Janis

Úplně jiné zpracování Oblomova, než bylo to Krobotovo (zbytečně idealizované), a to v mnohém i zajímavější. Určitě přímočařejší a otevřenější vůči divákovi, živější, bez ironického odstupu, nepochybně i aktuálnější. Třeba v tom smyslu, že tahle interpretace - např. na rozdíl od ztvárnění DD - neváhá vyvolávat otázky, které tam nepřicházely.
Herecky mě oslovil kromě Isteníka, chvíli melancholického a chvíli až extatického (který zjevně dobře plní režisérčino zadání) i výborný Jan Meduna. Vondráčkova postava se naopak držela hercovy (už poměrně časté) manýry, čímž mě nudila.

Zvláštní, jak často šla hudba proti tomu, co a jak se hrálo...
A to ostatní: ano, jak už bylo řečeno - několikátá variace téhož. Takže kdyby vám předem neřekli, že to je o lásce, vůbec to nerozpoznáte....

65%
Bylo to příjemné a uvolněné letní představení a milý, rozmarný večer.

Herci hrají velice soustředěně a s upřímným respektem k městu i lidem, jimž bylo osudem. To je asi největší klad inscenace, tedy společně s intimní atmosférou, kterou se podařilo vytvořit, a také s námětem, jenž je výsekem lokální historie na pozadí středoevropských dějin.
Osobně opravdu oceňuji tuhle drobnou poctu básníkovi a jedné z neprávem upozaděných osobností Brna.

Uvolněný a fajn večer. 75%

Překvapení, o jak kvalitní a naléhavou inscenaci jde.
Autor skrz Eichmannův příběh nabízí paralelu k aktuální situaci v Evropě, kdy je tak snadné podpálit nenávist k k lidem jiného náboženství či jiné rasy. I připomínka nuceného exodu masy lidí je pro dnešek platná.
Současně zkouší hledat kořeny zla, když v Eichmannovi ukazuje na typy "obyčejných" a všedních lidí, "jedněch z nás," našich sousedů, kteří při znejistění společenských hodnot obnaží zcela odlišnou tvář, zvrátí morálku společnosti, manipulují emocemi většiny tak, že zvrhlé se stane akceptovanou (ač jimi vždy sdílenou) normou.

75%
Stěží lze uvěřit, že inscenace se hraje přes 15 let. Pořád je plná energie a hereckého nasazení, což je ostatně pro Slovácké divadlo typické.
Jen myslím, že ta lehce nostalgická parodie není úplně cílená na dětského diváka.

65%
Upřímně oceňuji tuto poctu Radokovi, mísící divad. techniky, časové sekvence... a odkazující tak i k jeho postupům.
Výborné je především herecké ztvárnění, některé laškovné etudy manželů (např. Pan Knap a Knop, Vltava..) dokonce brilantní.
Ale letušky či Souvenirs mi připadaly jak vytržené ze Zuskova Sóla pro 3. A taky nesedělo užití neosobní, teskné scény z 1. části (v té je ok) v Otvírání studánek. Namísto aktuálního provedení Otvírání studánek se sborem a hudebníky by mi víc konvenovalo shlédnutí Radokovy pův. kompozice (krátce se objeví v projekci a působí v inscenaci jako zjevení).

45%
Při vší úctě k výkonům souboru je pro mě Vlčí jáma zklamáním. Nejen proto, že při srovnání s předlohou Glazarové či Vláčilovým filmem neobstojí, ale i kvůli tomu, že případná pochvala za uvedení jedné české klasiky (a že jich je - jak ukazuje i Dlouhá) bohužel ztrácí smysl při pohledu na tvar, který si z z ní bere jen povrchní popis prostředí a postav, ale psychologický posun či svíravost prostředí či skutečné emoce divákům není schopna předat. Nemluvě o detailech, jako je slezské nářečí, obraz sprostého světa služek, vztah Roberta a Kláry či patologie Robertova úniku do lásky k Janě...

Poutavě zpracovaný příběh, který si zaslouží divákovu pozornost, dramaturgicky dobře zvládnutý, navíc výborná volba pro Mahenku. (Osobně mi trochu chyběla ta zvláštní, osudová pointa s Pavlovým dítětem, ale kdo nezná předlohy, tomu jistě nechybí.)
Zdařilé a vyrovnané byly herecké výkony, např. ten Siničákův (a to nemám na mysli jen fyzické ztvárnění), pochválit musím tentokrát za drobnou roli i P. Doucka, nespoutaná Štěpka Hany Briešťanské mě chytla víc než ta od Janžurové.
Podařené kostýmy včetně klobouků atd.
A točna mně osobně nevadila, spádu děje totiž posloužila dobře.

Vybrat si klasický, těžký a k tomu veršovaný kus a takhle se s ním poprat!
Buran znovu v plné síle hází rukavici všem divadlům s hereckými hvězdami, mediální popularitou či vysokými rozpočty.
Zdejší odvážná dramaturgie, herecké nasazení a spolupráce, nezbytný humor (i hudební) a hrátky s divákem... to oceňuji. Burani i v tomhle kusu, byť se skromnými prostředky či vlastně právě, že jen s nimi, jdou zas na dřeň a zase se svou typickou hrdostí ukazují, co že je pravou podstatou divadelnictví.
75%
A scéna s diváky v baru, ta mě uchvátila.

