Profil uživatele

Jerman

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Kateřina Jírová: 11 % (19)
Helena Grégrová: 12 % (69)
Iva Bryndová: 12 % (57)
Jan Pařízek: 12 % (64)
Jiří Landa: 12 % (36)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.11.2021)
Další výborná režie H. Burešové, která, jak je u ní pravidlem, vytvořila výrazově precisní inscenaci, tentokráte ve formě retro výjevů odkazujících na němý film. Obraz dekadentní patricijské rodiny s komplikovanými vztahy v předvečer fatálního zemětřesení. Dobře je navozena a Acherovou hudbou umocněna, postupně stále tíživější až horrorová atmosféra se znaky blížíci se katastrofy. Před koncem napadá paralela se scénami z Bunuelova Anděla zkázy. Vyrovnané herecké výkony, největší prostor je dán nové posile hereckého ensemblu J. Sklenářovi v roli Marca. Dlouhá stále drží vysoký standard.
(zadáno: 6.11.2021)
P. Jurdou skvěle napsaný a M. Františákem výbormě srežírovaný komorní opus o komplikovaném soužití dvou protipólných kulturních ikon pod jednou střechou domu na Kampě. K úspěchu představení významně přispívá nápaditá scéna Jiříkovské s symbolicky pokřiveným řezem dvou pater domu a dále i Acherova hudba. Klaunovská role Wericha výborně sedne hereckému naturelu M. Hanuše, podstatně těžšího úkolu zahrát niterného básníka Holana se úspěšně zhostil L. Veselý. Přes neveselé osudy rodin dvou velikánů inscenace výmluvně vypovídá o celé atmosféře čtvrtstoletí po 2. světové válce.
(zadáno: 31.10.2021)
Osmisetstránkovou literární předlohu Mikulášek převedl do tříhodinové inscenace s epickou dějovou linkou v blíže neurčené době. Inscenace s originelním ale srozumitelným režijním vedením má spád, výrazné herecké výkony, především velká příležitost pro V. Vondráčka v hlavní roli. Oceňuji jednoduchou originelni Cpínovu scénu tvořenou umělohmotnými závěsy a zdařilý Mikuláškův výběr doprovodné hudby. Vytknout lze pouze, že přenesení Balsacova textu v čase s aktualizacemi ze současnosti je místy diskutabilní, svět kultury a médií je oproti 19 století hodně odlišný.
(zadáno: 30.10.2021)
Viděl jsem nyní s odstupem po třetí tento mini-muzikál, který ani po 7 letech od premiéry nezestárl. Velké bravo za text i muziku M.O. Štědroňovi, kterému stačilo pět herců k vystižení Havlových myšlenek i jeho života jako dizidenta a státníka. Je tam z Havla to podstatné s jeho přednostmi a slabostmi. Žádná prvoplánová oslava ikony sametové revoluce. Nápad s Milošem Havlem "točícím biják", na kterém stojí inscenace je úžasně zdařilý. Nutno vyzvednout herecké výkony M. Königa (V.H.) a P. Jeništy (M.H.). J.Frič jako režisér se zde osvědčil více než ve většině jeho pozdějších inscenacích v ND.
(zadáno: 30.10.2021)
Psát další obdivnou recenzi k tomuto představení bude jen nošením dříví do lesa. Dianiška umí jako nikdo jiný inventivně uchopit příběhy naší nedávné historie (známé i pozapomenuté) a vytvořit modernistické inscenace, kde se pracuje s groteskní nadsázkou a komickou symbolikou. Když se hned úvodem objeví nacistické vlajky, kde jsou místo křížů kosočtverce, je jasné že nepůjde o nic prvoplánového. Po méně známých až obskurních příbězích (Mlčení Bobříků, Bezruký Frantík, Transky...) sáhl nyní naopak po notoricky známé haydrichiádě, o které se ovšem nežertuje. I v tomto případě ale plně uspěl, silný zážitek.
(zadáno: 30.10.2021)
Na Zábradlí se do evokace dětství pustili již dříve v Andersenovi a tentokráte se obrátili k dětským traumatům z předčasných sexualních zážitků. Dotkli se i problému pedofilie, které tak silně rezonuje v současné době. David Jařab téma pojal jako evokaci díla a života Sigmunda Freuda, vytvořil hru se zpěvy, kde scéna a kostýmy plně evokují atmosféru Vídně přelomu století. Inscenace profituje z řady fantaskních režijních nápadů, které pomáhají vytvářet dekadentní atmosféru, kde se daří vzniku neuróz tak jak je Freud popsal. Pěvecká složka je významnou přidanou hodnotou.
