Profil uživatele

Janis

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 12 % (165)
Lukáš Dubský: 12 % (105)
Michal Novák: 12 % (91)
Pavel Širmer: 12 % (143)
Helena Grégrová: 13 % (103)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.12.2014)
Scéna vydařená, i orchestr odvádí dobrou práci. Zdálo by se, že v kombinaci s výbornou hudbou K. Svobody půjde o zaručený úspěch.
Bohužel neděje se tak. Inscenace postrádá tmel a pevnou linku, nutnou k tomu, aby divák, který nezná tv předlohu (děti...) pochopil, o čem se hraje.
Ačkoli se kus uváděný na Hudební scéně snaží napodobit film, balancuje nakonec spíš na hraně (sebe)parodie - za všechny J.Matějka jako Karel IV. Ani všechny pěvecké a herecké výkony (vyjma spolehlivé I.Vaňkové či J.Mazáka) nejsou na úrovni, která by měla být pro MDB nepodkročitelným standardem.
(zadáno: 16.12.2013)
Komorní verze tohoto stále velmi aktuálního příběhu (o skutečné svobodě ženy a o vyrovnávání se s jejím obětováním na oltář rodiny, respektive o smyslu téhož) mě úplně nebavila. Snad proto, že zúžením na dvě postavy inscenace nabrala i pár hluchých míst. Současně mi toto podání Ibsena připadalo ochuzené v dějové výstavbě i v pregnantnějším vysvětlení mezilidských vztahů, tak jak to autor umí. Např. by se mi líbila méně plochá charakteristika Torvalda.
Ale za vidění stojí.
(zadáno: 16.5.2017)
Oceňuji pobavenou ironii, se kterou režisér mnoho scén zpracoval, a myslím, že se tím manželským dramatem (ze současného pohledu možná už jen "manželským dramatem") docela pobavil. Pro mě to byl (nejen) díky němu a výborné (a pro mě dosud skoro neznámé) Tereze Dočkalové vydařený večer.
Souhlasím s názorem K Jírové, i na mě udělala tahle inscenace Palmovky podobně silný dojem.
(zadáno: 18.10.2015)
(zadáno: 11.10.2010)
Po letech, v 9/2013 znovu shlédnutý Oblomov - jako by se jeho postava mezitím proměnila. Původně mi připadal jako líný budižkničemu, třtina ve větru co se nechá ovládat přáteli, milenkou, okolnostmi..
Teď se zdá, jako by Trojan postavu v čase posunul směrem k pasivnímu, konzervativnímu, ale i emotivnímu introvertovi, co chce jen žít tak, jak je mu vlastní, dle svých možností. Tento Oblomov se střídavým úspěchem odolává okolí, jež se ho neustále snaží manipulovat podle vlastních představ a kterému ovšem on není schopen říct jasné ne.
Jinak souhlasím, z hry je absurdní groteska. Podmanivá.
(zadáno: 13.11.2016)
Úplně jiné zpracování Oblomova, než bylo to Krobotovo (zbytečně idealizované), a to v mnohém i zajímavější. Určitě přímočařejší a otevřenější vůči divákovi, živější, bez ironického odstupu, nepochybně i aktuálnější. Třeba v tom smyslu, že tahle interpretace - např. na rozdíl od ztvárnění DD - neváhá vyvolávat otázky, které tam nepřicházely.
Herecky mě oslovil kromě Isteníka, chvíli melancholického a chvíli až extatického (který zjevně dobře plní režisérčino zadání) i výborný Jan Meduna. Vondráčkova postava se naopak držela hercovy (už poměrně časté) manýry, čímž mě nudila.
(zadáno: 10.6.2014)
Zhmotnělá vzpomínka na varietní představení z dob jejich počátků, s poblikávajícími el. lampami. Pro mě i připomínka jedné staré dětské vystřihovánky.
