Profil uživatele

Janis

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 12 % (165)
Lukáš Dubský: 12 % (103)
Michal Novák: 12 % (90)
Pavel Širmer: 12 % (142)
Helena Grégrová: 13 % (102)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 7.7.2014)
Hodnoceno na základě tv záznamu.
(zadáno: 21.9.2014)
Divácky náročná dramatizace. Tandem HB+ŠO představuje další svět lidských masek, karikatur a živých mrtvol, nyní v bizarní "hře o duši," které dominuje mefistovský M. Isteník (zde i asistent režie). Přesto lze vnímat zaujatou spolupráci všech profesí. Hudby, submisivní až niterné scény, efektního, ale kultivovaného kostýmérství. Skvělé "taneční" kreace. Vynikající i herecky, ač většina postav spíš upozaděna.
Hra, která rozvíjí motiv cesty, ústí v nečekaný závěrečný apel vůči putinovské hrozbě. Výtvarný akcent na rudou oponu s věncem = aluze na soc. znak a vlajku?
(Psáno z předprem.)
(zadáno: 29.9.2014)
Komorně pojatý, ale sympatický, humorně odlehčený a výtvarně a režijně vydařený muzikál (černobílé retro s inspirací komiksem a snad i Jessií). Vyniká komediální talent A. Slaniny i J. Apolenáře, pěvecké a pohybové výkony R. Vojtka i pěkné gangsterské/ stepařské scény. Tradičně výborný M. Isteník v (pro něj netradičně) menší roli. Určitě stojí za vidění, a to i pro děti od cca 10 let.
(zadáno: 27.1.2015)
Minimalistická výprava a dva herečtí bardi. Ungelt.
Hra v mnohém připomíná Deštivé dny, je (jakýmsi paralelním) hereckým dialogem dvou mužů (s režisérem tří), nyní ovšem jde o starší generaci a ta řeší i jiné problémy, adekvátní jejich věku.
A tenhle nepřímý herecký dialog mezi generacemi (počítám v to i realizátory Deštivých dnů) se mi líbí.
Žoviální, mírně obhroublý Halpern (brilantní Petr Kostka) a korektní, distinguovaný Johnson připomínají postavy z Deštivých dnů i typologicky. A funguje to obdobně, i když téma je smírnější. I Smočkovu režii považuji za vydařenou.
(zadáno: 17.2.2015)
Letní plážová verze klasiky rozehrává "dovolenkový" příběh z bohatší společnosti, bavící se, někdy přiopilé a nepříliš vázané. Nálada inscenace je velmi uvolněná, stejně jako společnost. Tahle přirozená modernizace se mi líbila, taky latinskoamerické rytmy, kostýmy, scéna letoviska.
H. Dvořáková předvedla Beatricii jako odlišný typ, než je sama, s dost ostrým jazykem. Oceňuji. Beru i to šňupání koksu a lascivní scény (k nevázanému létu smetánky patří) a snad i švejkovské postavy policajtů, co si sice pletou cizí slova, ale pravdu shodou náhod odhalí.
Hravé, ctí původní náladu díla W.S.
(zadáno: 22.2.2015)
Je sice pravda, že by se mi líbila propracovanější výprava, ale uvědomuji si, že tato scéna stále působí v poloamatérských podmínkách a na hranici finančního přežití (kéž by si nová garnitura brněnského magistrátu dokázala trochu víc vážit tohoto divadla). Takže toleruji a hodnotím především za to nejviditelnější - za silné herecké výkony, režii, dramaturgii.
85%
(zadáno: 8.4.2015)
Osobní přiběh jednotlivce (žen, chudých imigrantek), který zrcadlí jeho nemohoucnost na pozadí obřího světového dramatu, přes odhodlání mu čelit.
Líbily se mi kostýmy, korektní byla i scéna. Herecky nečekané a podařené ztvárnění bodré, emotivní židovky H. Maciuchovou, dobrá i kontrastně strohá irská katolička Bydžovské. A osvěžující S. Rojková.
Přemýšlím-li o tom, dělá-li Ungelt hry pro 2-3 herce, nemohl dosáhnout o mnoho víc: herecky je hra vydařená, tematicky se Ungeltu také dařilo (podezírá-li ho někdo i teď z komerčnosti, pak už jde asi o předpojatost).
Pro mě dnes silný zážitek.
(zadáno: 21.4.2015)
Překvapilo mě vynikající herecké zpracování, které dělá ze zdánlivě banální, současné komedie z manželského života velmi autentický divácký zážitek.
75%
(zadáno: 8.6.2015)
Monodrama, které určitě není pro každého. Pominu-li výhrady k předloze, které mám, tak autorské zpracování bylo výborné, profesionální: skvělá byla komentovaná videoprojekce, scéna zpěvu, herecké uchopení, vlastně i scéna s fotografem a další...

