Janis

První část se hodně inspirovala Holíčkovými Kmeny z brněnské Reduty. Vnímám ji ale i jako úlitbu Dejvických, jakousi sebezpytnou očistu, která umožňuje proponentům mainstreamové zábavy uvádět politické téma ve druhé půlce. A ta byla silná a přesně zahraná.
Přesto bylo od herců před přestávkou cítit, že "jen hrají" (civilně působil především T. Jeřábek a snad i M. Myšička) a že - jak ostatně sami připomněli - jim nelze všechno věřit. Což zanechalo šmouhu neupřímnosti na celém představení. Přesto nás druhá půle svým tematem, politickým přesahem a ztvárněním silně zasáhla.
Vstupné 700 Kč.

Uuuh.
Obskurní kabaret, co si dělá prču z provokativní a ostré Fassbinderovy předlohy. Stěží lze uvěřit, že autoři v čele s režisérem fakticky sdílí Fassbinderův odsudek maloměšťáctví, konzumerismu, popkultury, když sami využívají právě ty prostředky, kterými RWF pohrdal. A když to, co chtěl RWF osvobodit (zprostředkovaně i ústřední dvojici) cíleně zesměšňují, čímž téma nejenže marginalizují, ale předsudky a primitivní maloměšťáctví produkují a utužují, přičemž se ještě skvěle baví.
Demonstrují tak především to, že oni sami hodnoty, za které se RWF s rizikem stavěl, rozhodně nesdílí.

Velmi dobře napsaný příběh se rozjíždí trochu nepřesvědčivě, postupně ale nabývá na dramatičnosti, zvlášť po přestávce. Hra je spíš komorní, s menším obsazením, přesto silou svých emocí dokáže ovládnout prostor velkého jeviště. Zaujal mě výkon T. Davida, který byl do role Carthaga dobře obsazen. Přesvědčivý byl též I. Bareš, líbila se mi i T. Groszmannová, H.T. Briešťanská, překvapila mě A. Stropnická (také dobře obsazená), vynikající byla dětská role A.M. Havířové. Zato stylizovaná bílá scéna byla dle mého příliš neosobní a setrvale umenšovala hloubku dramatu a jeho emocí.

Tradičně slušné zpracování Dlouhé, s ohledem na zdejší vysoká hodnocení jsme čekali událost sezóny. Bohužel příběh je vyprávěn roztržitě, Burešová se snažila udělat z něj taškařici pro "lid" se spoustou ironických citací z pamětnických filmů, což ve spojení s převážně smetanovskou hudbou z Prodanky, symfonií... vychází bizarně. Možná se inspirovala i Nebeského ztvárněním Nory (DpP), zde jsou ale citace odlehčující a svěží. Uznávám, Jirásek je z dnešního pohledu propagandistický až směšný, ale tato dramatizace je spíš průměrná. HB se poslední dobou tak směje jiným, až jí někdy dochází dech.

Velmi zajímavý text, který mě svým tematem i zpracováním oslovil. Ano, souhlasím s názory, že při důraznějším režijním vedení mohl ještě více vyniknout, čemuž nasvědčuje snad i to, že jsme probírali, jak by ho v porovnání s M. Kňažkem zvládl třeba Trojan, Preiss atp.
Ale určitě dobrá volby a silný (a nesporně velmi náročný) herecký výkon.

55%
Hodně se mi líbila scéna a výrazné byly i výkony ženských představitelek - T. Groszmannové, K. Apolenářové a samozřejmě H. Briešťanské. Zklamalo mě ale proškrtání hry, které ji sice zkrátilo na příjemných 1:35h, bohužel ale značně poničilo její strukturu, ubralo jí dějovost i zábavnost. A i ta mravní linka se nakonec stala jednosměrnou a šablonovitou. Takže i když na režie M. Glasera vždy s chutí zajdu, toto zpracování hodnotím jako rozpačité.

Hra stojí na profesionálním herectví V. Cibulkové, které zakrylo i režijní nejistoty. Musím přiznat, že mě herečka dohnala k slzám a sdílela jsem s ní v nejvypjatější scéně její bol jako se skutečnou postavou. Výstupy K. Hrachovcové byly protipólem, bohužel mnohdy těžko slyšitelné, a některé monology působily dojmem, že zapomněla text (ač si to nemyslím). Vsuvky jí na tělo (s kočkou) mi přišly zbytečné.
Jinak ale jedna ze zajímavých premiér sezóny, jen myslím, že misty málo dotažené některé dílčí katarze (např. odhalení homosexuality), zatímco jiné (ta s kočkou) až přepjaté.