Krasojezdkyně, vrhači nožů, drezůra, silní lamželezové i kabaretiéři, to všechno Formani nachystali, vždycky s douškou humoru. Nechybí přehlídka lidských bizarností a malformací (chlupaté ženy, mořské panny...), přesně to, čím kdysi ohromovali diváctvo i kočovní kabaretiéři na svých štacích.
Barvité, imaginativní, nostalgické a ano, burleskní.
Mám vtíravý pocit, že Obludárium viděla i Conchita Wurst, vítězka Eurovize.
(zadáno: 14.5.2017)
Pro mě zklamání.
(zadáno: 29.12.2014)
Aktualizace evokuje prostředí (nadnárodních) firem, kde vedle oficiální firemní kultury roste i ta paralelní. Na firemních večírcích se unifikují postoje, v kuřáckých pauzách u popelníků bují předsudky, xenofobie ("firemní vtipálek" a (duševní) mrzák Šašek), šíří se zaručená pravda, která destruuje kariérní postup jiných, lehce se podléhá (Othello) intrikám a manipulaci kolegů.
Autorsky dobré, úpravy textu beru. Fajn "lounge" hudba, symbiotická s tím unifikovaným a přesto velmi konkurenčním prostředím, kontrastující s bublajícími emocemi.
Práce s herci mě trochu zklamala, Desdemona ok.
(zadáno: 1.5.2016)
65%
Upřímně oceňuji tuto poctu Radokovi, mísící divad. techniky, časové sekvence... a odkazující tak i k jeho postupům.
Výborné je především herecké ztvárnění, některé laškovné etudy manželů (např. Pan Knap a Knop, Vltava..) dokonce brilantní.
Ale letušky či Souvenirs mi připadaly jak vytržené ze Zuskova Sóla pro 3. A taky nesedělo užití neosobní, teskné scény z 1. části (v té je ok) v Otvírání studánek. Namísto aktuálního provedení Otvírání studánek se sborem a hudebníky by mi víc konvenovalo shlédnutí Radokovy pův. kompozice (krátce se objeví v projekci a působí v inscenaci jako zjevení).
(zadáno: 10.1.2014)
Herecky ok, kostýmy taky. Pár výborných retro-gagů a nostalgických připomínek z minulosti. Nuda to asi nebyla, ale jinak slušnej bizár.
Jen musím přiznat, že mi pořád ještě nedošlo, o čem že to vlastně bylo, představení postrádalo dějovou linku...
Údajně faustovský příběh, hm. Navštívili jsme skutečně tohle představení?
(zadáno: 27.1.2015)
Minimalistická výprava a dva herečtí bardi. Ungelt.
Hra v mnohém připomíná Deštivé dny, je (jakýmsi paralelním) hereckým dialogem dvou mužů (s režisérem tří), nyní ovšem jde o starší generaci a ta řeší i jiné problémy, adekvátní jejich věku.
A tenhle nepřímý herecký dialog mezi generacemi (počítám v to i realizátory Deštivých dnů) se mi líbí.
Žoviální, mírně obhroublý Halpern (brilantní Petr Kostka) a korektní, distinguovaný Johnson připomínají postavy z Deštivých dnů i typologicky. A funguje to obdobně, i když téma je smírnější. I Smočkovu režii považuji za vydařenou.
(zadáno: 13.2.2016)
Silné a po podstatě jdoucí herectví a k tomu humor černější než černý (který byl někdy hůř stravitelný i pro mně, pravda).
Přesto mi v druhé části (celkem 3:15h dlouhého představení vč. přestávky) připadalo, že by některé (policejní) scény mohly být prokráceny.
Ale rozhodně stojí za shlédnutí, jen přijdťe odpočinutí, vzduch bude těžký.
(zadáno: 11.3.2014)
Vpodstatě se shoduji s názorem J. Pařízka.
Velmi podařená věc a ano, "postmoderní," jak si asi vytkli Burani za cíl (a jak z Isteníkových úst zaznělo). Syntéza různých pohledů a menších paralelních příběhů do jedné bohatší, ale měnlivé struktury.
