Jaroslavz

Tentokrát dokonalý Špinar, žádné schválnosti, nádherná scéna, kostýmy, nic zbytečného nebo okázalého. Inteligentní zábava. A skvělé herečky a herci. Borová, Stryková, Juřičková, Janžurová... Batěk, Suchý, Rajmont, Děrgel, Prachař. Co výkon, to perla.

Nejlepší z Mikuláškových režií za poslední léta. Maryša bez kroje, moderní drama o manipulaci a bezcitnosti. Herci do jednoho famózní. Musíte vidět!

Mikulášek se Cpinem, nedostižná dvojice českého divadla. Geniální převod Bernharda na minijeviště Divadla Na zábradlí. Vtipná, mnohovrstevnatá groteska o snobech pražských, vídeňských i lecjakých jiných. Gejzír nápadů, které nejsou samoúčelné. Po absolvování úmorné fričovské faustiády v Národním je Mikuláškovo Mýcení jako doušek čisté vody!

Inscenace, kterou by měl vidět každý, aby se zamyslel nad mírou kolaborace vlastního národa a každého jedince, který tady žil v totalitě. Bravo, pánové Fridrichu, Vlasáku, Suchý z Tábora. Je to váš herecký koncert! Bravo, režisére Svojtko!

Tak to se povedlo. Výborná hra, Špinarova režie má tah a obejde se bez schválností. Scéna, hudba, kostýmy, všecko super. A kroutící se Radúz Mácha na podpatcích nemá chybu.

Jan Mikulášek ve špičkové formě! To prostě musíte vidět, zažít. Nádherné obrazy venkova osmašedesátého roku, famózní herci. Bravo!

Zaplaťpanbůh za pana Drábka! Jeho Revizor s černochem je skvostný, se spoustou nápadů a aktualizací, a taky herecky jedinečný. Havlínek, Kopta, Tomicová, Dvořák a spol. prostě září. Nenechejte si ujít!

Bernhardovy myšlenky v novém hávu ještě získaly na síle. Bravo herci (Rašilov ještě nikdy nebyl tak skvělý, Stivínová je prostě vtipná a okouzlující, Juřičková absolutně přesná). Kostýmy a scéna, potěcha pro oko. Špinar válí. Viděno na 2. premiéře a určitě ne naposled.

Nejparádnější soudobé divadlo, jaké si umíte představit. Fričova imaginace je úžasná. Nápad s Oidipem jako detektivkou funguje. A herci Batěk, Orozovič, Stryková atd. jsou zkrátka a dobře famózní. Určitě si nenechte ujít zážitek roku v Národním.

Kde nechápe, že právě TOTO je nádherně současné pojetí Hrubínovy pohádky, je mimoň. Špinar nezklamal. Výtvarně neobvyklé, režijně precizní, herecky silné. Nápad s cirkusu geniální. Pro Národní je Špinarův předčasný odchod z šéfovského poštu děsivá ztráta. A místo důstojného nástupce se můžeme těšit na kýčaře motorkáře...

Jedna z nejlepších Jařabových inscenací. Scénář vychází z faktů Freudova života a režie sugestivně navozuje atmosféru dekadentní Vídně konce 19. století. Přitom však inscenace objevuje ve freudovské látce překvapivě aktuální téma zneužívání dětí ve zdánlivě seriózních rodinách, i otázku všeobecného pokrytectví, jak ho známe z mnoha tuzemských konzervativních spolků, institucí a hnutí... Za zmínku stojí výtečná trojstupňová scéna i lehce bizarní kostýmy. Herecká souhra dokonalá, zvlášť bych vyzvedl Václava Vašáka v roli zraňovaného a pochybujícího Freuda, brilantního Königa, přesnou Plodkovou, vtipného Černého, Vondráčka či Kubátovou...

Úžasná divadelní úvaha nad bizarní a krutou evropskou historií 20. století. Dokonalá práce s hudbou, pohybem, scénami společného tanečního a pantomimického třeštění. A pochopitelně naprosto jedineční herci Sidonová, Kaplanová, Vyorálek, Hájek,..

