Profil uživatele

Jerman

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 11 % (29)
Jan Pařízek: 11 % (45)
Jiří Landa: 11 % (28)
Helena Grégrová: 12 % (43)
Kateřina Jírová: 13 % (11)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.10.2021)
Psát další obdivnou recenzi k tomuto představení bude jen nošením dříví do lesa. Dianiška umí jako nikdo jiný inventivně pracovat s příběhy naší nedávné historie a vytvořit modernistické inscenace, kde se pracuje s groteskní nadsázkou a komickou symbolikou. Když se hned úvodem objeví nacistické vlajky, kde jsou místo křížů kosočtverce, je jasné že nepůjde o nic prvoplánového. Po méně známých až obskurních příbězích (Mlčení Bobříků, Bezruký Frantík, Transky...) sáhl nyní naopak po notoricky známé haydrichiádě, o které se ovšem nežertuje. I v tomto případě ale plně uspěl, silný zážitek.
(zadáno: 29.4.2019)
Pokus velmi volného přetavení Čapkových fejetonů do divadelního představení s použitím futuristického dekóru. Velmi dobré herecké výkony (zvláště pohybové kreace Příkazkého), vtipné scény, ale inscenace jinak působí roztříštěným dojmem a místy je nesrozumitelná, bez souvislé dějové linky (proto asi ten název kabaret). Skoro dvě hodiny bez přestávky jsou v závěru trochu dlouhé. Neurazí a nenadchne. Pro Annu Petrželkovou-Davidovou, která je jedním z mladých režisérských talentů a nastupující šéfrežisérkou Na Provázku ne úplně přesvědčivá hostovačka v Dejvicích.
(zadáno: 10.11.2019)
Po Pankráci 45 na téma kolaborace za druhé světové války další úspěšný "neveselý" kus Martiny Kinské evokující naši nedávnou historii, tentokráte spoluptráci s komunistickou Státní bezpečností. Uvěřitelý reprezentativní příběh díky perfektní znalosti reálií práce STB druhého autora Radka Schovánka, specialisty na archivy Ministerstva vnitra. Na diváka, který pamatuje bývalý režim, dýchne známá mrazivá atmosféra toho, co jsme tady žili před převratem. Viníci zůstali nepotrestáni, užívají si penze a rodiny, na kterých se StB podepsala, si nesou stignata dodnes. Zasloužilý počin proti zapomínání.
(zadáno: 13.4.2019)
Herecký koncert dvou hereček, známých spíše z filmu a seriálů než z divadla. Skvělé ztvárnění osudu lidmi a bohem opuštěné dívky, která je schopna vše překonat svoji vírou v setkání s "bájným" otcem v Americe (děcák, pěstouni i pasťák). Zasazeno do normalizačního ČSSR, ale s nadčasovým pořesahem. Skvělý režijní nápad obsazení dvou hereček do jedné role. Rozhodně jeden z nejlepších divadelních počinů této sezóny. Jediná výhrada je špatná akustika převelikého sálu Jatek, v sousední La Fabrice by tento problém nebyl. PS Viděl jsem v únoru 2020 adaptaci s více herci, horší, dal bych pouze 55%.
(zadáno: 17.2.2019)
Do první přestávky svižné, civilní a stravitelné, mezi přestávkami s surrealistickými scénami jak z Ladislava Klímy to místy ztrácelo dech, a poslední třetina se už táhla, často "more of the same" a čekalo se na konec. Škoda, že tato epopej levicového intelektuála o Americe doby Reagana s fokusem na židovskou gay komunitu NYC, kterou kosí AIDS, nebyla inscenována o 20 let dříve. Tato tematika poněkud vyvětrala, Amerika a s ní celý svět jsou již někde jinde a pro českého diváka jsou to myslím obrázky z jiného světa (i když problém AIDS samozřejmě je stále přítomen).
