Profil uživatele

Jerman

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 11 % (29)
Jan Pařízek: 11 % (45)
Jiří Landa: 11 % (28)
Helena Grégrová: 12 % (43)
Kateřina Jírová: 13 % (11)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.2.2019)
Výborná hudba, scéna a světla, uvěřitelní dojemní protagonisté (Poulová, Neškudla), solidní výkony ve vedlejších rolích (i v těch malých Matějka!). Po Lucerně a Elektře další vynikající režie Hany Burešové, která úžasně vystihla mrazící atmosféru haidrichiády. Anoncovanou snahu dát dramatizaci románu aktualizující dimenzi jsem ovšem necítil, je to ale vůbec u tak silného a nosného tématu možné a důležité?
(zadáno: 17.2.2019)
Takhle by se měli učit gymnasisti naši moderní historii. Freska konce První Republiky (1935-9), kdy Čapkové jsou terčem útoků jak německých tak českých nacionalistů, je přesvědčivě vykreslena autorským tandemem. Pavel Khek ukázal, že i bez "moderních kejklů" je možno zrežírovat kvalitní inscenaci, která bere za srdce. Svižné tempo představení s rychle se střídajícími obrazy udrží pozornost diváka po celé dvě a půl hodiny. Hra má navíc aktualizující přesah a ten je vnímán publikem, které sleduje představení se zatajeným dechem a loučí se s herci ovacemi ve stoje.
(zadáno: 22.2.2019)
Klímova hra těžko inscenovatelná a přesto nesmírně působivá, díky režii par excellence Hany Burešové (generace mladých "moderních" režisérů, co "okupuje" ND by se od ní mohla co učit) a vynikajícím hereckým výkonům pěti protagonistů. Tento "časosběrný dokument" o osudech čtyřech kamarádů z gymnázia a isoterického Odjinud udrží diváka v pozornosti přeš délku představení. Skutečný počin na pražské divadelní scéně
(zadáno: 4.4.2019)
Vynikající inventivní Fričova režie (vedle Velvet Havel podle mě nejpřesvědčivější v posledních 4 letech) vděčné Dianiškovy předlohy. Skutečný (i když absurdní) příběh z temných padesátých let propojující potlačení skautingu a tvorbu mince české koruny, je transformován do horrové fantasmagorie, z které pěkně mrazí. Herci výborní, nejvíce zaujme Dočkalová.
(zadáno: 13.4.2019)
Herecký koncert dvou hereček, známých spíše z filmu a seriálů než z divadla. Skvělé ztvárnění osudu lidmi a bohem opuštěné dívky, která je schopna vše překonat svoji vírou v setkání s "bájným" otcem v Americe (děcák, pěstouni i pasťák). Zasazeno do normalizačního ČSSR, ale s nadčasovým pořesahem. Skvělý režijní nápad obsazení dvou hereček do jedné role. Rozhodně jeden z nejlepších divadelních počinů této sezóny. Jediná výhrada je špatná akustika převelikého sálu Jatek, v sousední La Fabrice by tento problém nebyl. PS Viděl jsem v únoru 2020 adaptaci s více herci, horší, dal bych pouze 55%.
(zadáno: 26.4.2019)
Bravo. Tentokrát zase "parta" z Dlouhé ukázala jak umí dělat moderní top divadlo pro děti kolem 10 let. Realistická pohádka z dnešního světa, kde se dozvědí, pro ně stravitelným způsobem, co to znamená smrt mámy a neúplná rodina. Začíná to trochu jako černucha ale v druhé polovině má hra úžasný spád a vtip s jasným pozitivním poselstvím. Velkou zásluhu na úspěchu má vynikající předloha polské autorky a českopolský hostující režisér, oba specialisté divadla pro děti. Je překvapivé, že i v katolickém Polsku se tato neortodoxní pohádka setkala s velmi pozitivním přijetím.
