Jaroslavz

Hodně slaboučké komediální pásmo více či méně humorných scének. Herecky bravurní, zvlášť Plesl, Neužil a Babčáková, ale obsahově plytké, s řadou předvídatelných, infantilních point. DD zjevně ztratilo směr, ideu, o čem hrát.

Herecký souboj Gajerová x Procházka, vítězí oba.

Hravé, milé, vtipné. Míra Zavičár jako Papageno je nesmírně milý, Královna noci Jana Sklenáře oslňující, Ondřej Rychlý v roli Pamina je skvělý herecky, pohybově i pěvecky, Martin Matejka vtipný... Nápadité kostýmy.

Jan Mikulášek ve špičkové formě! To prostě musíte vidět, zažít. Nádherné obrazy venkova osmašedesátého roku, famózní herci. Bravo!

Nejparádnější soudobé divadlo, jaké si umíte představit. Fričova imaginace je úžasná. Nápad s Oidipem jako detektivkou funguje. A herci Batěk, Orozovič, Stryková atd. jsou zkrátka a dobře famózní. Určitě si nenechte ujít zážitek roku v Národním.

Kde nechápe, že právě TOTO je nádherně současné pojetí Hrubínovy pohádky, je mimoň. Špinar nezklamal. Výtvarně neobvyklé, režijně precizní, herecky silné. Nápad s cirkusu geniální. Pro Národní je Špinarův předčasný odchod z šéfovského poštu děsivá ztráta. A místo důstojného nástupce se můžeme těšit na kýčaře motorkáře...

Jedna z nejstupidnějších produkcí, jakou si můžete představit. Laciná zápletka, tisíckrát viděné vtipy s chlapy převlečenými za ženské. Mistře Etzlere, to jste dopadl! A do toho přehlídka nejprofláklejších, většinou vyoůjčených hitů Zazenity V. Never more.

Je to milé, je to české, je to hezké. Co to je? Kytice od Skútrů. Nenáročná vyprávěnka pro zlenivělé obecenstvo.

Klasika bez piety, neomylně vyhmátnuté, co je na otřepaném Moliérovy živé, a opravdová pastva pro oči.

Nejlepší z Mikuláškových režií za poslední léta. Maryša bez kroje, moderní drama o manipulaci a bezcitnosti. Herci do jednoho famózní. Musíte vidět!

Událost! Režijně, herecky (Mikluš, Mácha, Štorková, Stivínová, Piškula, Mejzlík, Daniel...) a hlavně naléhavostí paralely fašistického Německa k dnešku. Tři a půl hodiny se zatajeným dechem sledujete velké divadlo, a přitom soustavně myslíte na pořád drzejší Hitlerovy duchovní následovníky, kteří teď řádí u nás, na Slovensku nebo v Maďarsku. Drobné výhrady ke scéně (v první polovině je z některých míst špatně vidět do zadního prostoru tanečního sálu) jsou nepodstatné. To prostě musíte zažít, a pak z toho rozčilením nezamhouřit oka.

Skoro ukázková inscenace Studia Hrdinů. Hodně tmy, občasný scénický efekt a pohrávání si s industriálním prostorem, ale snaha o exkluzivitu takřka úplně ubíjí možnost emotivně diváka zasáhnout. A to navzdory skvělému Cinovi v hlavní roli.

Nepatřím ke skútrovským fandům, Tentokrát mě ale dostali. Mistr a Markétka je nádherně propracovaná podívaná, scénář, režie, herecké pojetí, hudba, scéna, kostýmy, všechno to udivuje, okouzluje a ladí. Je radost se dívat, jak s tématy hry i s režijní koncepcí souzní herci Ondřej Rychlý, Pavel Neškudla, Jan Vondráček, Marie Poulová, Tomáš Turek, Miroslav Zavičár, Jan Sklenář... Adaptace předlohu nijak neochuzuje, nechybí filozofická rovina, společenská satira na ruskou tupost, úvaha nad uměleckou tvorbou v podmínkách nesvobody ani zastřešující téma osudové lásky. Určitě musím vidět znovu.

Je to jako by vám filmový režisér předložil film, který zapomněli ve střižně zpracovat. Vtip mají pouze nápadité kostýmy, jinak se představení táhne jak stokrát vyžvýkaná žvýkačka, od jedné těžkopádné akce ke druhé, ještě těžkopádnější. Herci se snaží, pitvoří, válejí po jevišti a šklebí, zkrátka dělají co můžou, ale k ničemu to není. Komedie, která nemá švih a tempo, se zákonitě stává tříhodinovým diváckým utrpením. Je mi líto, tohle loučení se Daniele vůbec, ale vůbec nepovedlo.

