, nyní v bizarní "hře o duši," které dominuje mefistovský M. Isteník (zde i asistent režie). Přesto lze vnímat zaujatou spolupráci všech profesí. Hudby, submisivní až niterné scény, efektního, ale kultivovaného kostýmérství. Skvělé "taneční" kreace. Vynikající i herecky, ač většina postav spíš upozaděna.
Hra, která rozvíjí motiv cesty, ústí v nečekaný závěrečný apel vůči putinovské hrozbě. Výtvarný akcent na rudou oponu s věncem = aluze na soc. znak a vlajku?
(Psáno z předprem.)
(zadáno: 29.9.2014)
Komorně pojatý, ale sympatický, humorně odlehčený a výtvarně a režijně vydařený muzikál (černobílé retro s inspirací komiksem a snad i Jessií). Vyniká komediální talent A. Slaniny i J. Apolenáře, pěvecké a pohybové výkony R. Vojtka i pěkné gangsterské/ stepařské scény. Tradičně výborný M. Isteník v (pro něj netradičně) menší roli. Určitě stojí za vidění, a to i pro děti od cca 10 let.
(zadáno: 27.1.2015)
Minimalistická výprava a dva herečtí bardi. Ungelt.
Hra v mnohém připomíná Deštivé dny, je (jakýmsi paralelním) hereckým dialogem dvou mužů (s režisérem tří), nyní ovšem jde o starší generaci a ta řeší i jiné problémy, adekvátní jejich věku.
A tenhle nepřímý herecký dialog mezi generacemi (počítám v to i realizátory Deštivých dnů) se mi líbí.
Žoviální, mírně obhroublý Halpern (brilantní Petr Kostka) a korektní, distinguovaný Johnson připomínají postavy z Deštivých dnů i typologicky. A funguje to obdobně, i když téma je smírnější. I Smočkovu režii považuji za vydařenou.
(zadáno: 17.2.2015)
Letní plážová verze klasiky rozehrává "dovolenkový" příběh z bohatší společnosti, bavící se, někdy přiopilé a nepříliš vázané. Nálada inscenace je velmi uvolněná, stejně jako společnost. Tahle přirozená modernizace se mi líbila, taky latinskoamerické rytmy, kostýmy, scéna letoviska.
H. Dvořáková předvedla Beatricii jako odlišný typ, než je sama, s dost ostrým jazykem. Oceňuji. Beru i to šňupání koksu a lascivní scény (k nevázanému létu smetánky patří) a snad i švejkovské postavy policajtů, co si sice pletou cizí slova, ale pravdu shodou náhod odhalí.
Hravé, ctí původní náladu díla W.S.
(zadáno: 22.2.2015)
Je sice pravda, že by se mi líbila propracovanější výprava, ale uvědomuji si, že tato scéna stále působí v poloamatérských podmínkách a na hranici finančního přežití (kéž by si nová garnitura brněnského magistrátu dokázala trochu víc vážit tohoto divadla). Takže toleruji a hodnotím především za to nejviditelnější - za silné herecké výkony, režii, dramaturgii.
85%
(zadáno: 8.4.2015)
Osobní přiběh jednotlivce (žen, chudých imigrantek), který zrcadlí jeho nemohoucnost na pozadí obřího světového dramatu, přes odhodlání mu čelit.
Líbily se mi kostýmy, korektní byla i scéna. Herecky nečekané a podařené ztvárnění bodré, emotivní židovky H. Maciuchovou, dobrá i kontrastně strohá irská katolička Bydžovské. A osvěžující S. Rojková.
Přemýšlím-li o tom, dělá-li Ungelt hry pro 2-3 herce, nemohl dosáhnout o mnoho víc: herecky je hra vydařená, tematicky se Ungeltu také dařilo (podezírá-li ho někdo i teď z komerčnosti, pak už jde asi o předpojatost).
Pro mě dnes silný zážitek.
(zadáno: 21.4.2015)
Překvapilo mě vynikající herecké zpracování, které dělá ze zdánlivě banální, současné komedie z manželského života velmi autentický divácký zážitek.
75%
(zadáno: 8.6.2015)
Monodrama, které určitě není pro každého. Pominu-li výhrady k předloze, které mám, tak autorské zpracování bylo výborné, profesionální: skvělá byla komentovaná videoprojekce, scéna zpěvu, herecké uchopení, vlastně i scéna s fotografem a další...

Opravdu oceňuji snahu realizovat tyhle divácky nesnadné kusy, navíc způsobem, který necílí na prvoplánovou zábavnost, neohromuje dekadentní vizualitou, nepodpírá se berličkami hudby.
Autoři jdou docela těžkou cestou, která vůbec není ve zdejším prostředí běžná, naopak. Tudíž ani nepřináší snadné body a lehké úspěchy. Ale o tom by to mělo být.
75%
(zadáno: 20.10.2015)
Zcela autentická V. Hlaváčková, výborný O. Veselý, úsporná režie i hudba. Při sledování hry si uvědomíte, jak řemeslně zdatný je PZ dramatik, uvnitř současného čs rybníčku nemá moc konkurence.
Nezvyklá byla častá proměna scén, ale beru ji jako účel vedoucí k filmové rytmizaci, "sledu pohledů." Celek i proto působí chladně, odtažitě, nicméně zrcadlí i Věřino jednání, povahu, a konečně i náš odstup.