(zadáno: 18.7.2021)
V Dlouhé opět prokázali, že umějí udělat bravurně komedii, v strhujícím tempu, ale bez přehrávání a laciného nadbíhání divákům, bravo režizérce Burešové a všem sehraným hercům. Tato fraška (hra ve hře) plná anglického humoru je uváděna často na českých jevištích, poprvé ji inscenoval Jiří Menzel (Činoherní klub 1986). Jeho památce také tuto inscenaci Hana Burešová věnovala. Po několika spíše náročnějších kusech premiérovaných v Dlouhé v posledních letech, je možno se opět jednou skutečně pobavit a odreagovat po dlouhých lockdownech. A nezapomenťe si koupit program s vtipnými profily herců.
(zadáno: 18.7.2021)
Výborná hudba, zajímavá pohybová složka, solidní herecké výkony, tedy dalo by se říci další podařená režie SKUTRů. Tato Shakespearova hra, vlastně pohádka,je pro jejich poetické někdy až manýristické chápání divadla jako stvořená. Vše jde dobře až na scény, kde se na jevišti pohybuje dvojice Trinculo a Stefeno, kde prvního hraje Marek Daniel. Ten je jako utržený ze řeťezu s lacinými vtípky nadbíhájícími jednodušším divákům. Herci si do krásně přeloženého Shakespeara přidávají svoje aktualizace (včetně očkování) a zavání to pak šmírou. Bouře by neměla být Kancelář Blaník.
(zadáno: 4.4.2019)
Nesdílím nadšení většiny uživatelů tohoto fóra, protože si dobře pamatuji výbornou sevřenou Schormovu dramatizaci (Na Zábradlí, Dejvické div., Činoherní klub). Skutři se snažili zahrnout více linii (Iljuša a kapitán, stařec Zosima), které jsou u Schorma vypuštěny. Inscenace se tak stala až příliš košatou a nepřehlednou (jeden nakonec neví, kdo komu 3000 rublů dluží a kde vlastně jsou...). Že se zpívá rusky je pochopitekné, ale proč anglicky? Pozitivem je hudba, zajímavé pojetí postavy Smerďakova a pro Skutry typická obraznost.
(zadáno: 17.2.2019)
Takhle by se měli učit gymnasisti naši moderní historii. Freska konce První Republiky (1935-9), kdy Čapkové jsou terčem útoků jak německých tak českých nacionalistů, je přesvědčivě vykreslena autorským tandemem. Pavel Khek ukázal, že i bez "moderních kejklů" je možno zrežírovat kvalitní inscenaci, která bere za srdce. Svižné tempo představení s rychle se střídajícími obrazy udrží pozornost diváka po celé dvě a půl hodiny. Hra má navíc aktualizující přesah a ten je vnímán publikem, které sleduje představení se zatajeným dechem a loučí se s herci ovacemi ve stoje.
(zadáno: 10.11.2019)
Velmi vtipné a trefné,lehký odpočinkový kus zvládnutý s bravurou
(zadáno: 16.2.2019)
velmi zdařilé, výborná kombinace s hudbou
(zadáno: 24.10.2020)
Donkichotovského hledání přenesené do televizního studia (snímání přes kamery na zavěšené obrazovky), kde probíhá jubilejní diskusní pořad intelektuálů na toto téma. V první polovině vtipná parodie ukazující samolibost a sebestřednost jednotlivých plkajících aktérů vzájemně si skájících do řeči. Výborná Cpínova scéna s "kubistickou" dekorací, která se rozpadá postupně jako realita pro moderátora pořadu. Začíná řetězení málo srozumitelných fantasmagorických a hlučných scén, v kontinuitě Mikoláškových režií v posledních letech na Zábradlí (a i v pražském ND). More of the same...
(zadáno: 22.2.2019)
Další velmi podařená režie Hany Burešové (ona snad neumí jinak) s využitím chóru a působivého zvukového doprovodu. A hlavně výkony hereček by se zde měly vyzdvihnout (Hacurová tvrdohlavá disidentka Elektra, Poulová její sestra přizpůsobivá konformistka a Špalková zatrpklá Klytaimnestra). Zredukované komorní skloněné hlediště dovolí divákovi lepší vhled do dramatu.