Opravdu oceňuji snahu realizovat tyhle divácky nesnadné kusy, navíc způsobem, který necílí na prvoplánovou zábavnost, neohromuje dekadentní vizualitou, nepodpírá se berličkami hudby.
Autoři jdou docela těžkou cestou, která vůbec není ve zdejším prostředí běžná, naopak. Tudíž ani nepřináší snadné body a lehké úspěchy. Ale o tom by to mělo být.
75%
(zadáno: 20.10.2015)
Zcela autentická V. Hlaváčková, výborný O. Veselý, úsporná režie i hudba. Při sledování hry si uvědomíte, jak řemeslně zdatný je PZ dramatik, uvnitř současného čs rybníčku nemá moc konkurence.
Nezvyklá byla častá proměna scén, ale beru ji jako účel vedoucí k filmové rytmizaci, "sledu pohledů." Celek i proto působí chladně, odtažitě, nicméně zrcadlí i Věřino jednání, povahu, a konečně i náš odstup.
Hru nevnímám tak kriticky jako jiní, cením snahu nepsat jen historky z uzavřených lidských okruhů (Knoflíkáři, Příběhy..), ale být zodpovědně zaujatý, vnášet dimenzionalitu. PZ si drží nadstandard.
(zadáno: 12.11.2015)
Další totální divadlo K. Polívkové a spol.
Autoři servírují kultivované menu, v němž se text a hříčky prolínají s chody večeře, a vše zvolna graduje k finále, Spectaculu. Velmi pěkná hudba a dramatická práce se světly, stínohrou, odlesky, gesty. Úchvatná scéna jídelny s živými hosty, gastronomie z brněnského Koishi (v Maurerově TOP 100) i čisté herectví Javorského (brilantní v čínské pasáži či jako Fuchsovo alter ego). To vše dělá z fantaskní dramatizace hloubající mj. nad smyslem existence nevšední zážitek.
Přijďte s předstihem a nezapomeňte se soustředit i na text. 85%
(zadáno: 12.2.2016)
Autoři představili Klímu v napínavém (krom poslední scény) tragikomickém zpracování, k němuž on sám jakoby vybízí.
Ten přístup je ale zavedl až k tomu, že trochu poťouchle či podvědomě učinili objektem odlehčení a zesměšnění i Klímovy zdánlivě vážné, ale vlastně jen naivně-filosofické úvahy (postava Odjinuda...) A jak vidno, tou potřebou dát najevo odstup a pobavený distanc vyprovokovali mnohé vášnivé a odsuzující reakce.
Myslím, že HB doplácí i na inspiraci režiemi Mikuláška. Ale ač je JM zesměšňování bez vl. názoru tolerováno, HB současně vyslovuje vlastní názor, a to pak bývá problém.
(zadáno: 13.2.2016)
Silné a po podstatě jdoucí herectví a k tomu humor černější než černý (který byl někdy hůř stravitelný i pro mně, pravda).
Přesto mi v druhé části (celkem 3:15h dlouhého představení vč. přestávky) připadalo, že by některé (policejní) scény mohly být prokráceny.
Ale rozhodně stojí za shlédnutí, jen přijdťe odpočinutí, vzduch bude těžký.
(zadáno: 27.2.2016)
Vybrat si klasický, těžký a k tomu veršovaný kus a takhle se s ním poprat!
Buran znovu v plné síle hází rukavici všem divadlům s hereckými hvězdami, mediální popularitou či vysokými rozpočty.
Zdejší odvážná dramaturgie, herecké nasazení a spolupráce, nezbytný humor (i hudební) a hrátky s divákem... to oceňuji. Burani i v tomhle kusu, byť se skromnými prostředky či vlastně právě, že jen s nimi, jdou zas na dřeň a zase se svou typickou hrdostí ukazují, co že je pravou podstatou divadelnictví.
75%
A scéna s diváky v baru, ta mě uchvátila.
(zadáno: 1.3.2016)
Poutavě zpracovaný příběh, který si zaslouží divákovu pozornost, dramaturgicky dobře zvládnutý, navíc výborná volba pro Mahenku. (Osobně mi trochu chyběla ta zvláštní, osudová pointa s Pavlovým dítětem, ale kdo nezná předlohy, tomu jistě nechybí.)
Zdařilé a vyrovnané byly herecké výkony, např. ten Siničákův (a to nemám na mysli jen fyzické ztvárnění), pochválit musím tentokrát za drobnou roli i P. Doucka, nespoutaná Štěpka Hany Briešťanské mě chytla víc než ta od Janžurové.
Podařené kostýmy včetně klobouků atd.
A točna mně osobně nevadila, spádu děje totiž posloužila dobře.
(zadáno: 27.5.2016)
Překvapení, o jak kvalitní a naléhavou inscenaci jde.
Autor skrz Eichmannův příběh nabízí paralelu k aktuální situaci v Evropě, kdy je tak snadné podpálit nenávist k k lidem jiného náboženství či jiné rasy. I připomínka nuceného exodu masy lidí je pro dnešek platná.