(zadáno: 7.11.2019)
Variace na původní Hedu Gablerovou transponovanou do současnosti. Poklona Anně Saaverda za výborně zvládnutou modernizující zkrácenou adaptaci. Inscenace má úžasný spád a udrží pozornost diváka od záčátku do konce, výtečná režie bez zbytečných kejklů, vyrovnané solidní herecké výkony, silný závěr, velké bravo Bezručům (psáno po pohostinském představení v Celetné v Praze)
(zadáno: 8.11.2019)
Alternativní divadlo par excellence, performance s výborně odkoukanou atmosférou Shromáždění Společenství vlastníků jednotek, současně k smíchu i pláči při pohledu na lidskou malost. Další vynikající spolupráce Jiřího Havelky s Vosto5 mimo tradiční divadelní prostor v návaznosti na úspěšnou Dechovku.
(zadáno: 22.11.2019)
Perfektní zábavné představení pro ne zcela malé děti, kde se i dospělí dobře baví. I když babičku si nakonec vezme moře je to pozitivní podívaná a písničky tomu dávají šmrnc a lehkost. Herci muzicírují a zpívají jak se to umí jenom v Dlouhé.
(zadáno: 4.12.2019)
Koncept rozhlasové hry reportáže, kde se pátrá o mýtické ostravské kapele Proton z šedesátých let. Nepoučenému divákovi nebude jasné, co jsou reálie a co je fikce a to dává inscenaci velké kouzlo a vtip. Přestože herci sedí po většinu představení u pultů s mikrofony jako při čtení v rozhlase, video projekce oživují atmosféru a kus má velkou divadelnost. Téměř detektivní fantaskní pátrání udrží pozornost diváka od začátku do konce. Výborně napsaná původní česká hra, zrežírovaná s velkou invencí. Bravo Cihlář a Marek.
(zadáno: 6.2.2020)
Dianiškova hra se volně inspiruje osudem známé transsexuální prvorepublikové atletky Zdeny Koubkové. Podobně jako v Mlčení Bobříků (Divadlo Pod Palmovkou) autor i zde osvědčil, že je schopen uchopit závažné téma a interpretovat je odlehčenou až kontraverzní optikou. Výborně vystižená národovecká atmosféra První republiky a přesvědčivý Jakub Burýšek v hlavní roli transsexuála. Tomáš Dianiška svojí invencí patří jednoznačně k nejzajímavějším tvůrcům současného českého divadla. Psáno z pražského pohostinského představení v Dlouhé, kde publikum odměnilo "Bezruče" potleskem ve stoje.
(zadáno: 30.10.2021)
Psát další obdivnou recenzi k tomuto představení bude jen nošením dříví do lesa. Dianiška umí jako nikdo jiný inventivně pracovat s příběhy naší nedávné historie a vytvořit modernistické inscenace, kde se pracuje s groteskní nadsázkou a komickou symbolikou. Když se hned úvodem objeví nacistické vlajky, kde jsou místo křížů kosočtverce, je jasné že nepůjde o nic prvoplánového. Po méně známých až obskurních příbězích (Mlčení Bobříků, Bezruký Frantík, Transky...) sáhl nyní naopak po notoricky známé haydrichiádě, o které se ovšem nežertuje. I v tomto případě ale plně uspěl, silný zážitek.
(zadáno: 6.11.2021)
P. Jurdou skvěle napsaný a M. Františákem výbormě srežírovaný komorní opus o komplikovaném soužití dvou protipólných kulturních ikon pod jednou střechou domu na Kampě. K úspěchu představení významně přispívá nápaditá scéna Jiříkovské s symbolicky pokřiveným řezem dvou pater domu a dále i Acherova hudba. Klaunovská role Wericha výborně sedne hereckému naturelu M. Hanuše, podstatně těžšího úkolu zahrát niterného básníka Holana se úspěšně zhostil L. Veselý. Přes neveselé osudy rodin dvou velikánů inscenace výmluvně vypovídá o celé atmosféře čtvrtstoletí po 2. světové válce.
