Profil uživatele

Janis

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 12 % (169)
Lukáš Dubský: 12 % (121)
Helena Grégrová: 13 % (110)
Jan Pařízek: 13 % (120)
Jiří Koula: 13 % (121)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.5.2023)
Obtížné téma sexuálního násilí, typická režie Kamily Polívkové.
Ta klade před diváka nelehké otázky a naopak od něj očekává otevřenost, přemýšlivost, porozumění. Herectví Jana Ciny ale zaujme i diváka méně trpělivého a je hlavní ozdobou téhle inscenace. Cenný je i závěrečný "filmový" příběh Chlapce...., který divákovi trochu přibližuje realitu chlapcova života, důvody toho, proč se stal dětským prostitutem, jeho frustrace, důvody sebevraždy.
Konečně předloha, kterou jsme neznali, nás zaujala natolik, že si ji v rámci samostudia :) ještě vyhledáme.
Viděno na hostování v Brně - díky za něj i za večer.
(zadáno: 11.10.2010)
75%
Trochu úchylné téma, jak se později vyjeví, a taky náročná hra. Určitě není pro každého, ale stojí za vidění.
(zadáno: 11.10.2010)
Zábavná komedie, vtipné a tak trochu kabaretní. Oceňuji nasazení herců a jejich výkony.
(zadáno: 11.10.2010)
Logicky především hudební věc, velmi pěkně výtvarně udělaná. Délka přijatelná i pro děti (cca 1 hod.), mně osobně ale rozkouskování mše do oddělených části, mezi kterými jsou taneční čísla, mluvený text apod., přece jenom trochu rušilo. Na rozdělení původně kompaktního tvaru je ale koncept tohoto představení postaven...
(zadáno: 11.10.2010)
Komorní a kultivované představení s tradičně spolehlivými výkony herců, racionální a nekomplikovanou dějovou linkou, které určitě doporučím.
(zadáno: 21.10.2010)
Tradičně vynikající výkony zejména mužské části souboru Dejvického divadla. Trochu složitější téma s ne právě jednoduše interpretovaným závěrem, hra mi nepřipadala úplně kompaktní, takže hodnocení jde spíš za herci než za hrou samotnou.
(zadáno: 7.11.2010)
Skvělé herecké výkony, zvláště vynikající Jaroslav Plesl. Příjemné staromilské téma, ale děj trochu moc útržkovitě zpracovaný, podle mě ke škodě věci, vznikla tak i občasná hluchá místa. To, co funguje ve filmu, může být v divadle matoucí. Hitchcockovské citace i hudba jsou pěkné a navozují komorní atmosféru starých černobílých filmů, některé vtipné nadhozy - Ptáci v samém závěru - mi přišly už laciné.
(zadáno: 7.1.2011)
Velmi pěkná, stylová hudba a překvapivé herecké výkony. Zejména ten Evy Novotné. Myslím, že Marnie je jedno z nejzajímavějších brněnských představení poslední doby, ačkoli ze začátku chvíli trvá, než se člověk zorientuje v ději. Což patrně souvisí s převzetím filmové předlohy.
(zadáno: 1.2.2011)
Krásné kostýmy a výtvarné zpracování.
(zadáno: 11.3.2012)
Na Leara jsme šli po čtení převážně negativních hodnocení se smíšenými pocity. Nejvíc nás nakonec překvapilo, jak málo zůstalo ve hře z té původní. To je nejspíš největší problém: režisér vytvořil komplikované představení, výtvarnou a hudební koláž s mnoha symbolickými odkazy, rozsáhle doplněným textem, ale bez souvislého děje. Pokud divák není poučen o Learovi předem, a to důkladně, je obtížné Nebeského výkladu porozumět. Od opakované návštěvy divadla ale kontroverzní pojetí odrazuje, přičemž nejvíc - zdá se - šokuje, že jde o inscenaci v Národním.
Z hereckých výkonů ten Prachařův skvělý.
(zadáno: 7.11.2011)
Moderní paralela na Gogolovy Hráče.
