Janis

Dramatizace Gogolovy vynikající předlohy vůbec není špatná, jen místy koketuje s podbízivostí a primitivním humorem, což jí podle mého nesvědčí, podobně jako nevýrazné obsazení.
Až na Michala Dlouhého, který umí dát některým scénám punc jiné ligy.
Velmi silně působí závěrečný výstup Ichareva a karetní scény: ač mají omezené dialogy, hudba skvěle buduje napjatou atmosféru.
Sehraným hercům by pomohlo trochu pevnější vedení, méně přehrávání (byť zde jen nevýrazné a jen občas), uřvanosti, víc civilnosti. Tam, kde tomu tak bylo, bylo i představení silnější a koncentrovanější.

Překvapilo mě vynikající herecké zpracování, které dělá ze zdánlivě banální, současné komedie z manželského života velmi autentický divácký zážitek.
75%

Osobní přiběh jednotlivce (žen, chudých imigrantek), který zrcadlí jeho nemohoucnost na pozadí obřího světového dramatu, přes odhodlání mu čelit.
Líbily se mi kostýmy, korektní byla i scéna. Herecky nečekané a podařené ztvárnění bodré, emotivní židovky H. Maciuchovou, dobrá i kontrastně strohá irská katolička Bydžovské. A osvěžující S. Rojková.
Přemýšlím-li o tom, dělá-li Ungelt hry pro 2-3 herce, nemohl dosáhnout o mnoho víc: herecky je hra vydařená, tematicky se Ungeltu také dařilo (podezírá-li ho někdo i teď z komerčnosti, pak už jde asi o předpojatost).
Pro mě dnes silný zážitek.

Velmi osvěžující, nostalgicky zpracované dílko s přitažlivou dávkou humorných až sebeironizujících tónů. Pěkně zasazeno do předválečné reality. Velmi zábavně jsou představeny jednotlivé charaktery postav, jak výrazově, tak kostýmně. Oceňuji vyrovnanost v hereckých výkonech i živý hudební doprovod v podání herců samých. Jak už bylo níže dobře popsáno, představení se postupně rozjíždí a graduje, pro mě byla vrcholem scéna u totemu.
88%

75%
Mě ta koláž kupodivu dost bavila, i přes všechny výhrady (které tu jiní už celkem dobře popsali). Především kvůli své zábavné hravosti, ironii i zachycení určité dobové naivity (z dnešního pohledu úsměvné). A díky zajímavému autorskému uchopení a intenzivním hereckým výkonům, z nichž ten Majerův byl velmi přirozený, nezpochybnitelný.

65%
Oceňuji spíš čistší a uměřenější, tentokrát ne-našlehanou a ne-pompézní (jak bývá jindy obvyklé) vizualitu. A také výběr propracovanějšího, komplexnějšího textu, jehož dramatizované "převyprávění" je ovšem v první řadě obnažením režisérova vlastního světa a necítím v něm hlubší vztah k samotnému Camusovu textu (což bývá u režiséra a dramaturga skoro pravidlem) - o jisté bezradnosti ve vnímání jádra a sdělení, podtextu předlohy svědčí zvolený podtitul.
Dramatizace mě ale nijak zvlášť nezaujala.
Silnou stránkou jsou tu ale zcela jistě herecké výkony.

Zajímavě napsaná komorní hra ze strohého venkovského prostředí, hudebně velmi dobře dokresleno. Oceňuji i kostýmy.
Problém mi ale dělaly postavy Ženy a Hraničáře. Jejich stylizovaný, exaltovaný projev odpovídal snad chování současných mladých českých měšťáků, ne horalům z rakouského pohraničí poč. 20.st. Ti dva na mě působili dokonce silně psychopaticky, když fakticky neprožívali přirozené emoce, jen je přepjatě předstírali, ačkoli byli citově zcela ploší. Z toho pohledu pak nebylo v původně psycholog. dramatu moc o čem hrát, čímž se zpracování míjí se záměrem dramatika a vlastně i s hudbou.

Hudebně byl tento muzikál spíš nevýrazný, přesto se mi nastudování MDB líbilo. Pěkné choreografie company (tanec obstarává téměř výlučně, což je škoda např. pro talent O.Studénky), zajímavé i vizuálně, děj příběhu také odsýpal tak, že nebyl prostor pro nudu: podle mého velmi dobře režijně zvládnuto.
I.Odehnalová se mi líbila víc pěvecky, M.Němec mě pěvecky překvapil, kladně. Spolehlivé výkony podal A.Březina, S.Slovák, K.Pekar, J.Apolenář.
Škoda, že jsme neviděli Z.Herfortovou jako Odu, ale A.Březinová v alternaci se stále víc profiluje jako komediální talent a její možná nástupkyně.