(zadáno: 28.10.2021)
Další modernistická Fričova adaptace klasického divadelního textu, tentoráte "utrpěla" původní verze Gorkého hry z roku 1910, méně známá a hraná. Je to pokračování v řadě depresivních dramat na scénách ND (komedie už tam prakticky nejsou), kde vyhřezávají nejtemnější lidské pudy rozpadající se degenerované rodiny. Velmi expresivní režie, kde řada akcí na jevišti je pro diváky nepochopitelná a beze smyslu (velryba v úvodní scéně bez kontextu, hltání hlíny z květináčů, zvětšená plastiková ruka Lazorčákové, kálení na forbíně, dalo by se pokračovat). Užití mikroportů je poněkud samoúčelné.
(zadáno: 13.9.2021)
Tato "veselohra se zpěvy" byla jednoznačný kasaštyk v ABC po dobu 5 let, vždy dávno dopředu vyprodaná. Znám inscenace tohoto typu v posledních letech úspěšně režírované M. Hanušem v tandemu se zesnulým J. Bornou v Divadle v Dlouhé. Vypravil jsem se proto před derniérou do MDP pro porovnání. Přestože většina publika se dobře bavila, byl jsem zklamán celkovou primitivností kusu plného otřepaných klišé o mužích a ženách. I pěvecké výstupy za moc nestaly, inscenace na mě působila rozpadlým dojmem na hranici šmíry. V Dlouhé to je přece jenom úplně jiná liga.
(zadáno: 3.8.2021)
Je to nový cirkus nikoliv divadlo v pravém smyslu slova, můžeme se tedy obdivovat bravůrním akrobatickým kouskům ale co se hereckého projevu týče není zase tak moc co hodnotit. Nevím zda podobné performance je patřičné recenzovat na tomto fóru věnovanému činohernímu divadlu.
(zadáno: 18.7.2021)
V Dlouhé opět prokázali, že umějí udělat bravurně komedii, v strhujícím tempu, ale bez přehrávání a laciného nadbíhání divákům, bravo režizérce Burešové a všem sehraným hercům. Tato fraška (hra ve hře) plná anglického humoru je uváděna často na českých jevištích, poprvé ji inscenoval Jiří Menzel (Činoherní klub 1986). Jeho památce také tuto inscenaci Hana Burešová věnovala. Po několika spíše náročnějších kusech premiérovaných v Dlouhé v posledních letech, je možno se opět jednou skutečně pobavit a odreagovat po dlouhých lockdownech. A nezapomenťe si koupit program s vtipnými profily herců.
(zadáno: 18.7.2021)
Nevím, jestli je dobrý dramaturgický počin inscenovat v Dlouhé takovýto těžký mysticko-naturalistický kus právě v době covidové. Režisér Nebeský s Divadlem v Dlouhé systematicky spolupracuje. Inscenoval zde s velkým úspěchem v minulých letech moderním způsobem tři chmurné Ibseny, bylo to však pro diváky podstatně lépe stravitelné. Tato inscelace jako společný projekt spolku JEDL a Divadla v Dlouhé sem ale jaksi nezapadá. Syrový prostor X10, kde JEDL obvykle vystupuje, by se k takovémuto komornímu drasťáku hodil lépe .
(zadáno: 18.7.2021)
Výborná hudba, zajímavá pohybová složka, solidní herecké výkony, tedy dalo by se říci další podařená režie SKUTRů. Tato Shakespearova hra, vlastně pohádka,je pro jejich poetické někdy až manýristické chápání divadla jako stvořená. Vše jde dobře až na scény, kde se na jevišti pohybuje dvojice Trinculo a Stefeno, kde prvního hraje Marek Daniel. Ten je jako utržený ze řeťezu s lacinými vtípky nadbíhájícími jednodušším divákům. Herci si do krásně přeloženého Shakespeara přidávají svoje aktualizace (včetně očkování) a zavání to pak šmírou. Bouře by neměla být Kancelář Blaník.