Hru nevnímám tak kriticky jako jiní, cením snahu nepsat jen historky z uzavřených lidských okruhů (Knoflíkáři, Příběhy..), ale být zodpovědně zaujatý, vnášet dimenzionalitu. PZ si drží nadstandard.
(zadáno: 12.11.2015)
Další totální divadlo K. Polívkové a spol.
Autoři servírují kultivované menu, v němž se text a hříčky prolínají s chody večeře, a vše zvolna graduje k finále, Spectaculu. Velmi pěkná hudba a dramatická práce se světly, stínohrou, odlesky, gesty. Úchvatná scéna jídelny s živými hosty, gastronomie z brněnského Koishi (v Maurerově TOP 100) i čisté herectví Javorského (brilantní v čínské pasáži či jako Fuchsovo alter ego). To vše dělá z fantaskní dramatizace hloubající mj. nad smyslem existence nevšední zážitek.
Přijďte s předstihem a nezapomeňte se soustředit i na text. 85%
(zadáno: 19.11.2015)
Křižanova předloha má antické parametry i ambici zařadit se mezi českou divadelní klasiku, k čemuž jí vydařené zpracování může pomoci. Pěkná výprava, dynamická hudba, obě hodné uznání. Pilířem zpracování je souhra hereckých osobností (Bareš, Šulaj, Bumbálek, pohybově brilantní Hřebíček), která na pozadí symbolického dusna a války rozehrává drama z izolované venkovské komunity, kde zlo plodí větší zlo, ponížení a pýcha (Anežčina) je oplácena ponížením, nikdo není jen černý nebo bílý, včetně faráře, a hlavně: ze spirály zla není úniku, snad jen smrtí (to pro ty silnější).
(zadáno: 12.2.2016)
Autoři představili Klímu v napínavém (krom poslední scény) tragikomickém zpracování, k němuž on sám jakoby vybízí.
Ten přístup je ale zavedl až k tomu, že trochu poťouchle či podvědomě učinili objektem odlehčení a zesměšnění i Klímovy zdánlivě vážné, ale vlastně jen naivně-filosofické úvahy (postava Odjinuda...) A jak vidno, tou potřebou dát najevo odstup a pobavený distanc vyprovokovali mnohé vášnivé a odsuzující reakce.
Myslím, že HB doplácí i na inspiraci režiemi Mikuláška. Ale ač je JM zesměšňování bez vl. názoru tolerováno, HB současně vyslovuje vlastní názor, a to pak bývá problém.
(zadáno: 13.2.2016)
Silné a po podstatě jdoucí herectví a k tomu humor černější než černý (který byl někdy hůř stravitelný i pro mně, pravda).
Přesto mi v druhé části (celkem 3:15h dlouhého představení vč. přestávky) připadalo, že by některé (policejní) scény mohly být prokráceny.
Ale rozhodně stojí za shlédnutí, jen přijdťe odpočinutí, vzduch bude těžký.
(zadáno: 27.2.2016)
Vybrat si klasický, těžký a k tomu veršovaný kus a takhle se s ním poprat!
Buran znovu v plné síle hází rukavici všem divadlům s hereckými hvězdami, mediální popularitou či vysokými rozpočty.
Zdejší odvážná dramaturgie, herecké nasazení a spolupráce, nezbytný humor (i hudební) a hrátky s divákem... to oceňuji. Burani i v tomhle kusu, byť se skromnými prostředky či vlastně právě, že jen s nimi, jdou zas na dřeň a zase se svou typickou hrdostí ukazují, co že je pravou podstatou divadelnictví.
75%
A scéna s diváky v baru, ta mě uchvátila.
(zadáno: 1.3.2016)
Poutavě zpracovaný příběh, který si zaslouží divákovu pozornost, dramaturgicky dobře zvládnutý, navíc výborná volba pro Mahenku. (Osobně mi trochu chyběla ta zvláštní, osudová pointa s Pavlovým dítětem, ale kdo nezná předlohy, tomu jistě nechybí.)
Zdařilé a vyrovnané byly herecké výkony, např. ten Siničákův (a to nemám na mysli jen fyzické ztvárnění), pochválit musím tentokrát za drobnou roli i P. Doucka, nespoutaná Štěpka Hany Briešťanské mě chytla víc než ta od Janžurové.
Podařené kostýmy včetně klobouků atd.
A točna mně osobně nevadila, spádu děje totiž posloužila dobře.
(zadáno: 27.5.2016)
Překvapení, o jak kvalitní a naléhavou inscenaci jde.
Autor skrz Eichmannův příběh nabízí paralelu k aktuální situaci v Evropě, kdy je tak snadné podpálit nenávist k k lidem jiného náboženství či jiné rasy. I připomínka nuceného exodu masy lidí je pro dnešek platná.
Současně zkouší hledat kořeny zla, když v Eichmannovi ukazuje na typy "obyčejných" a všedních lidí, "jedněch z nás," našich sousedů, kteří při znejistění společenských hodnot obnaží zcela odlišnou tvář, zvrátí morálku společnosti, manipulují emocemi většiny tak, že zvrhlé se stane akceptovanou (ač jimi vždy sdílenou) normou.