Na tomhle kusu byla asi nejlepší předloha, kterou všichni znali a z jejíž kvality dramatizace NDB těží. Přesto, že herecké výkony byly kvalitní, se mi bohužel nelíbila ani struktura této dramatizace, ani režijní zpracování. První půle ještě přijatelná, po přestávce už dost nudné. Legátové pevní a svébytní horalé se tady změnili vesměs v primitivy a opilce, trpící své ploché životy na podivné a mentálně izolované periferii... No, škoda.

Dovedu si představit, že příběh velmi dobře funguje na plátně, tady byla první půle trochu suchopárná a úplný závěr (po hlasování) trochu useknutý nebo možná málo emotivně vygradovaný....
Rozhodně ale dík za nové a zas trochu jiné téma, které nabízí krátký vhled do toho, jak fungují soudy a právo a vyvolává důležité otázky, které Vás nenechají lhostejnými.
Naprosto vynikající byla tentokrát Eva Novotná, překvapila mě i Klára Apolenářová, která v NDB nedostává příliš příležitostí, což je zjevně škoda.

"Modernizace" WS určená pro FCB generaci, bez sdělení a užšího vztahu k předloze. Většina postav se dřív či později projeví jako regulérní psychopati, v čele s Hamletem a Ofélií. Hamlet bez mrknutí oka přechází z hysterických do zcela klidových scén, zjevně postrádá skutečné emoce, nerespektuje nikoho a nic, nemá zábrany, vraždí, ač totéž tvrdí (zde bez důkazů) o jiných. Jako kladní hrdinové tak nakonec vyšli Polonius a Claudius (oba herecky nejlepší), tomu jsme s postupujícím dějem děkovali za rozhodnutí Hamleta zabít a zbavit se té stvůrky.
Nahý závěr, snad bonbónek pro režiséra, unavuje.

viděno v tv záznamu

Skoro 2hodinový nedramatický text, monolog (byť deklamován 5 identitami) se line pozvolna a místy snad i zbytečně rozvláčně. Ale od alkoholové epizody skvělé K. Valůškové už se karty více odkrývají, což napomohlo i spádu děje.
Finále se mi ale hodně líbilo, a to se vším všudy.
Herecké výkony velmi koncentrované, všechny dámy byly velmi přitažlivé a krásné, i v nevděčných polohách. Ten večer stál za to, díky.

Braňo Holíček má talent vytvořit svěží a zábavný, a vlastně i mladistvý divadelní tvar.
Líbilo se mi to dnes hodně.
75%

Oceňuji pobavenou ironii, se kterou režisér mnoho scén zpracoval, a myslím, že se tím manželským dramatem (ze současného pohledu možná už jen "manželským dramatem") docela pobavil. Pro mě to byl (nejen) díky němu a výborné (a pro mě dosud skoro neznámé) Tereze Dočkalové vydařený večer.
Souhlasím s názorem K Jírové, i na mě udělala tahle inscenace Palmovky podobně silný dojem.

Pro mě zklamání.

Ano, Šulajův Dr. Stockmann působí velmi idealisticky a rozevlátě, v prvních chvílích mě to trochu překvapilo, ale proč ne. Osobně se mi v téhle ibsenovce hodně líbila K. Zetelová, P. Hromádka, a nejvíc snad David Vaculík (hlavně v roli Aslaksena).
Nicméně herecky opět velmi vyrovnané, jak jsme u Slováckého divadla zvyklí, režijně také zdatně uchopeno, "interpretační" vsuvky mi přišly osvěžující a vstřícné k publiku.
Díky za večer.

Oceňuji vyrovnané herecké výkony, a koneckonců i mírně odlišný, civilnější výklad, než jaký představila Dlouhá...
Groteskně-ironická režie H. Burešové mě ale chytla trochu víc, ačkoli zdejší Krejčího pojetí dalo zase větší prostor herecké kreativitě, a musím říct, že J. Kaluža, M. Čapka i Š. Krupa byli skutečně vynikající. Chybělo mi snad jen víc hudby, které tady bylo vskutku pomálu.