(zadáno: 13.6.2021)
Hru jsem viděl pár dní po povolení hrát za přísných pandemických opatřeních a  k spočítání diváků v hladišti stačily bezmála prsty dvou rukou. Přesto herci hráli s ohromnou chutí a nasazením, což třeba ocenit. Hra s silným feministickým nádechem (v dobrém slova smyslu) nás zavádí do rigidního prostředí britských elitních univerzit ovládaných muži, kde mladá nekonvenční Britka s židovskými kořeny a silně ovlivněná pažížským postdoktorálním pobytem, má obtíže se prosadit. Její zásluhy o objevení struktury DNA byly uznány až po její smrti. Velmi dobrý dramaturgický počin Divadla v Celetné.
(zadáno: 13.6.2021)
Hra je hereckým koncertem Lucie Roznětínské (známé hlavně na "off" divadelní scéně) v roli bohaté bezcitné paničky, která má perverzní požitek z ovládání párů mladých nemajetných manželů z nižších vrstev. Originální scéna a nápadité využití hudební složky. Přestože téma psychického násilí a zotročení je univerzální, tato francouzská hra bude rezonovat více v zemích s etablovanou buržoasií než v českém prostředí, kde stratifikace společnosti je podstatně méně vyhraněná.
(zadáno: 13.6.2021)
Česká intelektuální veřejnost je stále fascinována osobou Pavla Juráčka a Tygr se nyní pustil podruhé do dramatizace Deníků, do doby kdy režisér již byl na psychickém a intelektuálním sestupu. Zdařilá dramatizace, velmi nápaditá režie, originální scéna, výborné herecké výkony (trojjediná postava P.J. a jedna herečka na všechny ženy). Problémem inscenace je její délka, hrálo se 2:15 hod bez pauzy (přitom přestávka by tok děje nenarušila). Opakované zprávy o opileckých stavech a sexuálních stycích P.J. se stávají postupně repetitivn. Hlavně na začátku představení velmi pomalu postupuje dopředu.
(zadáno: 24.10.2020)
Jsme svědky zasedání městského zastupitelstva v jednom městečku na jihu USA, kde se řeší otázky interpretace (či spíše dezinterpretace) událostí spojených s historií města a hledání bolestivé pravdy, o které většina radši mlčí. Tematika paměti a účelového nakládání s historickými fakty se dotýká i současné české společnosti a tematika kusu se tak stává aktuální i pro nás. Režijním přístupem se inscenace podobá Havelkovému Společenství vlastníků (diváci sedí po obou stranách jednacího stolu zastupitelstva) nejedná se však v žádném případě o komedii, inspirující ale ne příliš veselá podívaná.
(zadáno: 24.10.2020)
Představení jsem viděl v prvních dnech po rozvolnění karanténních opatřeních na konci května 2020. V hledišti bylo jen o něco málo více diváků než herců na jevišti. Ti však hráli jako o život, s nesmírnou chutí a nasazením, seděl jsem v první řadě a pro nečetnost diváků jsem se bez mála cítil být sám součástí inscenace. Chválit zde výkon paní Steimasslové v titulní roli by bylo jen nošením dříví do lesa, byli ale výborní všichni herci. Ostatně toto vynikající americké jižanské rodinné drama (Pulitzerova cena 2008) jim k tomu dávalo skvělou příležitost.
(zadáno: 24.10.2020)
Donkichotovského hledání přenesené do televizního studia (snímání přes kamery na zavěšené obrazovky), kde probíhá jubilejní diskusní pořad intelektuálů na toto téma. V první polovině vtipná parodie ukazující samolibost a sebestřednost jednotlivých plkajících aktérů vzájemně si skájících do řeči. Výborná Cpínova scéna s "kubistickou" dekorací, která se rozpadá postupně jako realita pro moderátora pořadu. Začíná řetězení málo srozumitelných fantasmagorických a hlučných scén, v kontinuitě Mikoláškových režií v posledních letech na Zábradlí (a i v pražském ND). More of the same...