(zadáno: 1.2.2022)
Dianiška "at his best": fantaskno, řetězení spletitých crazy situací, nadsázkové metafory. Oproti "pietní" Špinarce, kterou dělal pro Ostravu se zde plně utrhl ze řetěru. Koncept mi připoměl Pusťte Doňu k maturite (také Pod Palmovkou), kde tři mladí lidé se přemístí v devedesátkách v prostoru (z USA do ČR), zde se přemístí v čase ze současnosti do normalizačního ČSSR sedmdesátých let v době vzniku Charty a musí zařídit, aby to dopadlo tak jak má. Spousta herců na scéně, kromě hlavních partů hrají několik rolí, živá muzika. Rozhodně jsem se přes nadstandardní délku představení nenudil.
(zadáno: 30.10.2021)
Na Zábradlí se do evokace dětství pustili již dříve v Andersenovi a tentokráte se obrátili k dětským traumatům z předčasných sexualních zážitků. Dotkli se i problému pedofilie, které tak silně rezonuje v současné době. David Jařab téma pojal jako evokaci díla a života Sigmunda Freuda, vytvořil hru se zpěvy, kde scéna a kostýmy plně evokují atmosféru Vídně přelomu století. Inscenace profituje z řady fantaskních režijních nápadů, které pomáhají vytvářet dekadentní atmosféru, kde se daří vzniku neuróz tak jak je Freud popsal. Pěvecká složka je významnou přidanou hodnotou.
(zadáno: 6.11.2021)
P. Jurdou skvěle napsaný a M. Františákem výbormě srežírovaný komorní opus o komplikovaném soužití dvou protipólných kulturních ikon pod jednou střechou domu na Kampě. K úspěchu představení významně přispívá nápaditá scéna Jiříkovské s symbolicky pokřiveným řezem dvou pater domu a dále i Acherova hudba. Klaunovská role Wericha výborně sedne hereckému naturelu M. Hanuše, podstatně těžšího úkolu zahrát niterného básníka Holana se úspěšně zhostil L. Veselý. Přes neveselé osudy rodin dvou velikánů inscenace výmluvně vypovídá o celé atmosféře čtvrtstoletí po 2. světové válce.
(zadáno: 14.11.2021)
M. Dočekal přenesl slavné drama do nedávné blíže nedefinivané doby (soudě podle kostýmů a výpravy) a svojí expresivní a exaltovanou režií chce snad podat svědectví o úpadku a dekadenci našeho světa. Nicméně užití textu napsaného v středověku v moderním dekóru občas tahá silně za uši a je místy až pěstí na oko. Havlínek jako Hamlet a Kaňoková jako Ofélie jsou uvěřitelní a na jejich výkonech představení stojí. Královský pár (Uhlířová a Milostný) působí prvoplánově odpudivě a specielně král vypadá jak nevýrazný ničema. Z více než tříhodinové inscenace mám rozpačiý dojem. Nebyl to pro mě Hamlet.
(zadáno: 7.11.2019)
Variace na původní Hedu Gablerovou transponovanou do současnosti. Poklona Anně Saaverda za výborně zvládnutou modernizující zkrácenou adaptaci. Inscenace má úžasný spád a udrží pozornost diváka od záčátku do konce, výtečná režie bez zbytečných kejklů, vyrovnané solidní herecké výkony, silný závěr, velké bravo Bezručům (psáno po pohostinském představení v Celetné v Praze)
(zadáno: 13.7.2019)
Výborný stand up Stanislava Majera v Zábranského kontrovezním monologu, který jde "proti proudu" politicky korektního myšlení voličů TOP09 a Prahy sobě. Vzhledem k tomu kde se to hraje (Hrdinové Praha 7) nechce se skoro věřit, že to autor myslel vážně v prvním plánu.
