Jindra_S

První část představení (do přestávky) byla skvělá - byť si myslím, že nahota už dneska nešokuje tak moc, jako dřív, sledovat choreografii obou herců, jak se snaží zakrýt to nejnutnější opravdu rozesmávalo. Dialogy s manželkou a její "ženská" logika (např. zřejmá homosexualita časopisu o sportu) byly skvělé. Nicméně po přestávce už se hra začala točit trošku v kruhu a další vývoj byl násilný - měl jsem pocit, že se opakuje a neví jak dál. A nakonec se najednou objevil závěr - neočekávaný, nevysvětlující - takto šlo hru uzavřít v podstatě kdykoliv.

Úchvatné představení, které dává možnost nahlédnout do nitra autistického chlapce a dopady jeho chování a přístupu na okolí.
Strhující výkon Roberta Finty v hlavní roli.

Výkon Markéty Matulové byl neskutečný a kdyby to šlo, ohodnotil bych ještě více procenty.

Minimalistická scéna, hra se světlem a zápisy na papír a hlavně myšlenka hry jako takové mě skutečně nadchla - skutečně jsem si připadal jako porotce u soudu, takže pokud měla hra vzbudit tento pocit, splnila dokonale - toto doma u televize nebo v kině navodit lehce nelze.
Herci občas v dialozích "zaškobrtli", což by se stávat nemělo, nicméně tady mi je to zlidšťovalo a přispívalo k navození reality.

Naprosto dokonalé vyprávění příběhu neznámé atletky/atleta. Mnoho (minimálně pro mne) originálních nápadů, práce se zvukem, zpěvem, mlhou...