(zadáno: 18.11.2021)
Pátá režie SKUTRů v Dlouhé a z mého pohledu nejlepší a divácky nejvděčnější přes více než tříhodinovou délku představení. Tentokráte ne "obrazy" jako v Sonetech ale inscenace, kde primární je fabule, i když komplikovaná dvěma souběžnými dějovými liniemi. Ty se režii ovšem podařilo výborně skloubit a plně využít komediální potenciál vyrovnaného hereckého ensemblu. Karikatura porevoluční Moskvy kam vpadne Ďábel (výborný Vondráček) se svoji trojčlenou suitou. Jímavé jsou scény Mistra (Rychlý) s Markétkou (Poulová), zvláště použití zrcadel v závěru. Nápadité kostýmy. Pro mě událost sezóny.
(zadáno: 29.1.2022)
Psát obdivné hodnocení na kus premiérovaný před více než 5 lety a ověnčený Cenou DN (nejlepší inscenace sezony 2016/2017) se může zdát nošením dříví do lesa. Nicméně inscenace neztratila lety nic ze svého "lesku" a je pro diváka vyjimečmým požitkem. Expresivní režie J. Nebeského s aktualizujícím přenosem do současnosti (jeho osný Ibsen na pražských jevištích) a vynikající výkon T. Dočkalové (cena Thálie 2017) jako infantilní Nory, jsou základem úspěchu inscenace. Představení v omikronové zimě 2022 se odehrálo pouze díky pohotovému záskoku G. Míčové za náhle onemocnělou K. Holánovou. Bravo !
(zadáno: 1.2.2022)
Inscenace o působení ruské tajné služby v Londýně na konci 19 století s cílem destabilizovat teroristickými útoky britskou společnost divadlo Na Zábradlí premiérovalo zhruba v polovině tříletého období mezi otravou Scripalových a provalením vrbětických výbuchů. Tím dostalo toto téma překvapivou aktuálnost až mrazí v zádech. V první části převládají monology jednotlivých postav a závěr je trochu rozvláčný. Druhá polovina, kde zní stále podmanivá Kudláčova hudba, má ale spád. Exceluje J. Vyorálek jako velmi "nebondovský" agent, zvláště zaujmou oslnivá A. Fialová a démonický profesor J. Žáčka.
(zadáno: 21.2.2019)
Politicky nekorekní představení spíše pro otrlejší publikum, které může šokovat konzervativnější diváky. Přesto se těší divácké oblibě a je to snad jediná inscenace ND na Nové scéně , která je v reprízách vyprodaná. Výborně napsaná americká hra, kde problematika netradičních sexuálních orientací je podána odlehčeným komickým pohledem a ne jako drama. Výborná je i Holíčkova režie a herecké výkony, kde aktéři třech třech "stand ups" se spojí v poslední půl hodině představení. Obdiv paní Bouškové pro schopnost zapamatovat si komplikovaný text o "ručních pracech".
(zadáno: 22.2.2019)
Další velmi podařená režie Hany Burešové (ona snad neumí jinak) s využitím chóru a působivého zvukového doprovodu. A hlavně výkony hereček by se zde měly vyzdvihnout (Hacurová tvrdohlavá disidentka Elektra, Poulová její sestra přizpůsobivá konformistka a Špalková zatrpklá Klytaimnestra). Zredukované komorní skloněné hlediště dovolí divákovi lepší vhled do dramatu.
(zadáno: 14.4.2019)
Pro jednou se klasická předloha (Erbenova Kytice) a moderní režie (SKUTR) šťastně potkaly a vznikla inscenace, jako stvořená pro "Zlatou kapličku", která má již po několika reprízách mimořádný divácký ohlas. Přispívá k tomu i setkání mladé garnitury herců se "starou gardou" poněkud upozaděnou současnou dramaturgií činohry ND. Nepochopil jsem význam klacíků na záčatku a konci představení. Na nesrozumitelnou a někdy samoúčelnou symboliku je však třeba si u SKUTRů zvyknout, v této inscenaci to bylo únosné. Vznášení korpulentní herečky vysoko nad jevištěm v Svatebních košilích trochu překvapí...
