Janis

65%
"Nový" Činoherní klub bez tradičních hvězd, naopak s programově jiným souborem (zde herecky vynikajícím) a jiným - expresivním, divokým, vášnivým, provokativním kusem.
Jen mi k tomu nesedělo zpracování, jež původní vyzývavost a sžíravou břitkost hry (tu zjevně podporuje vážně míněná, dramatická hudba první části, stejně jako symbolická, psýchu-společnosti-analyzující scéna) postupně utlumuje, otupuje až k fraškoidnímu, křečovitému závěrečnému extempore. Jako by původní komedie byla jen kulisa pro režisérovu vlastní projekci.
Chyběla mi jasná katarze. Cením herectví, na ČK skvělou scénu.

75%
Vynikající především herecké výkony - zejména ten Lad. Koláře (z toho, jak dokonale vystřihnul horkokrevného a přitom ovládaného stárnoucího Španěla, mi spadla brada), Zd. Herfortové, ale také J. Matějky, P. Štěpána, I. Ondříčka a dalších.
Za vidění rozhodně stojí. Dvě přestávky byly ale pro mě zbytečné.

Muzikál, kde nikdo není za hl. sólistu, zvládli v MDB slušně. Škoda viditelného rozdílu mezi 1. a 2. částí, mezi muži a ženami: poměrně hodně dívek zejm. v úvodních tanečních partech budí dojem, že i soutěžící StarDance by to zvládli líp. Scéna hodně průměrná a např. herecký(!) výkon Antalové tak slabý, že mi vůbec nešlo na rozum, proč se děkuje jako hlavní hvězda.
Nejvíc se mi líbili Studénka, Vitázek, Mazák, celkově tu muži ženy výkony o dost převýšili. Hudební nastudování výborné. Divadlu ale zjevně chybí taneční mistr, který by kultivoval detaily pohybu.
Trochu málo po Poppins.

V rozjezdu svěží parodie na kaliforn. gangsterku inspirovaná krimi "drsné školy." Trochu muzikál s hity Horečky, Travoltou, bossanovou. Špinar hru inscenuje s poťouchlým jakoby havlovským humorem (skvělá pocta, mimochodem). Neškodnou pohádku mění v nečekané podobenství, odhalující palčivá Havlova motta: podpis spolupráce s tajnou policií, odsudek bezpáteřného národa (vyznání Peachuma), "řezníků" z StB, dilema reality ČSSR (lžou všichni-udávají blízcí). Skvělý akcent na Havlova sdělení mj. monologem na mikrofon.
Výteční herci, Lockit. Mimořádné, aktuální zpracování, patří k událostem sezony.

Drábkův facelift Shakespeara má tvar moderní popiny, zábavné koláže, bezstarostně parodující všechno vč. vlastní předlohy: mnoha citacemi, jednoduchými gagy, současnými narážkami vtaženými sem bez hlubší souvislosti. Stojí na skvělých hercích, zejm. Štorkové. Do přestávky svěží zábava, pak koncepci dochází dech a ve chvíli, kdy moralizuje (Wildeova báseň, monolog o obětech válek, závěrečný "filosofický" proslov), shazuje už jen sama sebe - kýčovitým sebedojetím, afektovaným patosem, maloměšťáckými emocemi. Škoda.
Zbytečný je i "moudrý nadhled" postav z forbíny (žabák-Werich) na svět lidí.

Hned zpočátku mě překvapila výrazná stylizace, přepjaté emoce, masky, křečovité pohyby a ano, skoro mě to rozladilo. Nevím, zda se tu Pitínský nevyrovnává i se silným proudem v české divadelní režii. I uvedení díla jako "hry se zpěvy" (v jeho případě jde u české klasiky asi už o trend) mi připadá jako pendant k oblibě muzikál. tvorby.
Každopádně v Kalibově zločinu stylizace zvolna mizí, propojuje se s postupujícím příběhem, na povrch vystupují dramatické situace, emoce postav se vyhrocují. Magické hrátky s divákem, mistrovská režie. A skvělí herci Vacková, Majkus...
Dokonalé divadelní umění.

