Profil uživatele

Janis

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 12 % (101)
Jan Pařízek: 12 % (109)
Jiří Landa: 12 % (163)
Kateřina Jírová: 12 % (35)
Lukáš Dubský: 12 % (99)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 5 6 7 8 9 10 >

(zadáno: 1.2.2011)
Krásné kostýmy a výtvarné zpracování.
(zadáno: 28.4.2017)
Typická britská současná komedie, na níž se mi hodně líbilo výrazné typologické odlišení jednotlivých postav, i způsob, jak vstupují do děje. Naopak závěr nebyl (ze strany autora textu) úplně dotažený, ale režie se s tím vyrovnala ok. Herecky vyrovnané, např. Šulajův Čolki byl nejen divácky vděčný, ale i herecky velmi precizní. Jen mi nesedly hlučnější party postavy Carla, kdy v rychlosti mluvy už mu chvílemi přestávalo být rozumět.
Každopádně díky za večer, a myslím, že tahle pánská jízda je pro soubor velmi dobrou volbou. Kdo nemůže sehnat lístky do Dejvic, má tady rovnocennou náhradu.
(zadáno: 31.5.2013)
První část pro mě neuvěřitelně až nesnesitelně dlouhá, vše podstatné z této hry mohlo být řečeno během 30 minut, které následovaly po přestávce.
Výtvarně poutavé, snivé a zajímavé.
(zadáno: 11.12.2015)
45%
Mám podivný pocit, že ceny byly představení uděleny víc z přetrvávající devótnosti vůči zesnulému státníkovi, než kvůli jejím kvalitám.
Je to zvláštní shoda okolností, že právě před udílením (těchto) nových divadelních cen skončilo předávání cen Nadací Alfréda Radoka, jejichž vznik sám Havel kdysi inicioval. No, jsou to paradoxy.
(zadáno: 6.9.2015)
Konečně podařená věc v NDB.
Velmi dobrá I. Hloužková, která do NDB patří. B. Výtiskovi se omlouvám, před prvním zvratem se mi zdálo, že přehrává;-), po něm ukázal naopak nejlepší kontrast v psychologii postavy.
Výborně zvolená i napsaná předloha, daří se (místy skvěle) navodit svíravou atmosféru amerického psycha (mně osobně chybělo jen trochu víc hudebního podkresu), ukázat bezmoc oběti tváří v tvář všednosti, přesvědčivosti a nerozpoznatelnosti psychopata.
Kus lze každému bez výčitek doporučit. Až si sednou drobné detaily (psáno z předprem.), hra nabere na autenticitě i v začátku.
(zadáno: 15.1.2014)
65%
Velmi náročná hra ve verších, divácky nevděčná. Přesto dobrá věc pro ND a velký krok Mah. činohry.
Režisér jinotajnou hru adresoval (i pražským) městským intelektuálům, ačkoli na ně (výslovně i na novináře) míří ostnem s výtkou spoluviny za současný spol. marasmus (kocovinu po předchozí veselce, nezřízeném hodování). Řeší i soudobé rozdělení měst a venkova jako nositele přirozenosti a tradice (i husitské), obojí ale selhávají v ochotě/síle situaci změnit. Symbol ztracených klíčů (k revoluci) je neméně hořký.
Velmi vizuální, hudebně, pohybově silné.
Rychlíkova hořká suplika národu.
(zadáno: 12.11.2015)
Další totální divadlo K. Polívkové a spol.
Autoři servírují kultivované menu, v němž se text a hříčky prolínají s chody večeře, a vše zvolna graduje k finále, Spectaculu. Velmi pěkná hudba a dramatická práce se světly, stínohrou, odlesky, gesty. Úchvatná scéna jídelny s živými hosty, gastronomie z brněnského Koishi (v Maurerově TOP 100) i čisté herectví Javorského (brilantní v čínské pasáži či jako Fuchsovo alter ego). To vše dělá z fantaskní dramatizace hloubající mj. nad smyslem existence nevšední zážitek.
Přijďte s předstihem a nezapomeňte se soustředit i na text. 85%
(zadáno: 7.2.2017)
65%
Asi nejzajímavější věc z těch, co od Kašpara znám.
Herecky dominuje Milena Steinmasslová jako Raněvská, velmi na mě zapůsobila i Monika Zoubková svým nenápadným, ale propracovaným ztvárněním Varji. A vlastně i Petr Lněnička v menší roli Trofimova. Režijně také celkem vydařené, přiměřené i časově (např. pro unavené diváky), stojí za shlédnutí.
(zadáno: 19.3.2016)
45%
Při vší úctě k výkonům souboru je pro mě Vlčí jáma zklamáním. Nejen proto, že při srovnání s předlohou Glazarové či Vláčilovým filmem neobstojí, ale i kvůli tomu, že případná pochvala za uvedení jedné české klasiky (a že jich je - jak ukazuje i Dlouhá) bohužel ztrácí smysl při pohledu na tvar, který si z z ní bere jen povrchní popis prostředí a postav, ale psychologický posun či svíravost prostředí či skutečné emoce divákům není schopna předat. Nemluvě o detailech, jako je slezské nářečí, obraz sprostého světa služek, vztah Roberta a Kláry či patologie Robertova úniku do lásky k Janě...
(zadáno: 8.11.2011)
Pro mě byla tahle hra velkým zklamáním. V první části se dalo ještě zasmát některým vtipným gagům, herci v čele s J. Lábusem se snažili vykřesat humor ze slabého základu, ale po přestávce ztratil děj jakýkoli smysl a pokračovala jen rozvleklá a zbytečná nuda, která nedrží při sobě a postrádá jakýsi smysl existence. Nemůžu doporučit.
(zadáno: 9.2.2018)