Velmi chytře napsaná komedie na historické téma. Úvaha o tom, co by se dělo, kdyby se čeští i zahraniční politici v roce 1938 chovali jinak, než se událo. Režie řemeslně zručná, herci dobře sehraní. Těžko vypíchnout jen někoho, protože pánové Hromádka, Vaculík, Šupina, Zelinka i Žilinský jsou stejně dobří jako dámy Novotná, Hejcmanová a Rašín. Určitě se jděte podívat, tak důvtipných a originálních původních komedií není na českých a moravských scénách mnoho.

Mikulášek se Cpinem, nedostižná dvojice českého divadla. Geniální převod Bernharda na minijeviště Divadla Na zábradlí. Vtipná, mnohovrstevnatá groteska o snobech pražských, vídeňských i lecjakých jiných. Gejzír nápadů, které nejsou samoúčelné. Po absolvování úmorné fričovské faustiády v Národním je Mikuláškovo Mýcení jako doušek čisté vody!

Inscenace, kterou by měl vidět každý, aby se zamyslel nad mírou kolaborace vlastního národa a každého jedince, který tady žil v totalitě. Bravo, pánové Fridrichu, Vlasáku, Suchý z Tábora. Je to váš herecký koncert! Bravo, režisére Svojtko!

Zoufale mrtvé divadlo, úplně mimo čas a prostor. Předpotopní kostýmy, křečovité herecké výkony, marné předstírání venkovské zemitosti, bezradná režie. To se hraje jen proto, že "klasika do kapličky patří"? Žijeme vůbec v 21. století?

Někdy jsou dvě hodiny k nepřečkání. Myšlenka na dramatizaci Haklovy povídky není špatná, ale když ji režisér zabalí do zbytečných akcí, bloudění zákulisím, grilování a požírání kuřat nebo zatloukání hřebíku do nosu, tak vám začnou být ukradené i všechny hezké postřehy o naší kocovině 30 let po převratu. Čtveřice herců (a jedena herečka a jeden muzikant) si to očividně užívají, ale bojím se, že víc oni, než diváci. A pozor, nejdřív půl hodiny stojíte, a když si konečně sednete, zjistíte, že ze stanu, kam je vháněna pára, není úniku. Naštěstí měl režisér tolik soudnosti, že zrušil děkovačku.

Nechápu, co je na tom provokativního. Za mě jenom pocit navršené nudy a zdlouhavosti. Herci se snaží a snaží, ale když režisér nemíří u žádné postavy jinam, než k sexuální motivaci, co s tím nadělat. Reakce diváků dost chladné.

Ať si kdo chce, co chce říká, Špinar je guru moderního divadla. Horor jako hrom, a přitom chytrý, hluboký, zábavný. A Radúz Mácha, Pája Štorková, Beneš, Medvecká, Javorský - boží herci!!!

20 % za Orozoviče a místy vtipného Pavelku a Polišenskou. Jinak nebetyčná nuda. Blbá hra, nijaká režie.

Silný námět inspirovaný osudy těch, kteří vzdorovali totalitním režimu. Výborná Anežka Kubátová, na níž leží velká tíha textově i herecky náročné role. Paní (nebo slečna?) režisérka se až příliš vzhlíží v obrazivém a asociativním režijním klíči Mistra Mikuláška. Bohužel bez jeho přesvědčivosti a virtuozity. Herci sice poslušně plní zadané úkoly, ale všemu tomu žonglování s rekvizitami a zdvojování postav chybí opravdová básnická naléhavost. Inscenace se tak stává zbytečně zdlouhavou a úmornou. Bez komentáře ponechávám "snaživý" výkon Michala Bednáře v roli Juráčka. Jeho angažmá v jinak herecky mimořádně silném týmu DNZ je pro mě záhadou.

Bernhardovy myšlenky v novém hávu ještě získaly na síle. Bravo herci (Rašilov ještě nikdy nebyl tak skvělý, Stivínová je prostě vtipná a okouzlující, Juřičková absolutně přesná). Kostýmy a scéna, potěcha pro oko. Špinar válí. Viděno na 2. premiéře a určitě ne naposled.

Zábavná i děsivá, režijní i dramaturgicky brilantní koláž na téma psychiky, lidského chování a manipulativnosti. Herecky bravurní je obzvlášť Vondráček, König, Kaplanová a Žáček. K stoprocentí dokonalosti chybí pouze zajímavější scénografie, neboť pan Cpin to tentokrát trošku odflákl. Nechápu výtky, že podobným principem byly vystavěny i další Mikuláškovy inscenace. No a co? Pokud budou tak myšlenkově i divadelně podnětné jako tato, ať se klidně princip opakuje ještě třeba stokrát. Tradiční představení přece opakují stejné postupy a klišé už po staletí, a u nich to nevadí?