Jaroslavz

Nechápu to všeobecné nadšení, místy inscenace působí jako desetkrát vyluhovaný odvar z legendárních Hvězd na vrbě brněnského HaDivadla. Vetšina postav není víc než křiklavě primitivní karikatura. Představitelka hlavní role nemá charisma ani adekvátní hlas, aby mohla zdárně ztělesnit legendární Věrku.

Nepatřím ke skútrovským fandům, Tentokrát mě ale dostali. Mistr a Markétka je nádherně propracovaná podívaná, scénář, režie, herecké pojetí, hudba, scéna, kostýmy, všechno to udivuje, okouzluje a ladí. Je radost se dívat, jak s tématy hry i s režijní koncepcí souzní herci Ondřej Rychlý, Pavel Neškudla, Jan Vondráček, Marie Poulová, Tomáš Turek, Miroslav Zavičár, Jan Sklenář... Adaptace předlohu nijak neochuzuje, nechybí filozofická rovina, společenská satira na ruskou tupost, úvaha nad uměleckou tvorbou v podmínkách nesvobody ani zastřešující téma osudové lásky. Určitě musím vidět znovu.

Mnoho povyku pro nic. Dejvické se zaseklo kdesi na přelomu devadesátek a nového tisíciletí. Co bylo cool, je dneska zívačka. Zelenkovi jdou dobře hry s přesahem k politice, Teremin, Molekula... Ale tohle hnípání se v krizi 50+ zavání doslovností. Jasně, Trojan, Neužil jsou úžasní hráči, ale potřebovali by posun, inspiraci, vývoj. Tak jak to uměl s Dejvičáky Krobot. Současné divadlo vypadá jinak.

Mikulášek v plné parádě, poctivě a mnohovrstevnatě zpracované téma herectví a divadla, ale taky života a smrti. Nadčasové, duchaplné. Gejzír nápadů, gagů, vtipů, skvělá scéna a precizní herecké kreace, Plodková, Vašák, Vondráček, Vyorálek, König... Všichni jsou boží! Snad tahle zábradlácká paráda nikdy nezmizí z repertoáru, potřebuju ji vidět znova a znova.

Zdálo by se, že drama o relativitě pravdy nemůže být nikdy aktuálnější než dnes. Jenže kdo má sledovat tak úmorně pomalou, temnou a klopotnou inscenaci, která maže vše, oč se teď v činohře ND léta usilovalo? Návrat k vyčichlému psychologickému herectví, jaké nevidíte ani na oblasti, k doslovnosti, k nekonečným dialogům, k ilustrativnímu užívání hudby, brr. Skoro se zdá, že Národní zase vstoupilo do boje o vinohradského diváka... Jenže ten by vzhledem k přepálené délce představení usnul. Danielo, vše odpouštěno, vrať se!

Tolik nápaditá, krásná scéna, a přesto tak zoufale nenápaditá režie! Herci se trápí odříkáváním předlouhých textů a opakujícími se sexuálními pantomimami, ale nikam to nevede.

Úžasná divadelní úvaha nad bizarní a krutou evropskou historií 20. století. Dokonalá práce s hudbou, pohybem, scénami společného tanečního a pantomimického třeštění. A pochopitelně naprosto jedineční herci Sidonová, Kaplanová, Vyorálek, Hájek,..

Jedna z nejlepších Jařabových inscenací. Scénář vychází z faktů Freudova života a režie sugestivně navozuje atmosféru dekadentní Vídně konce 19. století. Přitom však inscenace objevuje ve freudovské látce překvapivě aktuální téma zneužívání dětí ve zdánlivě seriózních rodinách, i otázku všeobecného pokrytectví, jak ho známe z mnoha tuzemských konzervativních spolků, institucí a hnutí... Za zmínku stojí výtečná trojstupňová scéna i lehce bizarní kostýmy. Herecká souhra dokonalá, zvlášť bych vyzvedl Václava Vašáka v roli zraňovaného a pochybujícího Freuda, brilantního Königa, přesnou Plodkovou, vtipného Černého, Vondráčka či Kubátovou...

Je to jako by vám filmový režisér předložil film, který zapomněli ve střižně zpracovat. Vtip mají pouze nápadité kostýmy, jinak se představení táhne jak stokrát vyžvýkaná žvýkačka, od jedné těžkopádné akce ke druhé, ještě těžkopádnější. Herci se snaží, pitvoří, válejí po jevišti a šklebí, zkrátka dělají co můžou, ale k ničemu to není. Komedie, která nemá švih a tempo, se zákonitě stává tříhodinovým diváckým utrpením. Je mi líto, tohle loučení se Daniele vůbec, ale vůbec nepovedlo.

