Janis

Hravé a imaginativní, i přes jednoduché výrazové prostředky ve mně představení vyvolalo silné emoce.
Bravo! Jak "jednoduše" a přirozeně lze vytvářet silné dramatické umění.

Dost náročné (a pro trpělivého a náročného diváka určené) představení, rozdíl mezi kvalitou hlavních představitelů Roden - Uhlířová je bohužel příliš viditelný.

Pro mě bylo dnes na Jezerce docela zklamání. I přes pěkné výkony Hrzánové, Holuba, Hrušínského ztratila inscenace v tomto zpracování svojí osu a stala se tuctovým příběhem, který nedrží při sobě.

Poutavě zpracovaný příběh, který si zaslouží divákovu pozornost, dramaturgicky dobře zvládnutý, navíc výborná volba pro Mahenku. (Osobně mi trochu chyběla ta zvláštní, osudová pointa s Pavlovým dítětem, ale kdo nezná předlohy, tomu jistě nechybí.)
Zdařilé a vyrovnané byly herecké výkony, např. ten Siničákův (a to nemám na mysli jen fyzické ztvárnění), pochválit musím tentokrát za drobnou roli i P. Doucka, nespoutaná Štěpka Hany Briešťanské mě chytla víc než ta od Janžurové.
Podařené kostýmy včetně klobouků atd.
A točna mně osobně nevadila, spádu děje totiž posloužila dobře.

Dobré herecké výkony, ale tematicky složitější hra.

Současná a mimořádně povedená adaptace Čechova, která nás i přes značnou délku hodně bavila. Cynická ironie i černý humor inscenaci osvěžují, nicméně i bez nich je tohle podání ruské klasiky živé a bohaté. Režisérovi gratuluji, stejně tak hercům - jejich výkony byly vážně znamenité a vyrovnané. Nejsilněji na mě zapůsobila Táňa Medvecká, jejíž účast Zábradlí velmi pomohla, a také Igor Chmela. Myslím, že jeden z nejlepších současných kusů DNZ.

Herci hrají velice soustředěně a s upřímným respektem k městu i lidem, jimž bylo osudem. To je asi největší klad inscenace, tedy společně s intimní atmosférou, kterou se podařilo vytvořit, a také s námětem, jenž je výsekem lokální historie na pozadí středoevropských dějin.
Osobně opravdu oceňuji tuhle drobnou poctu básníkovi a jedné z neprávem upozaděných osobností Brna.

75%
Z detektivky má tenhle psychologický příběh, vyprávěný z pozice dospívajícího školáka, jen málo. Vynikající V. Blahuta spolu s A. Antalovou (její ztvárnění matky např. ve scéně s vláčkem bylo pro mě tak emotivní, že ani těch slz už nebylo zapotřebí) a dalšími stvořili jímavý a důvěrný příběh, ve kterém komické situace vznikají přirozeně, z rozdílů mezi realitou viděnou očima dítěte s handicapem a očima dospělého.
Přímočaře realizované, podařené, silné představení.

Rozumím, že mladá generace nemůže sdělení této hry a tedy její kvalitu dost dobře pochopit... Ale svým způsobem je to moc dobře.
My jsme inscenaci velmi ocenili, ačkoli 1. půle mohla být v mírně svižnějším tempu. Opravdu dobré byly herecké výkony, režie, hudba, scéna. A pro mě (po několikáté návštěvě představení JD) i pozitivní zjištění, že dnes zdaleka neplatí, že nejlepší divadla jsou ta v Praze nebo Brně. Naopak. Mediálně nejznámější scény se můžou inspirovat vyrovnaností a kvalitou, která je běžně k vidění na ostravských scénách, v Hradišti, Kr. Hradci nebo v ČB.
Takže dík za večer!

Mně osobně to přišlo režijně slabší, jakoby ta práce režiséra nebavila. Herci ok, ale hlavně ze začátku jakoby nebyli vedeni, zpracovali si role sami doma, pak se to tak nějak hromadně slepilo... byli nepřesní a v rámci celku rozklížení. O slabším a spíš roztržitém, pro mě příliš nesdělném podkladu, který postrádá hlubší tmel, nebo třeba přesnější katarzi, se mi nechce dál rozepisovat. Nejvíc mě na tomhle všem bavila hudba, i když jí bylo hodně málo.
Bohužel, pro mě celkem zklamání.
Ale dost možná to všechno bylo i tím, že jsme šli na představení na zájezdě...?!

Tohle dětské představení se u nás uvádělo v rámci festivalu, venku a v trochu nevhodném počasí, čímž mohla být kvalita představení ovlivněna. Moje hodnocení tedy berte s určitou rezervou.

Nevím, jestli tahle hra měla být parodií na Národní divadlo, výsměchem Grimmům, kteří jsou v záhlaví uvedeni jako autoři nebo urážkou dětských diváků, o kterých si tvůrci tohoto dílka zjevně myslí, že jim lze předhodit cokoli. Ale něco tak špatného už jsme dlouho neviděli (nejsme častí návštěvníci Mahenovy činohry, možná je to tady normou). Zdejší Popelka je nuda a umělecká trapnost, jejíž tvůrci použili některé momenty nebo výpravné prvky např. z Vánoční mše či Tří oříšků, aby sestavili slátaninu, při které se divák nemůže dočkat konce a stydí se za hospodskou úroveň divadla zvaného národní.