Charakter postav a zejména sdělení příběhu ale nemají tu vypovídací hodnotu a nadčasovost, pro mě obojí málo čitelné. Můj dojem z přestavení nejlépe odpovídá názoru jednoho z přispěvatelů: "Průměrná hra, na kterou by člověk nejspíš rychle zapomněl.., ale znamenitá souhra všech herců..z představení udělala..zážitek." První půle snad o něco lepší, než druhá, ve které je taky víc křiku a hádek, a konečně i ten poker.
Připomíná Ucpaný systém: agresivita a vulgarity, hra jako náhražka války, jednoduchý mužský svět... a tentokrát i to výlučně mužské obsazení.
(zadáno: 6.4.2012)
Tohle představení jsou fakticky dva monology za sebou - první Goebbelsův (M. Pechlát) a po něm ten Baarové (G. Míčová). Postavy spolu nijak nekomunikují, což je, zejména v první části - než si zvyknete - trochu náročnější. G. Míčová mě ale svým výkonem velmi pozitivně překvapila, Martin Pechlát se mi též líbil, jenom se k jeho typu postava Goebbelse úplně nehodí. Představení ale velmi dobré.
(zadáno: 3.3.2013)
65%
(zadáno: 28.4.2013)
Zpočátku trochu křečovitá podobenka o přežívání za normalizace, která postupně graduje až k bizarnímu a bezvýchodnému (pro hl. hrdinu) finále. Fingerův ředitel je sympatický, přiměřeně bezcharakterní proutník, který má jisté autobiogr. rysy. Nemůžu se zbavit pocitu, že se tu Kundera vyrovnává i se svým (dnes známým) selháním, se spoluprací s STB, když v závěru vykresluje egocentrického ředitele nejen jako oběť vlastních vášní a katarze ze sexuální "msty" (opakuje se motiv z Žertu, který Kundera akcentoval dvojsmyslným názvem), ale především o poznání defektnějšího okolí.
Vynikající předloha.
(zadáno: 26.5.2013)
Jedna z nejlepších věcí v současném Činoherním klubu. Ano, není sice tak zábavně odpudivá jako některé scény Boha masakru, ani nemá tolik Vetchého hereckých exhibicí jako Maska a tvář... ale připadá mi velmi celistvá a režijně (ve srovnání s ostatními zdejšími kusy, jež jsme měli možnost vidět) poměrně kompaktní.
Nárožného dominantní výkon byl přesvědčivý, z ostatních (většinou rozsahem podstatně menších) rolí se mi hodně líbila Otla Lady Jelínkové. Závěrečné scény mi připadaly trochu pokažené nebo nedotažené.
75%
(zadáno: 15.9.2013)
Zaujalo mě jemnější, ne tak šlehavé zpracování české klasiky, které se mi (i proto) zdálo víc "moravské," baladičtější. Včetně výběru těch lyričtějších z českých hudebních motivů, a taky tlumenějších barev kostýmů, což obojí očekávám u českého folkoru (s prominutím) kapánek uřvanější, než bylo tady.
Skvělá byla Hartlova postava krejčího Fialy, pitoreskního mužíčka, pokřiveného fyzicky i psychicky. Svému typu výborně odpovídal i M. Donutil, který se mi líbil, pokud nesklouzával k projevu Truffaldina ze Sluhy dvou pánů. D. Prachařovi ale podle mě komická role mazaného Habršperka moc nesedla.
(zadáno: 2.10.2013)
Drábkův facelift Shakespeara má tvar moderní popiny, zábavné koláže, bezstarostně parodující všechno vč. vlastní předlohy: mnoha citacemi, jednoduchými gagy, současnými narážkami vtaženými sem bez hlubší souvislosti. Stojí na skvělých hercích, zejm. Štorkové. Do přestávky svěží zábava, pak koncepci dochází dech a ve chvíli, kdy moralizuje (Wildeova báseň, monolog o obětech válek, závěrečný "filosofický" proslov), shazuje už jen sama sebe - kýčovitým sebedojetím, afektovaným patosem, maloměšťáckými emocemi. Škoda.