(zadáno: 29.4.2019)
V tomto komorním představení se divák ocitne v niterním světě bergmanovských postav trpících, nemilovaných a nepochopených. Drsný dekór sálu X10 dobře evokuje chladnou atmosféru severu, a bolestné sevření vnitřně rozpadlého manželského páru striktní protestantskou morálkou. Diváka mrazí v zádech. Brilantní herecké výkony. Škoda, že akustika velkého prostoru není na výši.
(zadáno: 13.7.2019)
V tomto představení Vosto5 opět ukázali, že jsou schopni udělat vynikající představebni, i když nerežíruje J. Havelka. Vedle Protonu další výborný režisérský počin O. Cihláře. Nápaditě zvládnutý vlastenecký motiv českého ducha v Krkonoších (v konfrontaci s Němci) s tragickou koncovkou. Režijně bravůrně zvládnutý přechod z parodie ochotnického představení s využitím loutek, které budí úsměv, k dramatu na Labské louce, kdy se divákovi tají dech. Shlédnutí tohoto představení by měl být "must" pro všechny ty co absolvovali 70 km po hřebenech Krkonoš (Memoriál Hanče a Vrbaty). Bravo !
(zadáno: 13.7.2019)
Výborný stand up Stanislava Majera v Zábranského kontrovezním monologu, který jde "proti proudu" politicky korektního myšlení voličů TOP09 a Prahy sobě. Vzhledem k tomu kde se to hraje (Hrdinové Praha 7) nechce se skoro věřit, že to autor myslel vážně v prvním plánu.
(zadáno: 30.1.2020)
Hana Burešová, tentokrát jako host v Brně, ukázala opět, že stále patří k špičce mezi českými a moravskými režiséry. V představení bez modernistních kejklů se opírá o výborné herce, které vede k lehce karikaturizujícímu projevu, Inscenace s rysy divadla na divadle má spád a švih. Jen v poslední třetině téměř tříhodinové inscenace při multiplikaci zápletek tempo trochu slábne. Havlova hra v pojetí Burešové je nesmírně zábavná, s aktualizujícím přesahem. Jen ten opilec byl zbytečně trochu navíc. Psáno z pohostinského představení v Divadle v Dlouhé.
(zadáno: 5.2.2020)
Vydařená divadelní adaptace Havlíčkova románu mapující vzestup a pád mladého ambiciozního muže, který se přižení do rodiny, kde je všudypřítomný šílený strýc a následně duševní chorobě podlehne i jeho manželka. Režisér Františák zde opět prokázal svoje kvality. Výborně využívá originální scénografie s otáčejícím se proskleným "akváriem". Solidní herecké výkony představitelů manželské dvojice (P. Konáš, P. Tenorová), bravo M. Kačmarčíkovi za strýce a jaké potěšení vidět paní Málkovou stále ve výtečné umělecké i fyzické kondici. Jistě jedno z nejlepších představení na scénách MDP.
(zadáno: 24.10.2020)
Po zklamání z Pustiny podle Eliota (od stejného divadelního souboru) tentokrát hodnotný, i když obsahem značně tísnivý, umělecký zážitek. Tragický osud manželů Zahradníčkových prizmatem jejich korespondence zobrazený jímavě dvojicí herců z první současné divadelní garnitury (Trmíková, Rašilov). Na scéně se jako v Pustině opět vaří, ale zde to do kontextu hry daleko lépe zapadá. Režisér Nebeský se tentokráte vyvaroval nesrozumitelných symbolů a inscenace se niterností blíží Soukromým rozhovorům podle Bergmana.