Profil uživatele

Jerman

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 11 % (29)
Jiří Landa: 11 % (28)
Helena Grégrová: 12 % (43)
Jan Pařízek: 12 % (47)
Lukáš Dubský: 13 % (43)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.8.2021)
Je to nový cirkus nikoliv divadlo v pravém smyslu slova, můžeme se tedy obdivovat bravůrním akrobatickým kouskům ale co se hereckého projevu týče není zase tak moc co hodnotit. Nevím zda podobné performance je patřičné recenzovat na tomto fóru věnovanému činohernímu divadlu.
(zadáno: 5.2.2020)
Komorní tragikomedie o sociálním inženýrství k snížení populace penzistů, z které mrazí. Režisérovi se podařilo evokovat atmosféru tradičního Japonska a vést mladé herce k uvěřitelnému ztvárnění disciplinovaných seniorů smířených se svým osudem. Krátké představení, které ale přesto diváka zaujme.
(zadáno: 14.2.2019)
Kdo by čekal po standup Stanislava Majera v Studiu Hrdinů (rovněž od autorského a režijního dua Zábranský - Polívková) stejně zajímavý a humorný zážitek bude asi trochu zklamán. Představení v několika vrstvách s prvky pochůzkové performance je méně sevřené, trochu rozvláčné a ne zcela srozumitelné co se "filosofické message" týče.
(zadáno: 7.1.2020)
Nelehkého úkolu převést Gombrowitzův román na scénu se zhostil tandem Buraj/Kačena o něco úspěšnějším způsobem než v případě jich adaptace Frischova Stillera v Studiu Hrdinů. Maximálně je využit princip live cinema s kameramany na scéně, až místy má divák dojem, že je spíše v kině než na divadle. Zaujaly herecké výkony Pavelky, který si vyhraje s textovými novotvary, a Bouškové v rolích majitelů penzionu. Inscenace se však stává postupem času stále temnější a méně srozumitelnou, trvá bez mála dvě a půl hodiny bez pořestávky, divák v závěru stěží ví o čem se hraje a těší se hlavně až to skončí.
(zadáno: 14.2.2019)
Vynaložené velké prostředky (sofistikovaná několikastupňová Cpínova scénografie, videoprojekce, živé snímání kamerou, stínohry) výsledek nevalný. Protrpěné více než dvě hodiny bez pauzy, kde především divák, který nečetl literární předlohu vůbec nepochopí o čem je řeč, ani stopa po výraznějším narativu, obrazy se snahou o symboliku, která je často těžko pochopitelná, herci odsouzeni do role pěšáků v roli loutek zmateného režijního schematu Jana Mikuláška, pro mě další podprůměrná inscenace činohry ND
(zadáno: 8.12.2019)
Recenze Hrdinové a Švejdy (viz zde Recenze/blogy) mi mluví z duše. Opět u Friče nesrozumitelná a samoúčelná forma zvítězila nad obsahem a efektní finále to nezachránilo. Jan Frič se osvědčil jako výborný režisér současné české dramatiky: Velvet Havel (Zábradlí), Mlčení Bobříků (Palmovka), Dotkni ye vesmíru.., Návštěva (NS ND), ale když sáhne na klasiku je dojem rozpačitý: Oblomov (Zábradlí), Faust, Misantrop a nyní Oidipus (ND). Křečovité pokusy o posun a aktualizaci s nápady, které chápe snad jen jeho inscenační tým. Není asi nejšťastnější uvádět takovýto spektákl na jevišti Zlaté kapličky.
(zadáno: 30.1.2022)
První kus z trilogie volně provázaných her McDonagha, z prostředí irské rurální nižší třídy (white low class). Přes drsné "Tarantinovské scény" jímavá historie o touze po štěstí, která nedojde naplnění. Komorní sestava čtyř herců podává na miniaturním jevišti v Jindřišské vyrovnané výkony. Doporučuji zde shlédnout současně hranou McDonaghovu Lebku z Connemary (druhá část trilogie) premiérovanou na této scéně ve stejném roce (2021).
(zadáno: 14.4.2019)
Pro jednou se klasická předloha (Erbenova Kytice) a moderní režie (SKUTR) šťastně potkaly a vznikla inscenace, jako stvořená pro "Zlatou kapličku", která má již po několika reprízách mimořádný divácký ohlas. Přispívá k tomu i setkání mladé garnitury herců se "starou gardou" poněkud upozaděnou současnou dramaturgií činohry ND. Nepochopil jsem význam klacíků na záčatku a konci představení. Na nesrozumitelnou a někdy samoúčelnou symboliku je však třeba si u SKUTRů zvyknout, v této inscenaci to bylo únosné. Vznášení korpulentní herečky vysoko nad jevištěm v Svatebních košilích trochu překvapí...