(zadáno: 13.6.2021)
Hra je hereckým koncertem Lucie Roznětínské (známé hlavně na "off" divadelní scéně) v roli bohaté bezcitné paničky, která má perverzní požitek z ovládání párů mladých nemajetných manželů z nižších vrstev. Originální scéna a nápadité využití hudební složky. Přestože téma psychického násilí a zotročení je univerzální, tato francouzská hra bude rezonovat více v zemích s etablovanou buržoasií než v českém prostředí, kde stratifikace společnosti je podstatně méně vyhraněná.
(zadáno: 7.11.2021)
Dramatizace jedné z prvních knih vydaných v nakladatelství Škvoreckých 68 Publishers v Torontu s autobiografickými prvky ze života autorky. Sledujeme osudy Jany a její kádrově nevyhovující rodiny persekuované komunistickým režimem. Děj se rozbíhá pomalu a je místy příliš prvoplánový až najivistický, spád inscenace dostane v druhé části spějící k tragickénmu závěru. Vyniká Beata Kaňoková v hlavní roli, která celé představení táhne. Režisér Nvota umí režírovat hry se zpěvy, ty se zde ale objeví jen sporadicky a do inscenace nezapadají. Celkově jevištní adaptace pokulhává za literární předlohou.
(zadáno: 30.1.2020)
Originální adaptace Dostojevského románu často inscenovaného na českých scénách. Využitá herecká příležitost pro Aleše Bílíka jako knížete Myškina, najivního idealisty uorostřed cynické vyšší společnosti. Khekovo režijní vedení jej ukazuje jako slabocha, neschopného se v závěru rozhodnout mezi dvěma ženami. Naturalistický obraz dekadentních horních vrstev Ruska je výmluvný a dává tušit běsy, které se později zmocní celé země a způsobí rudý požár s následky pro celou Evropu. Inscenace v druhé polovině se stává až příliš zkratkovitou a ne zcela přehlednou 65 %.
(zadáno: 14.11.2021)
M. Hanuš vypráví (formou obrazů ze zastávek pražské tramvaje) příběh hrdiny začátku rokenrolu v Čechách M. Volka. V Janu Krafkovi našel ideálního představitele (možno říci dvojníka), který se zpěvákovi podobá fyzicky a je pěvecky mimořádně fundovaný herec. Sekundují mu zdařile J. Wohanka ("vypůjčený" z Divadla v Dlouhé) a trojice "grácií", které bezvadně zpívají sbory a tančí. Šest muzikantů doprovází se švihem Volkovy pecky v Potočkově aranžmá (opět stopa z Dlouhé). Doporučuji zvláště těm dříve narozeným se do Kladna vypravit. Má to spád a stojí to za vzpominku na dobu, kdy jsme byli mladí.
(zadáno: 21.2.2019)
Politicky nekorekní představení spíše pro otrlejší publikum, které může šokovat konzervativnější diváky. Přesto se těší divácké oblibě a je to snad jediná inscenace ND na Nové scéně , která je v reprízách vyprodaná. Výborně napsaná americká hra, kde problematika netradičních sexuálních orientací je podána odlehčeným komickým pohledem a ne jako drama. Výborná je i Holíčkova režie a herecké výkony, kde aktéři třech třech "stand ups" se spojí v poslední půl hodině představení. Obdiv paní Bouškové pro schopnost zapamatovat si komplikovaný text o "ručních pracech".
(zadáno: 13.6.2021)
Česká intelektuální veřejnost je stále fascinována osobou Pavla Juráčka a Tygr se nyní pustil podruhé do dramatizace Deníků, do doby kdy režisér již byl na psychickém a intelektuálním sestupu. Zdařilá dramatizace, velmi nápaditá režie, originální scéna, výborné herecké výkony (trojjediná postava P.J. a jedna herečka na všechny ženy). Problémem inscenace je její délka, hrálo se 2:15 hod bez pauzy (přitom přestávka by tok děje nenarušila). Opakované zprávy o opileckých stavech a sexuálních stycích P.J. se stávají postupně repetitivn. Hlavně na začátku představení velmi pomalu postupuje dopředu.