Janis

Hodnotím pouze na základě shlédnutí tv záznamu.

75%
K tomuhle představení už tady bylo asi řečeno vše...
Intimní a lidský, jakoby všední a jakoby banální příběh o mezigenerační pomoci, nepochopení, předsudcích, ale nakonec i porozumění a vzájemném obohacení...
Herecky vynikající Zindulka, nicméně zpočátku jsme měli místy problém mu rozumět, ačkoli k jeho postavě staříka to mrmlání přirozeně patřilo.
Určitě stojí za to vidět, na to, že jde o zájezdové představení, má - především díky St. Zindulkovi - výbornou úroveň.

55%
Hodně se mi líbila scéna a výrazné byly i výkony ženských představitelek - T. Groszmannové, K. Apolenářové a samozřejmě H. Briešťanské. Zklamalo mě ale proškrtání hry, které ji sice zkrátilo na příjemných 1:35h, bohužel ale značně poničilo její strukturu, ubralo jí dějovost i zábavnost. A i ta mravní linka se nakonec stala jednosměrnou a šablonovitou. Takže i když na režie M. Glasera vždy s chutí zajdu, toto zpracování hodnotím jako rozpačité.

Téma hry předem lákalo, ale eklektická scéna jako první z úvodních vjemů trochu překvapila (nejvíc asi plyš, který tak kontrastuje s tématem války). Ale nakonec ji beru, barevnost je originální a využití zástěny pro zobrazení vzdálených scén války nápadité a velmi působivé.
Vlastní dramatizace není jednoduchá, v první části ani nedrží moc při sobě. Pilíři hry jsou herecké výkony starších mužských bardů (včetně nejvýraznějšího T. Šulaje), zaujala mě ale i postava Hostivíta v podání H. Drozdové.
Na scéně ovšem bylo i dost hereckých deklamací namísto přesvědčivého projevu, jejich aktérům to moc nevěřím. A i to pro mě ubírá hře na zásahu.

Směs nesouvztažných scén. Pro mě bohužel jen prázdná exhibice, nuda, kýč.
Autorský tým Viceníková, Štědroň by asi objasnil (viz ČT), že to je jen "smutným obrazem toho, že tento divák není otevřený a není schopen přistoupit na jejich cestu," protože dělají výhradně "moderní, progresivní, konfrontační a angažované divadlo" a dělají ho "netradičně, tudíž se bohužel setkávají i s negativní kritikou" nebo s tím, "že se to nějaké babičce nelíbilo," protože je zvyklá konzumovat jen "chlácholivé inscenace většiny českých divadel.."
Ano ano, rozumím, dík za vysvětlení, to bude nejspíš můj případ.

Ano, Šulajův Dr. Stockmann působí velmi idealisticky a rozevlátě, v prvních chvílích mě to trochu překvapilo, ale proč ne. Osobně se mi v téhle ibsenovce hodně líbila K. Zetelová, P. Hromádka, a nejvíc snad David Vaculík (hlavně v roli Aslaksena).
Nicméně herecky opět velmi vyrovnané, jak jsme u Slováckého divadla zvyklí, režijně také zdatně uchopeno, "interpretační" vsuvky mi přišly osvěžující a vstřícné k publiku.
Díky za večer.

65%
Oceňuji prostor, který byl dán mén známé režisérce a také její schopnost vyjádřit v přestavení velmi dobře emoce.
Zajímavá inscenace, určitě stojí za vidění.

Půvabné a rozpustilé dílko, které je nepochybně osvěžením repertoáru brněnského ND. Ačkoli jde o nenáročný kus, může zdatně doplnit ty vážnější pilíře reperoáru. Pěkné byly herecké výkony (nejvíc se mi asi líbil pyroman Martina Siničáka a Cherry Isabely Smečkové Bencové), vydařila se i scénografie. Jen možná někdy prospěje méně ukřičeného projevu, který je z prken současných scén tak často slyšet (ačkoli ano, rozumím, do blázince trocha řevu přirozeně "patří").

Scéna vydařená, i orchestr odvádí dobrou práci. Zdálo by se, že v kombinaci s výbornou hudbou K. Svobody půjde o zaručený úspěch.
Bohužel neděje se tak. Inscenace postrádá tmel a pevnou linku, nutnou k tomu, aby divák, který nezná tv předlohu (děti...) pochopil, o čem se hraje.
Ačkoli se kus uváděný na Hudební scéně snaží napodobit film, balancuje nakonec spíš na hraně (sebe)parodie - za všechny J.Matějka jako Karel IV. Ani všechny pěvecké a herecké výkony (vyjma spolehlivé I.Vaňkové či J.Mazáka) nejsou na úrovni, která by měla být pro MDB nepodkročitelným standardem.

Komorní verze tohoto stále velmi aktuálního příběhu (o skutečné svobodě ženy a o vyrovnávání se s jejím obětováním na oltář rodiny, respektive o smyslu téhož) mě úplně nebavila. Snad proto, že zúžením na dvě postavy inscenace nabrala i pár hluchých míst. Současně mi toto podání Ibsena připadalo ochuzené v dějové výstavbě i v pregnantnějším vysvětlení mezilidských vztahů, tak jak to autor umí. Např. by se mi líbila méně plochá charakteristika Torvalda.
Ale za vidění stojí.

Oceňuji pobavenou ironii, se kterou režisér mnoho scén zpracoval, a myslím, že se tím manželským dramatem (ze současného pohledu možná už jen "manželským dramatem") docela pobavil. Pro mě to byl (nejen) díky němu a výborné (a pro mě dosud skoro neznámé) Tereze Dočkalové vydařený večer.
Souhlasím s názorem K Jírové, i na mě udělala tahle inscenace Palmovky podobně silný dojem.