(zadáno: 24.10.2020)
Hra je velkou hereckou příležitostí pro představitelku hlavní ženské role (Natálie Řehořová), všechny ostatní postavy, muži především, jsou okrajové a démonické kupcové vlastně jen přihrávají. Inscenace je velmi zajímavá především zařazením hudební složky, která je významnou přidanou hodnotou představení. Kombinace slovní hříčky a geografické polohy Švandova divadla, které zřejmě vedly Davida Jařaba k přenesení Leskovovy hry z Mcenského újezdu v Rusku na pražský Újezd ale zcela nefunguje a je málo uvěřitlené. Je stále cítit více než Praha tísnivá atmosféra kupecké rodiny v ruské provincii.
(zadáno: 30.1.2022)
Druhý kus z trilogie volně provázaných her McDonagha, z prostředí irské rurální nízké třídy (low class). Komorní sestava čtyř herců, dobré výkony, zaujme zvláště K. Stolařík v roli prosťáčka. V miniaturním prostoru Jindřišské se přestavbou scény během hry stírá hranice mezi jevištěm a hledištěm. Doporučuji zde shlédnout současně hranou McDonaghovu Krásku z Leenane (první část trilogie) premiérovanou na této scéně ve stejném roce (2021).
(zadáno: 22.2.2019)
Klímova hra těžko inscenovatelná a přesto nesmírně působivá, díky režii par excellence Hany Burešové (generace mladých "moderních" režisérů, co "okupuje" ND by se od ní mohla co učit) a vynikajícím hereckým výkonům pěti protagonistů. Tento "časosběrný dokument" o osudech čtyřech kamarádů z gymnázia a isoterického Odjinud udrží diváka v pozornosti přeš délku představení. Skutečný počin na pražské divadelní scéně
(zadáno: 21.2.2020)
Komorní inscenace, odehrávající se celá v lobby manhatanského mrakodrapu, kde průhledem ven běží projekce kolem jedoucích aut. To dodává scéně autentický ráz a dobře vyjadřuje studenou anonymitu velkoměsta. V konverzacích vyhřezávají problémy všech čtyřech postav hry, které jsou ztvárněny výborně hrajícími herci. Nejvíce příležitostí má "hrdina" Petr Uhlík, který využívá plně svého komediálního talentu, někdy jeho "šaškování" je až na hraně přehrávání. Prušinovský, známý filmovou a televizní tvorbou, osvědčuje schopnost režírovat divadlo. Psáno z hoslovačky v Švandově divadle. 65%
(zadáno: 29.4.2019)
Nevím čím tato "lekce angličtiny pro začátečníky" tak zaujala kritiku a část divácké obce. Já jsem tedy asi nic nepohopil, takový styl divadla je mi cizí. To že tento "Mackbeth" se stal inscenací roku 2017 ex aequo s Jiráskovou Lucernou Hany Burešové v Dlouhé svědčí o skutečně široce rozkročeném vkusu českých divadelních kritiků.
(zadáno: 21.3.2020)
Není to v pravém smyslu divadelní představení ale spíše hodinová dadaistická hříčka pro dva herce a jednoho v závěru letmo se objevícího statistu. Jsem obdivovatelem Paul Klee a doufal jsem, že se o něm něco nového dovím, souvislost inscenace s jeho tvorbou je však v mém chápání nulová. Úzkému publiku chodícímu pravidelně k Hrdinům asi tento typ málo sdělného divadla vyhovuje (soudě podle vysokých procent většiny hodnocení), mně to tedy nic neříká.
(zadáno: 18.11.2021)
Pátá režie SKUTRů v Dlouhé a z mého pohledu nejlepší a divácky nejvděčnější přes více než tříhodinovou délku představení. Tentokráte ne "obrazy" jako v Sonetech ale inscenace, kde primární je fabule, i když komplikovaná dvěma souběžnými dějovými liniemi. Ty se režii ovšem podařilo výborně skloubit a plně využít komediální potenciál vyrovnaného hereckého ensemblu. Karikatura porevoluční Moskvy kam vpadne Ďábel (výborný Vondráček) se svoji trojčlenou suitou. Jímavé jsou scény Mistra (Rychlý) s Markétkou (Poulová), zvláště použití zrcadel v závěru. Nápadité kostýmy. Pro mě událost sezóny.
(zadáno: 4.4.2019)
Vynikající inventivní Fričova režie (vedle Velvet Havel podle mě nejpřesvědčivější v posledních 4 letech) vděčné Dianiškovy předlohy. Skutečný (i když absurdní) příběh z temných padesátých let propojující potlačení skautingu a tvorbu mince české koruny, je transformován do horrové fantasmagorie, z které pěkně mrazí. Herci výborní, nejvíce zaujme Dočkalová.
(zadáno: 4.4.2019)
Pochůzkové experimentální divadlo, v první části spíše performance. Svoji strukturou připomíná inscenace Konzervativce Polívkové v MDP. Výborné herecké výkony čtyř herců představujících stárnoucí muže, kteří po sametové revoluci postupně přišli o ideály a iluze. Je cítit jejich únava a duševní vyprázdněnost, nepěkný pocit pro diváky. Do Haklovy předlohy dopsaná ženská role (v závěru ovšem snad symbolizující kuřecí oběť mužského obžerství) je osvěžením této poněkud depresivní maskulinní podívané znásobené závěrečným pohledem do prázdného ponurého hlediště Nové scény.