Mikulášek v plné parádě, poctivě a mnohovrstevnatě zpracované téma herectví a divadla, ale taky života a smrti. Nadčasové, duchaplné. Gejzír nápadů, gagů, vtipů, skvělá scéna a precizní herecké kreace, Plodková, Vašák, Vondráček, Vyorálek, König... Všichni jsou boží! Snad tahle zábradlácká paráda nikdy nezmizí z repertoáru, potřebuju ji vidět znova a znova.

Nepatřím ke skútrovským fandům, Tentokrát mě ale dostali. Mistr a Markétka je nádherně propracovaná podívaná, scénář, režie, herecké pojetí, hudba, scéna, kostýmy, všechno to udivuje, okouzluje a ladí. Je radost se dívat, jak s tématy hry i s režijní koncepcí souzní herci Ondřej Rychlý, Pavel Neškudla, Jan Vondráček, Marie Poulová, Tomáš Turek, Miroslav Zavičár, Jan Sklenář... Adaptace předlohu nijak neochuzuje, nechybí filozofická rovina, společenská satira na ruskou tupost, úvaha nad uměleckou tvorbou v podmínkách nesvobody ani zastřešující téma osudové lásky. Určitě musím vidět znovu.

Chcete-li se dozvědět něco o současném světě a zároveň se nechat unášet osobitými režijními nápady pana Miluláška, neváhejte! Miloslav König i Jan Hájek fungují jako skvělý herecký tandem. Best of pražských divadel.

Jan Mikulášek je génius českého divadla. Jen on umí tvořit bytostně poetické inscenace, které mají vnitřní sílu a přesvědčivost. Pokud se navíc může opřít o souznící herecké osobnosti, jako jsou Hájek nebo Vyorálek, vznikne strhující představení. Zlatá šedesátá jsou překvapivě aktuálním obrazem tragických zápasů scenáristy a režiséra Juráčka. A vlastně i celého národa, zdeformovaného lety ruské nadvlády.

Dokonalé převedení nedivadelní předlohy na divadelní prkna. Mikuláškova režijní vize jako obvykle básnická, přesto oproštěná od zbytečnosti. Vašák i König jako voda a oheň. A z inscenace je zřejmé hluboké zaujetí všemi nahozenými tématy. Bravo! Třikrát bravo!!! Zábradlí je zkrátka a dobře nej.

Tak to se moc povedlo! Moderní výklad klasiky a výtečné obsazení všech rolí.

Herecký souboj Gajerová x Procházka, vítězí oba.

Trefa do černého, konečně divadlo o něčem, které nezavírá oči před politikou a před tím, co se u nás děje. Herci famózní!

Ať si kdo chce, co chce říká, Špinar je guru moderního divadla. Horor jako hrom, a přitom chytrý, hluboký, zábavný. A Radúz Mácha, Pája Štorková, Beneš, Medvecká, Javorský - boží herci!!!

To se povedlo. Stropnický překvapil, Krejčík s Novákovou potvrdili, že jsou výborní. Režie moderní a citlivá.

Klasika bez piety, neomylně vyhmátnuté, co je na otřepaném Moliérovy živé, a opravdová pastva pro oči.

Hravé, milé, vtipné. Míra Zavičár jako Papageno je nesmírně milý, Královna noci Jana Sklenáře oslňující, Ondřej Rychlý v roli Pamina je skvělý herecky, pohybově i pěvecky, Martin Matejka vtipný... Nápadité kostýmy.

Zábavná i děsivá, režijní i dramaturgicky brilantní koláž na téma psychiky, lidského chování a manipulativnosti. Herecky bravurní je obzvlášť Vondráček, König, Kaplanová a Žáček. K stoprocentí dokonalosti chybí pouze zajímavější scénografie, neboť pan Cpin to tentokrát trošku odflákl. Nechápu výtky, že podobným principem byly vystavěny i další Mikuláškovy inscenace. No a co? Pokud budou tak myšlenkově i divadelně podnětné jako tato, ať se klidně princip opakuje ještě třeba stokrát. Tradiční představení přece opakují stejné postupy a klišé už po staletí, a u nich to nevadí?