Je sice pravda, že by se mi líbila propracovanější výprava, ale uvědomuji si, že tato scéna stále působí v poloamatérských podmínkách a na hranici finančního přežití (kéž by si nová garnitura brněnského magistrátu dokázala trochu víc vážit tohoto divadla). Takže toleruji a hodnotím především za to nejviditelnější - za silné herecké výkony, režii, dramaturgii.
85%

Letní plážová verze klasiky rozehrává "dovolenkový" příběh z bohatší společnosti, bavící se, někdy přiopilé a nepříliš vázané. Nálada inscenace je velmi uvolněná, stejně jako společnost. Tahle přirozená modernizace se mi líbila, taky latinskoamerické rytmy, kostýmy, scéna letoviska.
H. Dvořáková předvedla Beatricii jako odlišný typ, než je sama, s dost ostrým jazykem. Oceňuji. Beru i to šňupání koksu a lascivní scény (k nevázanému létu smetánky patří) a snad i švejkovské postavy policajtů, co si sice pletou cizí slova, ale pravdu shodou náhod odhalí.
Hravé, ctí původní náladu díla W.S.

Mně se tahle žoviální a lehce pokleslá hudební fraška, pohrávající si s Moliérovou předlohou, líbila. A na rozdíl od L. Dubského si myslím, že režisér chtěl Tartuffa inscenovat právě takhle nevázaně, jako frašku, je to Moliére.
Velmi příjemná živá, trochu šantánová hudba, oceňuji i sebeironizujíci odstup a úhel pohledu, nebo to, jak zjednodušeně a současně lehce, zábavně a uvolněně byla tahle klasika vykuchaná a převyprávěná. Docela osvěžující v porovnání s jinými - málem už zkostnatělými - interpretacemi.
Takže fajn dílko, dík.

Oceňuji účast T. Šulaje, roli v NDB si vysloužil dávno.
Hra vyšla jako "Opráski sřeckí hystorje," zkazka o ignorantovi pro ignoranty. Děj redukován na zákl. téma (jeho předestření trvá předlouhých 1:35) a egosvět 1 osoby. Autoři se plně soustředí na zábavnost, vnějškovost, strojenost: přepjatá gesta, patos, hysterický pohyb. Vrostlé myšlení reklamy. O obsah (slov) okázale nejde. Oidipús (jak mohla ta karikatura prospět Thébám?) je odhrkává, přehlušován hudbou, hluky, látkou na hlavě.. Přihlouplé metafory "krev na rukou, rozsvítilo se..."
Nezamýšlený autoportrét jedné (divadelní) generace.

Minimalistická výprava a dva herečtí bardi. Ungelt.
Hra v mnohém připomíná Deštivé dny, je (jakýmsi paralelním) hereckým dialogem dvou mužů (s režisérem tří), nyní ovšem jde o starší generaci a ta řeší i jiné problémy, adekvátní jejich věku.
A tenhle nepřímý herecký dialog mezi generacemi (počítám v to i realizátory Deštivých dnů) se mi líbí.
Žoviální, mírně obhroublý Halpern (brilantní Petr Kostka) a korektní, distinguovaný Johnson připomínají postavy z Deštivých dnů i typologicky. A funguje to obdobně, i když téma je smírnější. I Smočkovu režii považuji za vydařenou.

75%
Uvolněná, osvěžující zábava s autobiografickými prvky a osobními vklady (za což přidávám v hodnocení), a hlavně s pěknými hereckými výkony.
Velmi pozitivně mě překvapila Blanka Popková, kterou jinak neznám, její postava ale byla předvedena (pro mě) nečekaně přesně. Ostatní dámy taky výborné, tradičně vynikající i Michal Dlouhý.
Jen režii si představuji o fous koncentrovanější, nicméně akceptuji - jde přece jen o trochu živelnější typ představení.