(zadáno: 26.4.2019)
Bravo. Tentokrát zase "parta" z Dlouhé ukázala jak umí dělat moderní top divadlo pro děti kolem 10 let. Realistická pohádka z dnešního světa, kde se dozvědí, pro ně stravitelným způsobem, co to znamená smrt mámy a neúplná rodina. Začíná to trochu jako černucha ale v druhé polovině má hra úžasný spád a vtip s jasným pozitivním poselstvím. Velkou zásluhu na úspěchu má vynikající předloha polské autorky a českopolský hostující režisér, oba specialisté divadla pro děti. Je překvapivé, že i v katolickém Polsku se tato neortodoxní pohádka setkala s velmi pozitivním přijetím.
(zadáno: 13.6.2022)
Tři soubory, kombinace zpěvu, tance a akrobacie ve stylu nového cirkusu, údajně "akrobatický muzikál". Vznikl ovšem podivný slepenec s chabou dějovou linkou. Hudba je sice krásná ale v muzikálu i sbor musí umět jak zpívat tak tančit, a to zde není ten případ. Pohybově Marantha Gospel Choir, kde řada členů má pěkně přes váhu, působí zcela ochotnickým dojmem. Navíc té "dechberoucí akrobacie", kterou zde očekáváme je zatraceně málo, jistě nejslabší počin Losers od začátku jejich půsovení, nechápu kam dal P. Horníček rozum, pustit se do takové komerce. Pěkný finanční vývar, první tři řady za 890 Kc, nejlevnější lístky za 490 Kc, good luck.
(zadáno: 14.2.2019)
Kdyby nebylo vynikajícího herectví Miloslava Königa, bylo by to velmi slabé představení. Snaha o aktualizaci Nepřítele lide z úhlu pohledu dnešního levicového intelektuála, který moralizuje a kritizuje soudobý liberální kapitalismus, a současné převedení na hranu kabaretu zanechává rozpačitý dojem.
(zadáno: 10.2.2020)
Ivan Vyrypajev je nejvýraznější osobností ruského "nového dramatu", ceněný i mimo Rusko, a často inscenovaný v Čechách. Nesnesitelně dlouhá objetí patří k novějším hrám psaným na zakázku evropských divadel. Jímavý obraz o setkání čtyř mladých lidí z různých koutů světa hledajících smysl své existence a snažících se překonat citovou vyprázdněnost. Děj nabývá postupně stále více psychadelické formy, až na hranici srozumitelnosti. Mé první setkání s "off" souborem Distheatranz, mladí neokoukaní talentovaní herci, nápaditá režie a citlivý hudební doprovod dvěma muzikanty. Bravo.
(zadáno: 21.2.2019)
Expresivní Špinarova režie, vyvolávající tíživou atmosféru, která padá na diváka sledujícího "sestup do pekel" mladého důstojníka po cestě dlážděné dobrými úmysly. Výborná téměř prázdná scéna užívající točny, která dává představení velkou dynamiku. "Stará garda ND" Štěpnička (velitel) a Beneš (lékař) ve svém civilním projevu ovšem neladí zcela s expresí ostaních aktérů a hrají "to svoje", jak už bylo někde zmíněno kritikou.
(zadáno: 5.2.2020)
Vydařená divadelní adaptace Havlíčkova románu mapující vzestup a pád mladého ambiciozního muže, který se přižení do rodiny, kde je všudypřítomný šílený strýc a následně duševní chorobě podlehne i jeho manželka. Režisér Františák zde opět prokázal svoje kvality. Výborně využívá originální scénografie s otáčejícím se proskleným "akváriem". Solidní herecké výkony představitelů manželské dvojice (P. Konáš, P. Tenorová), bravo M. Kačmarčíkovi za strýce a jaké potěšení vidět paní Málkovou stále ve výtečné umělecké i fyzické kondici. Jistě jedno z nejlepších představení na scénách MDP.
(zadáno: 29.1.2022)
Psát obdivné hodnocení na kus premiérovaný před více než 5 lety a ověnčený Cenou DN (nejlepší inscenace sezony 2016/2017) se může zdát nošením dříví do lesa. Nicméně inscenace neztratila lety nic ze svého "lesku" a je pro diváka vyjimečmým požitkem. Expresivní režie J. Nebeského s aktualizujícím přenosem do současnosti (jeho osný Ibsen na pražských jevištích) a vynikající výkon T. Dočkalové (cena Thálie 2017) jako infantilní Nory, jsou základem úspěchu inscenace. Představení v omikronové zimě 2022 se odehrálo pouze díky pohotovému záskoku G. Míčové za náhle onemocnělou K. Holánovou. Bravo !
(zadáno: 22.11.2019)
Perfektní zábavné představení pro ne zcela malé děti, kde se i dospělí dobře baví. I když babičku si nakonec vezme moře je to pozitivní podívaná a písničky tomu dávají šmrnc a lehkost. Herci muzicírují a zpívají jak se to umí jenom v Dlouhé.