První část se hodně inspirovala Holíčkovými Kmeny z brněnské Reduty. Vnímám ji ale i jako úlitbu Dejvických, jakousi sebezpytnou očistu, která umožňuje proponentům mainstreamové zábavy uvádět politické téma ve druhé půlce. A ta byla silná a přesně zahraná.
Přesto bylo od herců před přestávkou cítit, že jen "hrají" (civilně působil především T. Jeřábek a snad i M. Myšička) a že - jak ostatně sami připomněli - jim nelze všechno věřit. Což zanechalo šmouhu neupřímnosti na celém představení. Přesto nás druhá půle svým tematem, politickým přesahem a ztvárněním silně zasáhla.
Vstupné 700 Kč.
(zadáno: 23.11.2013)
Velmi koncentrované, groteskně inscenované divadlo, přesná režie, výborné a velmi vyrovnané herectví. Moc mě bavila působivá trojice "starých maškar," odlehčené detaily scény, velmi instruktivní kresba mezilidských vztahů... vlastně všichni herci hráli dost zdatně.
Bizarní groteska nemá slabá místa. Jedinou slabinou snad může být myšlenková vzdálenost autora našemu dnešnímu světu a tedy složitější možnost (pro nás) porozumět odtažitějšímu textu. Mě ale režie i herci celou dobu drželi v napětí.
Moc mě těší uvádění takových zapadlých her. Dobrá práce.
A dobrý přípis od M. Uhdeho v blogu.
(zadáno: 20.12.2016)
Dramatizace vytáhla z knihy to podstatné a přetvořila tak smyšlený a trochu jednostranně vyprávěný příběh na silné drama odkazující k historii regionu a konkrétním lidským osudům.
Téma z knihy Tučkové tak bylo povýšeno na adekvátní úroveň. V Hadivadle se to navíc povedlo i režijně a herecky, takže tenhle večer za to zkrátka stál.
(zadáno: 29.5.2018)
Vynikající ztvárnění Havlovy inscenace, zpočátku sice jakoby kostrbaté (takže nápadně připomene svého autora a jeho způsob projevu), později zapadající do sebe a skládající před našima očima poměrně plastický otisk starých (?) časů.
Opravdu vydařená, poctivá práce celého souboru - díky Vám za večer!
(zadáno: 9.9.2018)
Dejvické je pro mě v současné době hlavně úspěšný "byznysplán" a inscenace Vzkříšení je toho typickým příkladem.
Tohle představení mě na rozdíl od ostatních projektů Dejvických dokonce i nudilo.
(zadáno: 27.12.2015)
(zadáno: 6.5.2014)
55%
Úplně mi nesedělo obsazení Jany Preissové do role omezující až lehce terorizující matky. Koneckonců i sama tato postava tu byla trochu navíc, v něčem nadbytečná nebo nedopracovaná...
A snad i režijní zpracování tak komplikované hry (kde postavy, ač spolu zdánlivě mluví, skoro vůbec nevedou dialogy, ale jen nesouvisející a často navzájem přetrhávané monology) mohlo být s ohledem na náročnost takto vystavěné hry o fous důkladnější, tedy podle mého názoru.
Jinak ale podnětné a líbila se mi určitá upřímnost realizace, či jak to popsat.
(zadáno: 16.12.2013)
Ačkoli zcela rozumím režisérově snaze krátit a "aktualizovat" Havlův text, myslím, že se zásahy úplně nepovedly a inscenaci v jistém smyslu i uškodily (skoro se mi zdá, že mladším mohly Havla víc vzdálit).
Javorského výkon byl ovšem dominantní a chvílemi mimořádný, pro mladého diváka ale věc zůstává těžko stravitelná. Jak se ostatně ukázalo při naší návštěvě ND, kdy třicátníci během(!) představení arogantně komentovali kvalitu inscenace, ostentativně odcházeli uprostřed děje i během děkovačky.
Jinak manipulace s publikem - připomínka nucené socialistické "zábavy" - mě slušně mučila...
(zadáno: 11.10.2010)
Dobře zahraná a především skvěle napsaná hra o tom, jak si v jedné - skoro se chce říct typické - české/moravské rodině všichni navzájem lezou na nervy. Trpké, současné i nadčasové, zábavné. Určitě stojí za vidění.
(zadáno: 5.10.2013)
V rozjezdu svěží parodie na kaliforn. gangsterku inspirovaná krimi "drsné školy." Trochu muzikál s hity Horečky, Travoltou, bossanovou. Špinar hru inscenuje s poťouchlým jakoby havlovským humorem (skvělá pocta, mimochodem). Neškodnou pohádku mění v nečekané podobenství, odhalující palčivá Havlova motta: podpis spolupráce s tajnou policií, odsudek bezpáteřného národa (vyznání Peachuma), "řezníků" z StB, dilema reality ČSSR (lžou všichni-udávají blízcí). Skvělý akcent na Havlova sdělení mj. monologem na mikrofon.
Výteční herci, Lockit. Mimořádné, aktuální zpracování, patří k událostem sezony.
(zadáno: 25.10.2017)
Na tomhle kusu byla asi nejlepší předloha, kterou všichni znali a z jejíž kvality dramatizace NDB těží. Přesto, že herecké výkony byly kvalitní, se mi bohužel nelíbila ani struktura této dramatizace, ani režijní zpracování. První půle ještě přijatelná, po přestávce už dost nudné. Legátové pevní a svébytní horalé se tady změnili vesměs v primitivy a opilce, trpící své ploché životy na podivné a mentálně izolované periferii... No, škoda.

Další stránky hodnocení: << < 5 6 7 8 9 10 >