Silné a po podstatě jdoucí herectví a k tomu humor černější než černý (který byl někdy hůř stravitelný i pro mně, pravda).
Přesto mi v druhé části (celkem 3:15h dlouhého představení vč. přestávky) připadalo, že by některé (policejní) scény mohly být prokráceny.
Ale rozhodně stojí za shlédnutí, jen přijdťe odpočinutí, vzduch bude těžký.

Autoři představili Klímu v napínavém (krom poslední scény) tragikomickém zpracování, k němuž on sám jakoby vybízí.
Ten přístup je ale zavedl až k tomu, že trochu poťouchle či podvědomě učinili objektem odlehčení a zesměšnění i Klímovy zdánlivě vážné, ale vlastně jen naivně-filosofické úvahy (postava Odjinuda...) A jak vidno, tou potřebou dát najevo odstup a pobavený distanc vyprovokovali mnohé vášnivé a odsuzující reakce.
Myslím, že HB doplácí i na inspiraci režiemi Mikuláška. Ale ač je JM zesměšňování bez vl. názoru tolerováno, HB současně vyslovuje vlastní názor, a to pak bývá problém.

Rozšafný a hravý kus, úsměvné odlehčení v repertoáru Mahenky (s velkou hereckou příležitostí pro M. Siničáka), které stojí za vidění. Vynikající je hudební doprovod a jeho interpretace hitů prvorepublikové éry. Některé scény velmi vydařené (např. tenisový zápas). V přímém srovnání s tv verzí Saturnina (nedávno na ČT) mi připadá zdejší divadelní zpracování zdařilejší. A mile překvapí, kolik herců NDB (zvl. mužů) dobře zpívá. 65%

45%
Mám podivný pocit, že ceny byly představení uděleny víc z přetrvávající devótnosti vůči zesnulému státníkovi, než kvůli jejím kvalitám.
Je to zvláštní shoda okolností, že právě před udílením (těchto) nových divadelních cen skončilo předávání cen Nadací Alfréda Radoka, jejichž vznik sám Havel kdysi inicioval. No, jsou to paradoxy.

Možná, že by téhle hře a její dynamice přece jenom prospělo, kdyby se tu objevilo o něco víc postav, třeba živý Felix... Takhle bylo nutné, aby H. Maciuchová hrála i ze zákulisí - při změně kostýmu, atd. A musím přiznat, že ani výprava mě nezaujala.
Každopádně výkon H. Maciuchové byl velmi silný, nezpochybnitelný, zanechávající trvající emotivní zážitek.

Křižanova předloha má antické parametry i ambici zařadit se mezi českou divadelní klasiku, k čemuž jí vydařené zpracování může pomoci. Pěkná výprava, dynamická hudba, obě hodné uznání. Pilířem zpracování je souhra hereckých osobností (Bareš, Šulaj, Bumbálek, pohybově brilantní Hřebíček), která na pozadí symbolického dusna a války rozehrává drama z izolované venkovské komunity, kde zlo plodí větší zlo, ponížení a pýcha (Anežčina) je oplácena ponížením, nikdo není jen černý nebo bílý, včetně faráře, a hlavně: ze spirály zla není úniku, snad jen smrtí (to pro ty silnější).

Další totální divadlo K. Polívkové a spol.
Autoři servírují kultivované menu, v němž se text a hříčky prolínají s chody večeře, a vše zvolna graduje k finále, Spectaculu. Velmi pěkná hudba a dramatická práce se světly, stínohrou, odlesky, gesty. Úchvatná scéna jídelny s živými hosty, gastronomie z brněnského Koishi (v Maurerově TOP 100) i čisté herectví Javorského (brilantní v čínské pasáži či jako Fuchsovo alter ego). To vše dělá z fantaskní dramatizace hloubající mj. nad smyslem existence nevšední zážitek.
Přijďte s předstihem a nezapomeňte se soustředit i na text. 85%

68%
I já oceňuji "aktualizaci" hry pomocí nápadu s esemeskami, naopak intimní scény v divadle nemusím, naštěstí byly na opačné straně pódia.
Trochu mi chyběl výraznější závěr s nějakým akcentem, jinak ale férově zpracovaná hra, psaná současným jazykem a přirozeně srozumitelná.

Hudebně velmi zdařilé, velmi jistý živý doprovod. Herecky taky ok, pěkná výprava. Jinak mi ale tahle fraška nesedla, připadala mi nepodařená.

Zcela autentická V. Hlaváčková, výborný O. Veselý, úsporná režie i hudba. Při sledování hry si uvědomíte, jak řemeslně zdatný je PZ dramatik, uvnitř současného čs rybníčku nemá moc konkurence.
Nezvyklá byla častá proměna scén, ale beru ji jako účel vedoucí k filmové rytmizaci, "sledu pohledů." Celek i proto působí chladně, odtažitě, nicméně zrcadlí i Věřino jednání, povahu, a konečně i náš odstup.
Hru nevnímám tak kriticky jako jiní, cením snahu nepsat jen historky z uzavřených lidských okruhů (Knoflíkáři, Příběhy..), ale být zodpovědně zaujatý, vnášet dimenzionalitu. PZ si drží nadstandard.

Vizuálně velmi pěkně zpracované, imaginativní a tajemné.