Herecky velmi dobré (velmi se mi líbil Maršálek, Drozda i Venclovská). V některých chvílích zajímavě čtená předloha režisérem, stejně jako osvěžující užití trojího opakování. Scénu a kostýmy beru jako fér, i když mě úplně neohromily. Ale ani nevadily, vlastně byly "tradičně hadivadelní."
Oceňuji, že při vší snaze uvést text moderněji jej autoři stále ctili a nepřehlušili vlastní sebeprezentací.
Příjemné překvapení. 75%

Štěstí, že inscenace se hraje už tak dlouho. Jinak by se mi skutečně asi nepodařilo potlačit to silné nutkání snížit hodnocení o dalších 10%. To kvůli scéně postavené opravdu mimořádně sterilně, bez snahy poskytnout divákovi i nějaký výtvarný či vizuální prožitek.

Aktualizace evokuje prostředí (nadnárodních) firem, kde vedle oficiální firemní kultury roste i ta paralelní. Na firemních večírcích se unifikují postoje, v kuřáckých pauzách u popelníků bují předsudky, xenofobie ("firemní vtipálek" a (duševní) mrzák Šašek), šíří se zaručená pravda, která destruuje kariérní postup jiných, lehce se podléhá (Othello) intrikám a manipulaci kolegů.
Autorsky dobré, úpravy textu beru. Fajn "lounge" hudba, symbiotická s tím unifikovaným a přesto velmi konkurenčním prostředím, kontrastující s bublajícími emocemi.
Práce s herci mě trochu zklamala, Desdemona ok.

Scéna vydařená, i orchestr odvádí dobrou práci. Zdálo by se, že v kombinaci s výbornou hudbou K. Svobody půjde o zaručený úspěch.
Bohužel neděje se tak. Inscenace postrádá tmel a pevnou linku, nutnou k tomu, aby divák, který nezná tv předlohu (děti...) pochopil, o čem se hraje.
Ačkoli se kus uváděný na Hudební scéně snaží napodobit film, balancuje nakonec spíš na hraně (sebe)parodie - za všechny J.Matějka jako Karel IV. Ani všechny pěvecké a herecké výkony (vyjma spolehlivé I.Vaňkové či J.Mazáka) nejsou na úrovni, která by měla být pro MDB nepodkročitelným standardem.

Velmi zajímavě napsaná předloha podle mého souboru NDB úplně přesně nesedla. Nebo ji nedokázal využít stoprocentně. Ačkoli v komorním příběhu se zajímavou scénou a střídmými kostýmy účinkují takové herecké osobnosti jako M. Sláma, P. Halberstadt ad., režisérovi se z nich (dle mého) nepodařilo dostat víc než spíš standardní, povšechné výkony.
Dvouapůlhodinová inscenace postrádá dynamiku a bohužel mě už před přestávkou celkem nudila. Nebo za tu ospalou atmosféru Mahenky může obvyklý přetopený sál?
Každopádně volbou dramatu jde Mahenova činohra dobrým směrem.

Mně osobně to přišlo režijně slabší, jakoby ta práce režiséra nebavila. Herci ok, ale hlavně ze začátku jakoby nebyli vedeni, zpracovali si role sami doma, pak se to tak nějak hromadně slepilo... byli nepřesní a v rámci celku rozklížení. O slabším a spíš roztržitém, pro mě příliš nesdělném podkladu, který postrádá hlubší tmel, nebo třeba přesnější katarzi, se mi nechce dál rozepisovat. Nejvíc mě na tomhle všem bavila hudba, i když jí bylo hodně málo.
Bohužel, pro mě celkem zklamání.
Ale dost možná to všechno bylo i tím, že jsme šli na představení na zájezdě...?!

Komorně pojatý, ale sympatický, humorně odlehčený a výtvarně a režijně vydařený muzikál (černobílé retro s inspirací komiksem a snad i Jessií). Vyniká komediální talent A. Slaniny i J. Apolenáře, pěvecké a pohybové výkony R. Vojtka i pěkné gangsterské/ stepařské scény. Tradičně výborný M. Isteník v (pro něj netradičně) menší roli. Určitě stojí za vidění, a to i pro děti od cca 10 let.

Divácky náročná dramatizace. Tandem HB+ŠO představuje další svět lidských masek, karikatur a živých mrtvol, nyní v bizarní "hře o duši," které dominuje mefistovský M. Isteník (zde i asistent režie). Přesto lze vnímat zaujatou spolupráci všech profesí. Hudby, submisivní až niterné scény, efektního, ale kultivovaného kostýmérství. Skvělé "taneční" kreace. Vynikající i herecky, ač většina postav spíš upozaděna.
Hra, která rozvíjí motiv cesty, ústí v nečekaný závěrečný apel vůči putinovské hrozbě. Výtvarný akcent na rudou oponu s věncem = aluze na soc. znak a vlajku?
(Psáno z předprem.)