Janis

Slušné představení, lze doporučit. Část před přestávkou ale byla zbytečně fragmentovaná, nesouvislá, rozvleklá. Hudebně byl tento muzikál málo výrazný, se slabší režií, zarazilo mě i podivné české výrazivo překladu. Z hlavních představitelů, které jsme viděli (Gazdík-Holišová-Vaňková) působila nejsuveréněji H. Holišová, bohužel její role nebyla rozsahem taková, aby mohla strhnout celý kus. Gazdík byl při naší repríze málo osobitý a herecky i pěvecky jen standardní na to, že držel roli hlavní. Právě jeho výkon nutně ovlivnil mé hodnocení podstatně. Škoda, že jsme neměli alternaci s D.Vitázkem.

Zcela autentická V. Hlaváčková, výborný O. Veselý, úsporná režie i hudba. Při sledování hry si uvědomíte, jak řemeslně zdatný je PZ dramatik, uvnitř současného čs rybníčku nemá moc konkurence.
Nezvyklá byla častá proměna scén, ale beru ji jako účel vedoucí k filmové rytmizaci, "sledu pohledů." Celek i proto působí chladně, odtažitě, nicméně zrcadlí i Věřino jednání, povahu, a konečně i náš odstup.
Hru nevnímám tak kriticky jako jiní, cením snahu nepsat jen historky z uzavřených lidských okruhů (Knoflíkáři, Příběhy..), ale být zodpovědně zaujatý, vnášet dimenzionalitu. PZ si drží nadstandard.

55%

65%

Dost nesrozumitelně napsané, snaha po originalitě a zábavě za každou cenu, pro mě i přes výkony herců, zejména Nely Boudové, zklamání.

Hned zpočátku mě překvapila výrazná stylizace, přepjaté emoce, masky, křečovité pohyby a ano, skoro mě to rozladilo. Nevím, zda se tu Pitínský nevyrovnává i se silným proudem v české divadelní režii. I uvedení díla jako "hry se zpěvy" (v jeho případě jde u české klasiky asi už o trend) mi připadá jako pendant k oblibě muzikál. tvorby.
Každopádně v Kalibově zločinu stylizace zvolna mizí, propojuje se s postupujícím příběhem, na povrch vystupují dramatické situace, emoce postav se vyhrocují. Magické hrátky s divákem, mistrovská režie. A skvělí herci Vacková, Majkus...
Dokonalé divadelní umění.

75%
Velmi dobře napsaná hra, kterou herci na pódiu dokázali naplnit emocemi, jež postupně gradují tak, že se v klíčových pasážích dá atmosféra vážně skoro krájet. Velmi intenzivní zážitek, připojuji se ale k upozornění na horší srozumitelnost (herci často mluví otočeni k sobě a divákovi zády, na jevištní řeč také není vždy úplně dbáno, vyjma tedy M. Slámy).
Výborný hudební doprovod.

65%
"Nový" Činoherní klub bez tradičních hvězd, naopak s programově jiným souborem (zde herecky vynikajícím) a jiným - expresivním, divokým, vášnivým, provokativním kusem.
Jen mi k tomu nesedělo zpracování, jež původní vyzývavost a sžíravou břitkost hry (tu zjevně podporuje vážně míněná, dramatická hudba první části, stejně jako symbolická, psýchu-společnosti-analyzující scéna) postupně utlumuje, otupuje až k fraškoidnímu, křečovitému závěrečnému extempore. Jako by původní komedie byla jen kulisa pro režisérovu vlastní projekci.
Chyběla mi jasná katarze. Cením herectví, na ČK skvělou scénu.

Braňo Holíček má talent vytvořit svěží a zábavný, a vlastně i mladistvý divadelní tvar.
Líbilo se mi to dnes hodně.
75%

Pro mě zůstala hra trochu za očekáváním, zdála se mi - bez ohledu na výkony všech herců včetně P. Tomicové - mdlá. Nicméně zejména Pavla Tomicová slavila u diváků se svým výkonem úspěch. A zaslouženou popularitu, kterou jí přineslo mj. i účinkování ve StarDance, jí opravdu přeji.

Muzikál, kde nikdo není za hl. sólistu, zvládli v MDB slušně. Škoda viditelného rozdílu mezi 1. a 2. částí, mezi muži a ženami: poměrně hodně dívek zejm. v úvodních tanečních partech budí dojem, že i soutěžící StarDance by to zvládli líp. Scéna hodně průměrná a např. herecký(!) výkon Antalové tak slabý, že mi vůbec nešlo na rozum, proč se děkuje jako hlavní hvězda.
Nejvíc se mi líbili Studénka, Vitázek, Mazák, celkově tu muži ženy výkony o dost převýšili. Hudební nastudování výborné. Divadlu ale zjevně chybí taneční mistr, který by kultivoval detaily pohybu.
Trochu málo po Poppins.

Mimořádně zdařilá inscenace s velmi náročným scénářem, a s originální, moderní a současně dobovou scénou brněnského architekta Svati Sládečka patří k tomu nejlepšímu, co lze nyní (nejen) v Brně vidět.
Velmi příznivé spojení jednotlivých tvůrčích výkonů (charakteristická režisérova tendence ke stylizaci s tímto tématem a historickým prostředím nesouzní, naštěstí je spíš mírná a ohleduplná), za umělecký dojem, za herecké výkony, za hlubší sdělení (které obstarali především pánové V+W) i za volbu a zpracování tématu, jež nepatří na současných scénách k nejfrekventovanějším.