45%
Herecké výkony se mi velmi líbily, přestože z "mladých hvězd" byl v obsazení pouze J. Nosek. Jinak mě ale představení příliš nezaujalo. Přesmíru hudebních čísel, útržkovitý děj a naivní klišé (všichni co pracují v pornoprůmyslu, měli těžké dětství, komplikované vztahy v rodině, byli na sebe podivně emocionálně fixováni....). Ano, asi to měla být parodie, ale připadalo mi to spíš trochu blbé a ke konci i nuda. Takže možná kus pro mladšího a nenáročného diváka, který upřednostňuje muzikály.

Zvláštní, jak často šla hudba proti tomu, co a jak se hrálo...
A to ostatní: ano, jak už bylo řečeno - několikátá variace téhož. Takže kdyby vám předem neřekli, že to je o lásce, vůbec to nerozpoznáte....

85%
Líbí se mi, že v Ungeltu dávají prostor i starší herecké generaci, a stále víc vnímám, jak pečlivě tu vybírají hry přímo pro konkrétní herce. Jako by jim ty příběhy, role dávali darem. Je to velmi přátelské.
Komorní představení o starých lidech, kteří se vyrovnávají s možnostmi a omezeními svého věku, je melancholické, úsměvné a zároveň intimní. Vyvolalo silnou odezvu u publika, v němž převažovali starší diváci. Snad pro jim blízké téma, určitě ale i dík skvělým výkonům Kostky, Vránové a Mayerové, kteří vytvořili hořkosladké postavy. Mě moc těšilo vidět po delší době paní Vránovou.

Brilantní a inspirativní!!
Mnohovrstevnatá hříčka o počátcích (němého) filmu, která dokonalým způsobem využívá právě jeho prostředky (humor, zrychlené až trhavé pohyby, energický hudební doprovod, psané nápisy...), aby připomněla jeho průkopníka a trikovou podstatu jeho filmů. Stejným způsobem, jaký byl i jemu vlastní, tj. hravě a nápaditě. Obdivuji založení tématu: jak se GM (zdánlivě vetchý stařík, který má pořád dost espritu na škádlení ošetřovatelky) i smrt snažil přechytračit tím, co uměl dokonale: hravými tričky...
Fantastická hudba. Divadelní událost, kterou byste neměli minout.

Tahle inscenace měla pro mě nulovou výpovědní hodnotu. Tedy až na novinku v podobě ujištění, že umřu - tak dík za informaci.
Odosobněný, chladný kus, který nedojme (viz V. Rogalewicz) a nemá schopnost emocionálně zasáhnout (ne náhodou se ke zvolenému tématu staví tak nezúčastněně). I proto se zakrývá efektní, přepjatou vizualitou, poutá divákovu pozornost ironizováním, pózuje, eklekticky pracuje s hudbou. Pro mě dokonalý divadelní kýč.
Osobně oceňuji především vynikající výkon M. Koniga (jeho herectví začínám líp vnímat a obdivovat), výborná byla i D. Kaplanová a lehce ďábelský J. Žáček.

Jedna z nejlepších věcí v současném Činoherním klubu. Ano, není sice tak zábavně odpudivá jako některé scény Boha masakru, ani nemá tolik Vetchého hereckých exhibicí jako Maska a tvář... ale připadá mi velmi celistvá a režijně (ve srovnání s ostatními zdejšími kusy, jež jsme měli možnost vidět) poměrně kompaktní.
Nárožného dominantní výkon byl přesvědčivý, z ostatních (většinou rozsahem podstatně menších) rolí se mi hodně líbila Otla Lady Jelínkové. Závěrečné scény mi připadaly trochu pokažené nebo nedotažené.
75%

Trochu s odstupu a s nadsázkou inscenované, velmi pěkný výkon Milana Němce a překvapivě i mladé Elišky Skálové a Marca Salvadoriho.

Zpočátku trochu křečovitá podobenka o přežívání za normalizace, která postupně graduje až k bizarnímu a bezvýchodnému (pro hl. hrdinu) finále. Fingerův ředitel je sympatický, přiměřeně bezcharakterní proutník, který má jisté autobiogr. rysy. Nemůžu se zbavit pocitu, že se tu Kundera vyrovnává i se svým (dnes známým) selháním, se spoluprací s STB, když v závěru vykresluje egocentrického ředitele nejen jako oběť vlastních vášní a katarze ze sexuální "msty" (opakuje se motiv z Žertu, který Kundera akcentoval dvojsmyslným názvem), ale především o poznání defektnějšího okolí.
Vynikající předloha.

85%
Tohle představení se mi dost líbilo, zvlášť zkušenější generace v čele s Medveckou, Němcem, Mrkvičkou hrála skvěle, a emotivní výstup Arkadinové a Trigorina koncem 3.dějství mě naprosto uchvátil. Spleť lidských osudů, vykreslené charaktery, příběhy egoistických emocí a vzplanutých lásek, vzájemná manipulace...vše bylo autentické. Famózní Medvecká, Prachařův Trigorin asexuální i ovládaný, mladé herečky Žáčková, Borová mě bohužel nezaujaly. Drobné režisérské vsuvky (svítící svatozář, kmen..) snad reflektují i symbolismus hry, dělají ale složitou hru ještě hůř srozumitelnou.