Burani dokazují, s jak skromnými prostředky a s jakým (zdánlivým) málem lze dělat kvalitní a současné divadlo: herecký um a sebevědomí, společné zaujetí, jasná idea a zájem realizovat ji hravě, vizuálně poutavě, s použitím aktuálních postupů, pracujících mj. s přeskakující pozorností mobilové generace.
Nenechte si ujít, tahle parta si to zaslouží.
(zadáno: 27.2.2018)
(zadáno: 21.6.2018)
(zadáno: 25.5.2019)
Hravé a imaginativní, i přes jednoduché výrazové prostředky ve mně představení vyvolalo silné emoce.
Bravo! Jak "jednoduše" a přirozeně lze vytvářet silné dramatické umění.
(zadáno: 11.10.2010)
Dost náročné (a pro trpělivého a náročného diváka určené) představení, rozdíl mezi kvalitou hlavních představitelů Roden - Uhlířová je bohužel příliš viditelný.
(zadáno: 11.10.2010)
Pro mě bylo dnes na Jezerce docela zklamání. I přes pěkné výkony Hrzánové, Holuba, Hrušínského ztratila inscenace v tomto zpracování svojí osu a stala se tuctovým příběhem, který nedrží při sobě.
(zadáno: 1.3.2016)
Poutavě zpracovaný příběh, který si zaslouží divákovu pozornost, dramaturgicky dobře zvládnutý, navíc výborná volba pro Mahenku. (Osobně mi trochu chyběla ta zvláštní, osudová pointa s Pavlovým dítětem, ale kdo nezná předlohy, tomu jistě nechybí.)
Zdařilé a vyrovnané byly herecké výkony, např. ten Siničákův (a to nemám na mysli jen fyzické ztvárnění), pochválit musím tentokrát za drobnou roli i P. Doucka, nespoutaná Štěpka Hany Briešťanské mě chytla víc než ta od Janžurové.
Podařené kostýmy včetně klobouků atd.
A točna mně osobně nevadila, spádu děje totiž posloužila dobře.
(zadáno: 11.10.2010)
Dobré herecké výkony, ale tematicky složitější hra.
(zadáno: 10.11.2012)
Současná a mimořádně povedená adaptace Čechova, která nás i přes značnou délku hodně bavila. Cynická ironie i černý humor inscenaci osvěžují, nicméně i bez nich je tohle podání ruské klasiky živé a bohaté. Režisérovi gratuluji, stejně tak hercům - jejich výkony byly vážně znamenité a vyrovnané. Nejsilněji na mě zapůsobila Táňa Medvecká, jejíž účast Zábradlí velmi pomohla, a také Igor Chmela. Myslím, že jeden z nejlepších současných kusů DNZ.
(zadáno: 15.6.2016)
Herci hrají velice soustředěně a s upřímným respektem k městu i lidem, jimž bylo osudem. To je asi největší klad inscenace, tedy společně s intimní atmosférou, kterou se podařilo vytvořit, a také s námětem, jenž je výsekem lokální historie na pozadí středoevropských dějin.
Osobně opravdu oceňuji tuhle drobnou poctu básníkovi a jedné z neprávem upozaděných osobností Brna.
(zadáno: 4.1.2014)
75%
Z detektivky má tenhle psychologický příběh, vyprávěný z pozice dospívajícího školáka, jen málo. Vynikající V. Blahuta spolu s A. Antalovou (její ztvárnění matky např. ve scéně s vláčkem bylo pro mě tak emotivní, že ani těch slz už nebylo zapotřebí) a dalšími stvořili jímavý a důvěrný příběh, ve kterém komické situace vznikají přirozeně, z rozdílů mezi realitou viděnou očima dítěte s handicapem a očima dospělého.
Přímočaře realizované, podařené, silné představení.