Zbytečný je i "moudrý nadhled" postav z forbíny (žabák-Werich) na svět lidí.
(zadáno: 2.11.2013)
65%
"Nový" Činoherní klub bez tradičních hvězd, naopak s programově jiným souborem (zde herecky vynikajícím) a jiným - expresivním, divokým, vášnivým, provokativním kusem.
Jen mi k tomu nesedělo zpracování, jež původní vyzývavost a sžíravou břitkost hry (tu zjevně podporuje vážně míněná, dramatická hudba první části, stejně jako symbolická, psýchu-společnosti-analyzující scéna) postupně utlumuje, otupuje až k fraškoidnímu, křečovitému závěrečnému extempore. Jako by původní komedie byla jen kulisa pro režisérovu vlastní projekci.
Chyběla mi jasná katarze. Cením herectví, na ČK skvělou scénu.
(zadáno: 8.11.2013)
Studie jednoho charakteru a aktuální variace na typ Mefista spíš než výpověď o budoucím či přesněji současném Rusku (např. dle komentářů E. Lucase putinovská realita předčí (ale jinak) Sorokinovy obrazné vize).
Režisér je velmi náročný k herci: požadavky na text, fyzický výkon a ještě herecký výraz... nedovedu si představit sebe takto intenzivně "v práci." Dobrý stvořil zvrácenou figuru, ohyzdnost, která zcela ztratila vlastní lidství. Je otázka, nakolik i my ustupujeme ze svého, když sledujeme tenhle kus a vnímáme ho skrz negativní fyzické pocity.
Silné. Vlčí zpěv i scéna velmi působivé.
(zadáno: 16.12.2013)
Ačkoli zcela rozumím režisérově snaze krátit a "aktualizovat" Havlův text, myslím, že se zásahy úplně nepovedly a inscenaci v jistém smyslu i uškodily (skoro se mi zdá, že mladším mohly Havla víc vzdálit).
Javorského výkon byl ovšem dominantní a chvílemi mimořádný, pro mladého diváka ale věc zůstává těžko stravitelná. Jak se ostatně ukázalo při naší návštěvě ND, kdy třicátníci během(!) představení arogantně komentovali kvalitu inscenace, ostentativně odcházeli uprostřed děje i během děkovačky.
Jinak manipulace s publikem - připomínka nucené socialistické "zábavy" - mě slušně mučila...
(zadáno: 15.1.2014)
65%
Velmi náročná hra ve verších, divácky nevděčná. Přesto dobrá věc pro ND a velký krok Mah. činohry.
Režisér jinotajnou hru adresoval (i pražským) městským intelektuálům, ačkoli na ně (výslovně i na novináře) míří ostnem s výtkou spoluviny za současný spol. marasmus (kocovinu po předchozí veselce, nezřízeném hodování). Řeší i soudobé rozdělení měst a venkova jako nositele přirozenosti a tradice (i husitské), obojí ale selhávají v ochotě/síle situaci změnit. Symbol ztracených klíčů (k revoluci) je neméně hořký.
Velmi vizuální, hudebně, pohybově silné.
Rychlíkova hořká suplika národu.
(zadáno: 24.1.2014)
Velmi zajímavá inscenace. Upozorňuji ovšem, že hodnotím pouze po shlédnutí tv záznamu (který většinu her poškodí, ubere jim autenticitu).
(zadáno: 15.4.2014)
Drábek je mistr estrádní satiry, který ovládá svou parketu. V divácky úspěšné Kouli ale stvořil nejen coververzi té minulé, ale i obraz dnešní masové zábavy.
Pokud se oprostím od nekorektností a jízlivostí (hlavně vůči ženám, zvláštní), která je jeho hrám i postavám vlastní, můžu se bavit. Nadchly mě výkony Zapletala (senior), Lubica Valchařové, Tlachecí Sedlárové. Silný soubor. Že eruptivní herecký talent Tomicové utáhne celou hru, netřeba opakovat.
Výborná i hudba. Přetažené délce (zvl. po přestávce) rozumím tak, že za své peníze musíme zvládnout plnou porci, jako u Televarieté. Ok, beru.