Typická britská současná komedie, na níž se mi hodně líbilo výrazné typologické odlišení jednotlivých postav, i způsob, jak vstupují do děje. Naopak závěr nebyl (ze strany autora textu) úplně dotažený, ale režie se s tím vyrovnala ok. Herecky vyrovnané, např. Šulajův Čolki byl nejen divácky vděčný, ale i herecky velmi precizní. Jen mi nesedly hlučnější party postavy Carla, kdy v rychlosti mluvy už mu chvílemi přestávalo být rozumět.
Každopádně díky za večer, a myslím, že tahle pánská jízda je pro soubor velmi dobrou volbou. Kdo nemůže sehnat lístky do Dejvic, má tady rovnocennou náhradu.

Oceňuji umně manipulativní provokaci autora textu, to, jak předjímá a distribuuje převzetí zodpovědnosti (za předvedení hry i přijetí textu diváky), jak si až jízlivě pohrává s protagonisty, diváky. Zdánlivě jsou tak před námi nejvíc exponováni (zde skvělý!) Majer a Zábranský, trochu v zákrytu je Polívková, o které se jakoby "dovíme" jen málo. Ovšem ona byla pův. hybatelem a sledujeme, jak výzvu DZ přijala. I ji tak DZ vtáhl na pódium (což ona jindy činí svým hercům, nutí je exponovat se až osobně).
O to víc jde o její typické totální divadlo, jdoucí na dřeň, provokující, jsoucí tady a teď.

75%
Typická režie O. Havelky s akcentem na hudební složku, s jemným humorem, s příležitostmi pro mladé členy souboru. Hostování v NDB se povedlo, výborný byl I. Orozovič, nečekaně skvělá M. Borová ve vedlejší roličce. Musím ocenit, že autoři téhle zpěvohry přes lehce nostalgický podtón udrželi určitou atmosféru prvorepublikových filmů (jak už bylo jinými dobře připomenuto). A to nejen jejím tempem, které se zdá v naší vystresované době snad pomalé, ale i určitým barvotiskovým optimismem a lehkou šablonovitostí, též typickými pro pamětnické filmy.
Myslím, že tuhle "práci" si užívají i herci.

Tematem aktuální hra, která ale - ač převedena do podoby zpěvohry - působí nesmírně rozvlekle až nudně. Vím, režisérka i herci se snažili, ale tentokrát hře nepomohl ani suchý humor, ani muzikálový háv (lehce jazzové motivy jsou mimochodem výborné), bohužel. Rozvleklé prokodrcávání se vším tím v zásadě očekávatelným (byť i zábavným) dějem diváka postupně uspává (což se v období všeobecné chřipkové únavy málem přihodilo i mně, za což se hercům omlouvám), takže tentokrát bohužel nemohu hodnotit příliš vysoko. Škoda.

65%
Asi nejzajímavější věc z těch, co od Kašpara znám.
Herecky dominuje Milena Steinmasslová jako Raněvská, velmi na mě zapůsobila i Monika Zoubková svým nenápadným, ale propracovaným ztvárněním Varji. A vlastně i Petr Lněnička v menší roli Trofimova. Režijně také celkem vydařené, přiměřené i časově (např. pro unavené diváky), stojí za shlédnutí.

Dramatizace vytáhla z knihy to podstatné a přetvořila tak smyšlený a trochu jednostranně vyprávěný příběh na silné drama odkazující k historii regionu a konkrétním lidským osudům.
Téma z knihy Tučkové tak bylo povýšeno na adekvátní úroveň. V Hadivadle se to navíc povedlo i režijně a herecky, takže tenhle večer za to zkrátka stál.

Úplně jiné zpracování Oblomova, než bylo to Krobotovo (zbytečně idealizované), a to v mnohém i zajímavější. Určitě přímočařejší a otevřenější vůči divákovi, živější, bez ironického odstupu, nepochybně i aktuálnější. Třeba v tom smyslu, že tahle interpretace - např. na rozdíl od ztvárnění DD - neváhá vyvolávat otázky, které tam nepřicházely.
Herecky mě oslovil kromě Isteníka, chvíli melancholického a chvíli až extatického (který zjevně dobře plní režisérčino zadání) i výborný Jan Meduna. Vondráčkova postava se naopak držela hercovy (už poměrně časté) manýry, čímž mě nudila.