Drábek je mistr estrádní satiry, který ovládá svou parketu. V divácky úspěšné Kouli ale stvořil nejen coververzi té minulé, ale i obraz dnešní masové zábavy.
Pokud se oprostím od nekorektností a jízlivostí (hlavně vůči ženám, zvláštní), která je jeho hrám i postavám vlastní, můžu se bavit. Nadchly mě výkony Zapletala (senior), Lubica Valchařové, Tlachecí Sedlárové. Silný soubor. Že eruptivní herecký talent Tomicové utáhne celou hru, netřeba opakovat.
Výborná i hudba. Přetažené délce (zvl. po přestávce) rozumím tak, že za své peníze musíme zvládnout plnou porci, jako u Televarieté. Ok, beru.

Vemte hrnec, přihoďte do něj pár notoricky známých motivů z geniální opery, ty zkombinujte s vizuálem kapely The Residents a podivnou parodií na jejich hudbu, přisypte herce namísto školených zpěváků a k tomu přihoďte ještě pár nesouvisejících nápadů a nechte vymíchat duem SKUTR.

Inscenace bohužel působí jako práce amatérského souboru, vydržet se dala hlavně ve chvílích, kdy zpívali hudebně zdatní Sára Venclovská nebo Jan Sklenář. Kladně hodnotím ještě některé herecké výkony a výkon hudebníků.

Komorní a kultivované představení s tradičně spolehlivými výkony herců, racionální a nekomplikovanou dějovou linkou, které určitě doporučím.

Na Leara jsme šli po čtení převážně negativních hodnocení se smíšenými pocity. Nejvíc nás nakonec překvapilo, jak málo zůstalo ve hře z té původní. To je nejspíš největší problém: režisér vytvořil komplikované představení, výtvarnou a hudební koláž s mnoha symbolickými odkazy, rozsáhle doplněným textem, ale bez souvislého děje. Pokud divák není poučen o Learovi předem, a to důkladně, je obtížné Nebeského výkladu porozumět. Od opakované návštěvy divadla ale kontroverzní pojetí odrazuje, přičemž nejvíc - zdá se - šokuje, že jde o inscenaci v Národním.
Z hereckých výkonů ten Prachařův skvělý.

Oceňuji účast T. Šulaje, roli v NDB si vysloužil dávno.
Hra vyšla jako "Opráski sřeckí hystorje," zkazka o ignorantovi pro ignoranty. Děj redukován na zákl. téma (jeho předestření trvá předlouhých 1:35) a egosvět 1 osoby. Autoři se plně soustředí na zábavnost, vnějškovost, strojenost: přepjatá gesta, patos, hysterický pohyb. Vrostlé myšlení reklamy. O obsah (slov) okázale nejde. Oidipús (jak mohla ta karikatura prospět Thébám?) je odhrkává, přehlušován hudbou, hluky, látkou na hlavě.. Přihlouplé metafory "krev na rukou, rozsvítilo se..."
Nezamýšlený autoportrét jedné (divadelní) generace.

Tenhle kus šel nějak mimo mě. Přes skvělé herecké výkony zejména Slámy (!) a Novotné mi scéna připadala rigidní, ani režie mě nezaujala. První půle byla příliš klipovitá, kouskovaný děj působil nekompaktně. Příliš mnoho staticky pojatých dialogů a scén též nepřesvědčilo.
Navíc mi připadalo, jako by některé pasáže s typickým angl. humorem byly vědomě prostřídány scénami přizpůsobenými lacinějšímu vkusu českému. I důstojnost např. Bertieho je tu (záměrně?) snižována scénami, ve kterých se chová podivně nepatřičně.
Nevím, snad je to tím, že znám film, každopádně tohle mě trochu zklamalo...

Invenční a originálně sestavená 1,5-hodinová etuda (přijďte s předstihem, představení zvolna začíná už asi 10 minut před oficiálním začátkem) na téma "poslední hodinka před zavíračkou." Kombinuje artistní, klaunské a taneční výstupy do jednoho příběhu, ve kterém mluví jen jediná osoba - klaun/hospodský. Všechno obdobně haji v cirkusových představeních...
Hudba mě sice úplně nevzala, ale její zapojení do příběhu, živá podpora děje, to bylo opět typicky "cirkusové."
Takže shrnutí "nový cirkus" je asi tím nejlepším popisem tohoto představení.

Herecká exhibice Bolka Polívky, který zde improvizuje svým výjimečným stylem. Ostatní se mu snaží - seč je to možné - dělat sparingpartnery, ale to rozhodně není jednoduché...

Výborný Richard Krajčo a David Švehlík, též Martina Delišová se mi líbila.

Velmi osobitý muzikál, jehož hudba v českém prostředí vyčnívá. Scéna je také mimořádně zajímavá, herecky ale při našem uvedení (hostování v MD Brno) občas nejisté. Škoda, že jsme neviděli obsazení s I. Orozovičem a E. Stárkovou, protože výkony této sestavy byly někdy nepřesné a představení působilo nekompaktně. Možná i kvůli zvuku, když sólové party byly v tišších polohách překryty doprovodem. Přesto velice oceňuji pěvecký projev N. Horákové a L. Libjakové, byl o třídu výš nad ostatními (snad je MD Brno někdy obsadí do svých muzikálů), velmi zaujal i P. Smolárik jako poťouchlý démon Valentino, i jeho pěvecký projev byl výrazný. Díky za večer!