Kde nechápe, že právě TOTO je nádherně současné pojetí Hrubínovy pohádky, je mimoň. Špinar nezklamal. Výtvarně neobvyklé, režijně precizní, herecky silné. Nápad s cirkusu geniální. Pro Národní je Špinarův předčasný odchod z šéfovského poštu děsivá ztráta. A místo důstojného nástupce se můžeme těšit na kýčaře motorkáře...

Už dlouho mi nebylo v hledišti tak stydno. Zoufalá snaha hrát si na vážné umění, i když obsah je duchaprostý. Chudáci zneužití básníci. V DD se zbláznili?

Chvílemi jenom víceméně trapné, chvílemi však až dalekou za hranou lascivity. Takovou řachandu vyrobit ze Shakespeara, no potěšpánbůh. Těch 20 procent za energii herců, ale v případě režie by bylo třeba záporné stupnice.

Není čas na radikální změnu ve Vinohradském divadle? Kolik inscenací za poslední léta tam stálo za pozornost? A ta nejnovější je opravdu křiklavým příkladem umělecké nemohoucnosti. Když nevím, proč a jak, tak se o nic "moderního" nepokouším. Krásná Dykova hra skončila jako nejubožejší křečovitá fraška.

Trošku moc povyku a pekelníků, trochu oč psycho,méně by bylo více. Ale Patočka byl frajer,to zas jo. A Mejzlík ho hraje hezky.

Zbytečná inscenace, statická a užvaněná s tristním Donutilem v hlavní roli. Scéna neladí s tradicionalistickou režií. Pozitivem je jen Zuzana Krónerová, ale ta tuhle televizní žvanírnu nezachrání.

Nejparádnější soudobé divadlo, jaké si umíte představit. Fričova imaginace je úžasná. Nápad s Oidipem jako detektivkou funguje. A herci Batěk, Orozovič, Stryková atd. jsou zkrátka a dobře famózní. Určitě si nenechte ujít zážitek roku v Národním.

Ha...ha...ha... Tak tenhle typ humoru už nikdy, prosím. Nudná, utrápená žvanírna a herecké pitvoření se. Autorská i režijní nemohoucnost. Dřív se tomu pohrdavě říkalo komunální satira.

Bernhardovy myšlenky v novém hávu ještě získaly na síle. Bravo herci (Rašilov ještě nikdy nebyl tak skvělý, Stivínová je prostě vtipná a okouzlující, Juřičková absolutně přesná). Kostýmy a scéna, potěcha pro oko. Špinar válí. Viděno na 2. premiéře a určitě ne naposled.

Nuda, užvaněná nuda. Kdo měl tak nešťastný nápad svěřit hlavní roli nezajímavénu Donutilovi jr.? A proč tak zastaralá režie ala sedmdesátá léta? 20 procent za pana Bora a pana Vlasáka, i když výpadků textu mohlo být méně.

Zaplaťpanbůh za pana Drábka! Jeho Revizor s černochem je skvostný, se spoustou nápadů a aktualizací, a taky herecky jedinečný. Havlínek, Kopta, Tomicová, Dvořák a spol. prostě září. Nenechejte si ujít!

Klasika bez piety, neomylně vyhmátnuté, co je na otřepaném Moliérovy živé, a opravdová pastva pro oči.

Takové herecké a režisérské vetešnictví už se nevidí ani na oblasti. Zkáza Dejvického divadla opravdu začala.

Vinohrady, Vinohrady...zkyslé vínko dáváte. Tohle fakt ne. Bezzubá zábava, co se tváří, jak moc je zubatá. A takový býval Aleš Procházka herec. Ale kde není trocha nápadité režie, tam ani výborný herec nic nezmůže.

Málo tance, špetka humoru, hodně slov, moc přehrávání a vagón uslzenosti. Divadelní zábava made in USA.

Jedna z nejstupidnějších produkcí, jakou si můžete představit. Laciná zápletka, tisíckrát viděné vtipy s chlapy převlečenými za ženské. Mistře Etzlere, to jste dopadl! A do toho přehlídka nejprofláklejších, většinou vyoůjčených hitů Zazenity V. Never more.