Moje pocity z Mefista se dost shodují s tím, jak ho viděl a zhodnotil jenda.matoušek (viz níže).
Hře dominuje výkon L.Zedníčkové, dobré jsou i další ženské postavy (pí Efeuová E. Jelínkové) nebo Miklas M. Němce. Zato Havelkův Mefisto je ledabylý až groteskní a ubírá původně výjimečné hře přesvědčivost i většinu sdělení, jež se děje skrz osud hlavní postavy. Nicméně zásadní podíl na tom jistě má prázdná režie - už časté erotické scénky naznačují, že realiz. tým si potřebuje získat diváky i jinak než silou vyjádření.
Mannův ďábelský příběh o ďábelské době zůstal v MDB nevyužit.

Zaujalo mě jemnější, ne tak šlehavé zpracování české klasiky, které se mi (i proto) zdálo víc "moravské," baladičtější. Včetně výběru těch lyričtějších z českých hudebních motivů, a taky tlumenějších barev kostýmů, což obojí očekávám u českého folkoru (s prominutím) kapánek uřvanější, než bylo tady.
Skvělá byla Hartlova postava krejčího Fialy, pitoreskního mužíčka, pokřiveného fyzicky i psychicky. Svému typu výborně odpovídal i M. Donutil, který se mi líbil, pokud nesklouzával k projevu Truffaldina ze Sluhy dvou pánů. D. Prachařovi ale podle mě komická role mazaného Habršperka moc nesedla.

Odlehčená komedie "o lásce" s příjemnými hereckými výkony.
Líbil se mi nezvyklý výběr hlavní herecké dvojice a oceňuji herectví Jana Potměšila, který se tu představil v nové, zajímavé poloze. Ivana Chýlková tradičně dobrá, zábavná i Jana Stryková ve svých rolích.
55%

První část pro mě neuvěřitelně až nesnesitelně dlouhá, vše podstatné z této hry mohlo být řečeno během 30 minut, které následovaly po přestávce.
Výtvarně poutavé, snivé a zajímavé.

Konverzační, nepříliš hlubokomyslná komedie, která (alespoň v této realizaci) ani nijak zvlášť nerozvíjí téma naznačené v názvu, ten slibuje přece jen víc...
První půle je spíš trochu vysvětlující, hře dominují až výkony zamilovaného Vetchého v druhé půli, samozřejmě i sarkastická, přesně zahraná postava Cirilla v podání Petra Nárožného.
Přesto, komedii, které by měly dominovat italské emoce, si představuji trochu jinak, nicméně jako oddechový kus - ok.
Scéna ale jako tak často v ČK - nezáživná, sterilní až amatérská, postavená bez nápadu, bez zájmu o věc.

Jedna z nejlepších věcí v současném Činoherním klubu. Ano, není sice tak zábavně odpudivá jako některé scény Boha masakru, ani nemá tolik Vetchého hereckých exhibicí jako Maska a tvář... ale připadá mi velmi celistvá a režijně (ve srovnání s ostatními zdejšími kusy, jež jsme měli možnost vidět) poměrně kompaktní.
Nárožného dominantní výkon byl přesvědčivý, z ostatních (většinou rozsahem podstatně menších) rolí se mi hodně líbila Otla Lady Jelínkové. Závěrečné scény mi připadaly trochu pokažené nebo nedotažené.
75%

Tenhle kus šel nějak mimo mě. Přes skvělé herecké výkony zejména Slámy (!) a Novotné mi scéna připadala rigidní, ani režie mě nezaujala. První půle byla příliš klipovitá, kouskovaný děj působil nekompaktně. Příliš mnoho staticky pojatých dialogů a scén též nepřesvědčilo.
Navíc mi připadalo, jako by některé pasáže s typickým angl. humorem byly vědomě prostřídány scénami přizpůsobenými lacinějšímu vkusu českému. I důstojnost např. Bertieho je tu (záměrně?) snižována scénami, ve kterých se chová podivně nepatřičně.
Nevím, snad je to tím, že znám film, každopádně tohle mě trochu zklamalo...

75%
K tomuhle představení už tady bylo asi řečeno vše...
Intimní a lidský, jakoby všední a jakoby banální příběh o mezigenerační pomoci, nepochopení, předsudcích, ale nakonec i porozumění a vzájemném obohacení...
Herecky vynikající Zindulka, nicméně zpočátku jsme měli místy problém mu rozumět, ačkoli k jeho postavě staříka to mrmlání přirozeně patřilo.
Určitě stojí za to vidět, na to, že jde o zájezdové představení, má - především díky St. Zindulkovi - výbornou úroveň.