Po letech, v 9/2013 znovu shlédnutý Oblomov - jako by se jeho postava mezitím proměnila. Původně mi připadal jako líný budižkničemu, třtina ve větru co se nechá ovládat přáteli, milenkou, okolnostmi..
Teď se zdá, jako by Trojan postavu v čase posunul směrem k pasivnímu, konzervativnímu, ale i emotivnímu introvertovi, co chce jen žít tak, jak je mu vlastní, dle svých možností. Tento Oblomov se střídavým úspěchem odolává okolí, jež se ho neustále snaží manipulovat podle vlastních představ a kterému ovšem on není schopen říct jasné ne.
Jinak souhlasím, z hry je absurdní groteska. Podmanivá.

Úplně jiné zpracování Oblomova, než bylo to Krobotovo (zbytečně idealizované), a to v mnohém i zajímavější. Určitě přímočařejší a otevřenější vůči divákovi, živější, bez ironického odstupu, nepochybně i aktuálnější. Třeba v tom smyslu, že tahle interpretace - např. na rozdíl od ztvárnění DD - neváhá vyvolávat otázky, které tam nepřicházely.
Herecky mě oslovil kromě Isteníka, chvíli melancholického a chvíli až extatického (který zjevně dobře plní režisérčino zadání) i výborný Jan Meduna. Vondráčkova postava se naopak držela hercovy (už poměrně časté) manýry, čímž mě nudila.

Zhmotnělá vzpomínka na varietní představení z dob jejich počátků, s poblikávajícími el. lampami. Pro mě i připomínka jedné staré dětské vystřihovánky.
Krasojezdkyně, vrhači nožů, drezůra, silní lamželezové i kabaretiéři, to všechno Formani nachystali, vždycky s douškou humoru. Nechybí přehlídka lidských bizarností a malformací (chlupaté ženy, mořské panny...), přesně to, čím kdysi ohromovali diváctvo i kočovní kabaretiéři na svých štacích.
Barvité, imaginativní, nostalgické a ano, burleskní.
Mám vtíravý pocit, že Obludárium viděla i Conchita Wurst, vítězka Eurovize.

Pro mě zklamání.

Aktualizace evokuje prostředí (nadnárodních) firem, kde vedle oficiální firemní kultury roste i ta paralelní. Na firemních večírcích se unifikují postoje, v kuřáckých pauzách u popelníků bují předsudky, xenofobie ("firemní vtipálek" a (duševní) mrzák Šašek), šíří se zaručená pravda, která destruuje kariérní postup jiných, lehce se podléhá (Othello) intrikám a manipulaci kolegů.
Autorsky dobré, úpravy textu beru. Fajn "lounge" hudba, symbiotická s tím unifikovaným a přesto velmi konkurenčním prostředím, kontrastující s bublajícími emocemi.
Práce s herci mě trochu zklamala, Desdemona ok.

65%
Upřímně oceňuji tuto poctu Radokovi, mísící divad. techniky, časové sekvence... a odkazující tak i k jeho postupům.
Výborné je především herecké ztvárnění, některé laškovné etudy manželů (např. Pan Knap a Knop, Vltava..) dokonce brilantní.
Ale letušky či Souvenirs mi připadaly jak vytržené ze Zuskova Sóla pro 3. A taky nesedělo užití neosobní, teskné scény z 1. části (v té je ok) v Otvírání studánek. Namísto aktuálního provedení Otvírání studánek se sborem a hudebníky by mi víc konvenovalo shlédnutí Radokovy pův. kompozice (krátce se objeví v projekci a působí v inscenaci jako zjevení).

Herecky ok, kostýmy taky. Pár výborných retro-gagů a nostalgických připomínek z minulosti. Nuda to asi nebyla, ale jinak slušnej bizár.
Jen musím přiznat, že mi pořád ještě nedošlo, o čem že to vlastně bylo, představení postrádalo dějovou linku...
Údajně faustovský příběh, hm. Navštívili jsme skutečně tohle představení?

Minimalistická výprava a dva herečtí bardi. Ungelt.
Hra v mnohém připomíná Deštivé dny, je (jakýmsi paralelním) hereckým dialogem dvou mužů (s režisérem tří), nyní ovšem jde o starší generaci a ta řeší i jiné problémy, adekvátní jejich věku.
A tenhle nepřímý herecký dialog mezi generacemi (počítám v to i realizátory Deštivých dnů) se mi líbí.
Žoviální, mírně obhroublý Halpern (brilantní Petr Kostka) a korektní, distinguovaný Johnson připomínají postavy z Deštivých dnů i typologicky. A funguje to obdobně, i když téma je smírnější. I Smočkovu režii považuji za vydařenou.

Silné a po podstatě jdoucí herectví a k tomu humor černější než černý (který byl někdy hůř stravitelný i pro mně, pravda).
Přesto mi v druhé části (celkem 3:15h dlouhého představení vč. přestávky) připadalo, že by některé (policejní) scény mohly být prokráceny.
Ale rozhodně stojí za shlédnutí, jen přijdťe odpočinutí, vzduch bude těžký.

Vpodstatě se shoduji s názorem J. Pařízka.
Velmi podařená věc a ano, "postmoderní," jak si asi vytkli Burani za cíl (a jak z Isteníkových úst zaznělo). Syntéza různých pohledů a menších paralelních příběhů do jedné bohatší, ale měnlivé struktury.
Burani dokazují, s jak skromnými prostředky a s jakým (zdánlivým) málem lze dělat kvalitní a současné divadlo: herecký um a sebevědomí, společné zaujetí, jasná idea a zájem realizovat ji hravě, vizuálně poutavě, s použitím aktuálních postupů, pracujících mj. s přeskakující pozorností mobilové generace.
Nenechte si ujít, tahle parta si to zaslouží.