(zadáno: 24.10.2020)
Hra je velkou hereckou příležitostí pro představitelku hlavní ženské role (Natálie Řehořová), všechny ostatní postavy, muži především, jsou okrajové a démonické kupcové vlastně jen přihrávají. Inscenace je velmi zajímavá především zařazením hudební složky, která je významnou přidanou hodnotou představení. Kombinace slovní hříčky a geografické polohy Švandova divadla, které zřejmě vedly Davida Jařaba k přenesení Leskovovy hry z Mcenského újezdu v Rusku na pražský Újezd ale zcela nefunguje a je málo uvěřitlené. Je stále cítit více než Praha tísnivá atmosféra kupecké rodiny v ruské provincii.
(zadáno: 24.10.2020)
Po zklamání z Pustiny podle Eliota (od stejného divadelního souboru) tentokrát hodnotný, i když obsahem značně tísnivý, umělecký zážitek. Tragický osud manželů Zahradníčkových prizmatem jejich korespondence zobrazený jímavě dvojicí herců z první současné divadelní garnitury (Trmíková, Rašilov). Na scéně se jako v Pustině opět vaří, ale zde to do kontextu hry daleko lépe zapadá. Režisér Nebeský se tentokráte vyvaroval nesrozumitelných symbolů a inscenace se niterností blíží Soukromým rozhovorům podle Bergmana.
(zadáno: 21.3.2020)
Crazy komedie, kde se z amerického televizního kultovního seriálu přeneseme do bujarých českých devadesátek se všemi z dnešního pohledu komickými reáliemi probouzejícího se světa necenzurovaného show businessu. Dianiška opět osvědčil svůji vyjimečnou vlohu pro nadsázku a napsal na danou epochu trefnou komickou parodii, dovolující hercům, aby se na scéně v pravém slova snyslu vyřádili. Idealní podívaná pro Ty, kteří byli v době sametu mladí a dnes jsou pamětníky.
(zadáno: 21.3.2020)
Jevištní adaptace známého Grossmanova románu je souvislý více než devadesátiminutový stand up, který je výzvou pro Juraje Kukuru hrajícího ve slovenštině. Jeho výkon si zaslouží již pro zapamatování textu uznání. Patřím ke generaci, která nemá se slovenštinou na divadle problém, v předposlední řadě na premiéře nebylo ale místy dobře rozumět. Monolog komika je na několika místech (ne zcela organicky) proložen krátkou konverzací s ženskou postavou sedící v publiku. Zdálo se mi, že angažovat na tento v podstatě štěk herečku kvalit Terezy Marečkové je jaksi škoda.
(zadáno: 21.3.2020)
Není to v pravém smyslu divadelní představení ale spíše hodinová dadaistická hříčka pro dva herce a jednoho v závěru letmo se objevícího statistu. Jsem obdivovatelem Paul Klee a doufal jsem, že se o něm něco nového dovím, souvislost inscenace s jeho tvorbou je však v mém chápání nulová. Úzkému publiku chodícímu pravidelně k Hrdinům asi tento typ málo sdělného divadla vyhovuje (soudě podle vysokých procent většiny hodnocení), mně to tedy nic neříká.
(zadáno: 21.2.2020)
Komorní inscenace, odehrávající se celá v lobby manhatanského mrakodrapu, kde průhledem ven běží projekce kolem jedoucích aut. To dodává scéně autentický ráz a dobře vyjadřuje studenou anonymitu velkoměsta. V konverzacích vyhřezávají problémy všech čtyřech postav hry, které jsou ztvárněny výborně hrajícími herci. Nejvíce příležitostí má "hrdina" Petr Uhlík, který využívá plně svého komediálního talentu, někdy jeho "šaškování" je až na hraně přehrávání. Prušinovský, známý filmovou a televizní tvorbou, osvědčuje schopnost režírovat divadlo. Psáno z hoslovačky v Švandově divadle. 65%
(zadáno: 21.2.2020)
Zdařilá Balcarova dramatizace utopického románu o návratu Hitlera do současného Německa. Zinscenováno klasickým způsobem v komorním formátu s jednoduchou scénografií, doplněno výbornými uvěřitelnými dotáčkami, které prezentují televizní zpravodajství (zahrála si sebe i paní Drtinová). Představení má ve svém průběhu vzestupnou tendenci, do přestávky je to čistá nezávazná komedie, když pak po přestávce začínají brát Hitlera postupně všichni vážně začíná mrazit v zádech a publiku už se tolik smát nechce. Zdařilá snaha i o přesah k současným českým politickým poměrům. Divadlo, které baví i varuje.