85%
Tohle představení se mi dost líbilo, zvlášť zkušenější generace v čele s Medveckou, Němcem, Mrkvičkou hrála skvěle, a emotivní výstup Arkadinové a Trigorina koncem 3.dějství mě naprosto uchvátil. Spleť lidských osudů, vykreslené charaktery, příběhy egoistických emocí a vzplanutých lásek, vzájemná manipulace...vše bylo autentické. Famózní Medvecká, Prachařův Trigorin asexuální i ovládaný, mladé herečky Žáčková, Borová mě bohužel nezaujaly. Drobné režisérské vsuvky (svítící svatozář, kmen..) snad reflektují i symbolismus hry, dělají ale složitou hru ještě hůř srozumitelnou.

Trochu cynická komedie o jedné návštěvě, o setkání dvou manželských párů. Zpočátku trochu víc přehrávání, situačního humoru a "trapného ticha," než by mě bavilo. Když se hra kolem poloviny díky postavě M. Pleštilové rozjede, útočí autorka spíš na tradiční vztahová a rodinná klišé, stejně jako na fyzické pocity, které si v divadle přece jen tak často neužijete, takže i jejich efekt na vás je silnější, než by byl třeba při sledování filmu.
Ale jinak je to dobré, i když si asi dovedu představit kompaktnější režisérské zpracování (zvlášť první půle), než je to v Činoherním klubu.

Zpočátku trochu křečovitá podobenka o přežívání za normalizace, která postupně graduje až k bizarnímu a bezvýchodnému (pro hl. hrdinu) finále. Fingerův ředitel je sympatický, přiměřeně bezcharakterní proutník, který má jisté autobiogr. rysy. Nemůžu se zbavit pocitu, že se tu Kundera vyrovnává i se svým (dnes známým) selháním, se spoluprací s STB, když v závěru vykresluje egocentrického ředitele nejen jako oběť vlastních vášní a katarze ze sexuální "msty" (opakuje se motiv z Žertu, který Kundera akcentoval dvojsmyslným názvem), ale především o poznání defektnějšího okolí.
Vynikající předloha.

85%
Líbí se mi, že v Ungeltu dávají prostor i starší herecké generaci, a stále víc vnímám, jak pečlivě tu vybírají hry přímo pro konkrétní herce. Jako by jim ty příběhy, role dávali darem. Je to velmi přátelské.
Komorní představení o starých lidech, kteří se vyrovnávají s možnostmi a omezeními svého věku, je melancholické, úsměvné a zároveň intimní. Vyvolalo silnou odezvu u publika, v němž převažovali starší diváci. Snad pro jim blízké téma, určitě ale i dík skvělým výkonům Kostky, Vránové a Mayerové, kteří vytvořili hořkosladké postavy. Mě moc těšilo vidět po delší době paní Vránovou.

75%
Silný a kultivovaný výkon Heleny Dvořákové, velmi přitažlivá, emotivní výtvarná složka (i když např. Ondříčkova čapka působí v antickém dramatu už trochu nepatřičně) a dokonale se přizpůsobující a gradující hudba. Bohužel ostatní herecké postavy budí dojem - zvlášť v přímém kontrastu s výkonem Dvořákové - příchozích z nižší ligy. V tom je určitá rozpornost inscenace, která mi neumožnila dát vyšší hodnocení. Městskému divadlu by neškodilo nabídnout v činoherním souboru příležitost výraznějším hereckým osobnostem, které by sem vnesly konkurenci. Usazení herci začínají působit provinčně.

65%

Slušné představení, lze doporučit. Část před přestávkou ale byla zbytečně fragmentovaná, nesouvislá, rozvleklá. Hudebně byl tento muzikál málo výrazný, se slabší režií, zarazilo mě i podivné české výrazivo překladu. Z hlavních představitelů, které jsme viděli (Gazdík-Holišová-Vaňková) působila nejsuveréněji H. Holišová, bohužel její role nebyla rozsahem taková, aby mohla strhnout celý kus. Gazdík byl při naší repríze málo osobitý a herecky i pěvecky jen standardní na to, že držel roli hlavní. Právě jeho výkon nutně ovlivnil mé hodnocení podstatně. Škoda, že jsme neměli alternaci s D.Vitázkem.

65%. (Viděno v brněnském Městském divadle.)
Autenticky zachycené prostředí ve zpracování klasické moravské fresky. Výborná hudba (velký díl obstarává živý doprovod, jak to k moravskému venkovu a folklóru patří), kostýmy i scéna. Vadila mi ale nesrozumitelnost některých hereckých projevů, což hodně ubralo na celkovém dojmu.