Současně zkouší hledat kořeny zla, když v Eichmannovi ukazuje na typy "obyčejných" a všedních lidí, "jedněch z nás," našich sousedů, kteří při znejistění společenských hodnot obnaží zcela odlišnou tvář, zvrátí morálku společnosti, manipulují emocemi většiny tak, že zvrhlé se stane akceptovanou (ač jimi vždy sdílenou) normou.
(zadáno: 13.11.2016)
Úplně jiné zpracování Oblomova, než bylo to Krobotovo (zbytečně idealizované), a to v mnohém i zajímavější. Určitě přímočařejší a otevřenější vůči divákovi, živější, bez ironického odstupu, nepochybně i aktuálnější. Třeba v tom smyslu, že tahle interpretace - např. na rozdíl od ztvárnění DD - neváhá vyvolávat otázky, které tam nepřicházely.
Herecky mě oslovil kromě Isteníka, chvíli melancholického a chvíli až extatického (který zjevně dobře plní režisérčino zadání) i výborný Jan Meduna. Vondráčkova postava se naopak držela hercovy (už poměrně časté) manýry, čímž mě nudila.
(zadáno: 20.12.2016)
Dramatizace vytáhla z knihy to podstatné a přetvořila tak smyšlený a trochu jednostranně vyprávěný příběh na silné drama odkazující k historii regionu a konkrétním lidským osudům.
Téma z knihy Tučkové tak bylo povýšeno na adekvátní úroveň. V Hadivadle se to navíc povedlo i režijně a herecky, takže tenhle večer za to zkrátka stál.
(zadáno: 9.4.2017)
Oceňuji umně manipulativní provokaci autora textu, to, jak předjímá a distribuuje převzetí zodpovědnosti (za předvedení hry i přijetí textu diváky), jak si až jízlivě pohrává s protagonisty, diváky. Zdánlivě jsou tak před námi nejvíc exponováni (zde skvělý!) Majer a Zábranský, trochu v zákrytu je Polívková, o které se jakoby "dovíme" jen málo. Ovšem ona byla pův. hybatelem a sledujeme, jak výzvu DZ přijala. I ji tak DZ vtáhl na pódium (což ona jindy činí svým hercům, nutí je exponovat se až osobně).
O to víc jde o její typické totální divadlo, jdoucí na dřeň, provokující, jsoucí tady a teď.
(zadáno: 28.4.2017)
Typická britská současná komedie, na níž se mi hodně líbilo výrazné typologické odlišení jednotlivých postav, i způsob, jak vstupují do děje. Naopak závěr nebyl (ze strany autora textu) úplně dotažený, ale režie se s tím vyrovnala ok. Herecky vyrovnané, např. Šulajův Čolki byl nejen divácky vděčný, ale i herecky velmi precizní. Jen mi nesedly hlučnější party postavy Carla, kdy v rychlosti mluvy už mu chvílemi přestávalo být rozumět.
Každopádně díky za večer, a myslím, že tahle pánská jízda je pro soubor velmi dobrou volbou. Kdo nemůže sehnat lístky do Dejvic, má tady rovnocennou náhradu.
(zadáno: 14.5.2017)
Oceňuji vyrovnané herecké výkony, a koneckonců i mírně odlišný, civilnější výklad, než jaký představila Dlouhá...
Groteskně-ironická režie H. Burešové mě ale chytla trochu víc, ačkoli zdejší Krejčího pojetí dalo zase větší prostor herecké kreativitě, a musím říct, že J. Kaluža, M. Čapka i Š. Krupa byli skutečně vynikající. Chybělo mi snad jen víc hudby, které tady bylo vskutku pomálu.
(zadáno: 14.5.2017)
Ano, Šulajův Dr. Stockmann působí velmi idealisticky a rozevlátě, v prvních chvílích mě to trochu překvapilo, ale proč ne. Osobně se mi v téhle ibsenovce hodně líbila K. Zetelová, P. Hromádka, a nejvíc snad David Vaculík (hlavně v roli Aslaksena).
Nicméně herecky opět velmi vyrovnané, jak jsme u Slováckého divadla zvyklí, režijně také zdatně uchopeno, "interpretační" vsuvky mi přišly osvěžující a vstřícné k publiku.
Díky za večer.
(zadáno: 16.5.2017)
Oceňuji pobavenou ironii, se kterou režisér mnoho scén zpracoval, a myslím, že se tím manželským dramatem (ze současného pohledu možná už jen "manželským dramatem") docela pobavil. Pro mě to byl (nejen) díky němu a výborné (a pro mě dosud skoro neznámé) Tereze Dočkalové vydařený večer.
Souhlasím s názorem K Jírové, i na mě udělala tahle inscenace Palmovky podobně silný dojem.
(zadáno: 31.5.2017)
Braňo Holíček má talent vytvořit svěží a zábavný, a vlastně i mladistvý divadelní tvar.
Líbilo se mi to dnes hodně.
75%

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>